V pátek vyrážíme po modré značce z Ružomberka na kopec k horskému hotelu Malina (980 metrů). Chvilku jsme si myslely, že bychom vylezly až na Malinô Brdo, ale tady nám to stačí. Dávám si mátovo–bezového Zlatého Bažanta a celkem si na něm pochutnám. (P. S.: Výstup kolem kalvárie byl vážně šílený!)
Na Malinem Brdu jsou upraveny různé trasy pro sjezd na horských kolech, celkově o délce 15 kilometrů. Jsou odstupňovány podle náročnosti – nejtěžší sjezdovka (downhill) v délce 2,2 km překoná výškový rozdíl téměř 400 metrů. Součástí Bikeparku Malinô Brdo jsou i úseky vhodné pro jízdu na horských terénních koloběžkách a kárách. Jdeme kousek kolem vyjeté stoupy a je to něco šíleného. Blázni! Aspoň že ti, kteří sem přijedou lanovkou a jdou podnikat toto šílenství, mají dost rozumu, aby na sobě měli skoro tolik chráničů, co mám já, když jezdím na motorce.
Na Malinem Brdu jsou upraveny různé trasy pro sjezd na horských kolech, celkově o délce 15 kilometrů. Jsou odstupňovány podle náročnosti – nejtěžší sjezdovka (downhill) v délce 2,2 km překoná výškový rozdíl téměř 400 metrů. Součástí Bikeparku Malinô Brdo jsou i úseky vhodné pro jízdu na horských terénních koloběžkách a kárách. Jdeme kousek kolem vyjeté stoupy a je to něco šíleného. Blázni! Aspoň že ti, kteří sem přijedou lanovkou a jdou podnikat toto šílenství, mají dost rozumu, aby na sobě měli skoro tolik chráničů, co mám já, když jezdím na motorce.
Cestou dolů se zastavujeme u vodní nádrže, že bychom se vykoupaly. Mno, je to horší než ledové a navíc ke mně „připlave“ mrtvý kapr, takže mě chuť naprosto přejde.
Po návratu do Ružomberka se scházíme s dávnými spolužačkami mojí túrové kolegyňky. Překvapí mě, jak jsou super a brzy se s nimi dám do družného hovoru, ačkoliv jsem výrazně mladší. Některá z nich navrhne výbornou kavárnu. Objedná víno, někdo si dá kávu a podělíme se o makový a hruškový dort. Jeden lepší jak druhý. Ještě potom mlsám zmrzlinu a připadám si jako malá rozmazlovaná holka. A je to super. Takový legrace, co si člověk užije.
Žádné komentáře:
Okomentovat