Kalameny a hrad

Vyrážíme na autobus v 9:50, který jede z vlakového nádraží do Kalamen a pak do Lúček. Tam vystupujeme a jdeme se podívat k vodopádu. V Lúčkách jsou termální bazénky a lidé sem jezdí jako do lázní, některým to předepisuje lékař.

Cestou vidíme dvě menší tmavé kozy, jak se schovávají v malém úkrytu před sluncem a větší bílou, která se klidně vyvaluje na sluníčku. Ale když viděj, jak si tam s tou bílou povídáme, vylezou a jdou se podívat, jestli náhodou nebude nic dobrého. Jenže my pro ně nic nemáme.

Náhodou samy objevíme zkratku, po níž jdeme do Kalamen (568 m). Je šílené horko, a tak se hodí šetřit každý krok po silnici. Fouká mírný vánek, a tak si svlékneme tričko a kraťasy a v plavkách, které jsme si oblékly už doma, hupneme do termálního jezírka. Vody je tam asi tak po kolena, takže v ní řádí i malé děti. Potíž je v tom, že nad ní řádí pro změnu ovádi a štípou, kam je to jen trochu možné, takže je potřeba být ponořen celý, včetně krku, jinak vás zezadu kousnou. Je to trochu otrava a děti to vůbec nezvládají. Piští, že je ta havěť kouše, ale stejně korzují kolem vody nebo nad ní. Po nějaké době se uvolní místečko pod hříbkem, ze kterého stříká voda poskytující příjemnou masáž zad a šíje. Bonusem je, že se k ní ovádi neodváží. I chuťově je voda zajímavá. Rochníme se asi půl hodiny. Oblékání je pak třeba opět zvládnout maximální rychlostí.

Máme dvě možnosti: nabízí se téměř tříhodinový žlutý okruh vedoucí přes hrad, nebo můžeme jít rovnou strmě do kopce. Lidi, které potkáváme, říkají, že to je lepší… jenže oni jdou v tom šíleném vedru dolů! Nějakou dobu ještě žerou ovádi a pak už jenom pere slunce. Ale fest! Po poli jezdí dva traktory: jeden rovná seno do úhledných řad a druhý ho sbírá a tvoří z něj velké koule ovázané provázkem. Cestou zpátky vidíme, že se jim jedna skutálela ze svahu dolů až na cestu. Poházené trošky sena na cestě pekelně kloužou, takže musíme jít opatrně. Nahoru to máme hodinu patnáct a dolů taky. Dohromady dneska našlapeme asi 16 kilometrů, což je v tomto počasí výkon. Původně jsme zamýšlely podívat se ještě na keltský skanzen na Havránku, ale zdálo se nám nesmyslné ploužit se tam další tři hodiny.

Dostatečně jsme se ohřály na Liptovském hradě. Jedná se o nejvýše položený hrad na Slovensku, ovšem když jsme ještě byli jeden stát, předběhl ho Kunžvart (1032 m) a zvítězil Vítkův hrádek (1035 m). O mém dobrodružném výletě na něj si můžete počíst v článku Putování Šumavou 1. část.

Liptovský hrad (zvaný také Sielnický nebo Starhrad) se nachází ve výšce 1014 m. Ve 14. století se hradu říkalo Velký a vypínal se na kopci zvaném Hrad. Majitelem byl svého času i Matúš Čák Trenčiansky, pán Váhu a Tatier. V posledních desetiletích existence hradu řádily v okolí loupeživé bandy rytířů Pongráce a Petra Komorovského. V roce 1474 nechal Matěj Korvín hrad zbourat.

Nyní už z hradu zbývá jenom pár zdí, ale místní se snaží o obnovu, vystavěli tu altánek, přidali kamínkové Člověče, nezlob se, postavili mosty i jeden padací – ale ten je dost pochybné kvality.

Nádherný výhled z hradu

Co zbylo z Liptovského hradu

Kostel v Kalamenoch

Vracíme se do Kalamen, sedneme si do hospůdky naproti kostelu a čekáme na autobus.

Zdroje:

vlastní poznámky

http://www.treking.cz/regiony/vitkuv-hradek.htm