Alespoň na část posledního adventního víkendu jsem potřebovala zajet domů. V pátek jsem na to v práci zapomněla, a tak jsem neměla tušení, kdy mi jede vlak. Jezdí každé dvě hodiny, jízdní řád se trochu měnil (proč to měněj každej rok? Optimalizační procesy by přece měly někdy skončit, ne?) a já si stejně nepamatuju, jestli to bylo v sudou nebo lichou. Vyrazila jsem jakž takž na desátou, ale přesně o minutu mi ujel.
Dvě hodiny času, bezva. A já chtěla jít na výstavu a péct vánoční cukroví – už je pomalu čas, že? Za týden už bude Boží hod vánoční. Sice mám už z týdny upečené perníčky a kuličky s ořechy, ale nejdůležitější jsou – podle statistiky nejčastější (říkal mi to kolega) rohlíčky a pracny.
Když už mám čekat, podívala jsem se do knihkupectví a než jsem se nadála, hodina byla fuč. Poznamenala jsem si knihy, které bych si ráda přečetla, a že mám zvážit koupi kalendáře Krásné paní. Tentokrát je tomu přiloženo něco o Hildegardě z Bingenu, což je jedna z postav historie, která mě něčím fascinuje. Chvíli jsem uvažovala o koupi sešitku na psaní článků/konceptů nanečisto, protože mě zákonitě napadá nejvíc věcí právě tehdy, když nemám zapnutý počítač. Případně jsem někde „v terénu“.
V obchodě CCC teď mají slevy, tak jsem si chvilku prohlížela botičky a pak se usadila na lavičku, na mobilu si nastavila budík deset minut před odjezdem vlaku a pustila se do psaní tohoto článku.
Ve vlaku budu studovat a plést, podle toho, kolik bude místa a jak mi to půjde.
Těším se na kočku a domů taky. Škoda, že jedu tak pozdě.
A v týdnu si konečně nějak hezky vesele nebo slavnostně nalakuju nehty! Připadá mi to takové nechutné s nalakovaným nehtama péct, jako by se mi to odlupovalo do jídla.
A taky bych vám chtěla „předhodit“ spoustu článků na vánoční pohodové čtení, protože pořád mám spoustu věcí, které vám chci říct.
Žádné komentáře:
Okomentovat