V úterý nebo ve středu jsem se zastavila ve zdravé výživě, a přestože měl příšernou cenu, koupila jsem si kozí kefír a jogurt. Napila jsem se hned venku před obchodem a byla blahem bez sebe. Dovolím si navázat na článek ze Šťastného blogu, který jsem nedávno četla. Byl o tom, Jak se projíst k dobré náladě.
Článek samotný mi zas tak nic moc nového nepřinesl, ale pravdou je, že kozí kefír s mou náladou pořádně zamával. A rozhodně v dobrém směru. Z legrace mě napadlo, že bych si měla pořídit kozu, jinak mě budou tyto výdaje stát majlant. Pak jsem se trochu zděsila kvůli tomu, že vlastně vůbec nevím, co všechno by člověk potřeboval, aby mohl chovat tohle zvířátko. A to jsem z malého města a babička měla krávu.
Trochu se stydím, když si vzpomenu na vtip, kdy se blondýnka diví farmáři s malou úrodou obilí, že nebude chleba, vždyť toho je přece v obchoďáku dost! Hlavně že my taky nevíme, co všechno bychom potřebovali k chovu kozy.
Článek samotný mi zas tak nic moc nového nepřinesl, ale pravdou je, že kozí kefír s mou náladou pořádně zamával. A rozhodně v dobrém směru. Z legrace mě napadlo, že bych si měla pořídit kozu, jinak mě budou tyto výdaje stát majlant. Pak jsem se trochu zděsila kvůli tomu, že vlastně vůbec nevím, co všechno by člověk potřeboval, aby mohl chovat tohle zvířátko. A to jsem z malého města a babička měla krávu.
Trochu se stydím, když si vzpomenu na vtip, kdy se blondýnka diví farmáři s malou úrodou obilí, že nebude chleba, vždyť toho je přece v obchoďáku dost! Hlavně že my taky nevíme, co všechno bychom potřebovali k chovu kozy.
Žádné komentáře:
Okomentovat