O víkendu jsme netradičním způsobem rozhodovali, jaké "i" se píše na konci slova. Nemohli jsme se shodnout, zda při oslovení Luk_ napsat měkké nebo tvrdé i. Moc nám nepomohla ani jiná oslovení třeba Klár_, Marti ... U Martiny je to jasný, protože ve slově Martina už měkké "i" je.
Jeden kamarád přišel na originální řešení: nechal nás hlasovat. K mojí velké radosti se většina lidí postavila za můj názor - tedy tvrdé Y. (A zde na blogu v anketě také.) Na druhou stranu se našli i tací, kteří dávali přednost měkkému. Jeden kámoš to vtipně komentoval: "Ty bys chtěl být s měkkym?"
Dnes jsem se konečně odhodlala nakouknout na stránky Ústavu pro jazyk český a napsat do jejich bezplatné internetové poradny. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že už ji dávno zrušili. Jak se to teď dozvím? Tři stovky se mi za takovou banalitu platit nechce! Ale ráda bych věděla, jak je to správně. Google taky není moc dobrý pomocník, neboť dává přednost výrazu "luky" jakožto množnému číslu střelné zbraně. Naštěstí se mi podařilo najít odpověď na mou otázku v Internetové jazykové příručce.
A jak už to u podobných sporů bývá, měli jsme pravdu oba. Za základní se sice považuje psaní s -i a to i v případech, že předchází tvrdá souhláska, ovšem tehdy lze psát i -y, takže přípustné jsou obě podoby Luki i Luky.
Osobně mi ta s tím měkkým připadá ohavná, ale je to taky správně. Každopádně hlasování o správnosti češtiny mi připadalo zábavné.
Žádné komentáře:
Okomentovat