Když mi řeknete, že za pár let už budou auta nebo letadla řídit jenom stroje a díky tomu předejdeme selhání lidského faktoru, odpovím vám, že už asi nikdy nebudu létat a budu chodit pěšky. Nenávidím stroje!
Miluju počítače - píšu všema deseti - to je fofr házení myšlenek "na papír", taky jsem si oblíbila digitální foťák, který mi umožňuje fotit i věci, které se možná nepovedou, bez velké ztráty. Ale vím, co jsou všechny tyhle technické vymoženosti zač. Stejně jako mě fascinují a dokáží nadchnout, vím, že je potřeba nesvěřovat jim plnou moc a důvěru. Však už předtím varoval i Karel Čapek ve svém R.U.R. Jenže on tehdy asi nevěděl, že počítače a podobné vynálezy mají "svou hlavu", která je podobně jako ta naše sem tam značně iracionální.
Jsem teď trochu naštvaná, proto taková horlivost ve vyjadřování. Pracuju dlouho do noci. Chystám si materiály na svůj velký pracovní den. Už je to skoro hotovo, tak jen vytisknout, abych měla přehled, že? O půl sedmé večer už v práci nikdo není, a tak jsem drobet zoufalá, když mi tiskárna oznámí chybu. Kouknu na displej, tyhle moderní mašinky vám klidně i řeknou, co mají za problém. Aha, došel papír, tak to je maličkost.
Mrknu do prvního zásobníku - aha, tady je - tak do druhýho... Fajn, přidám tam trochu z toho prvního a problém je vyřešen. Z mého pohledu ano, z pohledu tiskárny nikoliv. "Chybí papír." Jak chybí? Už ho tam máš!
Podívám se tedy ještě jednou... aha, ona chce A3. ... Proč? Vždyť já chci tisknout klasicky na A4. Nevadí, zkontroluji v kanceláři, že mám nastaveno správně. Zkusím změnit zásobníky na papír, třeba si myslí, že některý je na A3. Nic nepomáhá. Stisknu zoufale zelené tlačítko. Bez problémů mi okopíruje nic, ale vytisknout mi mou práci nechce.
Vyzkouším i zlatou radu kolegyně: vypnout a zapnout. Chvilku se načítá a vrčí... a pak juchú, vážně to vytiskne. Teď tedy pro jistotu rovnou 3x. Takový plýtvání! Rostu z ní, ale jsem ráda, že to mám vytisknuté. Ještě že jsem to nenechala na ráno. Člověk aby si raději dělal poznámky v ruce!
A když už jsem u toho, mám ještě malou příhodu z pondělí, kdy jsme byli hrát šipky. Házím tak nějak, jak mi to přijde pod ruku, ale většinou to dopadá dobře. Tentokrát mi byl stroj evidentně přátelsky nakloněn, neboť když jsem hodila dvojku a jedničku, počítal mi devítku. Aby to ale vykompenzoval protihráči, když jsem dala příliš velkou ránu, usoudil, že jsem to tam zblízka bodla rukou a odmítl mi započítat asi 30 bodů, za což jsem mu zrovna dvakrát vděčná nebyla. V tomto duchu nám počítal skóre celou dobu, takže nevím, zda jsem jednou vyhrála oprávněně, nebo jsem měla mít na kontě za večer tři prohry. Jaksi nás včas nenapadlo, že ho máme kontrolovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat