Možná byste se divili, kolik toho musí na státnicích udělat nenápadný človíček ve zkušební komisi. Předpokládám, že příští týden to ve všech třech dnech bude probíhat podle stejného scénáře. V 7:30 se objevím na studijním. Vyzvednu si hromadu bakalářských nebo diplomových prací a desky, které mě budou celý den provázet. Svezu se výtahem do příslušného patra a budu doufat, že dveře budou otevřené, nebo se před nimi vyskytne někdo, kdo mi je otevře, protože já budu mít plné ruce.
Už zdálky budu sekretářce oznamovat, že JÁ jsem tajemník, abychom se vyhnuli trapasům z minulých let, kdy se mě snažily vyhánět coby studentku a upomínat mě, že mám počkat, až přijde tajemník. Nachystám a zkontroluji techniku, to znamená, že pustím počítač, a když nepojede on nebo dataprojektor, budu otravovat místního technika nebo sekretářku. Vyberu si nejpříhodnější místo, abych to měla blízko ke dveřím, protože pořád budu lítat jako tajtrlík. Členům komise nachystám ty jejich papíry, aby věděli, kam si mají sednout. Pokud možno, ženu umístím mezi muže, aby si s ní nadšeně mohli povídat.
Přivítám předsedu, místopředsedu a další přicházející učitele a předám jim jejich jmenovací dekrety. Těm dvěma cizím také stravenku na oběd a domluvím se s nimi, jak to vidí s organizací státnic a čtením posudků. Když se to povede (ochota předsedy nebo sugestivní otázka), nebudu se muset zatěžovat čtením posudků ;-). Beztak nemá co na práci, jak mi jednou jeden sám řekl.
Než se začne, vyvěsím na dveře papír se zkoušejícíma… teprve teď se studenti dozví, koho vlastně mají u státnic. Považuji to za nesmyslné, ale budiž. Nahrají si prezentace práce do počítače a přichystají občerstvení. Jojo, tak je to u nás zvykem. Na jiných školách se to prý nedělá. Pravdou je, že mi to taky připadalo otravné a nepříjemné – proč já mám někomu platit jídlo?! A to ještě nevím, jestli mě tam nebudu prudit, a jestli to vůbec udělám. Na druhou stranu, než aby se zkoušení rozložilo na dvě části a komise se šla ve dvanáct naobědvat, to je možná příjemnější jim trochu té bašty koupit.
A pak už se přejde ke zkoušení. Každého jednotlivě uvádím a představuji. On pak nějakou dobu, zhruba deset až patnáct minut prezentuje svou práci, následuje diskuse a pak se přejde ke zkoušení. Musím zapsat průběh obhajoby… nedej Bože, aby to někdo neudělal, to s tím budu mít dvakrát tolik práce! Pak píši každou otázku nebo téma, které jsou položeny z jednotlivých předmětů. Dotyčný je pak předsedou vypakován za dveře, následuje porada a známkách a hodnocení. Dojdu pro toho nervózního chudáka a je mu sděleno, zda udělal či nikoliv. Známky se dozví až poté, co budou všichni vyzkoušeni. A pak ještě zanést materiály na děkanát a dohlédnout na uklizení zasedací místnosti.
Domů přijdu utahaná jak medvídek. Akorát tak zralá jít spát, i když jsou třeba jen tři hodiny. Teď už se snažím, ale zezačátku jsem si v tom všem shonu ani nenašla čas se najíst nebo napít a pak mě taky jednou ukrutně bolela hlava. Zajímalo by mě, jak to chodí na ostatních školách…
Už zdálky budu sekretářce oznamovat, že JÁ jsem tajemník, abychom se vyhnuli trapasům z minulých let, kdy se mě snažily vyhánět coby studentku a upomínat mě, že mám počkat, až přijde tajemník. Nachystám a zkontroluji techniku, to znamená, že pustím počítač, a když nepojede on nebo dataprojektor, budu otravovat místního technika nebo sekretářku. Vyberu si nejpříhodnější místo, abych to měla blízko ke dveřím, protože pořád budu lítat jako tajtrlík. Členům komise nachystám ty jejich papíry, aby věděli, kam si mají sednout. Pokud možno, ženu umístím mezi muže, aby si s ní nadšeně mohli povídat.
Přivítám předsedu, místopředsedu a další přicházející učitele a předám jim jejich jmenovací dekrety. Těm dvěma cizím také stravenku na oběd a domluvím se s nimi, jak to vidí s organizací státnic a čtením posudků. Když se to povede (ochota předsedy nebo sugestivní otázka), nebudu se muset zatěžovat čtením posudků ;-). Beztak nemá co na práci, jak mi jednou jeden sám řekl.
Než se začne, vyvěsím na dveře papír se zkoušejícíma… teprve teď se studenti dozví, koho vlastně mají u státnic. Považuji to za nesmyslné, ale budiž. Nahrají si prezentace práce do počítače a přichystají občerstvení. Jojo, tak je to u nás zvykem. Na jiných školách se to prý nedělá. Pravdou je, že mi to taky připadalo otravné a nepříjemné – proč já mám někomu platit jídlo?! A to ještě nevím, jestli mě tam nebudu prudit, a jestli to vůbec udělám. Na druhou stranu, než aby se zkoušení rozložilo na dvě části a komise se šla ve dvanáct naobědvat, to je možná příjemnější jim trochu té bašty koupit.
A pak už se přejde ke zkoušení. Každého jednotlivě uvádím a představuji. On pak nějakou dobu, zhruba deset až patnáct minut prezentuje svou práci, následuje diskuse a pak se přejde ke zkoušení. Musím zapsat průběh obhajoby… nedej Bože, aby to někdo neudělal, to s tím budu mít dvakrát tolik práce! Pak píši každou otázku nebo téma, které jsou položeny z jednotlivých předmětů. Dotyčný je pak předsedou vypakován za dveře, následuje porada a známkách a hodnocení. Dojdu pro toho nervózního chudáka a je mu sděleno, zda udělal či nikoliv. Známky se dozví až poté, co budou všichni vyzkoušeni. A pak ještě zanést materiály na děkanát a dohlédnout na uklizení zasedací místnosti.
Domů přijdu utahaná jak medvídek. Akorát tak zralá jít spát, i když jsou třeba jen tři hodiny. Teď už se snažím, ale zezačátku jsem si v tom všem shonu ani nenašla čas se najíst nebo napít a pak mě taky jednou ukrutně bolela hlava. Zajímalo by mě, jak to chodí na ostatních školách…
Žádné komentáře:
Okomentovat