V Albertu jsem si za patnáct korun koupila zeleninovou směs na polévku. Už jsem si ji dělala minule a bylo to fajn. Vzala jsem celý obsah balení, očistila ho, pokrájela a nasypala asi do litru vody a dala vařit. Později jsem přidala dvě umeboshi švestičky a trochu nějakého koření.
Ovšem po ochutnání byla polévka děsivě sladká. To asi ty dvě mrkve. Brr, ale co s tím? Chutnalo to fakt divně a neměla jsem odvahu kápnout do toho trochu normálního octa. Pak by to také mohlo být jinak divné a kyselé a třeba by to bylo ještě horší. Ale takhle jsem to také jíst nechtěla. Nahlédla jsem do své záhadné skříňky s potravinami, kterou více doplňuji než ujídám, a helemese umeboshi ocet, který jsem si kdysi na doporučení koupila na ředkvičkový salát a ještě jsem ho nestihla udělat. Nevadí, vyzkoušíme ho do té polívky. Pravda, bylo to trochu netradiční, ale celý pokrm to zachránilo.
Ovšem po ochutnání byla polévka děsivě sladká. To asi ty dvě mrkve. Brr, ale co s tím? Chutnalo to fakt divně a neměla jsem odvahu kápnout do toho trochu normálního octa. Pak by to také mohlo být jinak divné a kyselé a třeba by to bylo ještě horší. Ale takhle jsem to také jíst nechtěla. Nahlédla jsem do své záhadné skříňky s potravinami, kterou více doplňuji než ujídám, a helemese umeboshi ocet, který jsem si kdysi na doporučení koupila na ředkvičkový salát a ještě jsem ho nestihla udělat. Nevadí, vyzkoušíme ho do té polívky. Pravda, bylo to trochu netradiční, ale celý pokrm to zachránilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat