Nepovažuji se za žárlivou, i když to na mě někdy přijde. K hlubšímu zamyšlení nad vlastní žárlivostí mě přivedl jeden kamarád. Pozval mě na výlet a já odmítla, aby snad přítel neměl důvod k žárlivosti. A teď, když nad tím přemýšlím, je mi to samotné divné. Vždyť mám skvělého kluka, ne žádného žárlivce. Nejspíš by mu to vůbec nevadilo. Ale co kdyby, říká mi vnitřní hlas a moje přehnaná starostlivost o ostatní mu naslouchá.
Pak jsem přemýšlela nad tím, jestli by mi to vadilo opačně – znáte to: Co sám nerad, nečiň jinému. A odpověď byla: „Ano, vadilo by mi to.“ Nedokázala jsem ovšem říct proč. Nejvíc asi proto, že by mě mrzelo, že tam nejsem já.
O týden později by byla odpověď: „Ne, v pohodě, jen jeď a užij si to… A přivez mi pohled!“
Samotné mi to nejde do hlavy… Proč by mi to ještě před týdnem vadilo??? Analýza vlastních myšlenek a pocitů vůbec nikam nevedla, takže jsem z toho byla lehce otrávená a pak šup, objevila jsem další „Velké pravdy“.
a) Žárlím, když nejsem sama se sebou spokojená.
b) Žárlím, když jsem nešťastná nebo znuděná.
Abych to trochu rozvedla: Když mám pocit, že mi vlasy hloupě trčí, mám trapné nemoderní oblečení, nestihla jsem si nalakovat nehty, je pro mě společnost „krásnějších“ žen poněkud nepříjemná. Když mám pocit, že jsem služkou u dvora, obávám se, že to uvidí i můj šlechtic/rytíř. Vlastně jde o to, že žárlivost vychází (alespoň v mém případě) z malého sebevědomí.
Když mám práci, plány a připadám si dostatečně chytrá a hezká, nemám důvod žárlit. Naopak jsem značně velkorysá a v pohodě.
Z nekvalitního a neověřeného zdroje se ke mně donesla informace, že sebevědomí ženy je proměnlivé v průběhu měsíce a je silně ovlivněno menstruací. Otázkou je, co je na tom pravdy.
Pak jsem přemýšlela nad tím, jestli by mi to vadilo opačně – znáte to: Co sám nerad, nečiň jinému. A odpověď byla: „Ano, vadilo by mi to.“ Nedokázala jsem ovšem říct proč. Nejvíc asi proto, že by mě mrzelo, že tam nejsem já.
O týden později by byla odpověď: „Ne, v pohodě, jen jeď a užij si to… A přivez mi pohled!“
Samotné mi to nejde do hlavy… Proč by mi to ještě před týdnem vadilo??? Analýza vlastních myšlenek a pocitů vůbec nikam nevedla, takže jsem z toho byla lehce otrávená a pak šup, objevila jsem další „Velké pravdy“.
a) Žárlím, když nejsem sama se sebou spokojená.
b) Žárlím, když jsem nešťastná nebo znuděná.
Abych to trochu rozvedla: Když mám pocit, že mi vlasy hloupě trčí, mám trapné nemoderní oblečení, nestihla jsem si nalakovat nehty, je pro mě společnost „krásnějších“ žen poněkud nepříjemná. Když mám pocit, že jsem služkou u dvora, obávám se, že to uvidí i můj šlechtic/rytíř. Vlastně jde o to, že žárlivost vychází (alespoň v mém případě) z malého sebevědomí.
Když mám práci, plány a připadám si dostatečně chytrá a hezká, nemám důvod žárlit. Naopak jsem značně velkorysá a v pohodě.
Z nekvalitního a neověřeného zdroje se ke mně donesla informace, že sebevědomí ženy je proměnlivé v průběhu měsíce a je silně ovlivněno menstruací. Otázkou je, co je na tom pravdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat