Sotva jsem včera vylezla ze dveří, pochválila mi spolubydlící šaty a řekla, že mi to dneska opravdu sluší. Jojo, byly krásné, ale nepřipadala jsem si v nich tak dobře, jak bych se cítila v těch, které jsem si nechala doma. Škoda no. Ale stejně jsem letos neměla v komisi toho pána, který si toho tolik všímá.
Asi už jsem z toho všeho zkoumání zblblá. Normálnímu člověku by taková milá lichotka, která byla jistě myšlena upřímně, udělala radost. Zvlášť kdyby předtím přemýšlel, jestli v těch šatech nevypadá staře a nemají spíš důchodcovský střih.
Já nad tím chvilku hloubala a nakonec usoudila, že to je děsné, protože jindy mi to evidentně nesluší. Jak bych to řekla, aby to znělo jako lichotka?
Asi už jsem z toho všeho zkoumání zblblá. Normálnímu člověku by taková milá lichotka, která byla jistě myšlena upřímně, udělala radost. Zvlášť kdyby předtím přemýšlel, jestli v těch šatech nevypadá staře a nemají spíš důchodcovský střih.
Já nad tím chvilku hloubala a nakonec usoudila, že to je děsné, protože jindy mi to evidentně nesluší. Jak bych to řekla, aby to znělo jako lichotka?
1 komentář:
Já bych chtěla fotku šatů:-))) Protože nevím o kterých je řeč.
Okomentovat