Na Šťastném blogu jsem našla odkaz na stránky, na kterých si můžete nechat nastavit zasílání dotazů týkajících se vašeho štěstí, a pak se z nich vyhotoví zpráva, která vám poví, jak vaše štěstí závisí na tom, co děláte, kdo jste, kde jste, jaká je denní doba a na dalších faktorech.
Dívám se na svou statistiku štěstí z minulého i současného zkoumání. Prý jsem nejšťastnější v neděli, středu a pondělí, v obchodě, na návštěvě, na nádraží a pryč (proboha, to jsem fakt vyplňovala já?). Když si uvědomím, že to jsou dřívější výsledky, podívám se na ty nové. Nejšťastnější jsem v pondělí… nezbývá, než s tím souhlasit. Jasně, je to začátek týdne a zdá se, že na všechno mám spoustu času. Potom je sobota, také jasné – víkend, výlety, volný čas… ale proč zase středa?
O trochu víc jsem šťastná, když dělám to, co chci, ale co nemám dělat, než to, co chci a zároveň mám dělat. Štěstí z toho, že dělám to, co mám, ale přitom se mi to nechce dělat, je skoro o 20 % nižší. A pak, že když děláte to, co máte, plyne vám z toho uspokojení… To by byly loňské výsledky. Jak se to změnilo letos? Nejšťastnější jsem, když dělám to, co chci, ale nemám to dělat, o kousek pod tím je, že to chci a mám dělat a asi o 10 % níže se nachází věci, které mám dělat, ale nechce se mi. Takže to je vlastně zlepšení. Když dělám to, co se mi nechce, ale udělat to musím, nejsem z toho už tolik otrávená. Snad je to tak i v reálu a ne jen v době výzkumu.
Nejšťastnější jsem, když paličkuji, jsem na procházce, čtu, odpočívám či spím, poslouchám hudbu, dělám domácí práce, dělám něco na počítači, nebo si něco píšu. Čím více se soustředím na to, co dělám, tím jsem šťastnější. Ale mohu být i soustředěná a méně šťastná, ovšem šťastná a nesoustředěná nebývám. Z toho plyne, že pokud chci zvýši pravděpodobnost spokojenosti, měla bych se vždy soustředit na to, co dělám. Přesně jak se teď v únoru snažím. Jak se to změnilo letos? Nejšťastnější jsem, když kempuji (To bylo kdy???), ve vzdělávacím centru, na výletě, doma, venku atd. Nejšťastnější jsem, když dělám ohýnek, sleduju seriál či pletu.
Venku jsem skoro o dvacet procent šťastnější. Tak nad tím bych se opravdu měla zamyslet, protože venku nejsem skoro vůbec. Zvláště v zimě. Současné hodnoty jsou poněkud jiné - venku jsem jen o malinko šťastnější.
O deset procent jsem šťastnější, když jsem s někým a ne sama. Nyní jsem už o dvacet procent šťastnější s někým než sama. Byla jsem o trochu šťastnější ve větší skupince, než s jedním člověkem, ale i s jedním jsem mnohem šťastnější než se dvěma, což je zajímavé a možná i trochu divné. Neumím si to vysvětlit. Nejšťastnější jsem se známými, přáteli a partnerem. Taky podivné. Asi s téměř cizími lidmi neřeším nepříjemné záležitosti, nebo to ovlivnila jedna výjimečná událost. V dnešních výsledcích žádná velká změna – s jedním člověkem jsem šťastnější o 20 % než se dvěma lidmi. Nejšťastnější jsem při komunikaci s učitelem (pravděpodobně spíše lektorem různých uměleckých kurzů), partnerem, spolubydlící, spolupracovníky a pak až přáteli… trochu divné výsledky.
Zdá se, že moje produktivita ani kvalita spánku nemá vliv na pocit štěstí. A že se celkově víceméně nacházím nad hladinou 40 % spokojenosti.
Dívám se na svou statistiku štěstí z minulého i současného zkoumání. Prý jsem nejšťastnější v neděli, středu a pondělí, v obchodě, na návštěvě, na nádraží a pryč (proboha, to jsem fakt vyplňovala já?). Když si uvědomím, že to jsou dřívější výsledky, podívám se na ty nové. Nejšťastnější jsem v pondělí… nezbývá, než s tím souhlasit. Jasně, je to začátek týdne a zdá se, že na všechno mám spoustu času. Potom je sobota, také jasné – víkend, výlety, volný čas… ale proč zase středa?
O trochu víc jsem šťastná, když dělám to, co chci, ale co nemám dělat, než to, co chci a zároveň mám dělat. Štěstí z toho, že dělám to, co mám, ale přitom se mi to nechce dělat, je skoro o 20 % nižší. A pak, že když děláte to, co máte, plyne vám z toho uspokojení… To by byly loňské výsledky. Jak se to změnilo letos? Nejšťastnější jsem, když dělám to, co chci, ale nemám to dělat, o kousek pod tím je, že to chci a mám dělat a asi o 10 % níže se nachází věci, které mám dělat, ale nechce se mi. Takže to je vlastně zlepšení. Když dělám to, co se mi nechce, ale udělat to musím, nejsem z toho už tolik otrávená. Snad je to tak i v reálu a ne jen v době výzkumu.
Nejšťastnější jsem, když paličkuji, jsem na procházce, čtu, odpočívám či spím, poslouchám hudbu, dělám domácí práce, dělám něco na počítači, nebo si něco píšu. Čím více se soustředím na to, co dělám, tím jsem šťastnější. Ale mohu být i soustředěná a méně šťastná, ovšem šťastná a nesoustředěná nebývám. Z toho plyne, že pokud chci zvýši pravděpodobnost spokojenosti, měla bych se vždy soustředit na to, co dělám. Přesně jak se teď v únoru snažím. Jak se to změnilo letos? Nejšťastnější jsem, když kempuji (To bylo kdy???), ve vzdělávacím centru, na výletě, doma, venku atd. Nejšťastnější jsem, když dělám ohýnek, sleduju seriál či pletu.
Venku jsem skoro o dvacet procent šťastnější. Tak nad tím bych se opravdu měla zamyslet, protože venku nejsem skoro vůbec. Zvláště v zimě. Současné hodnoty jsou poněkud jiné - venku jsem jen o malinko šťastnější.
O deset procent jsem šťastnější, když jsem s někým a ne sama. Nyní jsem už o dvacet procent šťastnější s někým než sama. Byla jsem o trochu šťastnější ve větší skupince, než s jedním člověkem, ale i s jedním jsem mnohem šťastnější než se dvěma, což je zajímavé a možná i trochu divné. Neumím si to vysvětlit. Nejšťastnější jsem se známými, přáteli a partnerem. Taky podivné. Asi s téměř cizími lidmi neřeším nepříjemné záležitosti, nebo to ovlivnila jedna výjimečná událost. V dnešních výsledcích žádná velká změna – s jedním člověkem jsem šťastnější o 20 % než se dvěma lidmi. Nejšťastnější jsem při komunikaci s učitelem (pravděpodobně spíše lektorem různých uměleckých kurzů), partnerem, spolubydlící, spolupracovníky a pak až přáteli… trochu divné výsledky.
Zdá se, že moje produktivita ani kvalita spánku nemá vliv na pocit štěstí. A že se celkově víceméně nacházím nad hladinou 40 % spokojenosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat