St 25. října, viróza u doktora
Včera jsem cítila nějaký divný knedlík v krku a připadalo mi, že mám nateklé mandle nebo co vpředu na krku pod bradou. Vzala jsem si nějaký cucavý „bonbón“ a doufala, že to přejde. Ale protože bych byla nerada nemocná, vyrazila jsem ráno k doktorovi. Říkala jsem si, že když to mám akutní, tak se nemusím objednávat. Pro jistotu jsem si vzala respirátor a budila tak trochu víc pozornosti. Sestřička mi změřila dýchání takovým tím přístrojem, co se nasadí na prstík, teplotu bezdotykovým teploměrem a k nevelké radosti mi udělala výtěr z nosu, z krku a píchla mě do prstu a do zkumavky nabrala krev, což mi bylo extra nepříjemné, protože se mi zdálo, že mě do té ranky řeže střepem.
Vyplašeně jsem jí říkala, že mám jet příští týden do lázní a že bych byla nerada nemocná. Tak mě uklidnila, že mi všechno vyšlo negativní, takže nemám bakteriální infekci a nehrozí mi antibiotika. Jedná se o nějaké normální podzimní nachlazení a měly by mi pomoci pouhé bylinky. A Covid to také není, na to mají ten výtěr z nosu. Sice jsem si dělala i vlastní test, ale oni prý mají lepší. Ještě mě poslala k doktorovi, který mi koukl do krku a pak mi doporučil užívat vitaminy a kloktat třikrát denně Vincentku s rozpuštěným šumivým Aspirinem. Což mě překvapilo hned dvakrát. Poprvé, když jsem to slyšela, a podruhé, když jsem to dala do pusy. Takhle hnusné hořkoslané chuti se hned tak něco nevyrovná!
Byla jsem trochu rozmrzelá, že se mi někde podařilo nastydnout. Nejspíš na sobotní oslavě narozenin, kde jsem byla v krásných modrých šatech a střevíčkách a někdo tvrdil, že tam bylo chladno, zatímco já byla úplně v pohodě v šatech na ramínkách. Ale stejně nechápu, proč by měl člověk nastydnout, když mu není zima. :-(
Potom jsem šla normálně do práce – potřebuju toho před dovolenou vyřídit docela dost – a když je to jen nachlazení (no, virus by byl horší), tak snad nikoho nenakazím. Držela jsem se od všech dál a poslušně si kloktala. Ale v rámci zodpovědného přístupu jsem se rozhodla, že zbytek týdne raději strávím prací z domova a taky jsem to poznačila do společného Google kalendáře, aby to kolegové věděli, kdyby se po mně někdo sháněl.
Čt 26. října, práce z domova
Práce z domova byla děsná, protože náš polofunkční internet je dost náročný na psychiku. A taky mi nebylo právě dobře. Ale ještě toho bylo potřeba tolik udělat před odjezdem.
Pá 27. října
Odpoledne se cítím líp – v krku dobrý, rýma taky není tak strašná, ale pořád mi je v pokoji zima. To bude asi tou blbou „klimatizací“. Dá se tu topit jen tepelným čerpadlem (vzduch-vzduch) a mně je pořád nepříjemné, jak to fouká. I když to fouká teplý vzduch, mám pocit, že je mi zima. Nepřiměřeně zvyšuju teplotu termostatu, a protože mám pocit, že to není nic platné, i když jsem nastavila, že tam chci mít 23°C, měřím si teplotu. Jejda, 37°C! Tak to už jsem doma. Zalézám do postele na celý víkend.
So 28. a Ne 29. října
Celý den ležím v posteli a chodím se sem tam najíst nebo si udělat horkou vodu. Rovnou do půllitrového hrnku. Menší nemá cenu. Jasnou známkou nemoci, kromě toho, že je mi blbě, je i to, že piju horkou převařenou vodu (a chutná mi!), nečtu, nepletu a ani se nepřiblížím k počítači a jenom ležím nebo spím.
V televizi letmo zahlédnu udělování cen hrdinům (hasiči a policisté), kteří někomu zachránili život. Myslím, že našemu novému prezidentovi to opravdu sluší. Konečně reprezentativní hlava státu. Moc nejím, takže nemám důvod okounět mimo postel. Ne, že bych se nějak víc bála, že to někdo chytne, ale co nejrychleji zase šupajdím zpátky. Sem tam nějaký ten výplach solí, kloktání a spousty spousty odpočinku. Jenom je mi divné, že to nepolevuje. Už jsem párkrát vyležela nachlazení za pouhý víkend. A teď piju jak velbloud, potím se a v sobotu jsem si dokonce vzala paralen, protože mě strašně bolely uši od zalehlé rýmy.
Po 30. října, druhý pokus u doktora
I když se trochu stydím, jdu znovu k doktorovi. Můj stav se nelepší, takže potřebuju vědět, co mám dělat. Už je mi jasné, že dneska nejspíš do lázní neodjedu. Ale třeba bych mohla v pátek?
Samozřejmě mám zase respirátor a na papíře pár poznámek pro případ, že by mi to zrovna moc nemyslelo, což se stává snadno, když je člověku fakt blbě. Mám hroznou rýmu usedlou v dutinách. Pokaždé se divím, když se podívám do zrcadla, že nemám znetvořeně nafouklou mozkovnu a čelo, protože podle toho, jak se cítím, bych měla mít v téhle oblasti hlavu jak pátrací balón. Jinak nevím, kam by se to všechno vešlo. I celý krk je zevnitř potažený něčím odporným a připadám si jak Ron z Harryho Pottera, kterému se nepovedlo kouzlo na nepřítele a následně zvracel slimáky. S tím souvisí dávivý kašel, kdy sice nic nevykašlám, ale tolik bych chtěla.
Sestřička mi zase udělá trio odběrů, což mě trochu překvapí. Není to zbytečné, když mi to dělala ve středu a od té doby jsem doma byla víceméně sama a jenom ležela v postýlce?
A heleme se, jsem Covid pozitivní! Doktorka mi dá mišpulníkový sirup na odkašlávání, Acerolu s vitaminem C, vitamin D mám doma a předepíše mi nějaké prášky na podporu imunity od I..., v lékárně si pak koupím ještě další C, které strčím manželovi s sebou do lázní, a test, aby se manžel mohl ujistit, že je negativní, i když jsme spolu teď vůbec nebyli, protože byl v práci.
Z domova pak ještě píšu do práce varování kolegům pro případ, že by to ode mě někdo přece jen chytil. Nejnebezpečnější asi bylo pondělí a úterý, kdy jsem to ještě ani nevěděla. Jedna kolegyně mi pak píše, že je ráda za popsání příznaků, protože jinak by ji nenapadlo, že to je covid. Ale s tou jsem myslím v kontaktu vůbec nebyla.
