Minulý týden jsem navštívila první polovinu kurzu komunikace. Hned na začátku se ukázalo, že možná není dobrý nápad ptát se účastníků, co od kurzu očekávají. Jistě, je to přínosné a zajímavé, ale snadno se může stát, že každý očekává úplně něco jiného a nikdo neočekává to, s čím jste kurz uspořádali, neboť se nikdo neobtěžoval přečíst si sylabus. Bez mučení přiznávám, že já se mu také asi nevěnovala. Už nevím, ale mně je to víceméně jedno. Hlavní je, jak řekla jedna kolegyně „dozvědět se něco nového“.
Lektorka byla milá a sympatická a to i přesto, že nás přinutila mluvit před kamerou. Video mi pochopitelně, jak bývá obvyklé, připadalo strašné, i když předtím jsem z kamery strach ani moc neměla. Kamera mi nejspíš nevadí, protože nemluví, ani se hloupě netváří. Nedává najevo nezájem. Nedělá hluk a dá se snadno ignorovat. Obvykle jsem nervózní spíš z lidí.
Brzy se ukázalo, že se toho moc teoretického nedozvíme a budeme si spíše hrát. Nevadí, to je taky prima. I když jednou za čas bych uvítala kurz ve stylu přednášky, tedy „nalejvárny“, kdy se od chytrého a zkušeného pedagoga dozvím spoustu zajímavých, důležitých a prakticky využitelných věcí.
I když jsme si spíš hráli a na všechno přišli sami, což je pro změnu z pedagogického hlediska velmi dobré, líbil se mi test MBTI. Podle této typologie by se lidé měli pohybovat na následujících čtyřech škálách: extrovert x introvert, smyslový x intuitivní, analytický x pocitový, jednoznačnost x proměnlivost. Nevyšlo mi to sice úplně tak, jak bych si představovala, ale některé věci na mě parádně seděly. Například odpověď na otázku – Jak se rozhodujete? Odhadla jsem, že pocitově a přesně to mi také vyšlo.
Analytické rozhodování spočívá v tom, že si strukturujete informace podle logiky, začínáte pěkně od začátku, dodržujete pravidla, řád, řídíte se mozkem. Heslem je: přísnost, ale spravedlivost. Řekla bych, že tak trochu Sheldon – analýza a dost.
Naproti tomu pocitově se rozhodující lidé si strukturují informace podle citu a osobních hodnot. Nechají se obměkčit okolnostmi. Spíše chválí než kritizují, umí se vcítit. Jsou tolerantní a patří k nim šedesát procent žen, takže to není nijak překvapivé, že jsem mezi nimi. Zítra vám povím historku, která mi to jasně potvrdila.
Lektorka byla milá a sympatická a to i přesto, že nás přinutila mluvit před kamerou. Video mi pochopitelně, jak bývá obvyklé, připadalo strašné, i když předtím jsem z kamery strach ani moc neměla. Kamera mi nejspíš nevadí, protože nemluví, ani se hloupě netváří. Nedává najevo nezájem. Nedělá hluk a dá se snadno ignorovat. Obvykle jsem nervózní spíš z lidí.
Brzy se ukázalo, že se toho moc teoretického nedozvíme a budeme si spíše hrát. Nevadí, to je taky prima. I když jednou za čas bych uvítala kurz ve stylu přednášky, tedy „nalejvárny“, kdy se od chytrého a zkušeného pedagoga dozvím spoustu zajímavých, důležitých a prakticky využitelných věcí.
I když jsme si spíš hráli a na všechno přišli sami, což je pro změnu z pedagogického hlediska velmi dobré, líbil se mi test MBTI. Podle této typologie by se lidé měli pohybovat na následujících čtyřech škálách: extrovert x introvert, smyslový x intuitivní, analytický x pocitový, jednoznačnost x proměnlivost. Nevyšlo mi to sice úplně tak, jak bych si představovala, ale některé věci na mě parádně seděly. Například odpověď na otázku – Jak se rozhodujete? Odhadla jsem, že pocitově a přesně to mi také vyšlo.
Analytické rozhodování spočívá v tom, že si strukturujete informace podle logiky, začínáte pěkně od začátku, dodržujete pravidla, řád, řídíte se mozkem. Heslem je: přísnost, ale spravedlivost. Řekla bych, že tak trochu Sheldon – analýza a dost.
Naproti tomu pocitově se rozhodující lidé si strukturují informace podle citu a osobních hodnot. Nechají se obměkčit okolnostmi. Spíše chválí než kritizují, umí se vcítit. Jsou tolerantní a patří k nim šedesát procent žen, takže to není nijak překvapivé, že jsem mezi nimi. Zítra vám povím historku, která mi to jasně potvrdila.
Žádné komentáře:
Okomentovat