Co vydrží chlap

Kámoš jde na nákup s námi a ukazuje nám, teda mně, koně visícího hlavou dolů umístěného v Lucerně. Nakupování s námi je jistě příšerné, i když jde jenom o potraviny. Plánujeme totiž zítra kolaudačku u té kamarádky a dnešní večeři. Jen nejsme schopné se shodnout, kolik toho asi tak sníme, když přijedou ještě dvě další holky.

Až v neděli zjistím, proč se mě kamarádka snažila přesvědčit, že nám to titěrné množství bude stačit. Předpokládala totiž, že nakoupí jenom na sobotní večer a nedělní oběd a večeři pořešíme operativně. Já zase předpokládala, že kolaudačka bude víc probíhat jako oslava nového příjemného bydlení, než toulky Prahou, i tak se ale nakonec ukázalo, že bylo fajn vzít toho víc a udělat si na neděli svačinu.

Možná by stačilo napsat, že je obdivuhodné, když se mnou někdo dokáže strávit čtyři bezstarostné dny. Pokud si řeknete – A co je na tom? Tak to mě neznáte, když jsem na výletě. Bezstarostnými dny myslím to, že nemohu pracovat, ani kdybych sebevíc chtěla, a tak se naplno věnuji zábavě a na práci totálně zapomenu, protože nemá smysl nad ní hloubat. A taky jsem dost daleko, abych na ni nemusela myslet. Protože takové chvíle jsou málo časté, jsem jako utržená ze řetězu. Chci všechno vidět – klasické památky, netradiční památky, pěkná místa, parky, muzea, galerie, čajovny…, všechno vyzkoušet, honem se chci věnovat všem těm skvělým věcem, které během hektických pracovních období zanedbávám: četba, křížovky, psaní na blog, ruční práce, pálení svíček, procházky, toulání přírodou a tak dál a tak dál. Sama na sobě vidím, jaký jsem janek, když někam vypadnu jen na pár dní. A tohle už bylo skoro jako dovolená. :-)

Ale to ještě nebylo všechno. Na tenhle prodloužený víkend jsem měla speciální plán – výstavu paličkování, na kterou jsem se těšila už v květnu, ale tehdy jsem se na ni nedostala, a obrazy malované pastelkama!