Sobotní dopoledne

Probouzím se o půl osmé snad vzrušením z toho, co mě dnes čeká. Sama se divím, že nespím jako dudek, vždyť jsme včera šly spát relativně pozdě, protože jsme si povídaly a už pár dní jsem celkem unavená. No, jak ukázala Praha, výlety a nadšení, nebo možná i jenom samotná aktivita mě nabíjí. V Praze jsem víc chodila a míň spala, přesto jsem byla stále odpočatá. Snad proto, že jsem dělala něco, co mě baví. Nevím. Ne, že bych v Brně nějak strádala, ale rozhodně tam potřebuju víc spát.

Hned ráno si beru poznámkový blok a píšu si, že jsem se včera opravdu výtečně bavila díky své milé superpohostinné kamarádce, která o mně bohužel pravděpodobně nabyla dojmu, že toho šíleně moc sním – radila jsem jí, kolik toho koupit na dnešní večírek – a vypiju – 3 láhve vína pro 4 lidi jsou asi fakt dost. Ale když ono vypadalo tak dobře. :-ú Nakonec jsme byly rády, že jsme vzaly tu nejmenší půl litrovou rulandského šedého, protože bylo báječně slaďounké a všem nám moc chutnalo. Naproti tomu růžové Zweigeltrebe nás tolik nezaujalo, i když v láhvi vypadalo krásně. A samozřejmě nám jedna flaška zbyla nenačatá. Taky má pocit, že jsem vybíravá, což si myslím, že nejsem, jen mám své oblíbence a raději si koupím Choceňský jogurt, který je prostě mmmňam, než nějaký jiný, i když je třeba o něco levnější. Také mě překvapilo tvrzení, že žiju zdravě. O to se spíš – nyní velmi neúspěšně – občas pokouším. Poslední poznámka ke včerejšku byla: „Jo a pak jsme jely metrem, což bylo zajímavé a zvláštní jako vždycky. Dneska to bude taky určitě fajn :-).“ Dál už jsem se k psaní během víkendu nedostala, takže to evidentně bylo víc než fajn, i když je mi trochu líto chybějících poznámek, protože by si člověk aspoň pamatoval, co všechno viděl a navštívil.

První místo, které si z Prahy pamatuji je vyhlídka z Baby, která mě naprosto uchvátila. Je tam romantická zřícenina z 19. století a od ní můžete vidět značnou část Prahy. V tu dobu, kdy jsme tam byli se naše hlavní město halilo do mlhy jak do závoje. Dosud jsem žertovala a dívala se rošťácky kolem sebe, ale tahle scenérie s rozdvojenou řekou mi vzala dech. Na ostrůvku mezi rameny řeky byla čistička, která kupodivu vypadala docela hezky a připomínala několik bazénů. Kolem dokola byla spousta zeleně a přitom to bylo hned u Prahy! Sluníčko začínalo ohřívat mou černou bundu a já se kochala okolím. Vydržela bych tam stát snad hodinu.

U Pražského hradu jsem se vyfotila s čestnou stráží (jak trapné, pro mě i pro něj, ale dělají to tak všichni ;-)). Pak jsem se pokochala pohledem na chrám sv. Víta, který mi připomněl Notre Dame v Paříži. Miluju tyhle gotické památky. Vypadají tak vznešeně!

Když sklouzneme do Zlaté uličky, nestačím se divit. Za její prohlídku po nás chtějí 250 Kč! Sice nám nabízí, že nás pustí za stovku oba dohromady, ale my stejně nemáme čas, a tak jdeme pryč. Ukáže se, že to byl dobrý nápad, protože když se chci večer ještě trochu projít, jdeme opět tudy a nikdo tam není. Večer je to zkrátka přístupné zdarma. To ovšem turisté nemohou vědět…

Fotím si různé výhledy, neboť mě vše kolem fascinuje. Jak už jsem psala dříve - Prahu vůbec neznám, a protože jsem k ní dlouhou dobu měla odpor - který vlastně zmizel až o tomto víkendu, neměla jsem ani chuť zjišťovat, co v ní může být krásného nebo zajímavého.

Nějakým způsobem dojdeme až ke Karlovu Mostu. Kochám se Čertovkou a obdivuji portréty kreslířů na mostě. Častým obrazem je Robert Pattinson, hlavní postava Stmívání, a také další dvě známé – Bella a Jacob či spíše jejich představitelé. Častokrát také vidíme Angelinu Jolie. Fascinuje mě portrét jednoho muže, který mi je šíleně povědomý, ale nemohu si vzpomenout, kdo to asi tak je. I když se to nemá, musím si ho vyfotit. Večer ho ukážu kamarádkám, snad tu záhadu rozluštíme. Jinak bych nad tím musela pořád přemýšlet. Na rozluštění stačí kámošce pár vteřin – přece Keanu Reaves. Sama se divím, že jsem ho hned nepoznala, ale co se dá dělat. :-)

Vždycky jsem si myslela, že tenhle most je nechutně zaplněný turisty, že je skoro nemožné jej přejít. Ukazuje se, že to vůbec není pravda. Jistě, lidí je tu dost, ale skoro stejně jako kdekoliv jinde. Stejně jako v Paříži i tady sem tam visí nějaké ty zámky. Prý pro zamčení lásky.

Po dopolední procházce Prahou vyrážíme na mé krásné vysněné Podzimní krajkářské trhy. Gymnázium Jindřišská 36, které jsem si našla už včera. Trhy dnes začínaly v deset hodin a já měla obavy, že když přijdeme pozdě, nic na nás nezbyde.