Jak se štěstí vytrácí

I když jsem tušila, že by v tom Knižním klubu mohl být někde zakopaný pes a dlouze váhala, vypadalo to, že není. Dnes mi od nich volala nějaká paní, vyjádřila se kladně o tom, že jsem se u nich zapsala a zeptala se na nevím co. Když se ptala, jestli jsem se seznámila s podmínkami členství, popravdě jsem jí řekla, že vím jen to, co mi řekla tamta paní a jestli si to můžu ujasnit. Brzy se ukázalo, že mám jakousi slevu (cca 25 %) při každém nákupu, to teď není podstatné. Problém byl v tom, že se dost lišily informace o tom, co se stane v případě, že si z některého z katalogu, který by mi měl chodit domů 5 x ročně, nevyberu. Paní v obchodě mi tvrdila, že moje členství zanikne a já nebudu mít nárok na slevu. Což mi připadalo líto, ale rozhodně to nebylo nijak tragické. Naproti tomu paní v telefonu mi řekla, že dostanu nějaké upozornění, že jsem si nic neobjednala, nebo tak něco, a pokud tak neučiním (ani neřekla do kdy), zašlou mi na dobírku nejprodávanější titul z katalogu. Otázkou je, co kdybych to odmítla převzít? Ale i tak se mi to nelíbilo, a tak jsem se jí zeptala, jak mohu své členství zrušit.

Prý až po dvou letech a nebo do 14 dní. Což ještě splňuji. A prý to jde i po telefonu a ona to udělá. No, někdy jsem někde slyšela, že tyhle věci mají být písemně, a tak jim ještě raději doporučeně napíšu dopis. Ach jo, takový práce s takovou hovadinou.