Jak už jsem psala, vyrazila jsem do Prahy studenťáckým autobusem. Jsou opravdu velice pohodlné až luxusní. Skoro zbytečně. Počítám s určitým omezením a nepohodlím, jsem na to při cestování zvyklá.
V autobusech mi vždycky bývalo špatně, a proto jsem dávala přednost vlaku. Ne, že bych zvracela nebo tak něco, ale bolela mě hlava a bylo mi nevolno. Spolehlivě mi na to zabíral Kinedryl, jenže po něm jsem taková zblblá a ospalá. I v autě jsem se naučila usínat téměř hned poté, co nastoupím. Je to zaručený způsob, jak mi nebude špatně. A taky pak cesta rychleji ubíhá.
Když jsem dělala autoškolu, zjistila jsem, že při řízení mi špatně není a brzy jsem objevila, že pokud sedím vepředu, zvládnu bez prášku i větší vzdálenosti, i když postupem času se to zhoršuje.
Už vloni, když jsem jela se studenťákem do Paříže, mě překvapilo, že je mi zcela dobře. A postupně si zvykám na to, že mohu luštit sudoku, háčkovat a dokonce už i číst nebo psát. Už se blížíme do Prahy, tak budu končit.
V autobusech mi vždycky bývalo špatně, a proto jsem dávala přednost vlaku. Ne, že bych zvracela nebo tak něco, ale bolela mě hlava a bylo mi nevolno. Spolehlivě mi na to zabíral Kinedryl, jenže po něm jsem taková zblblá a ospalá. I v autě jsem se naučila usínat téměř hned poté, co nastoupím. Je to zaručený způsob, jak mi nebude špatně. A taky pak cesta rychleji ubíhá.
Když jsem dělala autoškolu, zjistila jsem, že při řízení mi špatně není a brzy jsem objevila, že pokud sedím vepředu, zvládnu bez prášku i větší vzdálenosti, i když postupem času se to zhoršuje.
Už vloni, když jsem jela se studenťákem do Paříže, mě překvapilo, že je mi zcela dobře. A postupně si zvykám na to, že mohu luštit sudoku, háčkovat a dokonce už i číst nebo psát. Už se blížíme do Prahy, tak budu končit.
Žádné komentáře:
Okomentovat