Už asi měsíc plánuji svůj velký výlet do Prahy. Abych řekla pravdu, nemám Prahu ráda. Vlastně ani nevím proč. Nějak to vzniklo. Možná mě naočkoval můj bývalý přítel, nebo za to může němčinářka ze střední školy, která nás nutila našprtat se hlavní památky německy, včetně cesty k nim. Nenáviděla jsem to a připadalo mi to zbytečné. Ne, že by se to nedalo naučit, ale děsně nerada dělám něco, co shledávám neužitečným. A čím víc jsem k tomu nucena, tím větší k tomu mám odpor.
V Praze jsem tedy nikdy moc nebyla a ani jsem po tom netoužila. Teď se ale vyskytla zajímavá příležitost – totiž zúčastnit se kurzu o komunikaci, který by pro mě mohl být skutečně přínosný. S trochou váhání jsem se přihlásila, když jsem zjistila, že se jej plánují zúčastnit i další kolegové. Mělo to být tenhle víkend a já už se opravdu těšila.
Když jsem si začala domlouvat, kde bych asi tak mohla nocovat, kurz byl najednou zrušen. Byla jsem dost zklamaná, a tak jsem se nakonec rozhodla, že tam i přesto pojedu, neboť jsem si vyhlédla akce na celý víkend a usmyslela si, co všechno by šlo podniknout.
Ukázalo se, že tou dobou se kamarádka stěhuje do nového, a tak bychom to mohly spojit s kolaudačkou. To by bylo báječné, řekla jsem si a nadšeně souhlasila. Bohužel se tento termín nehodí všem, a tak se tam nesejdeme celá naše parta.
V Praze bych navíc mohla potkat jednoho dlouholetého kamaráda, se kterým jsem se už nějakou dobu neviděla. Hned jsem mu tedy napsala – s dostatečným předstihem – jak mu to tento víkend vychází. Ukázalo se, že by mohl mít čas, a tak jsme se domluvili, že něco podnikneme.
Kromě toho už nějakou dobu toužím vidět galerii Pastelka, v níž je možno spatřit obrázky Marie Brožové, o které jsem tu už psala. Protože bych se s autorkou velice ráda setkala, neboť její dílo už nějakou dobu obdivuji, napsala jsem jí na e-mail, zda se v galerii náhodou nebude vyskytovat. V odpověď jsem se dozvěděla, že ZROVNA tou dobou ji bude možno vidět v galerii Harfa při příležitosti vystavení všech sta jejích obrazů, kdy od 9. 11. začíná veřejné kreslení. Vidět autorku v akci. Vau!
A na závěr jsem si při prohlížení časopisu o paličkování všimla, že právě v tomto termínu jsou v Gymnáziu na Jindřišské Podzimní krajkářské trhy. No nejsem já dítko štěstěny? Vážně se do Prahy těším a doufám, že všechno stihnu navštívit a také si přivezu nějaké pěkné suvenýry. Jen doufám, že odolám paličkovaným kloboukům a dalším věcem, jež by byly pro mou peněženku asi velkým zásahem.
V Praze jsem tedy nikdy moc nebyla a ani jsem po tom netoužila. Teď se ale vyskytla zajímavá příležitost – totiž zúčastnit se kurzu o komunikaci, který by pro mě mohl být skutečně přínosný. S trochou váhání jsem se přihlásila, když jsem zjistila, že se jej plánují zúčastnit i další kolegové. Mělo to být tenhle víkend a já už se opravdu těšila.
Když jsem si začala domlouvat, kde bych asi tak mohla nocovat, kurz byl najednou zrušen. Byla jsem dost zklamaná, a tak jsem se nakonec rozhodla, že tam i přesto pojedu, neboť jsem si vyhlédla akce na celý víkend a usmyslela si, co všechno by šlo podniknout.
Ukázalo se, že tou dobou se kamarádka stěhuje do nového, a tak bychom to mohly spojit s kolaudačkou. To by bylo báječné, řekla jsem si a nadšeně souhlasila. Bohužel se tento termín nehodí všem, a tak se tam nesejdeme celá naše parta.
V Praze bych navíc mohla potkat jednoho dlouholetého kamaráda, se kterým jsem se už nějakou dobu neviděla. Hned jsem mu tedy napsala – s dostatečným předstihem – jak mu to tento víkend vychází. Ukázalo se, že by mohl mít čas, a tak jsme se domluvili, že něco podnikneme.
Kromě toho už nějakou dobu toužím vidět galerii Pastelka, v níž je možno spatřit obrázky Marie Brožové, o které jsem tu už psala. Protože bych se s autorkou velice ráda setkala, neboť její dílo už nějakou dobu obdivuji, napsala jsem jí na e-mail, zda se v galerii náhodou nebude vyskytovat. V odpověď jsem se dozvěděla, že ZROVNA tou dobou ji bude možno vidět v galerii Harfa při příležitosti vystavení všech sta jejích obrazů, kdy od 9. 11. začíná veřejné kreslení. Vidět autorku v akci. Vau!
A na závěr jsem si při prohlížení časopisu o paličkování všimla, že právě v tomto termínu jsou v Gymnáziu na Jindřišské Podzimní krajkářské trhy. No nejsem já dítko štěstěny? Vážně se do Prahy těším a doufám, že všechno stihnu navštívit a také si přivezu nějaké pěkné suvenýry. Jen doufám, že odolám paličkovaným kloboukům a dalším věcem, jež by byly pro mou peněženku asi velkým zásahem.
Žádné komentáře:
Okomentovat