A to jsem nechtěla utrácet za kraviny. Ale knihy nejsou kravina, ne?
***
Konečně jsem pochopila, proč tu tolik lidí chodí s deštníky, ačkoliv neprší. Jsou to průvodci a takhle jsou dobře vidět. Otázkou je, co dělají, když začne pršet?
***
V jedné menší uličce u Staroměstského náměstí stojí tmavší chlapík s jídelním lístkem a asi láká návštěvníky Prahy do nedaleké restaurace. Chci se mu elegantně vyhnout, ale nevyjde mi to. Překvapí mě, že mi nic nenabízí. … Asi s tím batůžkem, kabelkou a igelitkou nevypadám jako typický návštěvník jeho nóbl zaměstnavatele. Volá na mě: „Ahoj slečna. Jak se máš? Co děláš?“
„Studuju.“ Nevím, proč mu odpovídám, když mu do toho nic není.
***
Konečně jsem pochopila, proč tu tolik lidí chodí s deštníky, ačkoliv neprší. Jsou to průvodci a takhle jsou dobře vidět. Otázkou je, co dělají, když začne pršet?
***
V jedné menší uličce u Staroměstského náměstí stojí tmavší chlapík s jídelním lístkem a asi láká návštěvníky Prahy do nedaleké restaurace. Chci se mu elegantně vyhnout, ale nevyjde mi to. Překvapí mě, že mi nic nenabízí. … Asi s tím batůžkem, kabelkou a igelitkou nevypadám jako typický návštěvník jeho nóbl zaměstnavatele. Volá na mě: „Ahoj slečna. Jak se máš? Co děláš?“
„Studuju.“ Nevím, proč mu odpovídám, když mu do toho nic není.
„Kde?“ vyzvídá dál. Snad by si chtěl dát dostaveníčko, nebo nevím.Nechtíc ho pěkně usadím: „V Brně.“ Poznamená, že to je daleko a nechá mě na pokoji. Ještě chvilku se tomu směji, protože mi to připomnělo Tunisko a jejich pozdravy s otázkami: „Ahoj, jak se máš? Dobře.“ A pak se mi divte, že nevím, co na to mám říct. :-)
***
Galerie Pastelka mě překvapila velikostí i cenami – malá, velké. Nadšeně jsem si koupila pár pohledů a pak přemítala, jestli jsem to trochu nepřehnala. Milá paní prodavačka se dost divila, že jsem kvůli výstavě přijela z Brna. Na rozdíl od účastníků včerejšího kurzu komunikace nepochopila žert, že umím nakreslit leda tak domeček jedním tahem. :-) Vlastně mě docela překvapilo, že nevěděla, co to je.
***
Zjistila jsem, že ve Starbucksu mají kafe. Nikdy dřív jsem ho neviděla a domnívala jsem se, že to je rychlé občerstvení podobné McDonalds. Zaujal mě jogurt s medem a vlašskými ořechy, který bych si docela ráda někdy udělala. Ovšem pravděpodobně se vejdu pod šedesát korun. Obdobně mě zaskočila cena u tvarohového dortíku velice podobného tomu, který jsem pekla o víkendu. Jeden takový kousíček stál devadesát korun. To jednoho hned povzbudí v dalším pečení.
***
V Galerii U Zlaté konvice obdivuji příjemně barevný obrázek s podivně pokroucenými pražskými domy, které vypadají jako když tančí, a na jejich střechách se povalují kočky. Ochotná galeristka mi ukazuje další výtvory malířky i jejího manžela. Nadchne mě „portrét“ kočičky z profilu. Vypadá tak úchvatně, že být to žena, řekli byste, že ji autor vyretušoval. Ale stojí čtyři stovky a tolik se mi dát nechce. Jen ze zvědavosti se ptám na cenu toho prvního obrazu ve formátu A3 nebo trochu většího. Deset tisíc mě trochu překvapí, ale znát to na mně asi není.
***A samozřejmě jsem se byla podívat na orloj v akci :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat