Hlad mě zahnal do Subway, neboť mají podobné ceny jako stánky u Václaváku a aspoň se najím. Bageta je úžasná, i když si říkám, že zbytečně moc utrácím, protože jsem si včera doma mohla nachystat levnější svačinu. Trochu se zlobím na kámoše, se kterým jsme se domlouvali, že se sejdeme kolem jedné hodiny a on se zatím dosud neozval. Zvažuji, že toho využiji a porozhlédnu se po trzích paličkování sama. Aspoň ho s tím pak nebudu otravovat. S kamarádkou se máme vidět až ve čtvrt na šest, tak do té doby si to v klidu projdu.
Jenže najít Gymnázium na Jindřišské není tak snadné, jak se zdá, ani když máte přesnou adresu a mapu k tomu. Teď by se mi hodila GPS, jak mi říkal ten pán ráno v autobuse. Prošla jsem si Jindřišskou až k Václaváku a zase zpátky, ale to správné číslo nikdy nemůžu najít! Tak se někde zeptám, no. Na ulici nikoho zastavovat nebudu, nejspíš to budou turisté a nebudou vědět nic stejně jako já. Čínské bistro minu bez povšimnutí. Buď bych já nerozuměla jim, nebo oni mně, každopádně by výsledek vyšel nastejno. To chce někoho místního. Prázdná pobočka O2 se jeví jako dobrý cíl. Vychází mi to parádně a paní za pultíkem mi sama nahraje, když se ptá, jak mi může pomoci. Říkám jí, že mám netypickou otázku a poněkud méně suverénně, než jsem měla v úmyslu, se ptám na cestu. Paní (či slečna) je ale velice ochotná a hledá mi to na Googlu. Brzy mi ukazuje, že to je kousek odsud, hned za rohem. Paráda! Tam už jsem byla. Přímo před tou budovou. Stačilo jen popojít o pár kroků. Nevadí, tak jsem to aspoň našla.
Nyní je před budovou pořádná fronta, takže se mi tam ani nechce. Jednak tam bude narváno, a jednak už budu muset vyrazit pryč hned, jak se tam dostanu. Takže co teď? Ťapat se mi už nikde nechce… Jsem unavená a mám se sejít s kámošem, tak co můžu zvolit lepšího než nějakou Dobrou čajovnu?
Jenže najít Gymnázium na Jindřišské není tak snadné, jak se zdá, ani když máte přesnou adresu a mapu k tomu. Teď by se mi hodila GPS, jak mi říkal ten pán ráno v autobuse. Prošla jsem si Jindřišskou až k Václaváku a zase zpátky, ale to správné číslo nikdy nemůžu najít! Tak se někde zeptám, no. Na ulici nikoho zastavovat nebudu, nejspíš to budou turisté a nebudou vědět nic stejně jako já. Čínské bistro minu bez povšimnutí. Buď bych já nerozuměla jim, nebo oni mně, každopádně by výsledek vyšel nastejno. To chce někoho místního. Prázdná pobočka O2 se jeví jako dobrý cíl. Vychází mi to parádně a paní za pultíkem mi sama nahraje, když se ptá, jak mi může pomoci. Říkám jí, že mám netypickou otázku a poněkud méně suverénně, než jsem měla v úmyslu, se ptám na cestu. Paní (či slečna) je ale velice ochotná a hledá mi to na Googlu. Brzy mi ukazuje, že to je kousek odsud, hned za rohem. Paráda! Tam už jsem byla. Přímo před tou budovou. Stačilo jen popojít o pár kroků. Nevadí, tak jsem to aspoň našla.
Nyní je před budovou pořádná fronta, takže se mi tam ani nechce. Jednak tam bude narváno, a jednak už budu muset vyrazit pryč hned, jak se tam dostanu. Takže co teď? Ťapat se mi už nikde nechce… Jsem unavená a mám se sejít s kámošem, tak co můžu zvolit lepšího než nějakou Dobrou čajovnu?
Žádné komentáře:
Okomentovat