Na tuhle větu jsem si náhodně vzpomněla, když jsem se pustila do psaní těchto článků. Pronesl ji jeden náš starý učitel na střední škole, když jsme se chystali na výlet do Prahy. Myslím, že jsem tehdy nejela, nebo už si na to nevzpomínám. Možná tušíte, k čemu chtěl nabádat středoškolské studentky. Ano, myslel tím, že bychom se tam nikde neměly toulat sami.
Ajo, už si vzpomínám. Jeli jsme do Prahy do multikina, protože jsme vyhráli v softbalu nějaké ty penízky. Prozřetelně jsem tehdy zvolila Medvědí bratry, nádherný kreslený animák, takže jsem pak vycházela v ještě lepší náladě, než v jaké jsem přišla a broukala si: Tell everybody I´m on my way, zatímco ti, kdo byli na Umučení Ježíše Krista nebo na tom druhém, na co už si nevzpomínám, se z kina vymotali lehce zelení, otrávení, zhnusení a nevím jací.
Pokud si dobře vzpomínám, tak stejně jako v kině, jsem i jinde chodila sama, protože víc než pražské hospody mě zajímala například knihkupectví. A mám takové tušení, že jsem v jednom z nich za pár korun koupila své nejlepší kamarádce knihu Netvor zvaný mladší sestra. Bylo to fantastické čtivo a myslím, že v jejím případě bohužel i popis reality. P. S.: ona je ta starší ;-).
Vrátím se zpátky k názvu, do kterého se mi už nehodí vůbec nic jiného, než co tenkrát prohlásil jeden náš vtipný spolužák. Učitelovo vážné: „I když je bílý den, po Praze je lepší chodit…“ doplnil: „… ozbrojen.“ Pokud si dobře vzpomínám, učitele to tenkrát z míry nevyvedlo a prohlásil, že to možná taky.
Každopádně tentokrát jsem se tímto problémem zabývat nemusela. S tímhle kamarádem jsem se cítila naprosto bezpečně, i když jsem se musela usmát tvrzení, že s ním mi nic nehrozí. Stačilo večer vidět tu bandu asi sportovních fanoušků (nebo neonacistů, z okna to nešlo poznat), která se vyvalila z hospody a kolem stály tři policejní dodávky plné ozbrojených policistů. Co by asi tak s něčím podobným chtěl udělat sám?
Ujišťování žen, že právě s vámi jsou v bezpečí, patří nepochybně k oblíbeným mužským tvrzením a nemá cenu jim odporovat. Pravdou také je, že s různými lidmi cítím odlišnou míru bezpečí. To závisí nejen na stavbě těla dotyčného, ale také sportovních a intelektuálních výkonech. V neposlední řadě to ovlivňuje mnou vnímaná míra, do jaké mu na mně záleží.
Ajo, už si vzpomínám. Jeli jsme do Prahy do multikina, protože jsme vyhráli v softbalu nějaké ty penízky. Prozřetelně jsem tehdy zvolila Medvědí bratry, nádherný kreslený animák, takže jsem pak vycházela v ještě lepší náladě, než v jaké jsem přišla a broukala si: Tell everybody I´m on my way, zatímco ti, kdo byli na Umučení Ježíše Krista nebo na tom druhém, na co už si nevzpomínám, se z kina vymotali lehce zelení, otrávení, zhnusení a nevím jací.
Pokud si dobře vzpomínám, tak stejně jako v kině, jsem i jinde chodila sama, protože víc než pražské hospody mě zajímala například knihkupectví. A mám takové tušení, že jsem v jednom z nich za pár korun koupila své nejlepší kamarádce knihu Netvor zvaný mladší sestra. Bylo to fantastické čtivo a myslím, že v jejím případě bohužel i popis reality. P. S.: ona je ta starší ;-).
Vrátím se zpátky k názvu, do kterého se mi už nehodí vůbec nic jiného, než co tenkrát prohlásil jeden náš vtipný spolužák. Učitelovo vážné: „I když je bílý den, po Praze je lepší chodit…“ doplnil: „… ozbrojen.“ Pokud si dobře vzpomínám, učitele to tenkrát z míry nevyvedlo a prohlásil, že to možná taky.
Každopádně tentokrát jsem se tímto problémem zabývat nemusela. S tímhle kamarádem jsem se cítila naprosto bezpečně, i když jsem se musela usmát tvrzení, že s ním mi nic nehrozí. Stačilo večer vidět tu bandu asi sportovních fanoušků (nebo neonacistů, z okna to nešlo poznat), která se vyvalila z hospody a kolem stály tři policejní dodávky plné ozbrojených policistů. Co by asi tak s něčím podobným chtěl udělat sám?
Ujišťování žen, že právě s vámi jsou v bezpečí, patří nepochybně k oblíbeným mužským tvrzením a nemá cenu jim odporovat. Pravdou také je, že s různými lidmi cítím odlišnou míru bezpečí. To závisí nejen na stavbě těla dotyčného, ale také sportovních a intelektuálních výkonech. V neposlední řadě to ovlivňuje mnou vnímaná míra, do jaké mu na mně záleží.
Žádné komentáře:
Okomentovat