Velké ohlédnutí za rokem 2024

Moje letošní úspěchy aneb na co jsem hrdá:

• Malovala jsem vápnem na zeď obraz, Amorka s kolem času od Tiziana. A dost se mi povedl. A od ruky, jen podle předlohy. Jsem fakt hustá.
• Začala jsem makat na Instagramu a Facebooku a pravidelně tam zveřejňovala příspěvky.
• Začala jsem se učit maďarsky, aniž bych to potřebovala. Jenže králové taky uměli šest jazyků. Učit se nový jazyk mi doporučila i umělá inteligence (viz zde můj článek o předsevzetích).
• Asi by to šlo napsat do prvního odstavce, ale nebylo by to fér, protože si zasloužím ještě jedno ocenění za malování na zeď: do potenciálního dětského pokoje jsem namalovala výzdobu frontonu. Hned pět postaviček pouze bílým, šedým a tužkou ušpiněným vápnem. V čele je Athéna a jedna známá ji při prohlídce hned poznala, aniž bych jí cokoliv řekla.
• Prováděla jsem po malbách v našem (pustém) domě a podařilo se mi z toho udělat celkem systematickou hodinu a půl dlouhou prohlídku. Takže za provádění si taky dávám zlatého bludišťáka. Můžete si o tom přečíst v článku Stala jsem se průvodkyní.
• Ušila jsem si plesové/slavnostní večerní šaty na svatbu švagra. Něco tak velkého jsem nikdy neušila! A sama, jenom podle Burdy. Akorát spodek kruhové sukně mi pomohla založit sousedka, která je v šití zběhlejší.
• Vyrazila jsem sama na tři týdny do lázní. Ze zdravotních důvodů na pojišťovnu. A nebála jsem se. :-) Resp. bála, ale i tak jsem si to užila.
• Ráda bych dodala (trochu samolibě), že i většina toho, co jsem zkusila nového vlastně zahrnuje úspěchy. Takže čtěte dál. :-))

Zažila jsem něco nového:

• Pustila jsem se do seznamování s umělou inteligencí (AI) Chat GPT 3.5 a Microsoft Copilot. Šla jsem i na několik školení a začala ji aktivně využívat, i když spíš k hraní než práci. Ale jak normálně nejsem moc technický nadšenec a spíš bych měla sklony k obavám a zpátečnictví, tak to považuji za svůj velký osobnostní vývoj. Místo negativistického „fuj, k čemu je to dobré“, „co když mi to vezme práci“, „to už budou lidi úplně debilní“.... Nebát se a skočit! Učit se s tím a získat konkurenční výhodu. A objevit nové možnosti.
• Malovala jsem portréty tužkou podle Idy Andersen Lang (odkazy na moje články na blogu) a další obrázky podle Tamary Laporte a dalších umělců v rámci Life Booku 2024.
• Pod kola mi skočil zajíc a já neměla možnost nic udělat. Byla to hodně nepříjemná zkušenost, ale zvládla jsem ji líp, než bych čekala. Tj. nezhroutila jsem se a s pomocí manžela to oznámila myslivcům.
• Přemotávala jsem přízi ze žlutého přadýnka Malabrigo lace na autobusové zastávce a přišlo mi to zábavný. Když ke mně přišla Ukrajinka ve středním věku a nabídla mi pomoc, byla jsem dojatá. A tak jsme tam motaly obě, resp. ona držela a motala jsem já. V autobuse mi pak neznámá spolucestující v důchodovém věku nabídla pomoc, protože to viděla venku u „mojí známé“. Byl to pro mě kouzelný zážitek ukazující, jak jsou lidé hodní. A tak vzniká moje Korokia (svetr).

LEDEN

Na statku doděláváme svépomocí rekonstrukci – malujeme:

• balustrádové kuželky, viz články: Chceme si pořídit kuželky do obýváku, a Balustráda 1. část, Balustráda 2. část ), 
• spoustu antických sloupů, 
• vavřínový věnec, viz články: Vavřínový věnec nad dveře (1. část), Vavřínový věnec nad dveře (2. část))
• a celkové plochy pokojů. Všechno vápnem! Druhý modrý obývák,

Koukáme na seriál Versailles a čteme první knížky série Angeliky. Za dva dny zhltnu romanťárnu Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris (recenze zde) a studuju Kevina Dutona a v čem se poučit od psychopatů, to mě fakt baví. Moc nemaluju, i když si to pořád plánuju. Zkouším time managementovou metodu Rok za 12 týdnů, ale nějak se mi do ní nedaří úplně proniknout.

Pletu svetřík/tričko Field od Camilla Vad. Myslela jsem, že ho budu mít už na Štědrý den hotový, ale přibývá to strašně pomalu, protože je to spousta jemných oček na jehlicích číslo tři. Ale moc se na něj těším a jsem na sebe pyšná, že na něm pilně pracuji bez odboček k jiným projektům. S tím obvykle mívám problémy.

ÚNOR

Namalovala jsem na zeď Tiziana a jsem na sebe pyšná, protože to byla děsná fuška. Jedná se o jeho obraz Amor s kolem času.

V autobuse mě oslovil nějaký chlap, jestli nechci v dubnu ve vedlejší vesnici vystavovat svoje pletené výrobky. Asi tou dobou nebudu mít čas, ale přišlo mi to hustý. A taky mi řekl, že mou práci sleduje už dlouho. Jindy se na mě obrátila jakási stará babička, a když mě viděla plést v autobuse ponožky s barvami od Hundertwassera, řekla mi, že jsem umělkyně.

Porazili jsme malou bezejmennou kozičku, aby ji otec kozel Hektor nestihl přivést do jiného stavu. Zvažujeme porážku i Hektora, protože dloube rohy do pletiva a dělá v něm díry. A ne jen do toho špatného starého, ale taky do relativně nového plotu k novým sousedům.

Čtu zajímavou knížku Lewis Richmond: Stárnutí jako duchovní praxe. Průvodce stárnutím a nabýváním moudrosti. Je třeba se nad tím zamyslet.

BŘEZEN

Očekáváme narození kůzlátek od obou koz. Líze se narodili dva kozlíci 7. března přesně podle plánu, jeden krásnější než druhý. Viz můj článek Kozlík a kozlík. 

DUBEN

Tři dny před mým odjezdem do lázní v Karlových Varech se Melindě narodily dvě kozičky. Jsou v podstatě bílé, jen s malými okrovými flíčky. Začátky byly náročné, protože manžel už byl pryč.

Jela jsem s manželem do lázní v Karlových Varech a články o tom najdete přehledně uspořádané v Rozcestník článků k lázním, vřele doporučuji se podívat, protože tam je spousta fotek. Ještě 21. 4. 2024 sněžilo (v Karlových Varech).

KVĚTEN

Zasadili jsme nejrůznější plodiny: rajčata, hrách, dýni, kukuřici, čínské zelí, koriandr...

Užila jsem si krajkářské dny a paní Novak slíbila, že jí ukážu alespoň rozdělaný šátek/svetřík (ještě nevím) z tenkých klubíček od ní z Faerských ostrovů. Sobě jsem se zařekla, že nějak využiji i ta ručně předená od Little Black Sheep.

Dokončili jsme s manželem vlastnoruční výmalbu pokojů obarveným vápnem a udělali první prohlídky.

ČERVEN

Nakreslila jsem pejska od Tamary Laporte v rámci Kaleidoscope tester week.

ČERVENEC

Na svatbu švagra jsem si ušila zelené dlouhé šaty. Jsou nádherné, a to je slabé slovo. Projekt: zelené šaty.

Jeli jsme s manželem autem na dovolenou do Chorvatska. Ubytování v Uvala Scott nás vyšlo cenově dobře a byla tam super voda i jídlo. Jen na večerní procházky nebylo kam chodit. Rozcestník a všechny články k letošní dovolené u moře najdete zde. Fakt jsem to zvládla popsat komplet. Hustý, co! Měla bych si to popsat do svých úspěchů.

Pustila jsem do pletací výzvy Tour de Fleece, která probíhá zároveň s Tour de France. Úvodní článek Tour de Fleece 2024 (TDF 2024), Tour de Fleece je brnkačka, Marie Amelie: Korokia (1).

SRPEN

Na konci srpna děláme teprve druhé seno. Na keři v zahradě jsme objevili lískové oříšky. To je náhoda, zrovna se uvažovalo, že lísku pokácíme, když neplodí, nebo to sežerou kolemjdoucí zvířátka. Asi si právě zachránila život.

Byli jsme se podívat v obrazárně.

Sklízela jsem a zavařovala mangold, protože nám přes záhonek dělali hromosvod.

Byla jsem se podívat v Roztokách na cirkusu.

ZÁŘÍ 

Udělali jsme si jednodenní výlet do Panenských Břežan.

Pouť

Hodně jsem malovala.

ŘÍJEN

Ze zdravotních důvodů jsem byla tři týdny ve Františkových Lázních. Potkala jsem tam super lidi. Zde zmíním jen hlavní trojku: Inku, Marušku a Leňušku. Více se dočtete ve speciálu věnovaném lázním. Rozcestník článků o dovolené ve Františkových Lázních 2024. Víc jsem toho v říjnu nestihla. Letos tím pádem bohužel ani Dny otevřených ateliérů (DOA), kam každoročně jezdíme s Kamilem.

LISTOPAD

Burza minerálů v Tišnově

Krajkářské trhy

Vyrazila jsem na sraz ze střední školy. Bylo fakt zvláštní vidět, jak se lidi mění a zároveň zůstávají stejní. A bylo báječný, že to někdo zařídil!

PROSINEC

A teď je na čase odkázat vás na Angeliky vánoční deník (2024), rozcestník, kde najdete všechny díly Angeliky vánočního deníku, ale i další vánoční články, které jsem letos publikovala.

Kdyby vás zajímala statistika, tak za letošek jsem dala na blog 89 článků, což je celkem bída, když to porovnám s dřívějšími léty. Stejně mizerně jsem na tom byla v roce 2021 a pak v roce 2011 a předtím. Snad se v příštím roce polepším. ;-) A jen pro úplnost, na Tvorbu jsem dala 52 článků, což je celkem průměr.

Zajímavý kalendář na každý den v roce jsem obohatila o:

• 6. července: Den upálení mistra Jana Husa
• 21. května: Mezinárodní den čaje

P. S.: Musím říct, že to byl srandovní nápad začít psát tenhle článek už 4. 2. 2024, ale na druhou stranu, jak lépe zapracovat všechny vzpomínky a události nějak pěkně souhrnně pohromadě, než když to budu dělat průběžně?

Angeliky vánoční deník (2024), 4. část

Po 23. 12. 

Čekání se vyplatilo! Vykvetl mi bílý vánoční kaktus od Inky! I když jenom jediným květem.

Květ vánočního kaktusu

Na dnešek jsem měla naplánovanou kontrolu u doktorky specialistky. Ale jak mi po proleželém víkendu stále nebylo nic moc, pohrávala jsem s myšlenkou, že půjdu i k obvoďačce. Nakonec jsem nešla, protože se cítím celkem dobře, jen mám trochu rýmu.

Vyšetření dopadlo dobře, popřály jsme si hezké Vánoce a obě byly nějak naměkko. Snad z té vánoční atmosféry, snad z dobrých zpráv kontroly.

Cesta vlakem byla pohodová. I když jsem neměla místenku, v klídku jsem si dobře sedla a sledovala veselou rodinku jak mastí kvarteto s houbama. Ale ve třech je to prasárna, to pak vysbíráte skoro všechno, když už jednou začnete. Pletla jsem ponožky s kočkama a kochala se zasněženou krajinou kolem Kolína. Není tak náhodou v nížině? Doma mi táta říkal, že kolem něj je teď dost smogu, takže to dělá takovou poklici a ten sníh pak netaje. No, vypadalo to nádherně!

Út 24. 12. Štědrý den trávím doma s rodiči

Na Štědrý den je mi hůř. Ani nejdu na hřbitov. Radši dřepím doma. Nechce se mi ani koukat na pohádky, ani plést. A už vůbec ne makat na blogu. Z rýmy se stává kašel, můj úhlavní nepřítel. Vydrží mi do začátku ledna (4. 1. 2025), kdy tohle dopisuju. Ačkoliv beru nejdřív jitrocelový sirup a později (až v pátek otevřou lékárnu) i ACC, které mi vždy pomáhalo. Usnadňuje vykašlávání, ale trápím se dál.

Kočka Míša pózuje se zatím neozdobeným stromečkem

Jak už jsem psala v Angeliky adventním bucket listu 2024, letos máme menší stromeček než jindy, ale i tak se na něj vešlo asi 30 ozdob. A svíčky. Třepení a řetězy jsme letos nedávali, takže je takový decentnější.

S manželem se na Vánoce rozdělujeme a každý si užíváme vzpomínek na své dětství se svými rodiči. Jak to prostřídat, budeme řešit, až budeme mít sami děti. Navíc tím, že má manžel různě směny, stává se občas, že není na Štědrý večer doma a to se mi samotné taky být nechce. 

Mám za to, že u našich je větší pohoda, zatímco u nich se všechno moc hrotí. A navíc jedí ke štědrovečerní večeři řízky! Nejsem ani kdovíjakým milovníkem smaženého kapra, ale to je aspoň tradice. Když už smažené, aspoň ryba. Letos jsem si ji nějak víc vychutnala. A taky děláme polívku z rybí hlavy. A táta moc dobrej bramborovej salát. Bez uzenýho i jinýho masa. 

A hlavně máme opravdický stromeček a ne nějakou ubohou umělotinu. A s opravdickýma voskovýma svíčkama.

Akorát jsem si myslela, že se letos budu podílet na pracovní činnosti víc než obvykle, udělám si poznámky a budu to pak moct napodobit doma. Jenže mi bylo tak blbě, že jsem byla ráda, že jsem se přišla najíst a dokonce snědla tu nejmenší porci úplně celou.

St 25. 12. a Čt 26. 12. 

Pletla jsem ponožky s kočkama, posílala PF 2025 mailem a koukala na pohádky. Letos si plánuju na recenze speciální souhrnný článek. Otázkou je, kdy ho stihnu dokončit.

Pá 27. 12. 

Ze zbytků bramborového salátu děláme obvykle ruská vejce, ke kterým přikusujeme čerstvé housky.

Ruská vejce k večeři

So 28. 12. 

Těžko říct, co jsem dělala, když jsem si nepsala deník ani nefotila. Nejspíš jsme na něco koukali s manželem a taky jsme hráli nějaké deskové hry. Minimálně Karaka, který je fakt super. Ale musí to být ten správný, karetní. Deskovka mě nebaví. Snad se někdy dostanu k recenzi s fotkama, aby to bylo jasnější.

Ne 29. 12. 

Každopádně z dnešního dne mám dostatek fotografických záznamů. Začala jsem tím, že jsem udělala první vánoční ovocný salát. (Zopákli jsme to pak ještě dvakrát.) Posbírala jsem ovoce, co jsme měli doma čerstvé – banány, jablka, pomeranče a trochu tvrdé a kyselé kiwi. Myslím, že v druhé verzi bylo zase pro změnu příliš měkké a nevzhledné a trochu příliš sladké kaki. A přidala jsem kompoty, na které jsem měla chuť. Višně byly kupované, broskve domácí.

Ovocný míchaný salát

Odpoledne jsme šli na vycházku do města. Bylo docela hezky slunečno, akorát sníh nikde. Konečně jsem zase udělala pár snímků.

Nádrž na vodu z nedaleké studánky

Zmiňovaná studánka

Vchod do podzemí s nově udělanou stříškou a kostel sv. Václava zezadu

Krásný pomníček

Na vycházce v parku jsme si prohlédli nejrůznější objekty za denního světla. Na noční prohlídku snad ještě dojde...

Leknín na rybníku

Andílek na ostrůvku s altánkem

Pózující pávi na zámeckém nádvoří (najděte tři)

Pomůcka pro hledání zamilovaného pavího párečku

A znovu pózující fešák

Angeliky vánoční deník (2024), 3. část

Po 16. 12., ponožky k Vánocům – jupí!

Od kamarádky Jarušky jsem dostala taštičku s růžovou vánoční hvězdou (nechala jsem si ji v kanclu, když mám teď doma tu novou bílou) a dvoje ručně pletené ponožky! Jedny pro mě a druhé pro manžela. Malinko mu je závidím, taky mají totiž krásné barvy. Miluju, jak Jaruška utahuje. Její ponožky jsou díky tomu jiné než moje. Nosím je moc ráda.

Manžel dostal k Vánocům ponožky od mojí kamarádky

Večer jsem si pěkně počkala na poště, abych mohla poslat vánoční pohledy a dopisy. Už jsem si to plánovala nějakou dobu, ale furt mi trvalo, než jsem se k tomu konečně dokopala. Ne k tomu psaní, ale k návštěvě pošty. Byla tam děsná fronta, přesně jak jsem očekávala. Poslala jsem balíček s Tajemnou ponožkou (o přihlášení jsem psala zde, výsledné ponožky mám nafocené tady) do bývalého okresu Olomouc. Ve zkratce jde o to, že jsem upletla ponožky v zadané velikosti a poslala je neznámé paní a jiná neznámá pletařka dostala mou velikost a adresu a poslala je k Vánocům mně.

Út 17. 12.

Dneska jsem měla v plánu malovat, ale jestli jsem se k tomu reálně dostala, to už nevím. Před Vánoci je to vždycky v práci takový fofr, že těžko stíhám sledovat, který den se co děje. Nejvíc mi pomáhají poznámky v Bullet journalu (jedna z variant diáře) a fotky. I když to není kdovíjak jednoduché, protože můj foťák se rozhodl, že bude ukazovat datumy roku 2005. No, bylo by mi o dvacet let míň, to by nebylo špatný. Ale jestli bych to brala, to nevím. Co vy? Chtěli byste omládnout o dvacet let?

I za podmínky, že byste se vrátili zpět do svého původního těla a ke stejné budoucnosti?

Asi by bylo super, kdybych si stejné věci prošla znovu s tím, že budu vědět, že to zvládnu a možná bych si z toho nedělala takovou hlavu, jako tenkrát. Ale co bych změnila? Co když některé věci, které by mi dnes mohly připadat zbytečné, měly ve skutečnosti velký vliv na formování mojí osobnosti, nebo třeba i budoucnosti. Kdoví, jak důležité je mít v životě doktorát? Co mi to přineslo a co vzalo? Můžu vůbec já posoudit, jestli jsem díky tomu šťastnější nebo nejsem?

St 18. 12. pracovní snídaně

Vedoucí navrhla, že bychom si mohly dát accountí snídani. Neměla jsem chuť na vajíčka, slaninu nebo párek po ránu, tak jsem si dala sladké vafle s hruškou. Bylo to moc dobré, ale snědla bych jich i víc.

Vafle k snídani

Pro odpůrce anglických  výrazů v češtině jsem hledala, jak nejlépe vysvětlit, co je pracovní pozice zvaná se „account manager“ v reklamních a marketingových agenturách. A vyplynul z toho „manažer účtů“, což mi tedy vůbec nedává smysl. „Osoba, která je zodpovědná za správu vztahů s klienty. Je to hlavní kontakt mezi klientem a agenturou, zajišťuje, že projekty jsou doručeny včas a v rámci rozpočtu.“ Na nižší úrovni je to Account Executive, který se stará o každodenní komunikaci s klienty a koordinaci projektů. To jsem myslím já. Jako podporující pracovník ve chvílích největšího zoufalství (obvykle před Vánoci a v podobném období shonů) tvrdívám, že mám ráda svou práci pro její rozmanitost: každý den mě nasere někdo jiný. Myslela jsem, že to řekl Werich, ale zdá se, že autor je neznámý. Obvykle se to docela líbí těm, co to ještě neslyšeli.

Večer jsme jeli tréninkově zpívat koledy do vedlejší vesnice. Organizátoři si trochu zpřeházeli pořadí písní, což pro mě bylo zpočátku matoucí. Taky si podle youtubka natrénovali koledu Dobrý král Václav, ale neuměli se držet hudby a předbíhali se, tak to bylo trochu krkolomné. Jinak to tam ale měli pěkné, vypadalo to, že budeme schovaní v hasičárně, takže bude fuk, jaké bude venku počasí a lidem taky nebude taková zima. A na závěr se měly pouštět Olafovy Vánoce.  Ty mám ráda.

Čt 19. 12. vánoční večírek v práci

Místo vánočních večírků by se měly dělat lednové! Před Vánoci je pořád spousta spěchu, taky je každý přežraný cukroví a jiných věcí. Konají se různé koncerty, trhy. Potřebujete sehnat dárky, jídlo, výzdobu, ale leden je koncentrovaná šeď. V našich podmínkách není sníh, jaro je daleko, dovolená u moře ještě dál, pořád je hodně tma a málo slunce, bojujete s předsevzetími a po Vánocích se necítíte dost odpočinutí, zato výrazně těžší. Prostě by to chtělo trochu společenského posezení a nějakou zábavu.

Kolegyně dělá nádherný dorty. Čekáme, kdy otevře svou vlastní cukrárnu.

Jiná kolegyně zase přinesla Focacciu, italský chléb 

A největší zážitek nám připravil David se svým pohádkovým kvízem. Rozdělili nás do pěti týmů po třech lidech a střídali jsme se. Vždy jeden z nás dostal na hlavu cedulku s obrázkem a napsanou postavou a pohádkou a druzí dva z jeho týmu mu měli napovídat, aby uhodl jak postavu, tak pohádku. Tím, že se jednalo o různé postavy z týchž pohádek, stávala se hra stále jednodušší. Když už si totiž vzpomenete, že se Princ a Večernice jmenují právě takhle, ačkoliv se pohádka od Boženy Němcové nazývá O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, tak pak už se vám to hádá snáze. 

Zjistila jsem, že spoustu starých pohádek už si vůbec nepamatuju. Tedy hlavně jejich postavy. Jak se třeba jmenovala Pyšná princezna (1952)? Zrovna jsem hádala já. Kolega na sebe ukázal a říká, že byla pěkná, opravdu moc moc pěkná. A kolem těla objel svou siluetu a mě hned napadlo Krasomila!

Byla to legrace a všichni jsme si to moc užili.

Pá 20. 12. až Ne 22. 12. odpočinek v posteli

Jsem otrávená jak šváb. Úplnej calimero. Znáte ho? Já si na animovanou pohádku, kde hlavní postavou je černý smutný kuře s bílou skořápkou na hlavě, vůbec nepamatuju. Ale jestliže ho lze definovat jako emo (nikoliv pštros emu ;-), tak to jsem přesně v těchto třech dnech já. 

Začalo to pátečním divným kyselým pocitem v krku. Když jsem to googlila, vypadalo to na reflux, vracející se potravu, ale vůbec neodpovídaly důvody – večer jsem se nepřežrala, cítila jsem to ráno po čaji bez kofeinu. Že by to byla ta chyba? Můžu být tolik závislá na kofeinu? Nebo je ten čaj nějak divně zpracován?

Později pro mě bylo nepříjemné polykat a v noci ze soboty se mi spustila hnusná rýma a ustoupily pocity z krku. Připomíná mi to loňský covid se zadní rýmou, o tom, co proti ní dělat, jsem přehledně psala zde.

V plánu bylo jet v neděli večer zpívat do sousední vesnice, ale vzhledem k mému stavu musel vyrazit manžel sám. Bylo mi to líto. Zase spolu další večer nebudeme. :-( Navíc jsem se těšila. A když už člověk tolik trénuje...

Během dne jsem konečně doposlouchala dílo Petra Macka: Sherlock Holmes: Hitlerův posel smrti (*****) audio zde, délka 7:25 hodin a opakovaně jsem si pouštěla části, u kterých jsem usnula. Dala jsem mu pět hvězdiček proto, že se mi fakt líbilo, jak to má promyšlené. O vzducholodi Hindenburg mluvil velice přesně – hledala jsem si detaily na Wikipedii, a když Watsona zachránil trochu nafrněný agent britské služby jménem James, nebylo mi to nejdřív úplně jasné. Ale když pak hořícího zločince polil směsí martini a vodky, začala jsem cosi tušit. Vtipný detail. 

Trochu jsem pletla náročný žluto-zelený šátek Gilded Grapes Shawl od Jenn Lampen, ale především jsem hodně spala.

Angeliky adventní bucket list 2024

Když vás nabádám, abyste si vytvořili vlastní bucket list na advent, tak vás v tom samozřejmě nemůžu nechat a vymyslím si taky něco nového.

1. jít zpívat na náves koledy: Splněno hned 1. 12. 2024, psala jsem o tom v prvním díle vánočního deníku zde. Ještě jsme si měli dát opáčko 22. 12. 2024 v nedaleké vsi, ale já byla nemocná, takže jel manžel sám. Navzdory tomu, že zkouška 18. 12. nebyla nic moc, výsledek prý byl uspokojivý. Tak aspoň, že tak.

2. podívat se na Vánoce v Betlémské kapli: Nějak jsem nestihla. Škoda, dřív se mi to líbilo, když jsem se tam párkrát dostala. Je to celkem paradox, že když člověk bydlel kdovíkde, snad ještě v Brně, bylo jednodušší než teď prohlédnout si vánoční Prahu. Jenže, kdo chce jet o víkendu do Prahy, když je tam celý týden? A po práci se toho už moc obvykle stihnout nedá.

3. výstava Křehká krása Vánoc: výstava tradičních českých ozdob v Rožmberském paláci na Pražském hradě (můžete tam vidět ozdoby od mistrů foukaného a ručně zdobeného skla: Rautis, Koulier, Glassor Decorations a HAN Design) Každý ze stromků se inspiruje jednou z vybraných českých pohádek. Psala jsem o ní v druhé části adventního deníku zde. Užila jsem si to!

4. nový vánoční nápoj: Nějak se nepovedlo, ale aspoň jsem našla nějakou inspiraci k vyzkoušení. Samozřejmě s pomocí AI, protože hledám něco nového, i když kdoví, třeba to jen někde obšlehla. Když to vyjde, vyzkouším a publikuji na svých stránkách Angelika vaří, kde už dlouho nic nebylo, protože aktuálně sice už mám kuchyň, ale bydlím u tchyně a té je lepší se tam nemotat.

5. poslat vánoční pohledy: Zvládla jsem v pondělí 16. 12. a kupodivu do pátka 20. 12. 2024 stihly přijít. Bomba, ne? Expresně zaslaný balíček s Tajemnými ponožkami dorazil hned druhý den až kamsi na Moravu. To mě od České pošty příjemně překvapilo.

6. upéct Masarykovo cukroví, už se na něj chystám snad 2 roky a zjevně ještě chvíli budu.

7. ochutnat pečené kaštany na Václaváku nebo Staromáku: nedostala jsem se tam.

8. zabalit dárek do pravé furoshiki textilie z Japonska: nevyšlo mi to.

9. uplést si vánoční svetr: dělám na tom.

Stříbrný vánoční svetr

10. spočítat, kolik dávám vánočních ozdob na stromeček: Odhadem 30, ale letos máme menší stromeček než jindy. Navíc mi táta zapomněl vyndat jednu krabici s ozdobami.

A jak jste si vedli vy? Užili jste si advent podle svých představ?

Angeliky vánoční deník (2024), 2. část

Zpětně dopisovat deník je vždycky hrozný, ale moc dobře vím, že pak v budoucnu budu ráda, že jsem to udělala. 

Po 9. prosince, setkání s Inkou a stříbrný svetr 

Hned po práci jsem se potkala s kámoškou z lázní. Měla jsem v plánu, že s Inkou zajdeme do kavárny Café živé kytky, protože vypadala zajímavě: napůl prodejna kytek a napůl kavárna. Ale asi jsme ji minuly, jak jsme si povídaly. A tak jsme šly nakonec do Miners u náměstí Jiřího z Poděbrad. Zapomněla jsem zmínit, že jsem dostala bílou vánoční hvězdu, na kterou teď koukám a doufám, že mi vykvete.

Citronový čaj s rozmarýnem 

Stromeček v koutě

Dneska jsem nahodila stříbrný svetr z příze v Tedi, kterou jsem si koupila minulý týden v Bílé labuti. Měli jen pět šest kousků, takže jsem měla trochu obavy, aby mi to vyšlo na svetr. Ale když je silnější, bude jí zase menší spotřeba. Klubko se jmenuje Happy a je to z 58 % polyester a ze 42 % vlna, takže by svetřík mohl aspoň trochu hřát. Vzorek mám 18 ok, a tak jsem zvolila větší velikost, než kterou bych pletla normálně, protože White Water Jacket (DROPS 222-26) počítá se 17 oky na 10 cm, což znamená, že já jich musím udělat víc, abych měla stejný rozměr. Jsem zvědavá na ty balonové rukávy, doufám, že to nebude zase příliš brzy out.

Večer jsme řešili domácí administrativu. Snažili jsme se zaregistrovat naše nové spotřebiče, abychom pro ně získali delší záruky. U některých se to povedlo, u jiných ne.

Út 10. prosince, nic moc večer

Po práci jsem se opět potkala s kámoškou, tentokrát s jinou. Plán byl jít na Václavské náměstí kouknout na trhy. Ale jelikož má malé děti, tak to nakonec nedopadlo. Nechala se utáhnout na vařenou nudli, že dítě chce kojit nebo ležet v náručí a moc jsme ani neměly prostor si popovídat.

Další věc, co jsem měla v plánu, bylo pletení v kavárně Pointa s Emiteri yarn, holčinou, která vlastnoručně barví příze, žije v Roztokách u Prahy a byla jsem s ní v létě na Světovém dni pletení na veřejnosti. Ale buď jsem přišla brzy – měla jsem za to, že je to od čtyřech a bylo před šestou, nebo to dnes zrovna nebylo. Tak jsem jela zklamaně domů.

St 11. prosince vánoční večírek

Diář na příští rok vyzdobený vlastním obrázkem

Koupila jsem si zlatý lak na nehty, ale ukázalo se, že je to spíš takový třpyt. Není špatný, ale asi by byl lepší jako vrchní vrstva na nějaký již barevný lak. Uvidíme, možná to tak vyzkouším příští týden.

Po pracovní schůzi jsme měli v práci vánoční večírek. Vzala jsem si na něj dlouhé zelené šaty, které jsem si v létě ušila na švagrovu svatbu.

Čt 12. prosince

Dokončila jsem ponožky Pomatomus, které jsem pletla do výměny (swap) Tajemná ponožka od Vlněných sester. 

Zabaleno, jenom poslat

Nahodila jsem nové fialové prosincové ponožky Funkiss, akorát to vypadá, že budou vyžadovat dost soustředění, takže to zase nebude pletení k filmu.

Pá 13. prosince, setkání na obědě a inspirativní přednáška

Když jsem byla s kámoškou na obědě, ukázala mi jednoho starého pána v klobouku a s hůlčičkou. Trochu se šoural, ale jinak vypadal elegantně. Nepoznala bych ho, leda podle hlasu. Byl to Jan Přeučil. Mluví Sherlocka Holmese v audioknihách od Petra Macka. Poslouchám teď na youtube Hitlerova posla smrti.

Po obědě s kámoškou jsem měla mít půl dne dovolené, ale místo toho jsem šla na inspirativní přednášku kolegy. Odnesla jsem si z ní hned několik věcí:

• Když se chce v něčem posunout, hodí to před sebe. Moc jsem tomuhle vyjádření nerozumněla, ale z jednotlivých příkladů jsem pochopila, že je v podstatě yes man. Psal články o nějakém tématu a někdo mu řekl, že je to zajímavý a jestli s tím nechce jít do rádia, tak šel. Díky tomu se hodně rozvíjel, vždy a ve všem v životě.
• Posouvají nás a naši kreativitu extrémní situace. Třeba když jdete přechod hor, nějakou divočinou nebo pustinou... jednak se soustředíte pouze na to, co je kolem vás a jednak si musíte umět poradit v případě potíží. Jeho táta prý říkal: „Blbej bejt můžeš, ale musíš si umět poradit.“ Pak mě taky zaujalo, že řekl, že nechtěl být jako jeho otec (nevysvětlil proč, ale to je celkem jedno)... „Nechtěl jsem bejt jako on a pak jsem zjistil, že se tomu stejně neubráníš.“
• „Improvizace tě naučí hledat cesty, hodí tě do nekomfortu, pomáhá ti to obrnit se proti průserům.“

A pak jsem šla s manželem na výstavu Křehká krása Vánoc: výstava tradičních českých ozdob v Rožmberském paláci na Pražském hradě (můžete tam vidět ozdoby od mistrů foukaného a ručně zdobeného skla: Rautis, Koulier, Glassor Decorations a HAN Design) Každý ze stromků se inspiruje jednou z vybraných českých pohádek. Vstup je zdarma. Potrvá do 5. 1. 2025 tak si ji nenechte ujít. I když je to jen jedna místnost, v dalších dvou můžete vidět vystavený inventář Paláce šlechtičen.

Původně jsem si myslela, že se manželovi nebude chtít. Jednoznačně jsem větším fanouškem Vánoc, ozdob, skla a všeho řemeslného já. Ale stejně jsem chtěla, aby šel se mnou. Jednak je to hezký společný adventní zážitek, jednak si mě může užít celou rozjuchanou a jednak s ním chci tyhle věci sdílet, myslím, že to tak má v manželství být. Ne, že si každý chodí sám na to, co ho zajímá.

Manžel mě ale příjemně překvapil. Vymyslel úžasnou hru – koukni se na ozdoby na stromečku a hádej, z jaké to je pohádky. Uhádla jsem to asi jen u jedné nebo u dvou (asi z pěti), ale stejně to bylo prima. Některé stromečky totiž nejsou pojmenovány podle pohádek, takže to tak úplně nejde uhodnout.

Betlém na Pražském hradě

Rožmberský palác, opravdická okna

Rožmberský palác, protější strana = malovaná okna

Modrorůžový stromek

Bílozlatý stromek

A můj letošní favorit – „přírodní“ strom s ozdobami od Koulieru: víte z jaké pohádky?

Drobná nápověda? Už víte, co je to za pohádku?

A teď? ;-)

Korálkové ozdoby z Rautisu jsou klasika. Byla jsem tam v roce 2015, viz můj článek zde. Paní, které to tu měla na starost mi hned řekla, že jsou velmi drahé. Taková ozdoba může klidně vyjít až na pět stovek, takže komplet ozdoby na celý stromek by se kliďánko mohly vyšplhat na dvacet tisíc. No, myslím, že na tomhle stromečku tolik ozdob není a že doma jich taky tolik nedáváme, ale mohlo by být zajímavé to spočítat. Kolik dáváte na stromeček ozdob vy? Máte aspoň hrubý odhad?

Andílek za 347 Kč, řetěz za ním stojí 711 Kč

Čert je také z Rautisu

Ale odkud je gnóm si nepamatuji

Moc se mi líbila i ta jeho baňka

A tohle je Ladovský stromeček od Decor by Glassor

So 14. prosince, malování můry

Včera večer jsem se necítila dobře a byla mi pořád zima navzdory tomu, že jsem byla teple oblečená a choulila se pod peřinou i dekou. A tak jsem spala dlouho do rána. I když i pak jsem se cítila nevyspalá. Ráno jsem byla mrzutá, že po dvanácti hodinách spánku mám pocit, že jsem se právě vrátila z práce a mohla bych si jít lehnout. Ale pak jsem vylezla ven do sychravého vzduchu a najednou to bylo lepší, přestala mě bolet hlava, časem se umoudřil i krk (trochu mi občas zatuhává, už bych se konečně měla objednat k nějakému tomu fyzioterapeutovi – můj momentálně nejprokratinovanější úkol). Odjeli jsme krmit zvířátka a já se konečně zase po dlouhé době pořádně pomazlila se psem. Vzala jsem ji dovnitř a užívala si, jak se jí líbí válet se na podlaze v ložnici. No jo, holka, to nebude mít dlouhého trvání. Až tam zase budeme bydlet, tak do ložnice bude pejskům vstup zakázán.

Na odpoledne jsem si naplánovala malování. Před pár dny mi totiž do mailu přišlo upozornění, že Tamara Laporte znovu otevírá zkušební lekci Roku světla (A Year of Light taster week 2024), takže bych si chtěla domalovat začaté obrázky, nebo nějaké nové, ke kterým jsem se minule nedostala. Třeba lišku.

Nakonec jsem se pustila do vymalovávání můry, kterou jsem si překreslila minule. 

Rozdělaná můra od Tamary Laporte

Večer jsem pokračovala v pletení stříbrného svetru White Water Jacket (222-26). Vypadá slibně. A pustili jsme si k tomu s manželem Noc pastýřů z roku 1993 o tom, jak Jan Jakub Ryba složil Českou mši vánoční.

Ne 15. prosince, malování a koncert

Během dne jsem se opět věnovala malování. Dokončila jsem můru a začala lišku. Doufám, že ji ještě stihnu dokončit, než mi uplyne pět dní malování zdarma. Bylo to super a moc mě to bavilo. Nejvíc mě zaujalo jakési médium (Glazing liquid), které barvu ztransparentní a může s ní pak malovat přes podklad a přitom ho nepřekryje. I když podobně fungují moje ne moc kvalitní akrylové barvy. 

Večer jsme jeli na Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby (proto ten film včera ;-), mrk mrk). Byl to trochu adrenalin, protože jsme si nechali malou časovou rezervu, když jsme věděli, že tchyně nejede s námi, protože se přes den unavila nějakou prací. Snad pečením. Myslíme si, že je to škoda.

Rybovka v Roztokách u Prahy

Nakonec jsme to ale stihli a bylo to prima. I když jsem trochu bojovala se spánkem. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale nějak klesl tlak či co a já byla najednou úplně hotová. Možná to bylo trochu i tím, že jsem se snažila soustředit na všechno. Jak na zpívající dámy, tak na celou kapelu, jejich hraní, zpěv, mrštné pohyby dirigenta...

A potom jsme šli na slavnostní „mikulášskou“ večeři k Asiatům (většinou to prý nejsou Číňani). Miluju to jejich maso na cibuli podávané na kovovém talíři, takže vydrží dlouho teplé. Manžel si dal něco podobného, akorát s ananasem a rajčaty. Obojí bylo moc dobré. Večeři jsme si užili a byla příjemným zakončením krásného večera. Mikulášská jí říkáme, protože do restaurace chodíme zcela výjimečně a jednou z takových příležitostí je tradiční mikulášská (nebo skoro mikulášská) procházka po Praze, kterou jsme tentokrát nahradili koncertem.

Inspirace a úkoly pro čtvrtý adventní týden 2024

Že toho ještě pořád nemáte dost? Tak jsem tu se svou várkou nápadů jak být Vánocům zase o krok blíž nejen tělem, ale i duší...

Poslechněte si online vánoční koncert. Např. ve 12:38 začíná na následujícím odkazu: Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby 13.12. 2024. 

• Pro náročné si vyberte něco z jiné země, třeba z Německa: Deutsche Advents- und Weihnachtslieder. Osobně bych přeskočila úvod, který mě nezaujal, na Tichou noc (Stille Nacht, Heilige Nacht).
• Doporučit mohu též Adeste fideles pastores od Karla Gotta.
• A v angličtině se mi líbí Nat King Cole – O Come All Ye Faithful. Dobře, je to asi trochu podvod. Schválně, poznáte, co to je za koledu podle melodie? Ale já to nevěděla, vážně, nechala jsem si poradit od umělé inteligence.

Inspirace a úkoly pro třetí adventní týden 2024

Udělejte si vánoční manikúru. Ať už to pro vás znamená červené nehty, malované vánoční stromečky nebo nálepky. Stříbrné nebo zlaté drápky. Popusťte uzdu kreativitě a trochu se odvažte. Zejména pokud si nehty jen lakujete a máte je v určitém designu třeba jen na týden.

Pošlete poštou pohled nebo dopis. Jako přání k Vánocům nebo PF do příštího roku. Jak je libo. Pokud na tohle už opravdu nejste, nebo nevíte, komu psát, můžete natočit video. Smyslem je vystoupit trochu ze své komfortní zóny a udělat něco nového.

Podívejte se znovu na svůj (nebo můj) adventní bucket list. Co byste ještě mohli/chtěli podniknout?

Potěšte svůj čich. Rozptylte doma oblíbenou vůni, zahřejte na plotně purpuru, zapalte františka, nebo dejte do aromalampy voňavý olejíček či vosk. Fantazii se meze nekladou, jenom musíte přijít na to, co vám (a ostatním členům rodiny) nejvíc voní. Je to sladká vůně vanilky a perníčků, nebo svěží borovice, máta či povzbuzující citron. Večer si raději přičichněte k levanduli, aby se vám dobře spalo.

Udělejte si čas na sebe a odpočívejte. Třeba jen jeden večer meditujte, užijte si svůj čas s čajem a knihou, dejte si vanu s bublinkami (ve skleničce nebo kolem sebe, jak je libo), pusťte si hudbu a zapalte svíčku. Vyberte si cokoliv, co právě vám dobije baterky.

Pusťte si vánoční film, ať už to pro vás znamená cokoliv. Pro mě má tu správnou atmošku především Vánoční koleda od Dickense. A na příští rok jsem si naplánovala, že si ji i přečteme. Sice asi ne v originále, ale aspoň z knihy.

Udělejte si společnou fotku. Buď doma na gauči jako Simsonovi, nebo na výletě, v kavárně, na večírku... nebo si ji naplánujte na Vánoce a pokud to neděláte pravidelně, nastavte si upomínku. Budete mít hezké vzpomínky. Samozřejmě se můžete vyřádit a obléknout si něco vánočního, třeba takzvaný ugly christmas sweater.

Malujte si. Nakreslete vánoční obrázek, jen tak tužkou, skicujte, co právě vidíte, doodlete... Nezáleží na kvalitě, je to dobré pro mozek.

Inspirace a úkoly pro druhý adventní týden 2024

Advent má být o zastavení, zpomalení. Dříve z náboženských důvodů, dnes spíš pro uklidnění psychiky. Že se to snáz řekne než udělá? Když běžně sotva stíháte práci, rodinu, sem tam nějaký koníček nebo kulturu, a teď do toho navíc přibydou Vánoce, velký úklid, pečení, dárky… Tak tomu rozumím, ale mám takový nápad, že bychom to mohli zvládnout u některé z činností, které stejně děláme. Ne, nebudu vás nabádat, abyste pomalu uklízeli a užívali si ten pocit čistoty, který za sebou zanecháváte. Tak daleko se svým spiritualismem (jestli používám správné slovo, zkrátka rozvojem duchovní stránky osobnosti) ještě nejsem, ani pomalá uvědomělá chůze pro mě zatím není zvládnutelná. Úplně mi postačuje, že se snažím chodit rychle, ale narovnaná, ne s hlavou, co se snaží táhnout tělo a vzhledem kachny. Ale už k věci: pomalé jídlo. Je to vlastně docela jednoduché: při jídle se snažíte myslet na to jídlo, které právě jíte. Občas pomáhá, když o tom s někým mluvíte – jak mu to chutná atp. Pořádně koušete sousta a vychutnáváte si jednotlivé chutě. Ideálně se na to samozřejmě hodí nějaká lahůdka třeba v restauraci nebo doma připravená. Vědomé pomalé jedení nějakého blafu nebude právě příjemný zážitek.

Poměrně nově se také věnuji vědomému pomalému dýchání do břicha. Když si dáte dlaně na břicho tak, aby se prostředníčky spojily nad pupíkem, měly by se při nádechu oddálit a při výdechu zase dotknout. Je to velice uklidňující a pročistíte si tím hlavu. Ale můžete třeba jen soustředěně nadechovat a vydechovat, nebo si to počítat „do obdélníku“: nádech na 4 doby, na 2 doby zadržet dech, na 4 doby výdech a zase na dvě doby zadržet dech. A tak pořád dokola. Zkuste to, třeba vám to taky bude příjemné.

Zkontrolujte zásoby Vánoc u vás doma. Já vím, tohle je spíš takový obyčejný adventní úkol, o kterých jsem psala v minulých letech. Ale udělat se to musí a navíc to taky může skončit zábavou. Zkontrolujte si, že máte doma vše, co budete o Vánocích potřebovat: vánoční žárovičky na stromeček nebo do oken (+ že svítí), svíčky na vánoční stromeček nebo jako dekorace do solných lampiček, nebo kamkoli vsi přejete, prskavky, pokud je používáte, purpuru, františky, balicí materiál: papír, furoshiki látky, krabice, stuhy, mašle, jmenovky, aromalampičku s voňavými vosky nebo olejíčky, sirky, zapalovač, vánoční ozdoby a dekorace do oken, na lustr, na stěny, na stoly…, špičku na vršek stromečku, koření na svařák, víno, rum na grog, punč, medovinu, vaječný likér nebo bombardino… O chybějící suroviny můžete ještě napsat Ježíškovi, nebo je v průběhu týdne vyrazit nakoupit, abyste se pak nemuseli v obchodech mačkat s největším náporem nakupujících.

Pokud si ve vánočním shonu dokážete udělat čas na trochu kultury, tím lépe pro vás. Vyhlédněte si zajímavou výstavu v muzeu, otevřený zámek, koncert nebo klidně fotbalový zápas, prostě to, co vás láká. Ať máte z tohoto adventu nějakou příjemnou mimořádnou vzpomínku. Spíš než k něčemu novému vás teď nabádám k ověřené klasice. Já mám například ráda skleněné ozdoby, protože sklářství je chlouba nás Čechů a (byli) jsme v tom uznávaní i světově. Takže když půjdu na výstavu Křehká krása Vánoc: výstava tradičních českých ozdob do Rožmberského paláce, jsem si dost jistá, že se mi to bude líbit a odnesu si z toho povznášející pocit. A přesně to je cílem tohoto úkolu: povznesenost, spokojenost, vyrovnanost a příjemný zážitek.

Podívejte se na pohádku, nebo něco, co pro vás znamená Vánoce. Četla jsem, že pro některé lidi je nejoblíbenějším vánočním filmem Smrtonostná past (nebo zbraň?). Takže pusťte si, co je vám libo a nasajte vánoční atmosféru. Už se to blíží.