Angeliky vánoční deník (2017), 2. část

Ne 24. 12. 

Včera jsem šla spát až v jednu, ale to mi dnes nebránilo vstávat v osm. Těším se. Je přece Štědrý den!

Slavnostní den trávím povídáním s rodinou, balením dárků, psaním na blog a koukáním na pohádky. Letos jsem vynechala tradiční cestu na hřbitov, protože jsem nějak nachlazená nebo co. Otravné rýmy se ne a ne zbavit.

Sníh není žádný, ani to nevypadá, že by nějaký mohl být. V televizi toho taky moc není... ale i tak jsme neodolali a zapnuli ji... k pletení dobrá kulisa.

Naprosto nejlepší byla Popelka z roku 2015. To byla úplná pecka! Ještě jsem ji nikdy neviděla a dávám pět hvězdiček. Ne kvůli krásné Popelce nebo princovi, který se taky povedl. I macecha byla parádně zlá a proradná, ale ta kmotřička. Ta kouzelná kmotřička, to bylo něco!

Americko britská pohádka je vysoce ceněná i na ČSFD, kde získala 73 %. Režíroval ji Kenneth Branagh podle knižní předlohy Charlese Perraulta. Hlavní hrdinka se jmenuje Elky (Lily James) a žije s otcem, jenž je kupcem, a krásnou milou matkou v hezké velkém domě. Jak říká jeden z kritiků (Nin), v této Popelce došlo k mnoha elegantním logickým přemostěním nejrůznějších podivností klasické Popelky: Proč se Elka nebojí podivné víly, která vytváří z dýní kočáry? Jakto že mluví se zvířaty? Kdy a kde potká prince? A proč si na něj myslí? Proč se jí začalo říkat Popelka?

Jenže maminka zemře, tatínek je dlouho smutný a pak za svolení dcery se znovu ožení, protože doufá, že dostal druhou šanci. Jenže s novou ženou (Cate Blanchett) a jejími dvěma dcerami Anastázií (Holliday Grainger) a Drizelou (Sophie McShera) to rozhodně nebude. Tentokrát nás nečeká žádný dáreček v podobě tří oříšků, přijde jen dopis o otcově smrti. Z Elky se brzy stane obyčejná služka, protože bez přísunu peněz musela macecha propustit všechno služebnictvo. Okouzlující Kit (Richard Madden) pracující na zámku, do kterého se Elka v lese zakoukala, když kvůli ní na lovu nechal běžet jelena, na něhož pořádali hon, je ve skutečnosti sám princ. Protože král umírá, je nucen vybrat si manželku a on samozřejmě touží po tajemné chytré slečně z lesa. Kouzelná víla kmotřička (Helena Bonham-Carter), vyčaruje z kamarádek myšek koně (přeměna je fantastická, můžu se uchechtat, když vidím koníky s myšíma ušima), z dýně překrásný zlatý kočár a z ještěrek lokaje (to jejich vyplazování jazyka je taky k nezaplacení). Krásné jsou skleněné střevíčky, částečně animovaná pohádka je dobrý nápad. „Jsem tvá kmotra vidlička. Teda víla kmotřička.“

Hned potom následuje Comeback Heavy Christmas, můj oblíbený díl. Dívám se na něj každej rok. Myslíte, že by Vánoce měly přitvrdit? Psala jsem o něm tady. O ostatních dílech jsem se krátce zmínila zde.

Pak na Nově následovala pohádka O medvědu Ondřejovi (***) z roku 1959, dnešní rekordman co se týče stáří. Na ČSFD má 58 %. Příběh vypráví o princezně Blance, která miluje myslivce Ondřeje. Jejich lásce přeje jen komorná Anežka (Bohdalová), ale královský otec se to nesmí dozvědět. Blanka odmítá všechny ženichy, a tak ji tatínek zavře do tajné věže a kdo ji najde, ten si ji může vzít. Dívky to vymyslí tak, že by Anežka mohla jít do věže s Blankou a pak by prozradila Ondřejovi, kde je tajný vchod. Jenže král má v úmyslu nechat je ve věži obě, aby jim nebylo smutno a jídlo jim bude nosit jiná služebná. Ondřej se převlékne za medvěda a společně s medvědářem přijdou krále pobavit. Tomu se to tolik líbí, že ho pak medvědář snadno přesvědčí, že medvídek, kterému říká Ženich, je tak hodný, že ho může pan král za princeznou vzít sám. Pak už je to snadné. 

Na Primě právě začíná Za humny je drak, česká pohádka z roku 1982 s Císlerem, Kemrem a Andrlovou. Drak je trochu divný, ale pohádka je super. Jedna z nejlepších! Na ČSFD má 60 %. V jednom království žije uhlíř Patočka se spoustou dětí včetně dcery Lidky. Rád k němu na medovinu (a jídlo) jezdí sám král. A když takhle jednou přijede i s princem, tomu se Lidka zalíbí. A on jí samozřejmě taky. Jenže v tomhle království se jednoho dne usadí drak Mrak. Královi lokajové na něj narazí při lovu a hned si vymyslí, že chce sežrat princeznu. To přece draci dělají... Vtipný je zejména král.

Král: „Jak se to řekne, když je král blbec?“

Rádce: „Že se pomýlil.“

Král: „Máš pravdu. Jsem blbec.“

„Za kozou, eee, za drakem.

Následně bylo na ČT 1 Peklo s princeznou, pohádka z roku 2009, která se mi i po těch letech plete s Láskou rohatou. Princezna Aneta (Tereza Voříšková) se nechce vdávat za nešikovného prince Jeronýma (Jiří Mádl) ze sousední země, kterému byla jako dítě zaslíbena výměnou za vojenskou ochranu království před výbojnými nájezdy. Král Leopold sice nechce, aby se dcera musela vdát za někoho, koho nechce, ale nemůže porušit královský slib. Nakonec vymyslí lest: pošle sousedovi zprávu, že se o princeznu uchází sám Lucifer. Doufá, že se Jeroným zalekne a princezny se vzdá. Jenže vše se trochu zamotá, Lucifer zjistí, co se o něm říká, a tak Anetu unese navzdory tomu, že je zasnoubený s čarodějnicí Muribanou.

Král rozhodne: „Hledat, najít, přivézt.“

Sluha jedlík: „Hledat, najíst, přivézt.“

Lucifer: „Stalo se ti něco?“

Muribana: „Stalo. Ale to není nic proti tomu, co se stane tobě.“

Muribana: „Nechci tě. Žádný důkaz lásky. Žádný slovo. Žádná svatba.“

K večeři jsme si dali tradičně obalovaného smaženého kapra a bramborový salát, ke kterému jsem si přidala nakládané papričky, které miluju. V adventním svícnu jsme zapálili poslední svíčku, na živém stromečku – tentokrát ozdobeném zlato-červenými baňkami a zlatými řetězy – jsme zapálili svíčky a pak i prskavky. Popřáli jsme si všechno nejlepší a hodně zdraví a rozdali si dárky, které nám pod stromeček nadělil Ježíšek. A pak jsme se od nejstaršího po nejmladšího pustili do rozbalování, každý po jednom dárečku.

Pod stromečkem jsem našla papučky, punčocháče (těch nikdy není dost, když jsou ve správné velikosti), hůlky k běžkám (snad nejsou příliš velké, příliš malé už mám a o druhý extrém nestojím, a snad bude zase brzy sníh tam, kde budu já), voňavku a tužku na oči (mohu využít zítra na ples), nějaké ty čajíky, trochu mlsání, pyžamo (to mi skříň žere zároveň s ponožkama) a ještě pár dalších věcí. Prostě fajn Vánoce.

Anděla Páně 2 jsme si nahráli, abychom se na něj v klidu mohli podívat zítra. Tím, že jsme kvůli nachlazení nešli na půlnoční mši, jsem získala trochu času na pletení a sledování dalších filmů.

Z českodánské pohádky Tři bratři (2014) jsme viděli jen druhé dvě pohádky. Scénář napsal Zdeněk Svěrák, režíroval jeho syn Jan. Na ČSFD má 54 %. Je to vlastně Šípková Růženka, Karkulka a Dvanáct měsíčků. První pohádku, o Šípkové Růžence jsem viděla v úterý 26. prosince. A musím říct, že ta byla ze všech nejkrásnější. Budu-li opravdu kritická, tak jako jediná stojí za zhlédnutí. Klus v ní má hezkou písničku a celkově ty zpívané texty jsou v ní aspoň o řád lepší než v těch dalších dvou.

Když už jsme byli u toho, podívali jsme se i na Pretty Woman (1990). Jistě, známe ji už skoro nazpaměť, zejména některé hlášky, ale už jsem ji opravdu dlouho neviděla.

Vivian: „Smím si zaplavat ve vaně než půjdu?“

Edward: „Jistě, ale nechoď do hloubky.“

Vivian, když jí z talíře odskočí šneci, francouzská delikatesa: „Svině klouzavý.“

Vivian: „Fajn.“

Edward: „Fajn? Neznáš nějaký jiný slovo než fajn.“

Vivian: „Debile, tady máš jiný slovo.“

Edward: „Fajn znělo líp.“

Kdyby náhodou někdo neznal, je to moc hezký příběh. Za mě *****, protože je to vlastně hraná pohádka v moderním podání, s nádhernou herečkou (Julia Roberts) i hercem (Richard Gere) v hlavních rolích. Kdo by neznal děj?

Vivian je prostitutka, která se náhodnou seznámí s milionářem Edwardem Lewisem, kterému ukáže cestu k jeho hotelu. Jojo, to byly ještě ty zlaté doby bez navigací v automobilech, mobilech a tak dále. Ten ji pozve do svého přepychového hotelového apartmá. Pozvolna začíná její proměna ve velkou dámu. 

Na ČSFD má 78 %, to už se dnes asi podruhé shodneme v tom, co je dobré. Zvláštní, obvykle to mám přesně naopak! A 232. nejoblíbenější film.

A pokud vás náhodou zajímá co právě pletu, podívejte se na můj blog o tvorbě. Jedná se o vánoční čepičku pro Bena, naši černou ovečku z Lídla. 

A co se týče péefka, tak to pořád ještě nemám. Kdybych jen věděla, jaký jsem to měla skvělý nápad a kterou tu fotku jsem to chtěla použít... Doufám, že ho letos stihnu udělat dřív než třicátého, jak se mi občas stává. Zatracený perfekcionismus.

P. S.: Opět půjdu spát nejdřív v jednu.

Po 25. 12. 
Se vstáváním opět nemám problém, akorát se mi pak v průběhu dne klíží oči nad knihou. Rozečetla jsem Údolí strachu, protože jsem si všimla, že ho sice mám na seznamu, ale ještě tu o něm nic nemám napsáno. A Sherlock Holmes od Doyla je klasika.

Hodně zvažuji, jestli jít večer na ples. Na druhou stranu už jsem tak dlouho nebyla a mám zamluvený lístek a... Jít se mi zkrátka chce. Taky mi chybí pohyb. Původně jsem plánovala, že budu každý den chodit na hodinku ven. Procházku, cvičení, to je jedno, hlavně být venku a dostávat se trochu do kondice. Cvičení doma mě neuspokojuje, i když to by v nejhorším případě taky šlo. 

Dneska jsme koukali na včerejšího Anděla Páně 2 (****), který má na ČSFD 78 %, první díl měl o dvě procenta míň. Myslím, že se mi tenhle líbil víc. Anděl Petronel s čertem Uriášem tentokrát dělají hlouposti v zahradě a utrhnou Jablko poznání, které jim spadne na zem. Musí ho přinést zpět (nenakousnuté) do svítání, jinak z nich druhý den bude mlhovina. Vtipné jsou především zkoušky, kterými musí projít polepšené duše z očistce jdoucí do nebe. A taky písnička, kterou čert s andělem zpívají Magdaleně.

Vzhůru bratři milí
v této noční chvíli
Anděl Páně zpívá Gloriea!
Copak to má býti
že mi oči svítí planou 
jako hvězda zářivá
Nějak ti tuhnou křídla
aby neprohlídla, že máš
neandělský úmysly...

Potom jsme si pustili Micimutr (***), kterou jsem si už nepamatovala. Nic extra to nebylo. Taková divná kombinace moderní doby a minulosti. Pohádka vypráví o princezně, kterou chtěl zblajznout drak, zachránil ji sice loutkář Vítek, ale nesměl to dát najevo, a tak si na princeznu dělá zálusk princ Vladimír. Na ČSFD má 46 %. Dala bych trochu víc, asi tak padesát nebo šedesát.

V 16:40 začíná americký animovaný Kocour v botách (***) z roku 2011 v režii Ch. Millera. Doufám, že je to ten dobrý, co se mi tolik líbil. 

No, tak to není on. Ale stejně dobrý. Myslela jsem evidentně jinou pohádku. Tu s tím mlynářem, kterak díky botičkám, které daroval kocourovi, k bohatství a princezně přišel.  Tenhle Kocour v botách má na ČSFD 67 %. Vypráví o tom, jak Kocour a vejce Valda chtěli získat kouzelné fazole a s jejich pomocí husu snášející zlatá vejce.

„Až půjdeme každý svou cestou, co kdybychom tou cestou šli společně?“

Před večeří (zapečené toustíky s rajčetem a mozzarellou) jsme si udělali svařáček. Musím si to brzy zopakovat. Ideálně po rýmě, abych si mohla vychutnat i jeho vůni.

V osm jsme vyrazili na zábavu. Tedy, abych byla přesná, v osm jsme se začaly chystat – šaty, punčocháče, namalovat, náhrdelník, náušnice (ty už nějakou dobu nenosím, protože na ně vždy zapomenu) a počkat na přátele s autem.

Večer byl úžasnej. Fakt nevím, kdy jsem si naposledy nějaký takhle užila. Při povídání jsme se sice moc neslyšeli, ale jinak super. Nikdo nechlastal, nikdo nekouřil (jaký to ráj, když se nesmí v sále kouřit!!!) a vytancovali jsme se taky myslím dosytosti. Přátelé v tombole vyhráli bažanta (kromě fólie do odpadkových košů) a domů jsme jeli asi v jednu a všichni jsme se na tom shodli.

A navíc jsme se zabývali zajímavou filozofickou otázkou – Co bychom na svém životě změnili, kdybychom ho žili ještě jednou?

Údolí strachu

Z anglického originálu The Valley of Fear vydaného nakladatelstvím John Murray, Albemarle Street, London (Conan Doyle Uniform Edition) přeložil Jan Zábrana a jako svou 262. publikaci vydalo v roce 1998 nakladatelství Books, s. r. o. v edici Jota. Kniha má 168 stran, ISBN 80-7242-010-0. Je šestou knihou v kategorii Příběhy Sherlocka Holmese.

Dovolím si ještě upozornit, že se jedná o dílo, které psal sám Doyle, a tedy patří do Kánonu. První část se zabývá tragédií v Birlstonu a druhá se vrací v čase do Údolí strachu. 

Další část již odhaluje děj.

První část Tragédie v Birlstonu začíná následovně:

„Skoro bych myslel –“ řekl jsem.

„Tak proč nemyslíte?“ poznamenal Sherlock Holmes nedočkavě.

Mám za to, že má trpělivost je téměř nevyčerpatelná, ale přiznám se, že mě to sardonické přerušení znechutilo.

„Vážně, Holmesi,“ řekl jsem nerudně, „vy umíte jít někdy člověku na nervy.“

(str. 7)

Člověk se zdráhá uvěřit, že tuto novelu napsal Doyle před více než sto lety, v roce 1915. Zní to jak ze současnosti.

Sherlockovi přišla šifrovaná zpráva od Porlocka, což je krycí jméno, že nějakému Douglasovi hrozí nebezpečí. Zanedlouho přijde inspektor MacDonald a oznámí, že v Birlstonu byl zavražděn pan Douglas. Zblízka mu bylo do obličeje vystřeleno z americké brokovnice s upilovanou hlavní.

Po dlouhém zkoumání důkazů a vyloučení nesmyslných teorií zbývá jediné řešení: mrtvý je muž, který přijel Douglase zabít. Ten se někde ukryl, a proto jeho žena není smutná, ačkoliv měla/má manžela ráda a taktéž jeho přítel Cecil Barker.

„Prostřednost neuznává nic než sebe, ale talent hned pozná génia...“ (str. 14)

„Poslyšte Watsone,“ zašeptal, „nebojíte se spát v jednom pokoji se šílencem, chlapem, který má měknutí mozku, s idiotem, kterému haraší ve věži?“

„Vůbec ne,“ odpověděl jsem užasle.

„To mám věru štěstí,“ řekl a tu noc už jsem od něho neslyšel ani slovo. (str. 63)

Druhá část nazvaná Údolí strachu začíná 4. února 1875.

Angeliky vánoční deník (2017), 1. část

So 25. 11.

Výstava panenek Doll Prague: IV. mezinárodní výstava profesionálních uměleckých panenek, loutek a medvídků Teddy. Spolupořádala kamarádka Jana a bylo to fakt nádherné. Mám asi 300 fotek! Napíši o ní samostatný článek.

So 9. 12
Vyrazili jsme na adventní trhy do Straubingu (česky též Štrubina) a Regensburgu (česky též Řezno) v Německu. Napíšu o tom samostatný článek.

Út 12. 12.
Pletařské setkání s Ateliérem příze, tedy Janou Pětovou, v kavárně Pointa na Hradčanské v Praze bylo velice příjemné a s holkama jsem si to užila. Bývá nás vždy jen pár a to myslím přispívá k lepší možnosti popovídat si. A výjimečně jsem si domů neodnesla žádné nové klubko. Tedy od Jany. Kotrmelína mi přinesla Dundagy a Donegaly, které jsme spolu objednávaly. Krása pohledět a taky pomazlit.

Čt 14. 12.
Na pletařském setkání ve Vypáleném koťátku jsme si předávaly vlastnoručně upletené rukavičky. Mělo to nezapomenutelnou vánoční atmosféru a příjemně mě překvapilo, že byly všechny členky našeho klubíku spokojené. Možná s jednou drobnou výjimkou. Doufám, že i o tomto setkání napíšu samostatný článek s fotkama.

So 16. 12. a Ne 17. 12.
Za účelem pečení vánočního cukroví a rodinného setkání jsem vyrazila k rodičům. Ale nikdo nebyl doma. Na stole jsem našla jenom cedulku: vrátíme se večer. A tak jsem si vzala háčkování a pustila si pohádky. Když se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, bude na tom asi něco pravdy, protože za jiných okolností by mi naše kočka nejspíš na klín nevylezla. Tohle bylo vůbec poprvé, co to udělala. Sama a dobrovolně se přišla pochovat. Ona není zrovna moc mazlivá, tak mě to tak překvapilo, že jsem z toho, jak se říká, měla Vánoce.

Večer jsme upekly medvědí pracny a v neděli perníčky, vanilkové rohlíčky a linecké. Letos žádné pokusy. Škoda. Taky jsem si na to nějak nenašla čas.

Ale k těm pohádkám. Dívala jsem se na Černovlásku (**, stará a dost divně natočená, nejvíc mi vadila umělá voda v jezeře z látky, do které se zespoda foukalo), Dívku v modrém (černobílý, ale vážně dobrý film, ****), medvídka Paddingtona (***) a Strašidla od Trošky (***). 

Večer konečně napadl sníh! Tři centimetry bílého prašanu a já se v nich brodím v botaskách. Je minus 0,1°C a vůbec mi není zima. Sním mi křupe pod nohama. V plastové krabičce mám trošku vánočního cukroví.

Uháčkovala jsem tři nebo čtyři sněhové vločky na náš pražský umělý stromeček.

Po 18. 12.
Bez zřejmého důvodu jsem byla už od rána taková nějaká smutná či skleslá. Asi nejpřesnější výraz je schlíplá. A pak se stavily dvě známé a donesly mi vánoční dárky a bylo to tak milé a příjemné a překvapivé, že jsem si nejdřív myslela, že se jedná o nějaký žert.

Út 19. 12.
Rychle jsme zajeli udělat nákup do Lídla, abychom získali plyšovou ovečku značky Niki.  Nejvíc jsem sice chtěla vlka převlečeného za ovečku, nebo tu šedivou, ale evidentně se líbili všem, a tak už je neměli. Vzali jsme tedy černou, protože to je nejpraktičtější. A sleepyho z ní udělám sama. :-))

A pak už jsem šla do divadla Semafor. Nachází se na Dejvické ulici a já tam šla teprve podruhé. Minule jsem tu o tom ani nestihla naspat, to jsem byla na Osvobozeném semaforu s Marií, a tentokrát jsem šla sama na Tiše a ochotně. Pan Suchý byl velice vtipný a bavilo mě to víc než minule. 

Hráli například Zakoupil jsem v Dejvicích sedm prken žehlicích... někde nazýváno Sedm dárků.

Zakoupil jsem v Dejvicích 

sedm prken žehlicích

a tak sedm dárků mám

pro šest šarmantních dam

ty se budou divit

až jim zazpívám, že:

Zakoupil jsem v Dejvicích 
sedm prken žehlicích

a tak sedm dárků mám

pro šest šarmantních dam

a to sedmý si nechám sám

V češtině i v angličtině zazněla koleda Dobrý král Václav – Good King Wenceslas. Líbil se mi její text a na to, že je světoznámá, jsem přišla až tady, když jsem ji slyšela poprvé.

Na Štěpána dobrý král
Václav z okna hledí,

všude kam se podívá,

závěje a ledy.

Svítil měsíc a byl mráz,

pálil jako divý,

a vtom spatří chudáka,

jak tam sbírá dříví.

„Hola, páže,“ pravil král,
„podívej se honem.

Odkud je ten sedláček,

víš-li něco o něm?“

„Pane můj, ten sedláček

bydlí támhle kdesi

u studánky v chalupě

pod samými lesy.“

„Přines maso, přines chléb
a pár polen k tomu,

zanesem to ještě dnes

sedláčkovi domů.“

A tak šli, král s pážetem,

a tak vyrazili,

i když venku vítr dul

a vyl ze vší síly.

„Pane můj, je hrozná tma
a je hrozná zima.

Sotva jdu, už nemůžu,

strach mě z toho jímá.“

„Vkládej nohy do mých stop

a pojď dál, můj hochu!

Za chvíli ti nebude

zima ani trochu.“

Vkládal nohy krok co krok
do stop po svém králi,

a kam vkročil svatý král,

tam i sněhy hřály.

Proto, věřte, křesťané,

boháči i páni,

ten, kdo cítí s chudými,

dojde požehnání.

St 20. 12.
Na vánočním večírku jsme měli koncert: Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby. A fotili jsme se v historických kostýmech a bylo to super.

Čt 21. 12.
Vyrazila jsem na výstavu Krištofa Kintery: Nervous Trees do Galerie Rudolfinum. A bylo to super. Ráda bych o tom napsala samostatný článek s fotkama. 

Pá 22. 12.
V televizi jsem si pustila první letošní vánoční pohádku – Pravý rytíř. Na ČSFD má pouhých 37 %, ačkoliv jednu z hlavních rolí ztvárnil Lukáš Vaculík (můj oblíbenec). Já dávám ****, protože se to dá v klídku vidět i dvakrát. Je to trochu vtipné, viz hláška: „Moudrý a spravedlivý se bát nemusí.“
„A co my ostatní? Normální.“

Příběh vypráví o mladém rytíři, jehož chce ochraňovat tatínek, který mu zakazuje kreslení a další pro chlapa nevhodné činnosti jako hraní na loutnu. Tak hezky představuje stereotypy chlapa a také padne zmínka o tom, že rovnoprávné postavení žen a mužů je nesmysl, to že bychom přišli do záhuby. A zrovna tak mýt se každý den. V knihách se píší samé nesmysli, říká někdo, kdo neumí číst. V tomto směru spatřuji v pohádce i drobnou satiru. Vážně už jsme se od středověku o tolik posunuli, jak si myslíme?

Hlavním hrdinou je Vincent (Jan Komínek), jeho otec (Lukáš Vaculík), princezna (Lucie Černá) a černokněžník (Jaromír Hanzlík).

Co se týče pletení, věnovala jsem se šátku Piccadilly od Justyny Lorkowské, o němž jsem psala zde.

A k večeři (v 16 hodin) jsem měla v práci s klukama výbornou salámovou pizzu.

So 23. 12.
Pořád mám rýmu. Je to děsná otrava. :-( Hned první den tak porušuji předsevzetí být každý den alespoň hodinku venku, stačí na procházce, ale abych měla nějaký ten pohyb, nebo cvičit. Ráda bych totiž na Štědrý den zašla do kostela na půlnoční, kde se tradičně vídáme s jedním kamarádem. A pak na Štěpánskou zábavu, na niž už mám koupený lístek. 

A tak jsem se dnes uvelebila v křesle, koukala na bednu (překlad: televizi, bedna už to totiž nějakou dobu není, když jsou ty ploché obrazovky) a háčkovala červené sněhové vločky (jo, je to trochu divné, jsem si toho vědoma) a pletla vzorek na ponožky. Jaké, to je zatím překvapení. Kdoví jak to dopadne. (Mimochodem lze psát kdo ví jak, kdoví jak i kdovíjak.)

Přitom jsem stihla zhlédnout:

• italsko-francouzský povídkový film Včera, dnes a zítra z roku 1963 (na ČSFD 82 %). V hlavní roli se předvádí Sophie Loren a Marcello Mastroianni. Bylo to celkem dobrý, dala bych asi ***, protože se jedná o film, který má ve své velmi vtipné stejnojmenné historce Felix Holzmann.  
• českou černobílou komedii z roku 1961 v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem Hledá se táta (na ČSFD 58 %). Bylo to fakt super, vřele doporučuji a dávám ***. 
• Trable o Vánocích. Jedná se o americkou komedii, která není nijak zvlášť vtipná, ale aspoň to zase není typicky americky praštěné. Je z roku 2015 a na ČSFD má 56 %, za mě dávám **, protože to nebyl úplný brak, mělo to celkem pěkný konec, ale zpočátku byl fakt problém vyznat se ve všech těch postavách. Různý lidi mají svoje různé problémy, které řeší trochu podivně, relativně dost lžou a nakonec zjistíte, že jsou všichni jedna rodina, a i když se vzájemně nesnáší a štvou, mají se vlastně rádi a celé vám to vyprávěl pes.
• československou pohádku z roku 2015 Johančino tajemství. Já dávám ***, na ČSFD 43 %. Hlavní hrdinkou je, jak by se dalo očekávat, Johanka, které sudička Tea (Emília Vášáryová) měla dát do vínku štěstí a lásku, ale nějak to nestihla. Za trest musí Johanku doprovázet a svou chybu napravit. Samozřejmě sem tam něco svými kouzly pěkně zmatlá. Taková trochu nemastná neslaná pohádka, ale koukat se na ni dá a je příjemná. Ale obejdete se i bez ní.

K večeři jsem si udělala česnečku (recept zde), která patří k mým oblíbeným jídlům, protože jsem na ni od dětství přesně takhle zvyklá. Podobně k mým srdcovkám patří žemlovka s tvarohem od maminky, buchtičky s krémem, které nám dělala babička, polévka s játrovými knedlíčky, topinka s volským okem a šunkofleky (které nikdy, ale fakt nikdy! nezapékáme). A pak jsem si dala nakládané syrečky. Dělal přítel a byly super. Musíme zopakovat.

Zdroje:
vlastní hlava a poznámky
http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Dobry-kral-Vaclav-Good-King-Wenceslas.html

Pokračování deníku:

Angeliky vánoční deník (2017), 2. část

Angeliky vánoční deník (2017), 3. část

Angeliky vánoční deník (2017), 4. část

Angeliky vánoční deník (2017), 5. část

Valburga Vavřinová: Abeceda Vánoc

Dovedete si na Štědrý den představit lepší knihu než je Abeceda Vánoc?

Z útlé šedesátičtyřstránkové knihy vydané v nakladatelství Krásná paní Žofie Kanyzové v roce 2010 se dozvíte, že Vánoce latinsky nativitas znamenají narození, přičemž český výraz Vánoce pravděpodobně vychází z německého Wihnahten, což lze překládat jako světit (Wiha) a noc (Nacht). Vánoční oslavy zahrnují hned několik svátků:

Štědrý večer (24. prosince) je podle křesťanů součástní svátku Narození Páně, protože podle Starého zákona začíná den východem první hvězdy. My chodíme na půnoční mši.

Boží hod vánoční neboli den Narození Páně (25. prosince) představuje první den osmidenních oslav narození zázračného dítěte. Věřící chodí do kostela a přistupují ke svatému přijímání.

Svátek svatého Štěpána (26. prosince) se dříve slavil koledou s jesličkami. My tradičně chodíme tančit na zábavu.

Svátek svatého Jana (27. prosince) byl svátkem lásky a porozumění (mohl by se dnes slavit místo Valentýna). Světilo se víno a pilo se se slovy: „Pij lásku sv. Jana.“

Na Svátek mláďátek (28. prosince) dostávaly děti od rodičů dárky za správnou odpověď ohledně povražděných neviňátek v Betlémě.

Svátek svatého Silvestra (31. prosince) se slavil v kostelech modlitbou a díky za vše dobré v uplynulém roce. ... Taky bych pár věcí měla.

Slavil se Svátek Obřezání Páně (1. leden), ale křesťanská církev od obřízky upustila, protože dle sv. Pavla jde o obřízku srdce, která je působena Duchem, nikoliv literou zákona.

Svátek svatých Tří králů (6. leden) byl poslední příležitostí ke koledování. Chlapci chodili ustrojení jako tři králové a nosili s sebou hvězdu. Jejich iniciály C (K) + M + B se píší na dveře od dob třicetileté války. Jejich jména – Kašpar, Melichar, Baltazar – se vyskytují v pramenech od 9. století a středověká Evropa je přijala jako důvěryhodná až ve 12. století. Všeobecně známé iniciály, které kamarádka vhodně využila jako mnemotechnickou pomůcku, co si vzít vždy s sebou: klíče, mobil, brýle, však ve skutečnosti nepředstavovaly iniciály ze jmen jakýchsi tří mužů, byť sebevýznamnějších. Jednalo se o zkratku latinského požehnání Christis mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytek).

Slavnosti končí nedělí po Třech králích.

V knize se můžete dozvědět další spoustu věcí o adventu, františcích, postních dnech a mnohém dalším.

Šťastné a efektivní...

Už minule jsem tu v článku Veselé Vánoce psala o tom, že je vlastně trochu divné přát si veselé Vánoce (a šťastné taky, ale trochu míň). Nevím, co by mělo být na Vánocích veselého. Že se narodil Ježíšek v seně... když je u nás tolik ateistů a taky není jisté, kdy se narodil a zda vůbec?

A protože žijeme v konzumní společnosti a nemálo lidí jde na Štědrý den do práce (a zdaleka nemyslím jen nemocnice, Integrovaný záchranný systém a nepřetržité provozy, leckdo jde i dobrovolně), navrhuji nové heslo či slogan.

„Šťastné a efektivní Vánoce!“

Jeho výhodou je, že si můžete začít navzájem přát již v listopadu, protože už od té doby vypuká vánoční/spotřební horečka. Peče se, uklízí, nakupuje – na Vánoce i do zásoby, protože těsně před Vánoci prý obchodníci zdraží – shání dárky a v  práci dodělávají resty, aby bylo na Nový rok všude čito: na skříních, lustrech i na pracovních stolech. 

A protože chci, abyste měli šťastné a veselé, popřeju vám nejprve šťastné a efektivní!

Seznam českých pohádek

Stručný seznam, hvězdičky označují moje hodnocení, čím víc, tím líp, maximum je pět hvězd, v závorce jsou uvedena procenta na ČSFD:

2027

Princ zakletý v čase

2026

Princezna zakletá v čase: Murien (???) režie: Petr Kubík

2025

Máma a Táta jsou Boží

V přestrojení za prince

2024

Čarodějnická pohádka **** (57 %) režie: Ivo Macharáček

Čarovné jablko *** (55 %) režie: Jakub Machala

Princezna na hrášku * (12 %) režie: Martina Adamcová

Tři princezny *** (23 %) režie: Tomáš Pavlíček

2023

Dvě Mařenky *** (66 %) 

Klíč svatého Petra **** (54 %) režie: Karel Janák, moje recenze zde

Perinbaba a dva světy (39 %)

Tři zlaté dukáty *** (54 %) režie: Mariana Čengel Solčanská, moje recenze zde

2022

Cesta do Tvojzemí (56 %)

Krakonošovo tajemství *** (66 %)

Největší dar **** (51 %), režie: Mariana Čengel Solčanská, moje recenze zde

Princezna zakletá v čase 2 (???) režie: Petr Kubík (62 %)

Princ Mamánek *** (52 %) režie: Jan Budař

Tajemství staré bambitky 2 (54 %) (???)

Zakletá jeskyně ***/**** (55 %) režie: Mariana Čengel Solčanská, režie: Mariana Čengel Solčanská

2021

Jak si nevzít princeznu ***/****, původně jsem jí dala jen dvě *, moje recenze zde

2020 moje recenze na následující pohádky najdete zde

Hodinářův učeň *** (59 %) režie: Jitka Rudolfová

O léčivé vodě ***  (43 %) režie: Ján Sebechlebský

O vánoční hvězdě **** (62 %) režie: Karel Janák

Princezna zakletá v čase **** (72 %) režie: Petr Kubík

2019

Čarovný kamínek *** (34 %) režie: Kristína Herczegová

Čertí brko **** (62 %) režie: Marek Najbrt, moje recenze je zde

Hodinářův učeň (61 %) režie: Jitka Rudolfová, natočeno 2019, ale premiéra 2020

Princezna a půl království **** (63 %) režie: Karel Janák
Zakleté pírko režie: Zdeněk Troška

2018

Když draka bolí hlava * (12 %), režie: Dušan Rapoš, moje recenze zde

Kouzelník Žito *** (23 %) režie: Zdeněk Zelenka, moje recenze zde

O zakletém králi a odvážném Martinovi *** (61 %) režie: Peter Bebjak, moje recenze zde

2017 

moje recenze na následující pohádky najdete zde

Anděl Páně 2 **** (77 %) režie: Jiří Strach

Nejlepší přítel **** (62 %) režie: Karel Janák

Strašidla *** (37 %) režie: Zdeněk Troška

Domovoj * (80 %) režie: Pavel Soukup, scénář: Jakub Košťál, na youtube zde

Přání k mání (52 %)

2016 

Pravý rytíř **** (37 %) režie: Martin Dolenský, moje recenze je zde

Slíbená princezna * (20 %) režie: Ivan Pokorný, v podstatě taková divná Zlatovláska

Zázračný nos *** (54 %) režie: Stanislav Párnický, na youtube zde, mou recenzi najdete zde

Nepovedený čert * (70 %) režie: Alena Derzsiová, pro neslyšící, mou recenzi najdete zde

Řachanda **** (37 %) režie: Marta Ferencová, na youtube zde, mou recenzi najdete zde

Čertova skála, režie: Pavel Vaňásek, amatérská pohádka, neviděla jsem, na ČSFD má 12 %

Ptačí ostrov, animovaný, ukázka vypadá dobře, ale k celému filmu jsem se nedostala

2015

Korunní princ **** (67 %) režie: Karel Janák, moje recenze je zde

Svatojánský věneček (50 %) režie: Jiří Strach

Johančino tajemství *** (44 %) režie: Juraj Nvota, moje recenze na konci článku zde

Sedmero krkavců (75 %) režie: Alice Nellis, předloha: Pavol Dobšinský (kniha), Božena Němcová (kniha)

Až po uši v mechu *** (70 %) režie: Filip Pošivač, Barbora Valecká, krátkometrážní, loutkové, na youtube zde, moje recenze je zde

2014
moje recenze na níže uvedené pohádky najdete zde

Princezna a písař **** (53 %) režie: Karel Janák, scénář: Rudolf Merkner

Kdyby byly ryby *** (43 %) režie: Jan Prušinovský

Láska na vlásku *** (51 %) slovenská hraná pohádka, režie: Mariana Čengel Solčanská, předloha: Mark Twain (kniha)

Tři bratři ** (53 %) režie: Jan Svěrák, scénář: Zdeněk Svěrák, tři známé pohádky v jednom: Šípková Růženka, Karkulka a Dvanáct měsíčků, moje recenze je zde

2013

Duch nad zlato **** (41 %) režie: Zdeněk Zelenka, předloha: Hans Christian Andersen (kniha)

Sněžný drak (47 %) režie: Eugen Sokolovský ml.

Dvanáct měsíčků (54 %) režie: Karel Janák, natočeno 2012

Anděl Páně (76 %) režie: Jiří Strach, předloha Božena Němcová (kniha), natočeno 2005

Tajemství staré bambitky (68 %) režie: Ivo Macharáček, natočeno 2011

2012

Šťastný smolař (69 %) režie: Jiří Strach

O pokladech (56 %) režie: Vít Karas

Kozí příběh se sýrem (45 %) režie: Jan Tománek

2011

Čertova nevěsta ** (47 %) režie: Zdeněk Troška

Micimutr *** (46 %) režie: Vít Karas

Saxána a Lexikon kouzel (15 %, 46. nejhorší film) režie: Václav Vorlíček

2010

Dešťová víla (52 %) režie: Milan Cieslar

Škola princů (53 %) režie: Roman Vávra

Vodník a Karolínka (56 %)

2009

Ať žijí rytíři (51 %) režie: Karel Janák

Hospoda U bílé kočky (43 %)

Láska rohatá (52 %) režie: Hynek Bočan

O království z nudlí a štěstí bez konce (43 %) režie: Martin Dolenský

Peklo s princeznou **** (61 %) režie: Miloslav Šmídmajer, moje recenze je na konci článku zde

2008

Nejkrásnější hádanka (53 %) režie: Zdeněk Troška, předloha: Jan Drda (kniha)

Kozí příběh – Pověsti staré Prahy (39 %) režie: Jan Tománek

Kouzla králů (46 %) režie: Zdeněk Zelenka

O bílé paní (62 %) režie: Martin Dolenský

Ztracený princ (52 %) režie: Václav Křístek, iVysílání zde

Nebe a Vincek (55 %)

2007

O dívce, která šlápla na chléb **** (55 %) režie: Jiří Strach, předloha: Hans Christian Andersen (kniha)

O uloupené divožence (47 %)

Tři životy (55 %) režie: Jiří Strach, předloha Božena Němcová (kniha)

Začarovaná láska (53 %)

2006

Lojzička je číslo (44 %)

Tajemství Lesní země (44 %)

2005

Boháč a chudák (59 %) režie: Zdeněk Zelenka, předloha: Karel Jaromír Erben (kniha)

Království potoků (39 %)

Nepovedený kouzelník (49 %) režie: Adam Rezek

2003

Čert ví proč (58 %) režie: Roman Vávra

O Ječmínkovi (53 %)

2001

Z pekla štěstí 2 (24 %, 259. nejhorší film) režie: Zdeněk Troška

2000

Král sokolů (58 %) režie: Václav Vorlíček

1999

Z pekla štěstí (42 %) režie: Zdeněk Troška, předloha: Jan Drda (kniha)

1994–1996

Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže (67 %), 2 díl (61 %), 3. díl (57 %), 4. díl (49 %), 5. díl (34 %)

1992

O princi, který měl o kolečko víc (55 %)

1987

O princezně Jasněnce a létajícím ševci (69 %)

1985

Peřinbaba (76 %)

1982

Sůl nad zlato (61 %) s Libuškou Šafránkovou

1980

Princové jsou na draka (74 %)

1978

Princ a Večernice (76 %), někde ji nesprávně uvádějí pod názvem O Měsíčníkovi, Slunečníkovi a Větrníkovi

1973

Tři oříšky pro Popelku (86 %)

1971

Princ Bajaja (57 %)

1968

Šíleně smutná princezna (83 %)

1959

Princezna se zlatou hvězdou (77 %)

1954

Byl jednou jeden král (87 %)

1952

Pyšná princezna (82 %)