Berounské hrnčířské trhy

V sobotu jsme vyrazili do Berouna na Hrnčířské trhy. Z nádraží jsme se jednoduše dostali na náměstí i bez mapy. Stačí jít rovně. Nejprve jsme zavítali na malý dvorek Muzea Českého krasu, kde byli shromážděni nejrůznější umělci, ačkoliv nejsem přesně schopná popsat, čím se lišili od těch na náměstí, kam jsme se vydali vzápětí.

Protože bylo – navzdory předpovědi – nádherné počasí, všude se to jen hemžilo lidmi a bylo nutné vyrazit správným směrem, kterým šla většina, abychom se nemuseli prodírat. Přestože bylo na náměstí značné množství keramiky, nebylo jí tolik, kolik bych očekávala od hrnčířských trhů. Narazit se dalo na nejrůznější stánky od šitých polštářků a kabelek přes jídlo – zajímavý byl strojek na fritované koblížky a hned vedle stojící prodavač s moukou –, přes továrnu na nesmysle, loutky až po vetešnictví, kde jsem nalezla paličky na paličkování, kuličky na cvrnkání, starou žehličku a různou další veteš.

Náměstí bylo větší, než jsem očekávala, stánků na něm stála spousta a já si chtěla dnešek parádně užít, a tak jsme prohlížení přerušili přibližně v polovině a vyrazili na oběd do Berounského medvěda, malého pivovaru téměř u nádraží. (Ale o něm zase někdy příště.)

Dala jsem si Grizzlyho, osvědčenou polotmavou osmnáctku z rodinného pivovaru. Jídla mají za přiměřenou cenu, a tak to bylo super. Dokonce jsme ani moc nečekali, na rozdíl od tříčlenné skupinky u vedlejšího stolu, kdy jeden z nich dostal jídlo teprve poté, co se další dva najedli. Ale vzhledem k tomu, že moje pečeně se šípkovou omáčkou byla skvělá, jsem spokojená a ráda přijdu zase. Dokonce jsem si jednoho medvídka v plastu přivezla i na doma.

Po návratu na trhy jsme se vydali hledat náměstí Joachima Barranda, kde Městské kulturní centrum v Berouně pořádalo již 2. ročník Koláčefestu, který je údajně zasvěcen krajovým pochoutkám z nejrůznějších koutů republiky. Popravdě řečeno, našli jsme tam jen pár stánků s koláčky a ačkoliv jsme přišli relativně pozdě, podařilo se nám nějaké ochutnat a musím říct, že jak klasické kulaté s meruňkovou náplní, tak podezřelé arašídové rohlíčky (jako bývají vanilkové na Vánoce) chutnaly opravdu výtečně. Ovšem kupovat si Štramberské uši, nebo valašské frgály na berounském Koláčefestu mi přišlo divné, ale zase je pravda, že kdybych to brala jako farmářské trhy, divné by mi to nepřipadalo.
 

 

Docela jsme se zapovídali s chlapíkem nabízejícím masožravky na tchýně. Myslím, že by to pro některé moje kamarádky (viď E.?) mohla být docela fajn investice, ale kdoví, jestli si ty potvůrky nevybírají jen mladší 45 let a lehčí než 65 kilo? Nebo to měl pro sebe? I když, dneska zrovna byla akce… pod 145 let a 165 kilo.

Pražská brána (Dolní brána) byla součástí městského opevnění. Je v podstatě kopií protější Plzeňské (Horní) brány. Celkem logicky skrz ně vedla cesta směrem Praha–Plzeň. Pražská brána má tloušťku zdi 2,3 metru. „Byla zavírána dvoukřídlými vraty a na venkovní straně v případě potřeby posuvnou mříží – hřebenem.“ Ve středověku byl vstup do věže umístěn 2,5 metru nad hradbou a muselo se lézt po žebříku. „Do místností v patrech se přichází po původním schodišti v síle zdiva.“ Dnešní podoba brány pochází z roku 1893. Nyní je v místnostech v bráně výstavní galerie Jiřího Jeníčka, ale ve středověku ji obýval tzv. branný, později tam byla šatlava a ve 20. století městský archiv.

Plzeňská brána byla původně také gotická, ale zatímco Pražská si tento vzhled uchovala byla Plzeňská brána po požáru v roce 1735 zbarokizována. Dříve na ní býval obraz Smrtonoše s kosou a latinský chronogram 1736, ale nejprve byl nahrazen sienovým sgrafitem a na konci 19. století mytologickým výjevem od malíře V. Preise s bohem času Chronosem a sudičkou předoucí nit času, který stejně jako český nápis „Všeho do času, Pán Bůh navěky“ můžeme na průčelí brány najít dodnes.

Pokud jsem vás náhodou nalákala na výlet do Berouna, můžete jej zkusit navštívit v termínu
15.–21. 6. 2015, kdy je jeho TOP týden v rámci projektu Putování po historických městech. V roce 2015 jsou do něho zahrnuta města: Beroun, Česká Kamenice, Chrudim, Jilemnice, Jindřichův Hradec, Kadaň, Klášterec nad Ohří, Kroměříž, Kutná Hora, Litomyšl, Nový Jičín, Polná, Prachatice, Spálené Poříčí, Svitavy, Šternberk, Třeboň, Uherské Hradiště a Znojmo.


Zdroje:
http://www.mesto-beroun.cz/turista/pamatky-1/3-prazska-brana-172.html