Budím se v 5:29 a cítím se nevyspaná. Chybí mi deka! Sakra. Bez ní se mi špatně spí. Nemůžu se tak opírat o okno jako vždy. Už je světlo, ale zatím nevyšlo slunce. Na zemi se válí mlha, kolem dálnice jsou kopečky a na nebi svítí srpek couvajícího měsíce. Za hodinu budeme u Grenoblu přebalovat a snídat.
Asi ve dvě v noci jsme zastavili na benzínce. Na záchodech se dalo platit 1 €, ale pak paní nechtěla brát kovové, když jsme jí dávali lísteček od záchodů (platí jako 0,50 €) a drobné, abychom si mohli něco koupit. Když nám řekla, že nám na papírová Eura vrátí franky, nechápali jsme, co tím myslí. Ve Francii přece mají Eura, nebo ne? Žádné franky jsme nechtěli. Už byla na něco podobného evidentně zvyklá, takže sáhla před sebe a proti lístku nám dala jedno malé Toblerone. Až když jsme se trochu probrali, vysvětila jsem jí, že jsme spaly a mysleli, že jsme ve Francii a ne ve Švýcarsku.
Nejprve vyvezeme přechoďáky do serpentin – docela jsem se bála, jak se tam autobus vlnil, - a pak ještě hodinu k našemu cíli. Uf, taky děsivé. Práce se strachem mi zatím moc nejde, a to jsem si myslela, jak tu lanovku tentokrát zvládnu.
 |
| Pohled z autobusu |
 |
| Nad námi se tyčí pořádná brala |
Předjelo nás asi pět motorkářů, všichni způsobně poděkovali nataženou pravou nohou. Jsou tu nádherné silnice, tady by se jezdilo!!! Taky bych byla níž, takže bych se nebála.
Briançon, kam jedeme, je nejvýše položeným městem ve Francii. Po požáru v roce 1692 ho kvůli výhodné strategické poloze k Itálii znovu vybudoval architekt Vauban „a město integroval do silného pevnostního systému, který vedle horního města a citadely obsahuje menší pevnůstky. Tento pevnostní systém odolal roku 1815 útoku Rakušanů a v roce 1940 italským útokům.“ „Briançon je jediné francouzské středisko, které je zapsané do seznamu památek UNESCO. Jde o druhé nejvýše položené město Evropy. Do seznamu je město zapsáno díky historickému hradnímu opevnění, které se nachází ve výšce 1326 m n.m. Patří k dvanácti největším opevněním Francie.“
 |
| Briançon |
 |
| Ve Francii mají zvláštní turistické značky |
Jako každý další den se i dnes nabízí dvě varianty túr: A pohodlnější a B pro náročnější. Skupina A si prohlédne město a může zajít k technickému skvostu nad řekou Durance – k mostu Pont d'Asfeld. Času je dost, takže si může prohlédnout město, dát si oběd v místní restauraci, podívat se po krámkách, takových možností už moc nebude.
Tentokrát volíme možnost B: výstup na vyhlídkový vrchol Croix de Toulouse (1962 metrů). Předpokládá se, že to bude trvat čtyři až pět hodin, převýšení bude šest set metrů nahoru i dolů. Zbyde čas na pevnosti a most.
Slunce pálí, je pekelný horko a v kšiltovce se vařím. Kašlu na to – úpal snad mít nebudu a je lepší to risknout, než mít úžeh z horka. Snažím se hodně pít. Kopec je pro mě dost vysilující, i když jsou to příjemné serpentýnky, a začínám mít obavy o svém zdravém rozumu. Možná už nemám fyzičku ani na zájezd s obtížností 2/3, a to už jsem z loňské trojky (Norsko) slevila. Průvodkyně Eva nám říká, že na výstup stačí nízké trekovky, pohory budou nutné později.
 |
| Nádherné rozhledy |
 |
| Noclehárna pro případ nouze |
Fotíme se na vyhlídce, ale jak je „dobrým zvykem“ cizích lidí, když jim půjčíte foťák, za moc to nestojí, buď se šklebíte (něco zrovna říkáte – kde se to mačká), máte hlavu ve stínu, chybí vám nohy, nebo je špatně něco jiného (třeba chybí ten výhled kvůli, kterému se fotíte na vyhlídce), ale s tím se musí tak nějak počítat. Lezeme všude kolem a hledáme kešky. Úkole je jasný – dovézt si z Francie alespoň jedinou. I z původně beznadějného hrabání mezi kameny (jak typické) nakonec něco vznikne. Máme první dvě. Ale pěkně vydřené, protože navigace tu ukazuje jako splašená hned sem, hned zase tam, metry přibývají nebo ubývají a vy přitom jenom stojíte na místě. Domníváme se, že to bude nějakou magnetickou horninou, ale těžko říct. Pro nekačery – když ulovíte kešku v nové zemi, získáte na zeď vašich úspěchů v profilu, nový suvenýr, obrázek té země. A samozřejmě se někteří kačeři předhánějí nejenom v počtu nalezených keší, ale také navštívených zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat