Les Terrasses

Plán na dnešek byl: snídaně v 7, odjezd v 8 (opravdu je ta hodina potřeba), 45 minut autobusem k lanovce La Grave. Dále je možno vybrat některou z nabízených variant:

• Lanovkou do sedla Col des Ruillans (3211 m), odkud jsou výhledy na legendární horu La Meije (3983 m), čte se [la meš]. Pěšky lze jít k jezeru Lac de Puy Vachier. Trasa je odhadem na pět hodin a našlapete sto metrů dolů a dalších sto nahoru. Pro zjednodušení lze tuto verzi brát jako „lanovkou nahoru“. Pak lze navštívit ledovou jeskyni, kam je vstup 5 €, a hospodu. 
• Lanovkou vyjet do prostřední stanice Gare de Peyrou d'Amont (2416 m), dál turistickým chodníkem kolem ledovce Glacier du Rateau, až do sedla Col des Ruillans. Sestup okolo chaty Refuge Evariste Chancel (2506 m) a jezera Lac de Puy Vachier zpět na stanici lanovky. Předpokládaná doba 8 hodin, a převýšení nahoru (dolů to samé) 1050 m).
• Další variantou by mohlo být vyjet lanovkou až nahoru, sejít dolů kolem jezera, kde se prý dá vykoupat (ha ha ha), akorát tam jsou šutry a suť. Závrať byste mít neměli. 

Lanovka až nahoru stojí 20 €, včetně zpáteční cesty 23 €. Pokud chcete jet jen do střední zastávky, pak zaplatíte 14 € (v případě zpáteční 16 €). Průvodkyně všem logicky poradila, ať si koupí zpáteční, ať už pojedou, kam chtějí. Poslední lanovka jede v 16:45, my budeme mít zezdola odjezd v 17. Takže celkem máme na túru 8 hodin.

Výlet je dnes víceméně podle plánu – 45 minut autobusem do La Grave. Cestou z autobusu dělám pár snímků. 

Kaplička u křižovatky

Umělecky ztvárněná lanovka uprostřed kruháku

Proč jsou ty nejhezčí výhledy z autobusu?

Ostatní pak jedou lanovkou, ještě dostanou nějakou skupinovou slevu, i na ledovou jeskyni. A my jim zamáváme a jdeme si vlastní cestou, kterou nám poradila průvodkyně. 

Auto na parkovišti autobusu

Kabinky lanovky jsou krásně barevné. Ale vlézt by se mi do nich nechtělo ani náhodou. Zvlášť když vidím, nad jakou jedou strží. A cesta zpátky pěšky (jako v Bulharsku) v podstatě nepřipadá v úvahu. Zamáváme ostatním a jdeme si vlastní cestou, kterou nám poradila průvodkyně. 

Líbí se mi zdejší kostelík.

Ze zvyku si fotím policejní auto. Abych to vysvětlila – kdysi jsem chodila s klukem, jehož táta i brácha byli policajti a jemu dělalo radost, když jsem někde v cizině vyfotila policejní auto. Možná bych ještě pár snímků někde vyštrachala. Ostatně je to celkem zajímavé, když u nás se snaží mít auta co nejnápadnější (myslím ta s popiskama).

Ledovcová jeskyně musela být super. Škoda, že jsem tam nebyla, ale náš výlet byl taky skvělý.

Pěšky vyrážíme skrz La Grave po GR do Les Terrasses, ale nejprve si projdeme městečko La Grave. Zajímavý je kostelík a také hřbitov. 

Líbí se mi prohlížet si náhrobky na hřbitovech. Vzpomínám si, jak jsme kdysi na vysoké škole měli přednášku o Vídni a holčina, která se odtamtud vrátila z Erasmu, strávila skoro celou hodinu výkladem a promítáním fotek z různých hřbitovů. Tehdy jsme si mysleli, že je nějaká divná/narušená, ale ono se ukazuje, že kultura hřbitova vám dost poví i o kultuře národa. Jak hezké/upravené mají hroby? Cestičky? Jak se starají o kostel? Zde to bylo opravdu krásné. 

Na hrobech se nacházely kamenné destičky s různými motivy. 

A na hřbitovní zdi navíc cedule se srdíčky, jejichž význam jenom hádáme. 

Podařilo se nám podívat se i dovnitř. Podivná je kůžemi přikrytá studna (?). 

Jdeme po cestě kolem ručně malovaných tabulí s rostlinkami. Moc se mi líbí.  

A pak nás čeká již zmiňované stoupání do vsi Les Terrasses. Celou dobu se díváme na La Meije. 

Fotíme vesničku a samozřejmě tradičně lehce propadneme focení květin. Vybírání fotek na blog se následně ukáže jako docela těžká věc. Tolik krásných věcí jsem vyfotila!