Cesta tam

Prší. Ba přímo leje. Jak jsem byla natěšená, tak se mi najednou ani nikam nechce. Z knihy mi chybí dočíst asi padesát stránek, ale potřebuju dělat jiné věci.

U moře bych ráda trošku poznávací zájezd. Abych viděla i nějaké to město. Přijde mi, že z Francie toho moc neuvidíme.

Dneska je svátek Husa – pěkně nechutný, když si vzpomenu na to, jak zavraždili ženu v knize Bosorka. Kdoví od koho je ta básnička „šestého dne v červenci někdy pozdě k ránu, zdály se mi čtyři sny přesně podle plánu. A ten pátej to byl hnus, trval jenom chvíli, zdálo se mi, že jsem Hus, co ho upálili.“ Díky tomu si přesně pamatuju, kdy je svátek Husa a v ten druhý jsou věrozvěsti Cyril a Metoděj, nebo jak řekl kdosi na střední „zvěrozvěsti“. Ke zlosti češtinářky se to docela ujalo. 

Mám si s sebou vzít jen jednu knihu? A co Soubrette?

Umyla jsem nádobí, jakž takž se naobědvala a četla. Zbytek knihy jsem ale musela nafotit :-)), abych ho mohla dočíst později. Na Zličíně v Globusu jsem si koupila chleba a bagetu a vody. Na parkovišti jsem potkala nějaké dvě dámy (Slovenku Elen se Sylvou) s velkými batohy. Pak se objevila mamka a bylo po stresu. :-) Teď už cítím jenom sladké vzrušení před cestou. Růžový zápisník mi navíc ladí s tričkem. Dříve nenáviděná barva. Ještě se trochu protáhnu před cestou a můžeme jet.

Naši šoféři jsou Kateřina a Michal. Ano, čtete správně, náš autobus bude řídit žena. A co je na tom nejzajímavější, ti dva jsou manželé a mají s sebou roztomilou sedmiletou dceru, která všechno to cestování bravurně zvládá. Překvapí mě, kolik se dozvíme informací, to se hned pozná pečlivá ženská „ruka“. Stejně jako v jiných autobusech i zde mají toaletu, kterou můžeme za jízdy používat, i když je lépe chodit si na záchod o přestávkách, které budou dělat každé 2,5-3 hodiny. Cože, tak často? Tak to je pohoda, aspoň si člověk nemusí dělat starosti s tím, kolik toho vypije. Na záchod nemáme chodit na velkou, to je lepší si dojít říct a oni nám zastaví. U schodů uprostřed autobusu je nabíječka, kde si můžeme nabíjet mobily. Pivo stojí 25 Kč a mají hned několik druhů, např. nějaké radlery, Litovel. Jediné, co se nám moc nelíbí, je, že svačit máme mimo autobus, abychom nenadrobili. Na druhou stranu musím uznat, že to dává smysl, taky bych nechtěla mít zaprasený celý autobus od drobilů.


Pak už se nám představují průvodci. Eva a Martin patří k nám „pěšákům“, Honza a ještě jeden patří k „přechodářům“. Píšu si telefony pro jistotu na všechny tři, člověk nikdy neví, kdy se to může hodit. Honza vypadá na Moraváka a srandistu: „Stihli jste si to všichni opsat? Kdo to nemá, opíše si to od kámoše.“

Děláme zastávku v Plzni, kde nabíráme poslední dva turisty. Koukáme na film Dobrý ročník. Docela to ujde. Druhý film byl o Nikim Laudovi a závodech Formule 1, jmenoval se Rivalové. Když kliknete na název filmu, dostanete se na mou recenzi.