Plán na dnešek: snídaně 7:30, 8:15 odchází skupina B na dlouhou trasu. Z kempu jdou k jezeru Lac de la Muzelle (2115 m), cestou mohou vidět vodopád a bunkry. Od jezera pak jdou přes sedlo Col du Vallon (2531 m), sejdou do vesnice, kde je vyzvedne autobus. Mohou jít až zpátky do kempu. Túra by s přestávkami měla být na deset hodin a nahoru i dolů by mělo být převýšení 1600 m (každé zvlášť, jako obvykle). Odjezd bude v 19 hodin. Pro ty méně zdatné (co mají rádi svoje kolena) se vyráží v 8:30 autobusem do vesnice, nahoru podél řeky se jde k jezeru Lac Lauvitel, stejnou cestou zpět do vesnice a pěšky do kempu. Nebudou tam žádná exponovaná místa.
Martin je dnes naším jediným průvodcem, má nás na starosti asi 19, protože Eva šla s deseti na náročnější trasu. Kolem řeky jdeme k jezeru Le Lac de Lauvitel.
Na další kešku jdeme k vodopádu. Je to odbočka a zacházka, takže i když vyrážíme o trochu dřív, ostatní nám utečou. A ještě není sranda ji najít. Máme hledat cosi červeného s černými puntíky. To jako berušku? Když konečně najdeme krabičku – navigace se zase točí a ukazuje všemi směry – je na ní zámek. Co to sakra? Text v angličtině (ještě že tak, francouzsky neumíme) říká, že Ona šla někam severním směrem. Jdeme tedy hledat severním směrem, ale nevíme jak daleko a co vlastně. Berušku? Jak bude vypadat? Plastová hračka, nebo namalovaný kámen? Nakonec to vyřeším násilím – pomocí pletací jehlice, které mám stále s sebou i s pletením – se dostanu do krabičky, respektive z ní vyndám lístek, abych se mohla zalogovat, a zase ho tam vrátím zpět. Ale pšššt.
Poté, co překonáme pořádné převýšení (dolů) si na chvíli sedneme v kavárně a po vzoru ostatních si dáme zmrzlinu. Mají to tu pěkně cenově rozlišeno: 1 kopeček za 2,50 €, 2 kopečky za 3,50 a 3 kopečky za 4,50 €. Vybrala jsem si pistáciovou a levandulovou. Kdybych si všimla dřív, dala bych si tymiánovou a nějaký myrthalis, což nevím, co je.
Večer opět vyrážíme do Vénosc ke kapličce. Chci tu kešku najít! Navíc se mi tahle vesnice líbí. V malém obchůdku si kupuji nádherně voňavé mýdlo.
Keška La Casche de Noël 2: La Chapelle byla pěkně zákeřná. Ukazovala nám, že je daleko od místa, kde skutečně byla. Myslela jsem si, že by mohla být na střeše kapličky, protože jsem pořád nerozuměla tomu, proč by mi Pannenka Marie měla pomáhat. A střecha byla v tak divném stavu, že to vypadlo, že pod ty tašky leckdo leze. Nebo že by ve zvoničce, kde byl položený kámen? Ale že by se mi chtělo obkročmo soukat po střeše, to se říct nedá. Nakonec jsme ji přece jenom našly.
A nebyl to ten bloček v kapli! I když jsem se tam nadšeně zapsala. To se asi bude kněz divit, až uvidí různá přání a modlitby a mou poznámku: děkuji za kešku.
Mimochodem, na delší túře byla lana na uzoučké exponované cestě, kde prý nebyla potřeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat