Le Grand Lac

Plán na dnešek je jednoduchý: v 7:15 snídaně formou švédského stolu. Za hodinu poté odjezd autobusu, zastávka v Carrefouru, kde si nakoupíme potřebné jídlo, a pak pojedeme autobusem do Pont de ĺ Alpe. Všichni půjdeme kolem salaší k jezeru Le Grand Lac, kde se dá plavat.   

Když pak půjdeme zase hezky dolů, budeme to mít na šest hodin s převýšením nahoru a dolů 700 metrů. Pokud bychom si chtěli dát variantu B (pro drsné hochy), bude to celkem na 8 hodin a přidáme si dalších 600 metrů nahoru a 800 dolů, protože by se lezlo ĺ Alp du Lozet do Le Monêtier les Bains přes sedlo Col du Chardonnet.

Určitě potřebujeme pohory, protože část bude po lanech či řetězech. Má být velké teplo a nebe bez mráčku. Máme si vzít dva litry pití pro každého – fascinuje mě ta péče, čekala bych, že na tohle mají dospělí lidé přijít sami a ne, že jim to bude říkat průvodkyně. Takže všechna čest, Evu jsem si za její starostlivost velmi oblíbila. Proto jsem ji také v Dixitu označila za kotvu, jako něco jistého, bezpečného, stabilního. Salaš s občerstvením je jenom v kratší verzi. 

V 17:00 by z Le Monêtier měl odjet autobus do další vesničky, kde vyzvedne v 17:30 ty, kteří šli delší verzi.

Celkově je nás 27. Průvodkyně se ptá, jestli je mezi námi nějaký doktor. Z legrace pár lidem kolem říkám, že ano, že jsem. Doktoři totiž mají na zájezdu slevu a taky určitou povinnost. Samozřejmě – dřív než by z toho mohl být průšvih – hned říkám, že jsem doktorka ekonomie. Nějaké základy první pomoci bych sice ještě vypotila, ale lépe to nechat na kvalifikovaných.

Snídaně je super. Máme raut: šunka, salám, papriky, okurka, jahodový džem, celerová pomazánka (každý den bude jiná), máslo... Při snídani se k nám nachomýtla jedna holčina s tím, že jsme jí povědomé. Ptala se, jestli jsme byly v Černé Hoře s cestovní kanceláří Mundo, nebo před dvěma roky s Alpinou v Bulharsku. Nejdřív si nevybavujeme, ale když pak za Májou přijde její přítel Kája, už si vzpomínáme lépe. Svět je malej! Před dvěma lety jsme spolu zlézaly Vichren v Bulharsku. Kdybych to měla pěkně sepsané na blogu, možná si to pamatuji lépe.

V Carrefouru okukuji vína. Z Francie by bylo hezké dovézt si víno. Ale jaké? Mají jich tu spousty. Lituji, že nemám kontakt na Martina ze cvičení , který je vinař a určitě by mi uměl poradit, po čem se mám koukat, abych si vybrala nějaké víno, které mi bude chutnat. Později mi říká, že z Francie je nejlepší vozit červená vína (obávám se, že nemám ani jediné).

Řidič v autobuse pustil Flerety, ale nebylo to moc slyšet. Stejné písničky jsem poslouchala před odjezdem: Sucho v hubě, Šak máte naleté a Kurnikšopatožtone.

Hned ze začátku jdeme kolem vodopádu. Skály jsou fantastické. Výhledy úchvatné, a to jsme ještě nikam nenastoupali.

Vodopád

Malebné údolí

S mamkou jsme lovily kešku Torrent du plan chevalier 2 pod kamenem. Dost nám pomohl fotohint, protože všude kolem byly jenom samé kameny, takže jsme ty pohory opravdu dobře využily. Další keška byla Grand Lac, kterou jsem opět našla já, ale mamka ji už taky viděla.

Trochu jsem měla obavy, jak budou vypadat ty slibované řetězy. Ukázalo se, že byly oprávněné, protože to byl opravdu hnus. Místo klasických řetězů, kterých se dá jakžtakž držet, jen ocelové lano. Kdyby vám podklouzly nohy, stejně se neudržíte, protože je to hladké a kluzké a akorát si odřete ruce. Ale co se týče místa, nebylo to tak hrozné, dalo se to lézt i bez takzvaných řetězů. Spíše než exponované místo, tam byl obtěžující rozdrolený kámen. Po tom (teď již v podstatě štěrku) vám to mohlo snadno uklouznout a kdoví kam až byste se kutáleli. Nicméně na zabití to asi nebylo. Mě navíc stresovalo, že jsme lezli kamsi nahoru a nebylo vidět, co je za hřebenem. Nerada bych se dočkala překvapení v podobě strmého srázu dolů a stejných řetězů.

V duchu jsem vyjmenovala spoustu sprostých slov, dokonce i takových, která nepoužívám a nemám ráda, když je říká někdo jiný, ale za mnou byla strž, lano klouzalo a cpali se k nám nějací Francouzi či Italové. Už jsem si v angličtině chystala větičku, že mají zachovávat big distance. Pořádala jsem našeho průvodce Martina, aby na nás počkal, kdybych potřebovala podat ruku nebo uklidnit. Ale zvládla jsem to. On mě přitom vyfotil.

Později jsem se dozvěděla, že i jiní lidé na zájezdu mají problém s výškou, závratí nebo lanovkama. Zajímavé je, jak to každý máme trochu jinak. Mě vysloveně otravovali lidi. Kdybych tam byla sama, asi bych taky nebyla právě šťastná, ale možná by to bylo lepší. Naopak Eva by byla radši, kdyby tam byl někdo s ní. Jak tam byla sama, byla z toho tak frustrovaná, že se dokonce rozbrečela. Když se později uklidnila, zvládla to taky vylézt. Někdo se mě pak myslím ptal, jestli to bylo v pohodě. Na rovinu jsem řekla, že to tedy rozhodně nebylo.

Naštěstí mi Martin řekl, že nahoře je rovinka, plácek, žádné srázy a že už vidí jezero. Jupí. Chvilka klidu. Le Grand Lac se nachází ve výšce 2282 m n. m. Ještě polezeme asi dvě stě metrů nahoru. Zjistila jsem, že tu není signál. Jelikož to bylo poprvé, dost mě to překvapilo. Myslela jsem, že dnes už je skoro všude (v Praze ho chtějí zavést i do metra, takže bude i pod zemí). Dokonce mě to trochu znervóznilo.

Jezero je krásné, ale na koupání není, ani když máte chuť machrovat. Někdo do něj prý vlezl, já se spokojím se špičkami u nohou. Brrr, jako jehličky.

Mamka mě pobaví svou hláškou: „Když nás nechaj na svobodě, tak to je hotov. Nepřídeme domů o půlnoci.“ Neustále totiž fotíme kytky, a taky sebe na sněhu. Kytky najdete v dalším článku Trocha rostlinek.

Jako další lovíme kešku v sedle Clos de L'ane, která se nachází v 2440 m n. m. Na rozcestníku je jakýsi štítek Tour de Thabor. Do ĺ Alp du Lauzet by to měly být tři kilometry a měly bychom tam být za 45 minut (dle rozcestníku). Ještě cestou ulovíme další dvě kešky: v ĺ Alp du Lauzet a Le Melpin. Ve Francii mají podivný zvyk používat místo plastových krabiček skleničky. Možná že to vypadá ekologičtěji, ale je to příšernost. Sklenička ukrytá pod kamenem logicky moc dlouho nevydrží vcelku. A kdo se pak má hrabat v těch střepech?

V žádné salaši jsme občerstvení neviděly, a pokud vím, tak ani nikdo jiný. Zato dole pod kopcem jsme našli hospodu, kde jsme si dali nějaké místní točené pivo. Mají tu i 

Pilsner Urquell a chtějí za něj 3,20 € 

Autobusem se svezeme do městečka Le Monêtier, kde uděláme pár fotek. Při bloumání městem náhodou zajdeme i k termálům, kam se chystáme ve středu.