pátek 13. července 2018

Lac de la Muzelle

Na dnešek jsou plánované dvě varianty: procházka podél řeky s podíváním se na vodopád. V průvodci (informace před cestou) bylo psáno: Pohodová túra lesem a loukami z osady Champhorent úbočím po břehu peřejnaté řeky Venéon kolem mnoha vodopádů. Cesta na pět hodin, převýšení 200 metrů nahoru a 700 dolů. Varianta B bude exponovaná (jinými slovy pro mě nevhodná, když už to takhle označí i průvodkyně!) a půjde se z La Borard (?) na vrchol Tete de la Maye (2518 m n. m.). Převýšení by mělo být 900 metrů a stejnou cestou se půjde zpátky, případně se dá jít pěšky do Les Etages (?). Snídani máme naplánovanou na 7:45, odchod nám stačí v 8:40, jelikož v 8:57 jede spoj (místní autobus). Vše závisí na tom, jestli se nám ho podaří zajistit pro dostatečné množství lidí. Po této silnici totiž smí jezdit jenom malá vozidla a tento jediný bus. Odpoledne pak jede taky jenom jeden zpátky. Otázkou tedy je, co když se tam teď vejdeme a na cestu zpátky už ne? Alternativami jsou lanové centrum, vodopády, lanovka nahoru a velký okruh – prodloužený sobotní okruh.

A teď realita – do autobusu se vejde jenom 20 lidí. Dobrovolně se vzdáváme této cesty, protože bychom stejně šly jenom kolem řeky a to můžeme jít i tady. Vyrážíme tedy na včerejší túru B: do sedla Col du Vallon (2531 m) a pak k jezeru Lac de la Muzelle (2115 m n. m.). A pak. Karel to šel včera jako trasu B, my šli tu druhou část. Ukazuje nám to tedy na mapě a doporučuje podejít sníh.

Dnešní trasa má asi jenom pět kilometrů, ale zato 1150 metrů převýšení. Jdeme kolem vodopádů a krásnou přírodou. Ačkoliv Karel říkal, že nemám dělat hlouposti a držet se pohromadě, holky nám utekly, protože jsme s naším neustálým focením nejspíš příliš pomalé. Nijak zvlášť nám to nevadí.









Při ohlédnutí se zpět vidíme na kopcích ovečky. 




V jednu chvíli si připadáme málem jak u moře, ty kamenné zídky...
Na chatě si dáváme pivo malý Panache za 3,50 € a velký KRO 1664 za 5 €. Zaujalo mě Planche Apéro za 9 €, ale nevíme, co to je. Trochu zklamáním je, že tu mají IKEÁckou skleničku z Polska. Do chaty se smí jít jenom v přezůvkách, tak aspoň nakouknu a vyfotím provizorní nocování. Sedíme venku, kocháme se okolím a chvilku pletu bolerko v rámci Tour de Fleece. 
Každý den si označuji jinou barvou značkovače, kolik jsem toho upletla. 
S mamkou ještě chceme jít na ledovec. Nakonec jsme se rozhodly že ne, protože převýšení je 400 m, časově prý 1:15 hodiny a jsou čtyři odpoledne, takže odhadem za hodinu nahoře, další dolů a pak bychom měly 1–1,5 hodiny na sestup toho, co jsme sem šly čtyři hodiny (velice zvolna, ale stejně!).

Žádné komentáře: