Říkala jsem, že jsem si chtěla ulovit draka. Jenže… jak jsme pak nalovili pár dalších keší, připadalo mi po jejich zalogování, že Želva už je blízko. Skoro na dosah. A tak jsem – po chvilce váhání – oslovila jednoho kamaráda, zda by se mnou nešel lovit. To váhání bylo způsobeno tím, že se na mě díval, jako na malé dítě, když jsem mu vykládala o včerejším lovení. Jenže schopní lidé, co mají chytrý mobil, který se vám při lovu víc než hodí, nesmí být neosloveni jen kvůli nějaké osobní hrdosti či co. Ať si myslí, co chce, když spolu nějaké kešky nalovíme.
Nakonec jsem byla dost překvapená, že je taky kačer. Takže to je hezká ukázka toho, že se člověk nesmí bát, že bude vypadat trapně, protože nakonec by trapně vypadal jenom, kdyby se nezeptal. A ještě by nic neměl. V centru Prahy se nám podařilo odlovit osm keší. Což na jednu stranu bylo fantastické, na druhou stranu mi jich chybělo ještě 35. To znamená, že by to chtělo alespoň 12 keší denně.
Začátek byl dost frustrující, protože když jsme vyrazili ven, začalo právě pršet (já jsem magor ochotný hledat i v dešti, když na to přijde, ale ostatní to tak obvykle nemívají – chybí jim ta motivace… s želvou a tak). A první keška byla zrušená. Dali jsme si pivo v nedaleké hospůdce a čekali, jestli přestane pršet. A za chvilku opravdu přestalo.
Nakonec jsme zvládli šest kešek, než se vybil mobil – vždyť říkám, že takový krám nechci, nic to nevydrží! – a pak později ještě další dvě. To hledání po tmě nebyla vůbec žádná sranda. A v centru města, kde je stále spousta mudlů tím míň. A taky člověk nechce do ničeho fuj sáhnout.
Většinu jsem jich našla já. Nejvtipnější byla nějaká magnetická krabička od TicTac na sloupu. Přišli jsme k němu – navigoval on – já si s ním povídala, rukou sáhla za sloup, lehce ho pohladila shora dolů, nahmátla krabičku, sevřela ji v dlani, dál si s ním povídala, nenápadně dala krabičku do kabelky, otočila se a řekla, že můžeme jít. Podivil se, že už to vzdávám. Já se jen úsmála, řekla, že už ji mám a pokračovala v chůzi směrem do parku. Opravdu jsem se zasmála, když se divil kde a já řekla, že v kabelce. Tak přece jen bylo pašování (plyšáků na dovolenou k moři) k něčemu dobré!
Ještě 27 keší a jen 2 dny. :-( Tzn. 14 každý den.
Kamarád, se kterým jsem dnes byla lovit, mě upozornil, že zítra a pozítří asi nebude mít čas. Bez něj a mobilu je takové množství keší v podstatě nemyslitelné! No, pokud bude nejhůř, musím si poradit sama. Ale věřím, že udělá, co bude moct, aby mi pomohl to posbírat. Kdybych jich zítra dala 20, zbyde mi jich na středu jenom 7 a to už je brnkačka. Jde o to, jestli je musím zalogovat nejpozději ve středu?
Něco bylo v Nebu (= Nebušicích) a pak taky v Kladně, ale to je příliš daleko. Na druhou stranu mimo centrum Prahy se prostě bude lovit líp.
No nic. Narovnat a usmívat se. Kešky nejsou to jediné na světě. :-)
Ale je to tak blízko i daleko zároveň…. Adrenalin.
V noci jsem nemohla spát. Myslím, že jsem měla plnou hlavu kešek. Zvládnu je nalovit? A mohu i ve středu? A logovat až ve čtvrtek?
Žádné komentáře:
Okomentovat