U kešky, kterou jsem pojmenovala H, jsem viděla dva malé hraboše. Byli roztomilí, ale příliš rychlí na to, abych je mohla vyfotit. A jako bonus jsem zjistila, že ownera (= zakladatele/autora této keše) znám z jediných dvou eventů, na kterých jsem kdy byla. Díky! Udělalo mi to radost, protože znám jenom minimum kačerů, neb se stále ještě řadím mezi začátečníky.
Další čtyři kešky, ke kterým jsem vyrazila se svou nakreslenou mapou, jsem pracovně nazvala I, J, K, L a jejich odlov byl bezproblémový, i když ke konci jsem začínala pochybovat, že na téhle silnici přece jen bude kaplička patřící k Holubicím, zdálo se mi to již relativně daleko. Ale odlov a vše se povedlo. Podstatné bylo se hodně dobře dívat a sem tam pomohlo i počítat kroky, abych věděla, kdy dává smysl hledat další keš. Mám Trolla!
Bylo celkem slušný vedro, a tak jsem se raději vracela stejnou cestou s tím, že se nyní ještě jednou a lépe zkusím podívat po keškách E, F. Když už jsem byla potěšena tím, že se mi podařilo ulovit za dnešek deset keší, tak snad se mi bude hledat lépe. U Géčka jsem potkala Erebiho. S navigací. Zbaběle jsem usoudila, že pro dnešek bylo frajeřinek už dost a dotázala se, zda se mohu přidat. Nejdřív jsem s ním znovu absolvovala procházku k mnou již uloveným I, J, K, L a pak jsme cestou zpět dosbíraly moje F a E. Nebylo to nic těžkého, ale chtělo to určit aspoň přibližnou polohu, protože geocestiček bylo moc.
Ve dvou se to lépe loví, a tak jsme další kešky ulovili v celkem slušném čase. Potloukali jsme se pěšky po okolí a navštívili obec Holubice, kde nás zaujala románská rotunda Narození Panny Marie, která byla za vlády Přemysla Otakara I. postavena z opracované opuky. Potom jsme pokračovali na kešku nazvanou trochu nadneseně Křižovatka v srdci Evropy, odkud je prý za dobrého počasí vidět Kralupy, Říp, Házmburk, Milešovku, Bezděz, Ještěd a vlastně celou hranici Čech od Krušných hor až po Jizerské hory. Nejdřív jsme byli trochu zklamaní z hintu, ale ukázalo se, že je v pohodě tak, jak je. Hint: „Nápověda by to už vyřešila za Vás. Stačí se jen koukat a hned to padne do očí.“ Mám Yetiho. Ale myslím, že se má psát se dvěma T!
Další památkou je kaple sv. Michaela Archanděla z počátku 18. století. Keška u ní nám dala pořádně zabrat!
Objevili jsme i kešku obtížnosti 2, terén 4,5. Poznamenala jsem si: „Keška plná sebepřekonání. Díky.“ Ačkoliv se bojím výšek, celkem snadno jsme se dohodli, že na strom polezu já. Erebi mě může vysadit a pomoci mi pak dolů. Samozřejmě jsem se pořádně odřela, protože jsem se zběsile drápala nahoru. Ale stálo to za to! Byla jsem na sebe opravdu hrdá. Ovšem, až když jsem slezla, nahoře jsem měla docela strach, protože tam bylo málo místa na nohy. A taky nebylo moc jak slézt inteligentně dolů. Jenom se zachytit rukama, viset a pak seskočit.
Žádné komentáře:
Okomentovat