Le Chazelet

Tento článek je pokračováním článku o výletě přes Les Terrasses, který najdete zde.

Pokračujeme po silnici směrem vlevo do vesnice Le Chazelet (1740 m n. m.). Cestou vidíme kovový můstek trčící nad propast. Turisté se na něm nadšeně fotí. Francouzi se nabízí, že nás vyfotí společně. Ne díky. Brr, je nepříjemné to i jenom sledovat. Potom chvíli zkoumáme – bez výsledku – odkud na silnici stříká voda. Vypadá to, že zespoda z rokle/údolí. To je ale tak trochu proti fyzikálním zákonům. Až cestou zpět zjistíme – po důkladnější prohlídce – že pod silnicí vytéká voda (těžko říct, jak silný pramen) a vítr z údolí bere kapičky, které fouká zpět nahoru na kopec na silnici.

Při pohledu zpátky vidíme parašutistu. Stále myslím na to, jak by se tu jezdilo na motorce.

Ve vesničce navštívíme obchůdek se suvenýry. Pořád přemýšlím, co bych asi tak měla přivézt domů. Lákají mě nejrůznější likéry, ale na druhou stranu bych nerada koupila něco hnusného. 

Vesničku projdeme křížem krážem. Nejvíc nás zaujmou malé dřevěné domky, nyní pravděpodobně sloužící jako ubytování pro turisty, kteří chtějí mít mimořádný zážitek. 

Ze zvířátek se pomazlíme s tříbarevnou kočkou, která nám chvíli dělá průvodce vesnicí, a díváme se na jehně skotačící s chlapcem. Na co mít psa, když vás na slovo může poslouchat jehně? A pokračujeme na hřbitov ke kostelu. 

I když jsme to původně neměly v plánu, jdeme prudce dolů k malému rozkošnému kostelíku.   

Najdi kostelík (hint: přibližně uprostřed fotky)

Cesta loukou sem tam není úplně příjemná vzhledem k tomu, že věřících je tu asi méně, než jaká je divokost místní vegetace a my máme kraťasy. 

Pokud to tak z fotek nevypadá, tak vězte, že po obou stranách pěšinky je docela nepříjemný sráz. 

Přejít se to dá, ale i když jenom trochu fouká vítr, není to právě příjemné. Jenže je tam keška!

Přes Le Chazelet – u posledního domu fotím Studii v modré – se vracíme zpátky do Les Terrasses.