Jak to bylo s hedvábím

Ani už nevím, jak jsem se k tomu dostala, ale zaujal mě letáček s kurzem Malování na hedvábí. Nejdřív jsem o tom jen tak pověděla příteli, ale on mi řekl, že pokud mě to vážně zajímá, měla bych to zkusit.

Trošku jsem nad tím popřemýšlela a rozhodla se, že něco takového prostě musím vyzkoušet. Těžko bych si mohla domů koupit hedvábí a patlat si to doma, jako kurz to bude lepší a když mi to půjde a bude to realizovatelné v domácích podmínkách, můžu si koneckonců další krásné šátečky vyrábět doma.

Na kurz v dubnu se mi už bohužel přihlásit nepodařilo. Bylo to jen pro šest lidí a evidentně je o takovéto ruční práce zájem. Ale milá paní mi po domluvě napsala, že další kurzy jsou začátkem a koncem května. Věděla jsem, že začátkem května mě čeká taková mírně vzrušující zkouška z předmětu, na kterém budu muset trochu zamakat, a tak jsem se napsala (asi tři týdny předem) na kurz poslední květnovou neděli.

Jenže jak jsem zjistila, když jsem celá nadšená přišla před obchůdek, tentokrát jsem se na kurz přihlásila sama a on se kvůli tomu nekonal. Ačkoliv jsem byla smutná a trochu i naštvaná, mluvila jsem s moc milou paní a ta mi ukázala, jak takové šátky vypadají a rovnou si mě zapsala na další kurz. Že je těsně před mýma státnicema? Ale to přece nevadí.

Mezitím tomu totiž ještě kámoška dala korunu, když mi z knihovny půjčila knížku o hedvábí. Knížka naprosto super! Kámoška ještě víc!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavejch věcí (například že malování na hedvábí je v něčem velmi snadné - barvy se sami rozpíjí, takže se s tím nemusíte tak patlat jako s obrázkem na papíru, ale v něčem je to pěknej průšvih - např. to, že se pak musí nějak zafixovat, aby na té látce vydržely) a nadchla se pro tuto ruční práci ještě víc. Skoro jsem si až říkala, že kdyby to s tím kurzem nevyšlo, zkusím to doma na vlastní pěst, ale nechci riskovat zničené hedvábí a nákup drahých barev. Co kdyby mě to náhodou nebavilo?

(Kdybyste náhodou věděli o stránkách nebo knížkách zabývajících se touto problematikou, uvítám je v komentářích:).)

Poslední zkouška? Možná.

Tak do dneška jsem si myslela, že jsem se naučila zkouškové zvládat dost v pohodě a nehrotit to jako ostatní. Prostě buď to udělám nebo ne. O nic nejde, je to jen pitomá zkouška. No, ale ono dokud vám opravdu o nic nejde, tak to tolik třeba nehrotíte, ale když si představím, že dnešní zkouška je jediná možnost (kromě nepřijetí bakalářky vedoucím) jak nejít ke státnicím. To už pak začnou nervy trochu hlodat. Navíc další termín (5. 6.) je plný, a když to nevyjde ani 10. nebo 12. 6., tak mám útrum, protože do 13. 6. musíme mít zkoušky hotový.

Výsledky jsme měli mít už o půl třetí... body tam mám a je jich celkem dost, tak hádám, že jsem to teda nakonec udělala, i když z teorie jsem byla docela v šoku. Ne že bych vůbec nevěděla, o co jde, ale spíš se mi ty pojmy všechny tak nějak pletly, že jsem si prostě nebyla schopná vzpomenout, co patří zrovna k tomu, na co se učitel ptal.

S příkladama jsem problémy absolutně neměla. Učila jsem se je totiž moc a moc na zápočet a taky jsem celkem matematický typ, zato přečíst skripta a naučit se všechno možné nazpaměť... no, to moc nemusím. Ale tak snad to mám a to je moc prima.:) Takže až se mi tam konečně objeví známka (jestli:)), budu si moct říct: TEĎ UŽ JEN PŘIJÍMAČKY A STÁTNICE a mám PRÁZDNINY, na které mám asi milion plánů. Vymýšlení plánů mi totiž jde nejlíp o zkouškovém, kdy člověk nemůže ven, číst si, ani dělat různé ruční práce.

Opět k bakalářce

Tak dneska jsem si pro ni byla. Vypadá nádherně. Hnědé desky, stříbrné písmo. Fakt kočka. Ani bych neřekla, že takhle pěkně může vypadat moje práce. A když se kouknu dovnitř... úplně něco cizího. Já se přece snažila napsat něco jakžtakž odborného a tohle vypadá jako by to bylo fakt dobrá práce už pořádně zkušeného studenta.

Zkrátka vyzvednutí bakalářky mi zvedlo sebevědomí. Ještě ji obhájit a budu úplně happy. Uvidíme, co mi na ni řeknou vedoucí a oponent. Osobně ji nepovažuju za nic extra, ale myslím si, že je taková průměrná a po odborné stránce docela dobrá. Jak mi řekl jeden moc dobrej učitel: možná se moc podceňuju. Ale znáte to ne? Když si věříte, zaručeně přijde něco, co vám tu sebedůvěru vezme. Když si nevěříte a podceňujete se, můžete být akorát mile překvapeni, jak to ve skutečnosti dopadlo.

Tak mi držte pěsti, ať mi to s těmi státnicemi vyjde.

Sbírání dotazníků v čajovnách

Dneska byl fajn den. Skoro celé odpoledne jsem courala po čajovnách (občas i po nějakých zajímavých obchůdkách, které jsem cestou potkala) a sbírala dotazníky, které jsem tam rozdala před čtrnácti dny, aby mi je vyplnili zákazníci čajoven.

No, tři vyplněné hromádky nejsou z osmi čajoven nic moc, ale aspoň mám z dalších tří příslib, že mi je dají příští týden, dneska tam totiž nebyla ta osoba, které jsem je dávala, a ostatní toho o tom moc nevědí.

Ochota čajovníků byla různá stejně jako při prvním setkání, kdy jsem je o to žádala. Byly čajovny, ve kterých jsem si dotazník vzala a ještě si s milou paní prodavačkou popovídala, co to dělám a proč, jaké zná jiné čajovny a prostě jen tak. Na druhou stranu se našly čajovny, kde mi až teď, po čtrnácti dnech čekání, řekli, že se na to vykašlali, že o něco takového nemají zájem. Kdyby byl problém v tom, že to neschválil majitel, pak to samozřejmě pochopím, ale proč mi to ten člověk, který je současně majitelem neřekl rovnou a sám?

V jedné čajovně jsem se dokonce setkala s tím, že mi pán řekl, že neví, kde to je. Asi je vyhodili. Hm, hezky se chovaj k práci, na které jsem dřela dva měsíce. Aby tomu nasadil korunu, zeptal se, jestli šlo o ty čajovny... ono to takhle nevyzní, když to jen píšu, ale šlo o to, že nejdřív se tvářil, jako že se to asi někam ztratilo, pak pro jistotu upravil, že se toho asi zbavili, že to nějak zapomněli nebo tak a nakonec si "vzpomněl". Zkrátka a dobře, podle podezřelého úsměvu usuzuji, že moc dobře věděl, kde dotazníky jsou a taky kdo je vyhodil. Celkem mě namíchlo, že mi lhal do očí. Moh´ říct rovnou, že ho obtěžovalo dát zákazníkům deset dotazníků během čtrnácti dní. Sice je to ošklivé a škodolibé, ale skutečně jsem ráda, že si na tuto čajovnu lidé stěžují a nemají ji moc v lásce. Upřímně řečeno arogantní týpky fakt nemusím.

Úplně jinak se zachoval týpek, který byl vlastně ve stejné situaci. (Je to ten, kterého jsem výše kritizovala, že si ty dotazníky vůbec bral.) Řekl mi, že je zákazníkům nedával, protože to podle něj není dostatečný výběrový vzorek, ale jako "revanč" nebo omluvu, že mi nepomohl, mě pozval na čaj a dokonce mi k němu dal i oříšky. Ne, že by mi to pomohlo s bakalářkou, mnohem radši bych byla, kdyby mi dal vyplněný dotazníky, ale psychicky to bylo moc fajn. Už jsem totiž začínala mít strach, že se na to všichni vykašlali. Tohle mi zase zvedlo náladu. To totiž dobrej čajík umí.

Bakalářka

Tak trošku jsem nevěděla, o čem psát největší seminárku mýho života. Správně by se mělo o tom místě, kde jste dělali praxi, ale to v mém případě moc nepřipadalo v úvahu. Dělala jsem ji totiž doma a v době, kdy bych se mohla do onoho podniku podívat, už má zavřeno.

Tápala jsem dlouho, až jsem se nakonec rozhodla, že nejbližší jsou mi čajovny. Ne, že by nějak souvisely s managementem, na jehož ústavu píšu svou práci, ale co se dá dělat. S mým vedoucím jsme o tom dlouho mluvili, až jsme se rozhodli, že nejlepší bude porovnat brněnské čajovny z pohledu zákazníka. A s přihlédnutím k výsledkům získaným z dotazníku, pro jednotlivé čajovny navrhnout strategii, jakou by se měly dále chovat.

Tenhle víkend

Tenhle víkend se mi celkem povedl. Aspoň myslím. Sice je fakt, že tento článeček píšu v neděli ráno a vy si ho přečtete nejdřív v pondělí, ale stejně mám takový túšo, že jsem toho stihla celkem dost.

Do bločku, kterej si vede spousta lidí a každý mu říká jinak (třeba blbovníček), jsem si napsala, že za víkend chci stihnout udělat ošklivá témata do informatiky. No jo, bakalářský zkoušky se blížej a já si pořád ještě nevybrala předmět, ze kterého hodlám státnicovat. Není to zrovna snadná volba, jeden je horší než druhej. Zvolila jsem nejmenší zlo – informatiku, ta mě totiž baví.

Jenže jedna věc je něco mít ráda a druhá dobře to umět. Už nejednou se mi stalo, že mi mnohem líp šlo to, co jsem nesnášela. Takže si chci vypracovat témata, abych si ujasnila, že vím, co se pod kterým asi tak může skrývat. Hned třetí téma mě dost zarazilo. „Aplikační programové prostředky“, co tím asi tak může být myšleno? Procházím všechny sešity, učebnice, zkrátka všechno co mám a nikde tento výraz nenacházím. Kamarád Google zná taky jenom aplikační programové vybavení. (Kdybyste někdo věděl, co k tomu asi tak patří, stačí písnout, budu moc vděčná:).)

Tak jsem se do toho vrhla a procházím celou učebnici. Snad ji zvládnu dodělat, abych ji s sebou zase nemusela vláčet. Kromě toho počítám příklady z jednoho hnusnýho předmětu. Doteď jsem se totiž silně ztrácela a fakt nechápala, jak tam učitel vždycky získal ten podivnej výsledek. Obvykle jsem vůbec netušila, co s příkladem mám dělat, a když jsem náhodou tušila, byl správný výsledek naprosto jiný.

Kupodivu jsem si nad tím doma sedla, udělala jsem klof klof do kalkulačky a správnej výsledek byl na cestě. Tak nevím, v čem byla chyba. Asi jedem o cvikách moc rychle.

Celkem se těším na pondělí, i když mám školu od dvanácti do pěti a dál možná konzultaci bakalářky. Jako první totiž máme cviko, na který jsme dostali domácák. Poprvý mám pocit, že jsem ho udělala správně, tedy tak jak učitel chtěl. Tak jsem fakt zvědavá.

Zatím jsme měly s kámoškou pocit, že nemá smysl o hodině cokoliv říkat, protože ať řeknem jakýkoli nápad, vždycky je to špatně. Máme učitele, který moc nebere cizí názory, takže je to trochu těžké, ale snažím se do něj vcítit. Ne že bych chtěla myslet a být jako on, ale jednoduše proto, že pak budeme mít sami udělat nějakou seminárku a já bych měla dojít k závěrům, které se mu budou líbit. Přece jen hodlám dělat bakalářku ještě letos (pokud ji dokážu včas napsat, zatím mám jen deset stránek čistého textu).

Dotazník

Ahojky,

už jsem sem šíleně dlouho nic nenapsala... no, jako první chci poprosti, jestli někdo nevíte něco o tom, jak správně vytvořit dotazník. Nebo kdybyste věděli o nějakých stránkách, knížce nebo něčem takovém, kde se o tom dozvím víc, byla bych moc ráda, kdybyste mi dali info.:)

Díky moc!

Windows Vista

Poslední dobou jsem tak trošku začala nadávat na Windows. Není to jen tím, že by mě k tomu inspiroval učitel informatiky, ale také trochu osobní zkušenost. Poslední zážitek je čerstvý, ale naštěstí není můj. Nepoužívám totiž nové Visty.

Měla jsem teďkonc hodinu, kde jsme prezentovali naše práce. Pokud se ptáte, jestli jsem si troufla, tak ano, a pokud vás zajímá, jaké to bylo, tak děsné!!! Stydím se za sebe, kam až vidím. Vyloženě jsem byla nervózní, četla jsem to a říkala jen některé věci, určitě jsem neřekla všechno, co bylo třeba, a spousta lidí mi pak předvedla, jak má vypadat pěkná prezentace, která se dá poslouchat. Myslím, že já bych sama sebe asi nezaujala. Ale zpět k tomu, o čem jsem chtěla napsat...

Jeden týpek se tedy od učitelky na několikeré přemlouvání nechal ukecat a šel prezentovat svůj výtvor. Nejprve jsme se zasmáli tomu, že nemohl najít místo, kam se dává fleška. I na tom bylo poznat, že celou hodinu nedával pozor, co a jak dělají ostatní, protože jinak by viděl, že na počítači vpředu je USB port. Ale co...

Po nápovědě vsunul flešku, kam patří a chtěl otevřít prezentaci. Ale počítač napsal chybovou hlášku a sbohem. Toto se několikrát opakovalo, pak jsme zjistili, že nejspíše PowerPoint není kamarád s tím, co je ve Vistách. A tak se přednáška odehrávala přímo z notebooku. Vzhledem k tomu, že šlo především o text, výsledek byl bídný, protože to na tu dálku nikdo nebyl schopen přečíst.

Co mě štve na blogu

Když se podíváte vpravo dolů, je tam pár odkazů. Fungujou, to sice jo, ale jak!!! Asi jsem neznalec, nebo se jen neumím zorientovat ve změnách, ale nikde jsem v tomhle "novém" (už to takhle chvilku je) designu nenašla takovou malou "nepotřebnou" možnost, jako OTEVŘÍT V NOVÉM OKNĚ!!!

Jestli si vzpomínáte, mívala jsem tu dřív spousty odkazů. Přiznávám, že asi celkem zbytečně. Nevím, na kolik jste si jich všimli, nebo vás zaujali, ale každopádně stačil malý naprosto nenáročný příkaz uvedený v závorce (konkrétně target="blank") a odkaz se zobrazil v novém okně.

Když jsme brali dva roky informatiku, pořád do nás hučeli kdejaké nesmysli, byla bych moc ráda, kdybych aspoň minimum z toho mohla použít. A tak se už neskutečně těším, až budu mít v bytečku internet, to si pak (pokud bude čas) vytvořím pěkný (aspoň doufám, že se mi to povede) stránky, který budou dělat to, co chci a budou vypadat k světu a ne tak, aby je mohl napsat kdejaký blb.

P. S. Kdybyste byl někdo chytřejší a tu možnost tu našel, moc ráda ji podle vašeho návodu budu hledat. Díkys:)).

Anketa - Těšíváte se do školy

Jak tak koukám na tuhle anketu, celkem se bavím výsledkem. ANO si nevybral nikdo, CELKEM zvolili 3 lidé a NE jeden človíček.

Já do školy taky většinou nechodím ráda, ale občas když přijedu domů, padne na mě taková malá pýcha, že jsem vysokoškolačka. Ta holka, co tady bydlí, viděli ste ji lézt po stromech, jezdit na kole apod. chodí na vysokou školu a kdoví, třeba z ní jednou něco bude.

Říkám si, jak je fajn, že jsem ve škole, když lidi nadávaj na práci, když celé středeční odpoledne můžu trávit doma a háčkovat si, číst, nebo dělat cokoliv jiného.

Naopak nejčastějc na školu nadávám, když vidím, jak si všichni v klidu choděj do práce a já sedím a učím se a učím a stejně nevím, jestli tu zkoušku udělám. A kámoši, co už maj po škole, se hrozně divěj, co to pořád dělám a proč to tak řeším. Ale i tak jsou chvíle, kdy mám školu ráda.

Menza

Tak jsem si dneska zašla do menzy a zjistila, že místo noků jsou k jídlu těstoviny a místo sýrového špízu dostanete smažák, nejspíš za cenu toho špízu. Trošku mě to naštvalo, ale když říkali, že se ten špíz peče, tak jsem si řekla, že si počkám.

Kuchařka nelhala a opravdu byl skoro za dvacet minut. Akorát nebyl moc dobrej.

Vždycky jsem říkala, že menza je výborná, protože to, co nám vařili na základce, byli opravdové šlichty. Ale poté, co mi párkrát uvařil přítel, už jsem nějaká vybíravá, a nejde jen o menzy. Tímto ti chci poděkovat za tu mňamku, co mi vždycky připravíš;-).

Blamboly

Snad žádný malý dítě neumí správně vyslovit nejčastější přílohu v našich krajích. Dneska, při jejím sbírání, mě o tom přesvědčila jedna malá holčička, která stejně jako já před lety byla unešená z toho, že se může vozit na vlečce.

Ačkoliv mi to přijde absurdní, při dnešním sbírání brambor jsem se báječně uvolnila. Panovala tam skvělá atmosféra a sbíralo nás opravdu hodně. Smích na tvářích nám způsobovali především dva ňafíci, kteří mermomocí toužili jet na vlečce také, ačkoliv je teta neustále volala. Jako správní poslušní psi seskočili při každém zavolání a vzápětí vyskočili nazpět.

Nechyběla ani výtečná svačina, kterou nás teta vždycky překvapí, tentokrát se na stole objevila "rybí pomazánka z králíka". Co to je? Chutná to jako rybí pomazánka, ale je to vyrobené podomácku a maso není z ryby nýbrž z králíka. Troufám si tvrdit, že rozdíl by nepoznal nikdo z vás. Maso je jemné a lahodné. Mňam, škoda že už jsem byla úplně plná.

S kámoškou v kině

V pátek jsem dostala neodolatelnou chuť zajít do kina. Mohlo za to malé zastavení u vývěsky s tím, co dávají. Už dříve jsem pošilhávala po filmu "Vdáš se a basta!", ale nevěděla jsem jestli bude dobrej a jestli na něj mám jít.

Tak jsem chvilku stála před tou tabulí a zaujal mě podnadpis: "A proč? Protože jsem řekla." Cestou domů jsem přemýšlela, jestli se mi chce nebo ne, ale doma už jsem popadla mobil a napsala kámošce, jestli nemá chuť zajít večer do kina. Ne, že bych nechtěla pozvat svého přítele, ale říkala jsem si, že jsem s ní už dlouho nikde nebyla a že ji zanedbávám a navíc jsem si na přítele vymyslela něco jiného;-).

Byla pro i když mi pak večer říkala, že na netu nečetla právě pochvalné recenze. To mě trošku vylekalo, přece jen už jsem se několikrát přesvědčila, že se můj názor shodoval s tím, co kámoš našel na netu.

No co, už jsme tady, tak to zkusíme. Vždyť jednu z nejlepších komedií jsem poznala omylem, protože si moje nejlepší kamarádka spletla týden a to na co mě pozvala bylo o týden dřív (mimochodem šlo o Blbce na krku a vřele doporučuji).

A tak jsme šly teda dovnitř. Abych řekla pravdu, tak to za to stálo a byla jsem zase jednou moc moc ráda, že mi můj vnitřní hlas říkal, že tam mám jít, protože jsem nebyla ochotná připustit, že něco s tak dobrým názvem bude kravina.

Byla jsem naprosto spokojená. Byla to super romantická komedie, kde se matka snaží dceři sehnat partnera.

A je po prázdninách

Tak dneska už jedu na privát s tím, že zítra budu muset do školy. Všechny studující asi moc nepřekvapí, že se mi tam ani za mák nechce. Zase brzy vstávat, dávat pozor, dělat si zápisky a mít míň volného času. Řekněte, kdo by se těšil???

Na druhou stranu si říkám, že to snad nebude tak zlé. Dozvím se něco nového a snad i zajímavého a za chvilku si zase zvyknu na nový režim. Ale teď se mi teda opravdu nechce.

Už se šíleně těším, až si na pokoj zařídíme internet. Neuvěřitelně mi to chybí. Mimo jiné i psaní na bloček, ale hlavně to vyhledávání informací, které člověk občas potřebuje.

Ahojky

Tak jsem se opět nedávno vrátila z dovolené a nevím, co napsat dřív.:) Tyhle prázdniny jsem trochu víc cestovala a chtěla bych vám vše ukázat s fotkama a se vším, co k tomu patří, abyste nezáviděli a mohli si to užít se mnou.

Zatím se moc omlouvám. Momentálně jsem ospalá a navíc nejsem na svém počítači, takže nemůžu přidat fotky.

"Máš všechno?"

Dneska už budu muset začít balit věci na dovču. Podle toho, jak to píši, je vám nejspíš jasné, že se mi do toho vůbec, ale vůbec nechce. A to je pravda. Venku je nádherně, svítí sluníčko a já mám sedět zavřená doma a balit si věci?

S oblečením a osobníma věcma problémy nemám, před obědem jsem si vyhradila necelou půlhodinku a bylo to. Mám už skoro všechno přichystané, těžká pohoda.

Ale ve tři musím být doma a pomáhat s balením mamce a to totálně nesnáším! Člověk jen sedí a dostává příkazy, lítá jako cvok po domě a hledá to, co by mamka našla během pěti minut, protože to tam uklízela. Co si pamatuju, tak strávím spoustu času s ničím a to mě štve. Radši bych dělala něco trochu smysluplnýho. Třeba balila samostatně podle nějakýho seznamu a byl by pokoj.

Příspěvek

Už pár let vím, že vidím poněkud hůř, než bych měla vidět, ale až teď jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. Mohl za to již zmiňovaný výlet na Bítov. Když totiž řídíte, měli byste mít brýle, pokud máte více než 0,75 dioptrie. Já sice víc nemám, ale nechci nic riskovat, už takhle se mi stává, že nápis na ceduli přečtu až ve chvíli, když už je nejvyšší čas odbočit. A ve škole také nevidím právě nejlíp, své o tom ví kamarádi, kteří mi kolikrát diktují, co je na tabuli. Teď už nebudou muset.

U optika jsem si vybrala nenápadné brýle a teď už se těším, až si pro ně po dovolené přijdu. Vtip je v tom, že jsou to moje první, takže mi na to pojišťovna přispívá. Pro ty, kteří brýle nenosí, uvedu jen jaké asi mohlo být moje zděšení, když mi oční řekla, že obroučky mohou stát tisíc nebo také... ano, pochopitelně jsem čekala nějakou nižší cenu, ale marně, řekla deset tisíc. A pojišťovna... protože jsou to mé první brýle i první skla mi na ně připlatí. To je fajn , když si člověk celý život platí zdravotní pojištění, tuším, že mimo jiné i kvůli takovým nečekaným událostem, jako jsou výdaje za brýle. Na obroučky dostanu celou stovku a na každé sklíčko padesát korun. Nejsem nevděčná, dvě stovky jsou fajn, ale není to trochu málo?????

Háčkování

Už ke konci školního roku jsem si našla staronovou zábavu. Jakou je vám asi jasné už z nadpisu. Kdysi jsem si uháčkovala tričko a pak už jsem se k tomu nevracela, ale teď mě to zase nějak chytlo... a jak.:-)) Už mám uháčkovaný topík se zavazováním za krkem, načatej šátek pro miláčku a jeden pro sebe, skoro hotovou sukni ze stejné vlny jako topík a už plánuju další.

Jejda, zapomněla jsem, že jsem zkusila podle polských stránek (slovanskej jazyk, pcha, nerozumím skoro ničemu!!!) uháčkovat tanga. A světe div se - drží to pohromadě, vypadá to hezky a dokonce je to pohodlný. Jen si brouzdněte po netu. To budete čučet, jaké jsou ceny;-).

Teďka v So pojedu na dovču s rodiči a plánuju si, že tam budu háčkováním zahánět žal po své lásce, tak doufám, že to půjde, v Tatrách to moc nezabíralo.

Ňumka

Připravila jsem si pro vás článek o tom, jak jsem se měla na výletě, ovšem že když teď mám možnost jít na net, nemám ho s sebou, a tak vám jej sem nemohu dát. Tak třeba dodatečně, zatím můžu říct aspoň něco málo:

Výlet byl naprosto úžasnej, protože jsme se utábořili v kempu ve stanu a hned první den po vykoupání v přehradě, které spíše připomínalo bahnění, jsme vyrazili na hrad Cornštejn na vystoupení kejklířů. Tam nám bylo řečeno, že pokud se nám bude představení líbit, máme to říct ostatním a pokud ne, máme si to nechat pro sebe. Takže vám říkám, že až uvidíte, že někde vystupuje kejklíř (nebo jak si říkal) Jonáš ze Znojma, rozhodně neváhejte.

Druhý den jsme navštívili hrad Bítov a to teprve bylo něco pro mě – výstava sukulentů, malá zoo, strašidla v podzemí...

Zkrátka víkend byl z těchto prázdnin fakt odpočinkovej tak, jak mají prázdniny být.:-)

Zas to flákám;-)

Právě sedím v čajovně, je krásných půl jedenácté a já si na kompíku trénuji psaní na normální klávesnici. Přiznávám, že s tím trochu bojuji, protože jsem zvyklá na plochou.

Prázdnin si užívám naplno - byla jsem v Nízkých Tatrách, kde jsme naťapali pár kilometrů a udělali menší ;-) (asi tisíc metrů) převýšení, často bývám se svým úžasným přítelem v čajovně, kde teď pracuje, a sem tam mu pomáhám.

Plánuji si praxi, dovolenou a teď o víkendu výlet na Vranovskou přehradu, tak jen doufám, že bude hezké počasí, protože procházky v dešti sice mají svou romantiku a pro mě i obrovské kouzlo, ale jen za předpokladu, že pak můžete zalézt domů a tam se pěkně zahřát (nejlíp při teplém čajíku).

Doufám, že i vy si léta užíváte plnými doušky a nemáte program tak natřískaný jako já. Vždycky si totiž vymyslím milion věcí, které chci udělat a stihnout a pak se z toho můžu zbláznit. Mějte se pěkně (a dík za přečtení).