Tuto knihu mi do cesty ke štěstí přihrála štěstěna sama. Stefan Klein se ukázal jako výborný spisovatel a skvělý vědec. Dozvěděla jsem se spoustu nového, připomněla si věci, které jsem matně tušila, a snad u všeho došlo k vysvětlení proč to tak a tak funguje. Je přírodovědcem a novinářem a jak sám uvádí v první kapitole, je zvědavý. Zajímalo ho, co je to štěstí, a tak se, stejně jako to teď dělám já (na méně vědecké úrovni) pustil do studia. Ještě abych vysvětlila tu méně vědeckou úroveň – postupem času jsem dospěla k vědomí, že někdy je mnohem lepší mít malé informace a zkusit se podle nich řídit a vytvořit vlastní zkušenost, nebo prostě jen důvěřovat, než se snažit je sáhodlouze ověřovat. Tahle kniha je výborná pro ty nevěřící, kteří chtějí mít vysvětleno co, proč a jak. V mém googlovském dokumentu najdete pouze ten výběr. Chcete být šťastnější? Víc spěte, líp jezte a hýbejte se… atd. atd. V těchto článcích se obvykle snažím věci více rozebírat. Ono mi to totiž nedá a taky mě zajímá PROČ??? Proč má jídlo vliv na mou náladu? A má na ni vliv pohyb? A proč by měl mít vliv spánek? A co alkohol? Sex? Kouření? Co můžu udělat pro to, abych byla šťastnější? A bude to fungovat? A proč to funguje? A jak vlastně? A můžou mi pomoci léky (třeba proti depresi)?
Nejvíc se mi na téhle knize líbí myšlenka: „O tom, co je štěstí, víme dnes již mnohé. Největší část tohoto vědění však není přístupná. Je roztroušena v četných odborných článcích, z nichž mnohé jsou obtížně dostupné a některé dosud nebyly zveřejněny. Tyto rozptýlené názory nebyly dosud sestaveny do logického systému a popsány tak, aby byly srozumitelné pro každého a aby je také každý mohl využít. Právě o to se snažím ve své knize.“ Přesně tohle přece dělám na svém blogu! Ačkoliv se vám z této knihy pokusím předat maximum, myslím, že za přečtení stojí.
3 komentáře:
Kde se v některých lidech bere zvídavost? Ta vnitřní touha pororumět světu kolem nás a nebo třeba jen některým tématům do hloubky. Jako děti ji máme asi všichni. Pomáhá nám zorientovat se ve světě na který příjdeme. Jaké jsou předpoklady, že u někoho tento vnitřní silný motor touhy po poznání stále funguje i v dospělosti? Co vede k objevování tebe?
Teda, ty máš zapeklité otázky. :-) Já nevím, proč jsem zvídavá (nebo zvědavá). Připadá mi to přirozené. Nedokážu říct proč a ani se toho zbavit. Co myslíš, jsou ženy zvědavější než muži?
V Lišce Bystroušce od Těsnohlídka je tohle: "Veškeré ženské pokolení na světě od hodiny stvoření svého je zvědavé. Jen z toho důvodu vypustil patriarcha Noe z archy holubici, aby obhlédla zatopenou zemi. Kdyby byl poslal holuba, byl by se ohlížel po nějakém dobrodružství a byl by se vrátil stejně hloupý a nevědomý, jak byl vyletěl."
Otázky jsou základ. A čím více odpovědí tím více otázek. Mě mamka říká, že mou zvídavost podporovala už v kočárku různě tvarovanými chrastítky:-)
Neustále mě fascinuje čím vším se lidé zabývají a kam až se mohou rozvinout lidské schopnosti. Podle mne je v tom klíčová motivace. Osobně vnímám rozdíly mezi lidmi spíše z pohledu jedinečných
fyziologických, mentálních, kulturních a historických možností, než muž kontra žena.
A k dnešnímu google výročí Dian Fossey doporučuji výborný film Gorily v mlze, který tématicky do poznávání zapadá.
Okomentovat