To bylo tak. Jako každé úterý jsem jela i tehdy na paličkování. Výjimečně jsem vyrazila extra brzy, a tak jsem měla zbytečnou časovou rezervu. Vystoupila jsem o zastávku dříve a došla si koupit chleba.
Když už jsem chtěla jít, potkala jsem známou, která tam chodí taky. Chtěla se podívat do výlohy na boty. Dívala jsem se tam minulý týden, protože jsem sháněla nějaké vysoké, ale nic zajímavého tam neměli. Ale dneska to byla jiná! Hned mě zaujaly takové zvláštní šedohnědé botky. Uvnitř obchodu jsem uviděla ještě hezčí – černé kozačky. Ale ty jsem neobula.
Co se tak bavím s ženskejma, tak snad nikdo nemá „normální“ nohu. Netuším, pro koho se ty boty univerzálně dělaj, ale každá má nohu buď příliš velkou, nebo malou, tlustou, takže boty nezapne, nebo tenkou, takže na ní plandaj a vypadá jako kocour v botách, nebo má příliš vysoký nárt, nebo něco úplně jiného. Docela ráda bych viděla ženu, které se snadno kupují boty. :-)
Zeptala jsem se, jestli si mohu zkusit ty z té výlohy. Jé, to je zrovna moje číslo. A… já je obuju a sedí mi perfektně. Jen ten podpatek je dost vysoký. Ještě zkontrolovat podrážku. Nesmí být hladká, aby mi na náledí neklouzala a pak už jen zaplatit. Aby mi padly hned druhé boty, které si zkusím, to nemůže být náhoda! Předloni jsem jich vyzkoušela nejmíň dvacet, dohromady asi v pěti obchodech.
Když jsem si tyhle svoje nové botičky vzala do práce, všem se moc líbily, což mě pochopitelně potěšilo. Jenom se ukázalo, že příšerně klapou, takže celá dlouhá chodba ví, že už jdu na hodinu.
Postupem času jsem si na to sice zvykla, ale stejně mě to někdy docela dost štve. Hlavně v čáslavském kostele mi to bylo nepříjemné. Skoro nikdo jiný tam nebyl. A já dělala klap klap klap, které se tam krásně rozléhalo. Nicméně díky těmto botkám vím, že všechny ženský s klapacíma botama se možná nesnažej vypadat jako „dámičky“. A nekoupily si je schválně, aby dělaly hluk a poutaly k sobě pozornost. Možná je stejně jako já zkoušely na koberci. Ale musím říct, že jsem ráda, že je mám. Vypadají úžasně a hlavně jsou teplé a velice pohodlné.
Když už jsem chtěla jít, potkala jsem známou, která tam chodí taky. Chtěla se podívat do výlohy na boty. Dívala jsem se tam minulý týden, protože jsem sháněla nějaké vysoké, ale nic zajímavého tam neměli. Ale dneska to byla jiná! Hned mě zaujaly takové zvláštní šedohnědé botky. Uvnitř obchodu jsem uviděla ještě hezčí – černé kozačky. Ale ty jsem neobula.
Co se tak bavím s ženskejma, tak snad nikdo nemá „normální“ nohu. Netuším, pro koho se ty boty univerzálně dělaj, ale každá má nohu buď příliš velkou, nebo malou, tlustou, takže boty nezapne, nebo tenkou, takže na ní plandaj a vypadá jako kocour v botách, nebo má příliš vysoký nárt, nebo něco úplně jiného. Docela ráda bych viděla ženu, které se snadno kupují boty. :-)
Zeptala jsem se, jestli si mohu zkusit ty z té výlohy. Jé, to je zrovna moje číslo. A… já je obuju a sedí mi perfektně. Jen ten podpatek je dost vysoký. Ještě zkontrolovat podrážku. Nesmí být hladká, aby mi na náledí neklouzala a pak už jen zaplatit. Aby mi padly hned druhé boty, které si zkusím, to nemůže být náhoda! Předloni jsem jich vyzkoušela nejmíň dvacet, dohromady asi v pěti obchodech.
Když jsem si tyhle svoje nové botičky vzala do práce, všem se moc líbily, což mě pochopitelně potěšilo. Jenom se ukázalo, že příšerně klapou, takže celá dlouhá chodba ví, že už jdu na hodinu.
Postupem času jsem si na to sice zvykla, ale stejně mě to někdy docela dost štve. Hlavně v čáslavském kostele mi to bylo nepříjemné. Skoro nikdo jiný tam nebyl. A já dělala klap klap klap, které se tam krásně rozléhalo. Nicméně díky těmto botkám vím, že všechny ženský s klapacíma botama se možná nesnažej vypadat jako „dámičky“. A nekoupily si je schválně, aby dělaly hluk a poutaly k sobě pozornost. Možná je stejně jako já zkoušely na koberci. Ale musím říct, že jsem ráda, že je mám. Vypadají úžasně a hlavně jsou teplé a velice pohodlné.
Žádné komentáře:
Okomentovat