Metodou, kterou Sherlock používá, je dedukce. Vždycky vychází z maličkostí a vyvozuje z nich přímo fantastické závěry. Nyní – u třetí knihy, kterou čtu – jsem si na to už zvykla, ale zpočátku mě to fascinovalo! V mnohem menší míře to totiž dělám taky. Jen tomu neříkám dedukce, ale neverbální komunikace. Prohlídnete si příchozího návštěvníka vašeho domu, kupé, nebo studenta u zkoušky a hned je vám spousta věcí zřejmá z jeho oblečení, držení těla, výrazu tváře... Jak užitečné to jsou znalosti!
A tak se mi velice zalíbilo Sherlockovo povídání: „Dedukční věda se v mnohém podobá umění. Tak jako umění si ji můžeme osvojit jedině dlouhým a trpělivým studiem. Ovšem ne zcela. Na dokonalé osvojení této vědy nestačí krátký lidský život. Kdo se chce této vědě věnovat, musí začít s jednoduššími problémy. Nejprve se musí cvičit v tom, aby poznal na první pohled, potká-li někoho, jaký ten člověk je a čím je. I když se takové cvičení zdá sebedětinštější, zvyšuje pozorovací schopnosti a učí nás, kam se máme dívat a co máme hledat. Nehty, rukáv u kabátu, boty, vzhled kalhot na kolenou, mozoly na ukazováčku a na palci, výraz tváře, manžeta u košile – každá z těchto věcí jasně prozrazuje povolání člověka. Spojíme-li všechny tyto věci dohromady, je téměř vyloučeno, aby si z nich schopný pozorovatel neudělal přesný obraz.“
Myslím, že to je moc užitečné cvičení pro všechny. Nemusí jít zrovna o povolání, můžete se snažit uhádnout cokoliv. Náladu lidí, o čem se baví, jaký k sobě mají vztah. Ve většině případů to nezjistíte, ale někdy se vám to může hodit. Navíc tím trénujete mozek, což mu prospívá, neboť je to sval a ty se tréninkem zlepšují. A pokud vám to stále připadá zbytečné a praštěné, dovolte mi připomenout, že nejvíce znásilnění nebo přepadení není proto, že by se ženy vyskytovaly na nebezpečných místech, chodily sami domů přes les a podobně, nejčastějším důvodem je (pokud si dobře vzpomínám) nevšímavost. Někdo za vámi může jít nebo jet městskou hromadnou dopravou několik kilometrů a vy se tak málo zajímáte o své okolí, že si ho nevšimnete, ani kdyby byl celou dobu vedle vás.
Pozn.: V pořadu České televize 168 hodin bylo uvedeno, že Sherlock nepoužívá dedukci, neboť ta „spočívá v tom, že z obecně známých faktů usuzujete na něco konkrétního. On se ale vždy soustředil na konkrétní detaily, což je indukce, a z nich dovozoval ty závěry.“ S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit. Jednak toho Doyle věděl docela dost z různých oblastí kriminalistiky i neverbální komunikace, takže by mě opravdu překvapilo, že by udělal takovou chybu a spletl si indukci s dedukcí, a jednak podle definice je to, co prováděl dedukcí. Vycházím z Wikipedie, kde se uvádí, že „dedukce je proces usuzování, ve kterém se od předpokladů (premis) dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícího, přičemž odvozování je jisté, nikoliv jen pravděpodobné. Jde tedy o základní postup při dokazování. … Logicky správná dedukce má podobu posloupnosti kroků, které splňují přesně stanovená kritéria zabezpečující, že jsou-li premisy pravdivé, je pravdivý i závěr.“ Takže dedukcí je následující posloupnost:
"Všichni lidé jsou smrtelní." (první premisa)
"Sókratés je člověk." (druhá premisa)
"Takže Sókratés je smrtelný." (dokázaný závěr)
A přesně takhle to dělá i Sherlock. Nebo ne?
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dedukce
A tak se mi velice zalíbilo Sherlockovo povídání: „Dedukční věda se v mnohém podobá umění. Tak jako umění si ji můžeme osvojit jedině dlouhým a trpělivým studiem. Ovšem ne zcela. Na dokonalé osvojení této vědy nestačí krátký lidský život. Kdo se chce této vědě věnovat, musí začít s jednoduššími problémy. Nejprve se musí cvičit v tom, aby poznal na první pohled, potká-li někoho, jaký ten člověk je a čím je. I když se takové cvičení zdá sebedětinštější, zvyšuje pozorovací schopnosti a učí nás, kam se máme dívat a co máme hledat. Nehty, rukáv u kabátu, boty, vzhled kalhot na kolenou, mozoly na ukazováčku a na palci, výraz tváře, manžeta u košile – každá z těchto věcí jasně prozrazuje povolání člověka. Spojíme-li všechny tyto věci dohromady, je téměř vyloučeno, aby si z nich schopný pozorovatel neudělal přesný obraz.“
Myslím, že to je moc užitečné cvičení pro všechny. Nemusí jít zrovna o povolání, můžete se snažit uhádnout cokoliv. Náladu lidí, o čem se baví, jaký k sobě mají vztah. Ve většině případů to nezjistíte, ale někdy se vám to může hodit. Navíc tím trénujete mozek, což mu prospívá, neboť je to sval a ty se tréninkem zlepšují. A pokud vám to stále připadá zbytečné a praštěné, dovolte mi připomenout, že nejvíce znásilnění nebo přepadení není proto, že by se ženy vyskytovaly na nebezpečných místech, chodily sami domů přes les a podobně, nejčastějším důvodem je (pokud si dobře vzpomínám) nevšímavost. Někdo za vámi může jít nebo jet městskou hromadnou dopravou několik kilometrů a vy se tak málo zajímáte o své okolí, že si ho nevšimnete, ani kdyby byl celou dobu vedle vás.
Pozn.: V pořadu České televize 168 hodin bylo uvedeno, že Sherlock nepoužívá dedukci, neboť ta „spočívá v tom, že z obecně známých faktů usuzujete na něco konkrétního. On se ale vždy soustředil na konkrétní detaily, což je indukce, a z nich dovozoval ty závěry.“ S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit. Jednak toho Doyle věděl docela dost z různých oblastí kriminalistiky i neverbální komunikace, takže by mě opravdu překvapilo, že by udělal takovou chybu a spletl si indukci s dedukcí, a jednak podle definice je to, co prováděl dedukcí. Vycházím z Wikipedie, kde se uvádí, že „dedukce je proces usuzování, ve kterém se od předpokladů (premis) dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícího, přičemž odvozování je jisté, nikoliv jen pravděpodobné. Jde tedy o základní postup při dokazování. … Logicky správná dedukce má podobu posloupnosti kroků, které splňují přesně stanovená kritéria zabezpečující, že jsou-li premisy pravdivé, je pravdivý i závěr.“ Takže dedukcí je následující posloupnost:
"Všichni lidé jsou smrtelní." (první premisa)
"Sókratés je člověk." (druhá premisa)
"Takže Sókratés je smrtelný." (dokázaný závěr)
A přesně takhle to dělá i Sherlock. Nebo ne?
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dedukce
Žádné komentáře:
Okomentovat