Je pátek 27. prosince a já poněkud posmutněle sleduju, jak nám opadává stromeček. Je mi to líto a ačkoliv vím, že je to pouhá věc, nesu to téměř tragicky. Není to totiž obyčejný vánoční stromeček. Je památný. Máme ho už asi patnáct let. Nevím přesně, musela bych se podívat na video. Teď má asi jen pět centimetrů, ale původně měl deset nebo patnáct. A je to svíčka. Pěkná, červená. Se zlatýma třpytkama ve tvaru teček a hvězdiček.
Kdysi jsem s dětskou nevinností prohlásila, že ho nikdy nezapálíme. A do letošního Štědrého dne to platilo. Teď, když to tak pozoruji, byl to možná docela dobrý nápad, protože mu při hoření odpadávají celé větvičky a hoří poměrně rychle, i když ten spodek už je lepší. A právě z tohoto důvodu jsem raději dostávala obyčejné svíčky a teď si je ještě raději vyrábím. A možná jednou přejdu jen na ty ze včelího vosku, protože neobsahují žádná barviva, ani jiné látky, které by byly škodlivé pro dýchání.
Kdysi jsem s dětskou nevinností prohlásila, že ho nikdy nezapálíme. A do letošního Štědrého dne to platilo. Teď, když to tak pozoruji, byl to možná docela dobrý nápad, protože mu při hoření odpadávají celé větvičky a hoří poměrně rychle, i když ten spodek už je lepší. A právě z tohoto důvodu jsem raději dostávala obyčejné svíčky a teď si je ještě raději vyrábím. A možná jednou přejdu jen na ty ze včelího vosku, protože neobsahují žádná barviva, ani jiné látky, které by byly škodlivé pro dýchání.
Žádné komentáře:
Okomentovat