Začátek nového roku vždy svádí k bilancování. Snažím se o vyrovnání dluhů, půjček, splnění dávno daných (a možná i zapomenutých slibů) a celkově o větší pořádek.
Už jsou to dva roky, co jsem byla s přítelem na naší divoké túře po Šumavě. Dodnes na to s nadšením vzpomínám, neboť to bylo opravdové dobrodružství. A mám-li upřímně vypovědět jedinou věc, která mě na tom celém mrzí, pak je to slíbená ale nevydaná vizitka soukromé huti Jiřího Kozla ve Vimperku.
Nevím, co se tehdy stalo, nebo jestli si to pan majitel rozmyslel, ale i při opětovném hledání jsem vizitku, která měla být tou dobou už v tisku, na internetu nenašla. A tak mám v turistickém deníku smutné bílé místo.
Už jsou to dva roky, co jsem byla s přítelem na naší divoké túře po Šumavě. Dodnes na to s nadšením vzpomínám, neboť to bylo opravdové dobrodružství. A mám-li upřímně vypovědět jedinou věc, která mě na tom celém mrzí, pak je to slíbená ale nevydaná vizitka soukromé huti Jiřího Kozla ve Vimperku.
Nevím, co se tehdy stalo, nebo jestli si to pan majitel rozmyslel, ale i při opětovném hledání jsem vizitku, která měla být tou dobou už v tisku, na internetu nenašla. A tak mám v turistickém deníku smutné bílé místo.
Žádné komentáře:
Okomentovat