Hned po Štědrém dnu jsme jako každý rok vyrazili do Nové Vsi na Poslední leč pořádanou Mysliveckým sdružením Lipnice nad Sázavou. Vstupné bylo sto padesát korun a dala se koupit zajímavá tombola, tedy pro někoho. Skvělé je, že vyhráváte vždycky a většinu cen tvoří zastřelená zvěř. Domů si tak můžete odnést samce nebo samičku bažanta, zajíce nebo dokonce divočáka. Z těch „horších“ cen je tu víno, salám nebo sáčky do koše.Ty nás celkem pobavily, za stovku je to totiž nic moc.
Vloni jsem si domů odnesla slepičku bažanta. Ale ne proto, že bych ji vyhrála. Vyhandlovala jsem ji za víno a to s klukem, který prohlásil, že je hnusné. Nevím, nepochopila jsem. Když jsem pak nad tím zpětně přemýšlela, ani to nebylo nijak náročné a já si tudíž nevyzkoušela žádnou z technik vyjednávání, které bych si měla osvěžit (pro vlastní dobro). Letos jsem žádného bažanta nechtěla, protože na rozdíl od loňského roku není nikdo ochotný ho škubat. A taky nesahám ráda na mrtvá zvířátka a je mi jich líto.
K poslechu a hlavně tanci hrála kapela Impuls. Většinu písniček jsem znala, a tak jsem si to náležitě užívala. Vzala jsem si nové šaty a ukázalo se, že mi krásně padnou a pěkně se v nich tančí. Pravda, byly trochu odvážnější a zpočátku jsem se bála, že mi někdo přišlápne vlečku a napůl mě svlékne, nebo se rozhalí více, než bych chtěla. Ale kromě jediného okamžiku bylo všechno v naprostém pořádku a já si ples báječně užila i díky skvělým přátelům, se kterými se nikdy nemusím bát, že budeme jenom sedět. Celkem tradičně jsme byli na parketě několikrát mezi prvními.
A co mě potěšilo za písničky? Radši si to píšu od Sevena, Přirození od Hárleje, Ruská Máša není česká Dáša od Michala Davida, Plakala od Divokýho Bila, Hledá se žena od Mandrage...
Ač jsme se dobře bavili, odešli jsme už ve dvě hodiny ráno, protože pár lidí bylo nachlazených. A taky jsme se chtěli trošku vyspat po včerejší půlnoční mši.
Vloni jsem si domů odnesla slepičku bažanta. Ale ne proto, že bych ji vyhrála. Vyhandlovala jsem ji za víno a to s klukem, který prohlásil, že je hnusné. Nevím, nepochopila jsem. Když jsem pak nad tím zpětně přemýšlela, ani to nebylo nijak náročné a já si tudíž nevyzkoušela žádnou z technik vyjednávání, které bych si měla osvěžit (pro vlastní dobro). Letos jsem žádného bažanta nechtěla, protože na rozdíl od loňského roku není nikdo ochotný ho škubat. A taky nesahám ráda na mrtvá zvířátka a je mi jich líto.
K poslechu a hlavně tanci hrála kapela Impuls. Většinu písniček jsem znala, a tak jsem si to náležitě užívala. Vzala jsem si nové šaty a ukázalo se, že mi krásně padnou a pěkně se v nich tančí. Pravda, byly trochu odvážnější a zpočátku jsem se bála, že mi někdo přišlápne vlečku a napůl mě svlékne, nebo se rozhalí více, než bych chtěla. Ale kromě jediného okamžiku bylo všechno v naprostém pořádku a já si ples báječně užila i díky skvělým přátelům, se kterými se nikdy nemusím bát, že budeme jenom sedět. Celkem tradičně jsme byli na parketě několikrát mezi prvními.
A co mě potěšilo za písničky? Radši si to píšu od Sevena, Přirození od Hárleje, Ruská Máša není česká Dáša od Michala Davida, Plakala od Divokýho Bila, Hledá se žena od Mandrage...
Ač jsme se dobře bavili, odešli jsme už ve dvě hodiny ráno, protože pár lidí bylo nachlazených. A taky jsme se chtěli trošku vyspat po včerejší půlnoční mši.
Žádné komentáře:
Okomentovat