Jde jako husa na porážku (fotoseriál)

Připravila jsem si pro vás mimořádný článek o porážce husy, té první svatomartinské. Jen pro pořádek: 

• Zvířata se nezabíjejí, ale poráží.
• Když to děláme takhle doma, je to mnohem humánnější, protože zvíře není stresováno převozem jinam. Pusťte si nějaký dokument o jatkách, pokud na to máte žaludek. Pokud ne, stačí, když mi budete věřit.
• Manžel má velkou a malou jateční pistoli. Na dobytek a na drůbež. A ne, není to pistole jako pistole (= zbraň), ale spíš jako obrovská propiska, která zvíře omráčí, aby ztratilo vědomí. Takže se nezabíjí tím, že by se mu hlavičkou řízlo o zem, nebo jiné hnusárny, jaké občas slýchám od lidí z města. Proto to tady píšu, abyste věděli, že je to vlastně vůči zvířátkům celkem hezké. Kdyby mě chtěl někdo sežrat, taky chci umřít doma, rychle a bez trápení a aniž bych věděla, co mě čeká.

Naposledy všechny spolu + krůta

První krok je vybrat a chytit husu. Já, původem maloměšťák, jsem si dodala odvahy, že vše budu fotografovat a dokumentovat. Neomdlím, ani se nepozvracím. Ale chvílema se možná nebudu dívat.

Uspání jateční pistolí

Podříznutí a chytání krve

Odříznutí hlavy, křídel a nohou

Komplikovanou záležitostí bylo spaření, protože jsme ho dělali (já jen fotografovala a radila) uvnitř, bylo tam málo světla, takže většina fotek je rozmazaná a nepoužitelná. Dohromady jsem udělala 137 fotek z celé této akce. Nemyslete si, že to mám pro radost, jako že bych byla nějaký úchyl, ale chci se to naučit a až budeme příští rok, nebo za pár let řešit, jak že jsme to tenkrát dělali a z čeho jsme se poučili, bude nejlepší mít to sepsané. A taky si vzpomenout, kde to hledat!

Spaření

Zde si dovolím malou technickou poznámku: Husa se má spařovat 120 sekund vodou o teplotě  72–75°C. Kdyby byla málo, nešlo by z ní peří dobře oškubávat, a kdyby byla moc, trhala by se jí kůže, což by byla škoda.

Škubání bříška, nejhůř to šlo pod zbytky křídel, kam se nedostala horká voda

Škubání zad

Za hodinu a půl bylo ve dvou lidech oškubáno. To je tedy mnohem větší fuška, než jsem si myslela!

Kuchání: to žluté je tuk

Kupodivu byla naše volně se pasoucí husa celkem tučná. Nechápeme, proč je dřív lidi nepouštěli na pastvu (aspoň na dvůr), když stejně tak pěkně ztloustly a nevyběhaly to. Navíc ta naše byla díky tomu šťastná. Ještě že už se dnes trochu víc dbá o welfare zvířat.

Kuchání pokračuje

Tohle jsou játra a to černé musí pryč, to je žluč

Budoucí potenciální vajíčka

Žaludek je potřeba rozříznout a vyndat z něj písek

Průdušnici dostane pes

Na pekáči ji nemám, protože ji pekla švagrová, ale byla výtečná!

Angeliky vánoční deník (2022), 3. část

To to frčí, to to frčí! Než jsem se nadála, nachýlil se třetí adventní týden.

Po 12. prosince, Secret Santa

Chumelí. A bude celý týden. Autobusy mají půl hodiny zpoždění. Ale jedou a to je hlavní. Za oknem je to nádhera!

Pohled na Žižkovskou věž

V práci jsme měli vánoční večírek s takzvaným Secret Santou. V aplikaci https://www.drawnames.com/secret-santa-generator se zadají nějakým správcem jména lidí, kteří chtějí obdarovávat, pošle se jim e-mail a oni si mohou vyplnit svoje listy přání. Mimochodem děláte listy přání Ježíškovi? Já to letos nějak nestihla. Pár věcí, které bych chtěla, bych sice vymyslela – třeba co doporučuje Florentýna pro snadnější a zábavnější vaření v kuchyni? – ale už dost pozdě.

Dárečky

Út 13. prosince, vánočka k snídani

Ke snídani jsem v práci měla výbornou vánočku a cukroví, které pekla kolegyně. To je luxus! Taky si chci letos zkusit upéct vánočku. Podle Florentýny. (Nakonec na to nedošlo. Štola mě zlákala víc.)

Sněží!

St 14. prosince, Vánoční večírek č. 2

Od kolegyně jsem dostala dárek, který se tvářil jako minikniha, ale ve skutečnosti to byl Basilur čaj. Poznala jsem to už podle obalu, ale stejně jsem měla radost. Líbil by se mi i gnóm, kterého dostali moji kolegové, ale opravdu se teď vyhýbám věcem, které slouží jako lapače prachu a je třeba jim najít místo, kde budou přebývat nejen o Vánocích, ale i po zbývající část roku.

Dneska jsme měli druhý večírek v práci. Tentokrát to bylo celé jedné části a ne jen našeho oddělení, takže víc formální, ale za mě stejně super! Hrála tam imitátorská kapela rádoby s Hanou Zagorovou a bylo tam výborné jídlo. Pošmákla jsem si na nějaké hrubší paštice, obyčejných sýrech, klobáskách a šunce, ale taky na guláši. Já, odpůrce české kuchyně, jsem si pochvalovala guláš! Byl totiž opravdu skvělý, žádné kližkovaté maso. 

Druhý nejdivnější (prvenství připadlo místnímu bezdomovci) týpek v autobuse, se mě zeptal, jestli jdu domů pěšky. Trochu jsem se lekla. Pak mi popřál šťastnou cestu, což mě trochu uklidnilo. A na závěr se zeptal, jestli nechci doprovodit. Přesně to jsem nechtěla. Minimálně od něj. Taky vypadal jako podezřelý bezdomovec. Cestou mě naštěstí vzali sousedi. Venku je -10°C, v Praze bylo jen -4°C. Doma máme 8,7°C.

Při zavírání žumpy jsem si přimáčkla prsty a nemohla je vyndat. Měla jsem docela strach, co budu dělat, protože nikdo jiný nebyl doma a mobil jsem s sebou neměla. Ještě doma to bolelo tak, že jsem nemohla ani plakat.

Čt 15. prosince, kosmetika

Jo, je to tak. Opět (asi po roce a půl) jsem vyrazila na kosmetiku. Já, zastánce přírodního vzhledu. Netrhám si obočí, nebarvím vlasy, málokdy si lakuju nehty (i když se mi to líbí, zvlášť na mých parádně dlouhých, ale přírodních) a líčím se jen sem tam, obvykle hlavně pro manžela, ale někdy i jen tak proto, abych si pohrála s barvičkama.

Z prastaré knížky Naše domácnost od uspořádané od Jozy Břízové jsem totiž vyčetla, že je škoda si před Vánoci neudělat čas na kadeřníka a kosmetiku. A jestliže to věděly ženské v nějakém šedesátém roce, asi bychom my, jejich následnice, neměly zůstat pozadu. Zvlášť když bychom díky pokroku měly mít víc času na sebe. Ha ha ha, kde by se vzalo? Spíš míň. A tak jsem se už před měsícem objednala na jeden ze dvou možných termínů – světe, div se, ale před Vánoci chtějí jít na kosmetiku všichni.

Byl to zážitek plný bolesti, jako pokaždé, ale kosmetička mě uklidňovala, že to za chvíli skončí a že ji také netěší mě trápit. Jojo, i slzičky u toho byly. Ale udělala mi obočí, dala nějakou výživu, zbavila kníru (Pšššt, o tom se nemluví, nám ženám přece chloupky na nechtěných místech nerostou!) a taky jsme si parádně popovídaly, o skvělých tchyních, které občas člověka štvou, o tom, že s mámou je to prostě jiný, takový normálnější, o chlapech a vlastně tak nějak všeobecně a víceméně spíš spokojeně. Žádný stěžování si. Parádně jsem si to užila, protože je to velice milá a laskavá bytost.

Večer jsme si pustili Harryho Pottera, už předposlední díl, a zapálili františka. Voněl nějak mimořádně silně, ale bylo to boží! Ještě pořád jsem si neudělala tu horkou čokoládu!

Pá 16. prosince, Melinda

Protože mi nakonec odpadlo setkání s kolegou, na kterém jsme měli řešit důležité termíny a administrativu (udělali jsme to již včera, jupí), rozhodla jsem se, že dneska budu pracovat z domova. Bylo to super, protože celý den padal sníh, takže by byl zase určitě problém dostat se do práce a pak z ní. I když v pondělí to nebyla taková trága jako v únoru. Jo a makala jsem pěkně až do pěti, takovýho času ušetřenýho na cestování!

Celodenní chumelení vypadalo za oknem krásně, ale kamna jsem musela pořádně futrovat, abych doma měla teplo. Skoro začínám mít strach ohledně dostatku dřeva.

Celej den si škrábu obočí. Brr, to trhání není nic pro mě. A taky na sebe pořád sahám. Vážně můžu mít takhle hebkou pleť? Kam se hrabou miminka!

Manžel s tchánem dneska porážel zbývající tři husy, s tím se pojí zajímavá dramatická rodinná storka ohledně pořízení mrazáku, vám bude stačit vědět, že existují nějaké klimatické třídy a mrazák je víceméně konstruovaný na to, aby byl v rozumné teplotě, rozuměj nad 10°C, takže ho nemůžete šoupnout do garáže, kde v zimě mrzne, a čekat, že bude v pořádku fungovat. Je dost možné, že vám rozmrzne a všechno jídlo se vám zkazí. Vygooglila jsem to, jinak jsem o tom neměla ani potuchy. Stejně jako pár dalších kolegů, kterým jsem o tom říkala. Houser vážil 9 kg.

A největší novinka dneška je Melinda. Trochu menší, štíhlá bílá koza, která se k nám přestěhovala z nedaleké vesnice. Slibujeme si od ní kůzlátka a mlíko. Mrkněte na video, jak je roztomilá (a pusťte si i zvuk).

Do kuchyně na ledničku jsem postavila betlém. Náš zlatý stromek už stojí na skříňovém šicím stroji skoro celý advent. Jen moje zelená ozdůbka je pod ním a trochu v zákrytu. Najednou mi tank nepřijde jako dobrá ozdoba na vánoční stromeček.

So 17. prosince, jedlé kaštany 

Můj problém s pračkou manžel vyřešil někdy v týdnu, takže už zase můžu prát. Jupí! Nemám zrovna jako vysněný dárek novou pračku. ;-) A plány na dnešek? Maximální efektivita v užívání vánoční atmosféry a blogování. A pletení. Plus občasná kontrola nové kozí slečny, kterou už se hned Hektor snaží přemluvit k páření.

Dnešní novou věcí jsou jedlé kaštany. Pár jsem si jich koupila v Lídlu a myslela, že z nich udělám kaštanovou polévku. No, nedívejte se tak, našla jsem to v kuchařce od Vaňka s tím, že se dřív běžně jedla. Ale dneska jsem teprve dojedla kozí vývar, tak se mi hned nechtělo zase do polívky. Navíc mi přišlo, že to manžel možná nedocení. Tak jsem hledala jiný recept: muffiny s kaštany? Nebo je použít místo ořechů do Masarykova cukroví, medvědích tlapek či vanilkových rohlíčků? A bude to fungovat?

Takže vzkaz do budoucna – pro mě i všechny milé čtenáře – zvažte, kolik máte času a počítejte, že vaření a loupání relativně malého množství kaštanů vám může zabrat hodinu! Jo a taky v nich můžete najít červa nebo plíseň.

Pustila jsem si koledy na youtube (zde), zaujala mě Feliz navidad (6:13, nikoliv podle obsahu).

Odpoledne jsem se věnovala pečení muffinů a dělání těsta na zítřek a pak se divila, kam celé zmizelo. K těm muffinům bych se ráda vrátila, jsou totiž čokoládové s marshmalláky! A s Coca Colou. Takže typicky americké. Až na to, že jsem do nich přidala i trošku tonky, které je v USA zakázaná. 

Čokoládový muffin

Ne 18. prosince, klam plánování a měření potřebného času 

Na základě kurzu kritického myšlení jsem se rozhodla dnešní úkoly odhadnout a následně změřit, kolik času mi skutečně zabraly. Tak odhalím svůj kognitivní klam, což je tendence zkreslující můj úsudek stále stejným způsobem, nebo se jedná spíš o klam plánování, který spočívá spočívá v podcenění, kolik času, úsilí a peněz nás budou jednotlivé projekty stát. Při plánování děláme chybu v tom, že vidíme nejkratší cestu k cíli, která předpokládá, že se nic nepokazí. Základní poučka říká: odhadněte co nejlépe potřebný čas na úkol a vynásobte ho dvěma. Tak jsem se dnes snažila odhadovat, ale se sledováním to nebylo ono. Pořád jsem si zapomínala psát, co zrovna dělám, takže některé součty mi nesedí, ale třeba včerejší jedlé kaštany nakonec sežraly snad dvě až tři hodiny...

Když jsem si myslela, že ráno stihnu za půl hodiny nakrmit sebe i zvířata, podcenila jsem to téměř k tomu koeficientu 2. Krmení zvířat a příprava kamen na zatopení mi zabrala 50 minut. A moje snídaně 35 minut, ale koukala jsem u toho na ten online kurz o kritickém myšlení, což jsem stejně měla v plánu. Ještě jsem pekla podle Florentýny medvědí tlapky a štolu. Nakonec bych řekla, že jsem měla úspěšný den, i když jsem se časově v lecčems sekla, aspoň jsem si naplánovala jen tolik úkolů, že jsem je kromě jednoho všechny stihla udělat. A navíc jsem si pustila kousek filmu: 

O Vánocích už nechci slyšet ani slovo (***, 1981, ČSFD 51 %), který mě tak štval obstarožním proutníkem a jeho IQ tykve kamarádem, že jsem se rozhodla pustit si něco jiného, ale 

Snížek bílý kožíšek (*, 2011, ČSFD 46 %, ani Jezince.Jezince se to nelíbilo a to je vždy laskavá) byl ještě horší – prvoplánový nepřítel i morální ponaučení, že si máme vážit odlišnosti. Ani to není bůhvíjak hezky animovaná gorilka. Vzdávám po 13 minutách. 

Když jsem si pak pustila O vlásek zakletá (**, 2017, 69 %), docela jsem si užila začátek a pak už to šlo jenom z kopce. Vsuvka dospělému synovi o tom, že o statek je potřeba se postarat, je trochu... ehm ehm ehm. Moc nápadně pro diváky? Nebo můžu rovnou říct blbá? Posuďte sami: „... takový statek má dvůr a kolem něho přístřeší pro lidi, pro zvířata a pro úrodu, o to se musí umět každý pořádný statkář postarat. Taky má stodolu. Stodola je plná slámy. Sláma je vymlácené obilí zbavené zrna. Obilí mlátíme, aby vydalo zrno. Na to mlácení máme cepy. Cepem mlátíme obilí v době míru. V době války s ním mlátíme nepřítele.“ Kdyby bylo klukovi pět let a ne dvacet, mohlo to vyznít vtipně. Následují zvířátka jako z reklamy na Rajec! Ano, na to skočím každé pohádce. Se zvířátkama sem, už se mi to zase začíná líbit, když tu se objeví ježibaba. Když dá ježibaba hlavnímu hrdinovi něco, po čem se mu udělá špatně a zvrací, nemělo by to skončit střihem. To ji jako zabil sekerou? Nebo se poblinkal a pak odešel s tím, že má slabý žaludek? Nebo ho očarovala a zmizela? A kde nechal celou tu dobu koně? ... Ještě že byl první, koho napadlo prosekat se skrz roští sekyrou a ne mečem. Škoda, že nebyl třeba dřevorubec, vypadalo by to důvěryhodněji. Po dnešním fiasku s filmama se s chutí vrátím k tomu prvnímu a nakonec ho dokoukám. Dostane tři hvězdičky, zase tak strašný to nebylo. V kontextu ostatních. 

Nakonec jsem si nejvíc užila čtení z knihy Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít (zde). Jedá se o bonusovku k Harry Potterovi, která byla příjemným doplněním pletacího odpoledne. A navíc mě zaujalo, že na Ministerstvu kouzel mají odbor dezinformací. ;-) Který spolupracuje s ministerstvem mudlů v případech, kdy chtějí utajit nějakou extra katastrofu typu lochnesská příšera. Mezi mudly se podobnými úkazy (neprokázaným tvory) zabývá kryptozoologie. 

Štolu jsem dělala podle Florentininy Vánoční kuchařky pro dceru a taky podle ní jsem udělala dvě a tu větší darovala tátovi k narozeninám. Je v ní pořádný kus marcipánu, aby co nejvíc připomínala tu kupovanou. P. S.: Marcipán je z Lídlu, taková cihlička. A kromě kardamomu (který zbožňuji) tam je nastrouhaná čerstvá kurkuma. A půl kila rozinek, brusinek a goji na půl kila mouky!

Štola s marcipánem

Štola ve tvaru koláče v mojí nové formě

Další části vánočního deníku:

1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022

2. část: 5.–11. prosince 2022

4. část 19.–25. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023

Asi máme doma fakt zimu

Občas v práci vykládám, jak máme doma děsně chladno po ránu, nebo když celý den netopíme. Přepnuli jsme do úsporného režimu a topíme jenom, když jsme doma. To znamená, že často nám barák vystydne na deset stupňů. Asi to není zrovna ideální, ale oproti dřevu máme jako variantu jen elektřinu. A tou teď topit není zrovna nic moc kvůli nákladům.

O víkendu mě ale dostala Princezna (náš středoasijský pastevecký pes, který prý může spát schoulený pod sněhem). Sotva jsem na delší doby vytáhla paty z kuchyně, našla jsem ji spokojeně ležet na gauči. Ještě nikdy mi to neudělala, takže jsem byla řádně překvapená. 

O tom, že ví, že to není v pořádku, vás předsvědčí pokrčené obočí, které jako by říkalo: „Co s tím uděláš? Bude to velký průšvih?“ Nebyl. Prostě jsem ji sundala. A následně ještě dvakrát, protože předstírala blboučkou a okamžitě lezla zpátky.

Kdo by ležel na zemi, když může na gauči?

Plánování Vánoc podle Florentýny

Řekla jsem si, že před spaním nebudu čučet do počítače a otevřela si vypůjčenou knihu. Jo, teď na mě odevšad koukají to-do listy, česky seznamy věcí, které je potřeba udělat. Právě jsem si stáhla Florentinin Vánoční plán, který je prý vytvořen v souladu s touto knihou: Vánoční kuchařka pro dceru. Když si ho tak prohlížím, uvědomuji si, že už jsem ho někdy dřív viděla. Možná jsem tenkrát ještě ani Florentýnu neznala...

Ale teď už ke knize. Je psaná jejím typicky zábavným stylem. „Jakmile se v polovině října objeví v obchodě první umělohmotná smrková větvička, první vánoční ozdoba a z reproduktorů zazní první koleda, je čas začít konat.

Nikoli panikařit, nikoli snažit se ukořistit volný nákupní vozík a vydat se s ním na zběsilou jízdu mezi regály, ale plánovat.“ (str. 12)

Kniha předpokládá, že chcete strávit své první Vánoce samostatně a chce vám být pomůckou a laskavým návodem, jak si s tím poradit s grácií. Rozdělte si prázdný papír na čtyři části, postupně se budeme věnovat každé z nich:

• úklid: Nejprve odstraňte věci, které se povalují na viditelných plochách (např. dýně na šicím stroji v rohu místnosti, krémy na ruce na skříni v ložnici). „V každém případě ale buďte velmi nemilosrdní vyhoďte vše nepotřebné a zbytečné, co pro vás nemá dostatečnou sentimentální hodnotu. U každé (opravdu každé) viditelně vystavené věci popřemýšlejte, zdali by jí nebylo lépe v šuplíku, v krabici, u někoho jiného doma nebo u vás v popelnici.“ (str. 12) „... připravte si čistý a úhledný prostor pro předvánoční krásno. Na tuhle drastickou odtučňovací kůru vašeho bytu si naplánuje nejméně jeden týden a postupujte přitom tak systematicky, jak to jen dokážete.“ (str. 12)
• dárky: Pořiďte nejpozději během listopadu. (Jejda, to jsem trochu nestihla. Ale pár věcí už přece jen mám.)
• jídlo: „Udělejte si seznam receptů, vypište trvanlivější suroviny a vyrazte v nejbližším možném termínu na zásobovací nákup. Budou se vám hodit brambory na salát, máslo (to může zatím klidně vyčkávat v mrazáku), zavařené okurky, mouka, strouhanka, cukr, oříšky, mandle, čokoláda, kvalitní rum, několik lahví červeného vína, usušené ovoce, papír na pečení, balíček párátek a nejméně jeden silný muž, který vám tohle všechno pomůže dostat domů a do spíže.“ (str. 12)
• dekorace: věnec na dveře, adventní věnec, aromalampa s vánoční vůní a pár vánočních ozdob na lustr.

Angeliky vánoční deník (2022), 2. část

Po 5. prosince, svařák a horká čokoláda

V práci bylo dobročinné vánoční setkání s čokoládou a svařákem. Neodolala jsem a postupně si dala obojí. A obojí bylo výborné!

Těšila jsem se na test ohledně Vánoc, ale jelikož jsem se na něj nepřipravovala, nebyly moje výsledky žádná sláva. A navíc tam byla polovina otázek na slepou mapu. Brr, to mě ve škole minulo. Kdybyste na tom chtěli být líp, můj malý přehled najdete zde. 

Rozhodla jsem se letos poslat pár vánočních pohlednic. Než jsem se k tomu dostala, bylo to nakonec jen tak tak, ale stihla jsem to! :-) Nejhorší bylo schrastit adresy! V pubertě jsem je měla všechny pěkně uložené a taky jsem si je pamatovala, jenže dneska stojí známka tolik! A navíc – kdo stojí o pohledy? A dopisy?

Dnešní mimořádný zážitek? Dala jsem si večeři v nedaleké restauraci a pan vrchní mě nechal (po výborných kuřecích křídlech) umýt si ruce u nich za pultem. Prý už se nějaký pátek známé. 

Út 6. prosince, porážka Lízy pepř-sůl

Manžel dneska porážel starou kozu Lízu pepř-sůl. Nebyla jsem u toho, ale bylo mi to líto. Byla to ta chytřejší. A paradoxně nikdy neměla konflikt se psem. Nebo jsem si aspoň nikdy moc nevšimla, že by byla pokousaná. Jenže porody jí v posledních dvou letech právě nešly. A když máme kozla, na nějakého kozího maskota u nás už není prostor.

St 7. prosince, přednáška Lumíra Kajnara

Byla jsem na super přednášce o symbolech a značkách od Lumíra Kajnara a začala přemýšlet o tom, jaké bych měla mít logo. Nebo kdo jsou moji čtenáři? Jaká jsem značka?

Pá 9. prosince, papírnictví na Starém Městě

Ráno mi ujel bus poté, co jsem ho doběhla a mávala na něj. Byla jsem tak dva metry od jeho zadku. Myslím, že mě musel vidět, dost mě to naštvalo. Byla jsem zpocená, uhnaná a samozřejmě mala strach, že nastydnu. Došla jsem tedy do další vesnice a chytla nějaký tam. Takže mám dneska našlapáno pět kilometrů. Jen kdyby tam nebyl ten běh.

Na Starém Městě ve výtvarných potřebách jsem objevila skvělý dárek pro kolegyni z práce. Přála si něco pro kytky, něco pro psa, nebo něco výtvarného. Přišla jsem tam do papírnictví a zeptala se, co by mi poradili pro kolegyni, která maluje. No, fix jako na zentangle nebyl zrovna nic nového, co bych neznala i já, ale na druhou stranu jsem si říkala, že skicováním se možná přece jen sem tam může bavit, a když je v soupravě ještě štětečkové pero, mohla by to být legrace. Rovnou jsem vzala i sešit, do kterého může kreslit. Jasně, že předpokládám, že už má doma takových třeba pět, ale co kdyby ne?

Ještě jsem se stavila do Woolpointu pro ponožkové klubíčko kamarádce, pro kterou mám Tourist shawl.

Šátek Tourist pro kamarádku

So 10. prosince, vytopená koupelna

Původně jsem myslela, že bych opět přesvědčila souseda, aby vzal děti a vyrazili bychom na výlet. Dokonce jsem uvažovala, že „vyvenčím“ jiné sousedy, ale nakonec se mi ani moc ven nechtělo. Tak trochu si zase jednou shnít doma by mohlo být super. Navíc potřebuju vyprat a navařit, když jsem si nechala koupit všechno možné. A taky plést a psát...

Rozhodla jsem se, že si dneska večer udělám horkou čokoládu. Pořád na ni přesvědčuju manžela, že mu ji udělám. Nabízím a nabízím. A už mě nebaví čekat, až na ni konečně dostane chuť můj jinak profesionální čokoládožrout. Prostě ji udělám jen pro sebe, když na ni mám chuť já. Budu to mít v rámci pestrého adventu jako novou aktivitku. 

Ovšem během dne se ukázalo, že nových aktivitek budu mít víc i bez vlastního přičinění. Třeba když se mi zdálo, že se pračka nějak fláká a našla jsem vytopenou koupelnu. To jsem zase jednou byla ráda, že nebydlíme v baráku a nemáme pod sebou sousedy. Stačilo mi řešit vlastní potopu, ještě abychom museli hradit škodu někomu dalšímu. Sice jsem si chvilku myslela, že jsem přišla na to, v čem byla chyba – špatně dotažený šroub při čištění – ale po opětovném spuštění se ukázalo, že problém je jinde. A mohla jsem znovu vytírat. Ale tentokrát už aspoň ne dva centimetry vody do výšky!

Další nový zážitek publikuji v úterý, protože spadá do mého seriálu Na statku. Prozradím jen, že se týká psa. Další novou věcí dnešního dne byl online kurz Kritického myšlení, do kterého jsem se pustila. Zatím vám o něm nemohu říct nic víc, protože jsem teprve na začátku. Ale myslím, že to bude super. Je to od GrowJob. Možná od nich znáte knihu Konec prokrastinace. 

Zkusila jsem upéct bažanta s hořčicí na sektu (recept). Nebylo to špatný, ale rychle se mi to přejedlo. Myslím, že manželovi tam vadil ten sekt jako takový.

Ne 11. prosince, mrkvový den

Udělala jsem mrkvový koláč dle Florentýny z webu (jednoduchý recept zde) a mrkvový salát z Vánoční kuchařky pro dceru. 

Protože jsme za celý advent nikde nebyli, ačkoliv jsme plánovali minimálně jedny zahraniční (německé) vánoční trhy, chtěla jsem vyrazit alespoň do Velvar na otevření perníkového muzea. Těšila jsem se na povídání o historii perníku, o tom, že ten správný se dělá z žitné mouky, a jak byl dřív drahý a že jeho název pochází od koření, které se do něj dávalo – perník, peprník podle pepře, který v něm má své místo i dnes... Manžel moc nechápal, proč mi o to tolik jde, ale nakonec souhlasil, že tam vyrazíme. Jenže nám štěstí nepřálo: celá rodina tamější perníkářky onemocněla, a tak byla slavnostní vernisáž odložena o týden.

Další části vánočního deníku:

1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022

3. část: 12.–18. prosince 2022

4. část 19.–25. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023

Angeliky adventní bucket list

Sice je advent, ale pořád si můžete vybírat z položek v podzimním bucket listu. Zimu vám oznámím příchodem zimního bucket listu. A nebo... nebo můžete vymyslet vlastní či použít moje položky ve speciálním adventním/vánočním bucket listu. Tak hurá do toho, zkopírujte nebo vytiskněte, co se vám líbí.

Můžete si ho otevřít a stáhnout zde. Vybrala jsem top 10 nápadů, abych vás nezahltila a pod nimi najdete další inspiraci:

• Co třeba vyzkoušet nové vánoční cukroví. Záleží jen na vás, jak nově ho pojmete. Uděláte tentokrát druh bez ořechů? Nebo dietní (se zdravějšími či menším množstvím tuků)? Nebo bez bílého cukru (osladíte medem, mrkví...)? Nebo bez bílé mouky (použijete celozrnnou, ořechovou....)? Nebo zkusíte nějaký typický německý, anglický, francouzský či italský vánoční dezert? Nebo třeba salát či hlavní chod?
• Upéct osvědčenou klasiku za zvuků koled (u mě vítězí chorvatské nebo Tublatanka, viz samostatný bod v rozšířeném seznamu). Linecké cukroví, medvědí pracny, perníčky, vanilkové rohlíčky
• Novým stylem vyzdobit dům či vánoční stromeček? Co se uchýlit k ozdobám z přírodnin? Nebo z textilu? Nebo nějakým, které vám vydrží dlouho, protože budou omyvatelné/pratelné a nebudou se muset složitě likvidovat po jedné sezóně?
• Naplánovat krásný advent! 
• Rádi chodíte mezi lidi? Uspořádejte vánoční večírek, nebo nějakou sešlost s deskovkami. 
• Máte radši přírodu? Vytáhněte děti, rodiče, prarodiče, kamarády nebo kolegy na adventní procházku. 
• Chcete si užít zářících obchodů? Vyrazte do ulic a kochejte se výlohami. Do svého diáře přidejte dny nebo hodiny pro sebe a své potěšení. Místo pracovní soboty naplánujte výlet na vánoční trhy. Určete si, kolik tam můžete maximálně utratit a nechte doma kartu. Užijte si bez výčitek ze spontánního nákupu ovlivněného slevami.
• Toužíte spíš po kultuře? Vyrazte na nějakou vánoční výstavu. Tradiční jsou betlémy v Třešti (každoročně v období od 26. prosince do 2. února) a výstava vánočních stromků v Litvínově.
• Sehnat adventní kalendář, nebo náplň do svého udržitelného.
• Vyrobit si nebo koupit adventní věnec. Pozor, první adventní neděle je už 27. listopadu 2022.
• Koukat na poháááádky! V televizi, na youtube, nebo kdekoliv jinde. Hlavně na nové z ČT a ty, které mám nejradši. Radši stokrát dokola oblíbenou klasiku, než se mořit s něčím nezábavným. Nebo zimní filmy: třídílná Vánoční koleda (od BBC z roku 2019) od Dickense, celá série Harry Potter, Grinch (z roku 2000 nebo 2018), Ledové království I a II, Polární expres, Tři oříšky pro Popelku, Popelka (2015 nebo 2018?), Anděl Páně 1 a 2, Alvin a Chipmunkové atd. 
• Poslat vánoční pozdravy. Pár pohledů a nějaké maily.
• Koupit si vánoční hvězdu. Myslím tu kytku.
• Pálit svíčky, františky, purpuru. Nebo použít pro provonění bytu jakékoliv další vánoční vůně (pomeranč, skořice, vanilka, jehličí...).

Další nápady pro váš a můj vánoční bucket list:

• Vyrobte domácí vaječný likér. Nebo jiný sladký alkoholový tlamolep. Mým oblíbeným je arancello (https://www.apetitonline.cz/recept/korenene-arancello), ale možností je více (viz zde: https://www.apetitonline.cz/menu/opojne-vanocni-likery). [1]
• Oslavte Mikuláše. [1] Jděte se někam ven podívat na čerty. I kdyby se venku čerti ženili.
• Vyrobte papírové vločky do oken. [1]
• Pusťte si koledy, zimní nebo vánoční písničky. Já mám nejradši chorvatské nebo od Tublatanky, nebo Last Christmas.
• Čtěte vánoční příběhy. [1] Napadá mě jen jeden a nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje. Byla to taková skvělá harlekýnka. Určitě si ale můžete přečíst Vánoční koledu od Dickense.
• Máte-li s kým, polibte se pod jmelím. [1]
• Napište dopis Ježíškovi. [2] Nebo Santovi. ;-) Ukrajinci píší Dědovi Mrázovi.
• Vyrazte na pletací dýchánek nebo jiný večírek ve vámi oblíbené oblasti, třeba autorské čtení, plavání v řece...
• Aktualizujte svoje vánoční oblečení. Vyberte si na večírek nebo ke stromečku něco jiného než vloni. A vyfoťte se. My máme doma dokonce sbírku takových fotek. Já bych ráda dokončila vánoční šaty.
• Vánočně si nalakujte nehty.
• Dejte si horkou medovinu, griotku nebo vaječňák.
• Uháčkujte pár vánočních vloček a ozdobte jimi adventní věnec, stromeček, okna, nebo dárky přátelům.
• Upleťte vánoční ponožky, šálu, rukavice nebo svetr (se sněhulákem, sobem, stromky...). Využít můžete speciální klubíčka, kombinaci zelené, červené, bílé a zlaté, nebo připlétání třpytivé nitě. Či vyplétaný vánoční vzor (jako u svetru).

A pár dalších nápadů, co bych chtěla udělat, ale přitom ani moc nesouvisí s adventem.

• pustit si nějaký online kurz (třeba Kritické myšlení) nebo navštívit přednášku,
• každý den zažít něco nového,
• udělat si pomerančový džus,
• vymyslet vánoční hru (deskovku), něco jako záchrana ducha Vánoc před komercí/zrušením, a la Člověče nezlob se,
• nějaké muzeum nebo výstava,
• udělat konfitovaného bažanta,
• uplést si podkolenky s brioche vzorem pro sebe,
• brioche trochu jinak – upéct,
• kreslit podle kurzu Sorie Kim nebo karikatury,
• vyšívat? :-) modrotisk/cibulák,
• ...

Zdroje:

[1] Svetlana Kuzmina (FreeZe), Christmas Bucket List aneb seznam plánů na vánoční období, 1. 12. 2021, https://www.free-ze.eu/christmas-bucket-list-aneb-seznam-planu-na-vanocni-obdobi/, cit. 18. 11. 2022

[2] Koh-i-noor Hardtmuth. Zimní bucket list, 13. 12. 2019, https://www.facebook.com/kohinoorcz/photos/a.139679636706899/445608402780686/?type=3, cit. 18. 11. 2022

Mám se krásně

Po dlouhé době jsem se na chvilku potkala s bývalým kolegou. Myslela jsem si, že za půl hodiny může dost těžko vyplynout z naší rozmluvy něco extra zajímavého a inspirativního, jak se to dříve stávalo velmi často. Ale přesto vyplynulo. Začalo to už při příchodu jeho větou: „Jak se máš?“

Zcela přirozeně jsem odpověděla: „Krásně.“ A udělala na chvilku pauzu. 

Reagoval: „Tak zase můžeš jít.“ Nepochopila jsem, že to je narážka na to, že by rád nějakou obšírnější odpověď. Domnívala jsem se, že je stejně vystresovaný a uhnaných jako všichni ostatní takto před koncem roku a před Vánocemi (není zrovna výhodné, že je to téměř zároveň) a „závidí“ mi, že já jsem na tom jinak. Samozřejmě jsem si myslela, že se z jeho strany jedná o žert, protože je to laskavý a přející člověk, ale stejně jsem to hned vysvětlila.

Asi před týdnem mě napadlo, že chci být šťastnější a milejší. Navzdory všemu, co se děje. Takže ačkoliv se už mám krásně, dnešní den začal tím, že jsem posledních pár metrů dobíhala autobus a ačkoliv mě viděl (i jsem na něj mávala zářícím telefonem), zavřel spokojeně dveře a odjel. Chvíli jsem seděla a oddychovala na zastávce a klekla všemi slovy, která mi přišla na mysl. Naštěstí bylo brzy ráno a všichni, kteří by mě mohli slyšet, odjeli autobusem. Takže jsem si udělala zdravotní procházku 5 km v docela nevhodných botách (Ještě se divíte, proč nenosím ty hezké elegantní na vysokých podpatcích?)

V práci mi kolega řekl, že v jím zamluvené učebně jsou lidi. „V klidu je vyhoď,“ odvětila jsem, protože poslední dobou začínám mít s neohlášeně zabranými místnostmi docela zkušenosti, „ještě se kouknu do systému...“ Jenže ouha, oni si tu místnost zamluvili ty lidi a kolega ji dost nutně potřeboval. Měla mi to nahlásit jeho kolegyně. Tak si to musel jít s nimi sám domluvit, aby tam mohli být všichni. Snad to klaplo.

Ještě předtím a potom jsem řešila jiný problém: kolega dokončil kurz a měl mi z něj poslat certifikát, abych ho mohla zaevidovat. Jenže... zrovna tenhle dlouhatánský kurz žádné certifikáty nemá.

K tomu tu máme spoustu rozdělané práce, nedořešené dárky atd. atd. přes to všechno se mám krásně (i když někdy je to těžký). Kromě pár zásadních věcí, jako jsem zdravá, mám práci, mám bydlení, není v naší zemi válka, nemáme hlad, pes zase celkem normálně žere... se dá přece radovat i z maličkostí a taky trochu hledat ve všem něco dobrého. A tím, co nemůžeme změnit se netrápit.

Dalších pár dobrých důvodů k radosti:

• Dneska začíná víkééénd. 
• Je advent a blíží se Vánoce. Obojí je nádherná doba, kterou se snažím užívat si plnými doušky. A každý den dělat něco nového.
• Pětikilometrová ranní procházka je zdravá a hlavně jsem se vyhnula švagrové, která mi někdy s těmi svými řečmi přijde jak z kdovíjakého století. Jako by ženy byly od toho, aby jen vařily a uklízely. To mám mnohem rozumnější tchyni.
• Třeba dneska jsem si koupila v Lídlu donat s maličkými Marshmallow. Už to ani zdaleka nebylo tak dobré jako poprvé, kdy jsem se opičila po sousedovic holčičce. Zjevně je to na mě až moc sladká prasárna. Ale taky jsem koupila pomeranče – takže budeme žít zdravě a jíst ovoce a kurkumu, na kterou jsem moc zvědavá a musím si najít nějaký recept.
• A včera jsem manželovi koupila vánočku, abych ho překvapila a potěšila, protože má teď hrozně moc práce. A bude raději, když večer strávíme spolu, než když budu péct. Upeču ji třeba v příštím týdnu. Ráda bych ji vyzkoušela umotat podle Florentýny. V nejhorším z toho bude jenom nevzhledný mazanec. ;-)
• Koupila jsem si klubíčka na silvestrovské ponožky. – Tady trochu váhám, jestli je to důvod k radosti. Je to jako když si ne úplně vyléčený alkoholik dá skleničku, užije si to a zase začne chlastat. – Ale radost má. – A už žádné další nákupy. Jen...
• ... klubko ponožkovky jako dárek pro kamarádku. Ta zase bude překvapená. Ale co se dá dělat? Sama by si ho určitě nekoupila a líbit se jí snad bude.
• Taky jsem si na dnešní odpoledne naplánovala nákup dárku pro kolegyni z práce. V pondělí máme večírek, takže je nejvyšší čas. Včera (nebo dnes?) mi konečně došel e-mail s tím, co by si přála. Naštěstí nechala celkem velký prostor: něco na kreslení. Takže jsem se zeptala  v obchodě, co pořídit holce, která kreslí a maluje. Něco speciálního, zajímavého. No, skicovací linery mě přesvědčily, že pán má fantazii jako uzená makrela, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. Myslím, že skicování se svého času věnovala, a když mezi fixy bude i štětec (a la brushpen), mohlo by se jí to znovu zalíbit. Samozřejmě k tomu vezmu i blok, aby se do toho mohla rovnou pustit. Mrkněte na můj blog o tvorbě, kreslím něčím podobným a zdaleka ne už jenom zentangly, i když pro mě pořád mají kouzlo. Najdete zde: kreslení fixem.

A teď tři věci, co by mohly potěšit v tomto adventním období vás:

• Pod tímhle odkazem si můžete stáhnout můj malovaný tentokrát nedatovaný diář na prosinec. Pro letošek jsem si vybrala vzor jmelí. Já osobně ho použiji v lednu, abych si prodloužila vánoční atmosféru a taky proto, že už prosincový diář mám dávno. Výjimečně jsem zkoušela tisk od konkurence a musím říct, že to je sice jednodušší jen přijít, vytisknout a v případě volnější chvilky dovybarvit, ale štve mě, že je tam málo místa.
• Ještě během víkendu publikuji Angeliky adventní bucket list, který je plný nejrůznějších radostí a můžete se jím inspirovat i vy během tohoto krásného období.
• Času není nazbyt, tak si dovolím doporučit extra rychlé pečení: Muffiny do každé rodiny od Florentýny. Recept najdete asi tak v polovině stránky, ale i článeček před tím stojí za zmínku, protože se v něm dozvíte, co všechno můžete směle nahrazovat a jak zužitkovat nejrůznější zbytky z ledničky či spíže. Testovala jsem 2x v různých obměnách a fakt funguje.

Sůl nad zlato (1982, Der Salzprinz) (***)

Když jsem v rámci Inktorberu 2022 kreslila heslo Salty (zde), napadlo mě podívat se na pohádku Sůl nad zlato. S překvapením jsem zjistila, že existuje i jiná verze, než chronicky známá Byl jednou jeden král. A dokonce v ní hraje Libuše Šafránková. Tak to musím vidět!

Na ČSFD má 61 %. Já bych zůstala klidně u těch padesáti jako minulý týden. Ale zároveň jsem hned jednu hvězdu sebrala pohádce Byl jednou jeden král. Tahle verze mi totiž připadá lepší.

Jasně, jasně, začátek je stejný. Král Pravoslav má tři dcery a neví, které předat království, tak je požádá, aby mu řekly, jak moc ho mají rády a představily mu svoje ženichy. Jedna tvrdí, že ho má ráda jako zlato, druhá jako drahokamy, protože jsou krásné. Jen Maruška, jeho nejoblíbenější, mu řekne, že ho má ráda jako sůl, protože jí její tajemný princ Milivoj, se kterým se potají scházela o samotě, řekl, že to je nejdůležitější věc, že bez ní by nebyl život. Král se ovšem rozzlobí, protože se ho dotkne, že by ho měla nejmilejší dcera ráda jako něco, čeho má i žebrák plné hrsti. Vyhodí Marušku z hradu a řekne jí, aby se vrátila, až sůl bude dražší než zlato a drahokamy. Pak že dostane trůn. Zjeví se Král podsvětí (Milivojův otec) a zakleje krále Pravoslava i s královstvím. Všechna sůl v království se pak promění ve zlato. Akorát tady tak úplně nechápu, proč zaklel i svého syna? A stane se z něj solná socha. To jako že tu kletbu řekl tak blbě ve vzteku, že si neuvědomil, co to udělá?

Jinak exteriéry jsou skvělé. Hrad Pernštejn si nemůžete splést. A pak se snad točilo i v Punkevní jeskyni. Takových krápníků tam ta Šafránková osahala!

V závěru se točí samozřejmě  Demänovskej ľadovej jaskyni. Kde jinde by vzali tolik ledu? Tak že by to nebyla Punkevní, ale vše se točilo tam?

Král: „Budete mít za muže vítěze.“
Komoří: „Zabijáky.
Král: „Hledám svého nástupce. Ne zahradníka.“

Kočky na stromě

Vlevo Mejzí, vpravo Žužu, vzadu Felix

Někdy si připadám trochu divně, když v kočičím domečku hladím Žužu, který se měl jmenovat Gigi, ale manžel mi ho přejmenoval a on na to slyší, a volám: „Františku, Felixi, Macíku, Mejzí!“ No, stejná legrace to musí být, když máte pět dětí. Takový svolávání na večeři musí být zážitek.

U nás je legrace, když kočky přebíhají po střeše domečku a pak se spouští dolů nebo seskakují. Nejednou skočí jedna druhé na záda, a kdybych si nedala pozor, možná by skočila i na mě, nebo by se mi připletla pod nohy.

Kočky na své zahrádce (najdi tři kočky)

Roztomilé jsou taky když okupují celý strom, což je taky důvod, proč nekrmíme ptáčky. Posloužili by hned vzápětí jako krmivo pro kočky.

Kočky na stromě (nejvýš je Felix, vlevo Žužu a vpravo Mejzí)

Miluju Florentýnu

Přišel čas to přiznat. Miluju Florentýnu. Ne jen její recepty, které můžete najít hned v několika jejích knihách, ale i její články a celkově způsob vyjadřování. Poučuje, vysvětluje a ukazuje s takovou laskavostí, že to vůbec nezní jako poučování. Vlastně je docela zábava její recepty a zkušenosti  i číst z pohledu slohového

A co jsem podle ní vyzkoušela a nadchlo mě to?

• Kuřecí křídla, kde vám vysvětlí, jak je správně naporcovat a použít, aby se vám celá upekla a přitom část nespálila.
• Rajčatovou polévku, kterou si od té doby pořád dělám. A mám ji náramně ráda.
• Teplý čočkový salát s pečenou dýní a balkánským sýrem měla před časem v časopise ČD pro Vás.
• Aktuálně mám největší radost ze svatomartinských rohlíčků, které jsem pekla do práce na sv. Martina, protože se tam tak nějak střídáme a občas něco přineseme. Byly tak luxusně jemné a hebké. Jsou lepší než jen kynuté od babičky díky triku s překládáním. Prostě musíte upéct a ochutnat. Slovy to popsat nejde. Překvapivě byly famózní i druhý a třetí den, ne jen teplé. 

Chutnali mnohem líp, než vypadaly ;-)

A jak jsem byla z těch rohlíčků celá unešená, napsala jsem autorce děkovný vzkaz pod článek:

Text jsem nestihla přečíst, potřebovala jsem něco upéct do práce. Časově trochu náročnější kvůli kynutí a postupnému pečení dvou várek. Ale ta chuť. Ta chuť! Už jsem psala, že chutnají skvěle? Slovy kolegyně famózně. Však taky když chci mít jistotu, že recept vyjde, beru recept od tebe. Florentýna = záruka kvality.

A dodatečně díky za recept v časopise ČD pro Vás díky kterému jsme tě objevili. A taky díky za všechny potenciální dcery, které máš, i když já už jsem trochu přestárlá, protože nám výborně radíš a pomáháš, co s čím kombinovat, jak zpracovat a rozporcovat kuře.

Takže moc děkuji za vše a ať se ti daří.

Zareagovala srdíčky v komentáři.

Hledání receptu nyní začínám zadáním suroviny nebo požadovaného jídla do Googlu a za to napíšu Florentýna. A čekám, jestli z toho něco bude. ;-) Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem nenašla žádné recepty na husy, krůty a kozy, které chováme. A ani na divočinu. Nějaký vychytaný recept na bažanta by se taky hodil.

A jen na okraj poznamenám, že mám v knihovně objednanou Vánoční kuchařku pro dceru!

Angeliky vánoční deník (2022), 1. část

Advent je už v plném proudu, tak se pojďme podívat, co se děje u Angeliky. :-)

Pá 25. listopadu, kynutí v chladu

Večer jsem udělala těsto, které bude přes noc kynout v lednici a zítra se s ním budu mordovat, jak můžete sami ostatně vidět v článku zde. Takže sobota byla plná pečení.

Ne 27. listopadu, perníkové chaloupky ve Velvarech

Dopoledne jdeme pouštět draka mezi pole. Je parádně slunečno a hrozná zima. Je to naše první pouštění.

Pouštění draka

Odpoledne jsme vyrazili do Velvar navštívit známou/příbuznou, která peče perníkové chaloupky. A letos ji bývalý manžel přesvědčil, ať je i prodává. Napekla jich snad dvě stě nebo tři sta. Malé za 150 Kč a větší za 250 Kč. Na netu prý stojí běžně tři stovky. Laickým pohledem mi přišlo, že se kšefty docela hýbaly. 

Perníkové chaloupky

Osvícená radnice a vánoční strom

Jinak jsem viděla prodávat svařák a langoše, svíčky, dekorace, hrníčky a čokoládové pralinky. Trochu potíž je, že když už máte všechno, co potřebujete, a taky něco navíc, nemůžete si na každých trzích koupit pár hrnečků, i když se vám líbí. A že se mi jich líbí vždycky hodně. Abychom nezmrzli, prošli jsme si pár hezkých uliček kolem náměstí a na závěr zalezli do Muzea technických hraček, které bylo sice maličké, ale překvapilo nás množstvím zajímavých a cenných exponátů. Jako bůhvíjací pamětníci jsme diskutovali, co známe z domova, či co jsme viděli někde jinde. Například mašinky v Litvínově.

Počkali jsme na slavnostní rozsvícení stromu, zafidlání pár koled a odjeli ke stromečku v naší obci, kde jsme si vyslechli zajímavé povídání bývalé starostky o jesličkách, významu jednotlivých pramenů těsta ve vánočce a pár poznámek z historie obce a dali si svařák. Vlastně jsem měla dva a bylo to na mě skoro moc. Ale v té zimě mi to přišlo k duhu, protože už mě zábly i ruce v bezprstých rukavicích.

Po 28. listopadu, nový návod na pletení

V rámci předvánočních slev (Indie Gift Along) na Ravelry jsem si koupila návod na podkolenky s brioche vzorem a vyplétaný svetr. Těším se, až si je upletu.

St 30. listopadu, nová klubíčka z Moje klubko

Mám špatný výsledky nějakých krevních testů, takže sháním endokrinologa. Je to děsný! Buď berou jen těhule, nebo třeba až v červnu. Jen připomínám, že je prosinec.

Po práci jsem se stavila do obchůdku s přízemi Moje klubko, kde už jsem nebyla celou věčnost. Paní prodavačka mě rovnou uvítala slovy, že jsem tam nebyla tři roky, tedy od té doby, co převzala obchod. Zamýšlela jsem se nad tím a nejsem si tak úplně jistá, jestli jsem tam nebyla, ale je to dost možné. Jenže to není kvůli nové majitelce, ale mému bydlišti. Mám to teď zkrátka dost z ruky. A taky míň nakupuji klubka. Fakt! Nepotřebuji nakupovat vůbec, ale občas se objeví nějaká novinka, kterou zkrátka musím mít. A stejně to bylo s DROPS Fabel PRINT 920 barevná fantazie (fantasy land). Skvělý nápad střídat černobílé úseky příze s barevnými. Viděla jsem je na ponožkách (234-67), svetru (237-39) a taky čepici přímo na stránkách Garnstudia.

Byla jsem zrovna nějak mrzutá, a tak mi parádně zvedla náladu zákaznice, kterou nadchla moje čepice Sweet Bunch s vypletenými hrozny vína, právě z klubek Big Merina koupených tady. Navíc jsem se mohla pochlubit šátkem Lothian z Fabelu a právě rozpleteným brioche šátkem Tourist shawl, který mi dnes nezávisle na sobě pochválili další dva lidi. Nějaká zrzavá paní, možná to byla ta s tou vnučkou, co se jí nesmí říkat, že něco musí, protože jinak pláče. A nějaký pán. Oba mi přáli, ať se mi povede a jako dárek se líbí. Někdo další chválil barvy. Hned mi to zlepšilo náladu.

Rozpletený Tourist shawl

Čt 1. prosince, Adventní pletení ve vinárně na Korunní 105

Cestou k doktorovi jsem se stavila v Růžové cukrárně v Roztokách, protože byla hrozná zima a já měla ještě čas. Mají tam i růžový stromek, ha ha.

Růžový stromek

Celý advent chci mít náladu jako tenhle andílek.

Dezert, co jsem si tam dala

Celá nadšená jsem zase jednou konečně vyrazila na pletení do vinárny. Předtím jsem si na józe parádně protáhla záda (a trochu prochladla), a tak jsem se těšila do tepla. Na webu Šárky Mošové s jejími klubky (Yarn Queen Prague) jsem četla, že má spoustu objednávek, tak jsem si řekla, že ji nebudu zatěžovat praštěným nápadem, že by mi mohla do vinárny přinést jedny jehlice na vyzkoušení. Navíc mě jejich cena přesvědčila, že je zatím nepotřebuji. Já vím, já vím, jsou to Addi, německá kvalita. Ale... čtyři stovky jen za jednu velikost? A přitom už mám doma jiné ve stejné velikosti. Jenom na nich občas něco visí.

Dala jsem si mladou Pálavu, která mě bohužel moc nenadchla. Na to, jak mám Pálavu ráda, to bylo vlastně zklamání. Ale taky to může být tím, že už jsem víno dlouho nepila, takže jsem asi odvykla. Měla jsem hlad, tak jsem pokukovala, co si dávají ostatní. Tajně jsem doufala, že budou mít k jídlu něco víc než fast food, ale když jsem viděla tu obr klobásu (měla snad 30 cm! na dýlku a 4 cm v průměru), změnila jsem objednávku právě na ni. Navíc byla výborná! Ženský říkaly, že je tady mají výborné vždycky. No jo, když já už fakt strašně dlouho nebyla.

Povídání bylo super. Řešily se prezidentské volby – kupodivu se zde sešly ženy se stejným názorem, nebo aspoň nedošlo k žádné hádce. Víme, koho nechceme (B), a zbývají dvě varianty: Pavel a Nerudová. V diskusi zaznívaly kladné hlasy pro oba, ale panovala obava, jestli si paní Nerudová dokáže v druhém kole poradit s nepříjemným protivníkem.

Napadlo mě, že bych každý adventní den mohla dělat něco nového. Akorát v průběhu adventu jsem na to tak nějak pozapomněla. Dneska jsem si ale chvilku pletla v kavárně. Sama. A nebylo to zase tak špatný, ani tak moc divný. A taky jsem vymýšlela, co bych mohla během adventu teda dělat, třeba vyšívat? Nebo konfitovat bažanta? Nikdy jsem nic konfitovaného nedělala. A taky nosit vlastnoručně upletený zelený svetr Mist (ještě potřebuje dodělat knoflíky) a uplést si vánoční ponožky se třpytivou zlatou nití. Takový roztomilý kýč.

Když jsem u těch nových věcí, víte vůbec, že jsem půl roku chodila na jógu?

Pá 2. prosince, potenciální nové cukroví a SKA ponožky

Po pracovním callu mi lektorka doporučila Masarykovo cukroví, s tím, že už ho letos jednou dělala a že bych ho měla vyzkoušet. No, uvidím, z vlašských ořechů nejsem zase tak odvařená, protože je máme doma a tchyně je dává do všech buchet, takže se jim v podstatě nedá vyhnout. Doporučení znělo: předem na 10 min. opražit ořechy v troubě na 250°C.

V rámci SKA jsem chtěla včera nahodit ponožky Krumeluuri od Anny Johanny, na prvního prosince by to bylo pěkné, tam ještě žádné nemám, ale asi jsem si je omylem vypárala, a tak jsem dnes nahodila znovu. Krásných 80 ok na moji malou nožku. Ony to totiž nejsou tak úplně ponožky, ale spíš podkolenky. Doufám, že budou stejně krásné, jako má autorka, koupila jsem si na ně totiž velice pěknou přízi. Hodně hodně barevnou Alegríi Manos del Uruguay 9089 Huarache z Yarn Queen Prague.

Huarache

Další dnešní novinkou byl mandarinkový olejíček, který jsem nechala vonět kuchyní. To bude krásný advent!

So 3. prosince, pečení cukroví

Víceméně hned ráno jsme se s mamkou pustily do pečení cukroví. Začaly jsme lineckým – nekonečné vykrajování hvězdiček a stejný počet hvězdiček s dírou uprostřed. Každoročně je slepujeme domácí rybízovou marmeládou. Následovaly perníčky, kde jsem si užila nejrůznější tvary: stromečky, kapříky, delfínky, beránka, sněhuláky a dědu s pytlem dárků.

Perníčky tradičních tvarů

Po medvědích pracnách ještě v dlani válím rohlíčky a na konci dne je všechno čtvero cukroví hotové. Jak to říkala Florentýna se svými minimalistickými Vánocemi: pro každého člena rodiny jen jeden druh cukroví!

Googlím, jestli se perníčky potírají bílkem, žloutkem nebo celým vajíčkem. A jestli před upečením nebo po něm. Jak to děláte vy? Je některý z postupů lepší? Florentýna potírá žloutkem po upečení. A to jsem se hádala, že takhle je to blbost! :-) No jo, Google opravdu zabrání všem hádkám. Blbost to sice může být dál, ale aspoň zjistím, kdo to tak dělá.

Obalování v moučkovém cukru je letos fiasko! Totální. Aby nehrudkoval, je v něm přidaný škrob. Jen tři procenta, ale stejně to pak vypadá blbě vlhce.

Večer vyrážíme na tradiční vánoční vycházku do parku za světýlky. Letos jsou tam vlci! A dostala jsem tam Mikuláše, i když jsem manželovi uvěřila, že pro mě nic nemá. Ve vánočním sáčku bylo Toffifee, sardelový očka, kaviár...

Vlci

Liška a houby

Osvětlený stromek

Stromek a jesle

Jesličky

Ne 4. prosince, trochu jiná varianta vánoční koledy

Novinkou pro mě je Vánoční koleda u Černé zmije (***). Na ČSFD je velmi dobře hodnocená (89 %), tak se těším, že si to užijeme. I když se u ní píše, že je to pojato trochu jinak. Hlavní roli má Rowan Atkinson (Mr. Bean), který je tak hodný a dobrý, že toho každý zneužívá. Sousedi si chodí půjčovat peníze, obírají ho o jídlo a on to jen trpí. Do té doby, než ho navštíví Duch Vánoc, který chce polepšit hříšníky. Ebenezer se ho ptá, jak to dělá, a on říká, že jim ukazuje různé předky a budoucnost. Jenže předci Ebenezera si vedli překvapivě dobře díky tomu, jací to byli prevíti.

Další části vánočního deníku:

2. část: 5.–11. prosince 2022

3. část: 12.–18. prosince 2022

4. část 19.–25. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023