Výzkum motivace k doktorskému studiu

Dneska mi z VŠE přišel dotazník ohledně motivace k doktorskému studiu. Dotazníky mám ráda a odpovídám celkem s chutí. Chvilka času mě nezabije a navíc by to třeba mohlo někomu pomoci. Nechápu všechny ty neochotné lidi, kteří to radši rovnou zavřou. Měli by si někdy zkusit udělat dotazník a žádat o jeho vyplnění, pak by to brali úplně jinak. Nebo taky ne.

Motivace k doktorskému studiu. Co mě motivovalo, abych šla na doktorát? Bylo toho víc. Rozhodně ten milý chlapík, který nám o něm přišel vykládat. Ten mě na doktorát opravdu zlákal. Těžko říct čím, snad svým charisma. Pak tu je má neutuchající touha dál se vzdělávat. Dozvídat se nové věci, něco nového se učit. Lákala mě možnost učit ostatní. Myslím, že v učení jsem celkem dobrá – tedy, předtím jsem si to myslela, teď si tím ani zdaleka nejsem jistá. Dá se předpokládat, že se na doktorát dostanu relativně snadno… není tam zrovna nátřesk. Všichni se těší, až ze školy vypadnou. Nejistota spojená s hledáním práce a místo oslavy vydřeného titulu pracák se mi taky nezdála jako lákavá vyhlídka. A pak tu byla ta podivná věc, že jsem to musela zkusit. Když to nevyjde, nevadí, myslela jsem si. Dnes už vím, že vadí. Fakt by mě štvalo, kdybych to nedodělala. Ale šlo o to, že když to neudělám, pak na to nemám, věda není pro mě a tak dál, ale když to nezkusím, budu si nejspíš celý život říkat: co kdyby… a tak jsem to šla zkusit. A to byl asi taky jeden z těch problémů. Inženýra jsem nešla zkusit. Šla jsem ho udělat, získat, vyhrát, bojovat, i když to bude strašně namáhavé… a taky že bylo. Ale když něco jdete zkusit, myslíte si (značně naivně), že už jste něco podobného dvakrát udělali, a tak to bude brnkačka. Kdepak, vždycky to byla fuška, a tak je to fuška i teď. Ale teď se vám to nelíbí.

A proč nejít na doktorát?

Možná vám bude vadit málo peněz. A z toho plynoucí závislost na rodičích, nebo potřeba najít si půlúvazek jinde. Možná vám bude vadit nedostatek volného času. Nechcete si už nosit práci domů. Možná vám bude vadit, že i když se snažíte o nejvyšší stupeň vysokoškolského vzdělání, jste na akademické půdě kromě studentů ten nejnižší… a nezřídka se tak s vámi i jedná. Jinde vám říkají „paní inženýrko“, tady si o vás otřou boty. Vždyť nejste ani Ph.D.

Ale možná se vám bude líbit, že si vás pletou se studenty a hádají vám o deset let míň. Že máte přístup k drahým internetovým zdrojům, že můžete publikovat vědecké články a psát knihy, skripta a ještě vás za to platí. Možná si na grantech a projektech vyděláte víc, než kdybyste sehnali průměrnou práci. Možná si snadno zvyknete na kancelář, počítač, nástěnku, vlastní knihovničku plnou zajímavých knih. Možná budete chtít víc, ale to nemůžete vědět, dokud to nezkusíte.

P. S.: Jsem zvědavá, jaké výsledky jim z toho výzkumu vylezou.