První školní den

Tak už je to tady. Začátek školy. A hned pěkně zostra. Kolegyně mě požádala, abych za ni vzala jednu hodinu. Jde jen o tu úvodní, tak to bude v pohodě. Protože je to zároveň moje kamarádka bez váhání jsem souhlasila. Stejně budu tou dobou ve škole.

Výuku mám tentokrát úplně blbě. Nebo taky docela dobře, podle toho, jak se to rozhodnu brát. Super je na tom to, že je to jenom jediný den v týdnu a pak už můžu dělat na té disertaci, nebo se věnovat jiným aktivitám, jak to zatím bohužel vypadá. Ale ne proto, že bych byla zevlák, však sami uvidíte.

A špatné je na tom to, že mám hodinu od devíti do jedenácti a pak od jedenácti do jedné. A večer od pěti do sedmi. Takže mám opravdu zapláclý celý den. A teď mi tam ještě přibyla hodinka od tří do pěti. No, aspoň mi mezi nimi zůstala dvouhodinovka na odpočinutí a mírné vydechnutí.

Ale kdepak, to jsem jenom zapomněla, že každý týden máme od jedné malou poradu. Jen zrovna tentokrát je doplněna o kurz vyhledávání v elektronických databázích. Kdybych měla říct, co si o tom myslím, nic moc hezkého byste se nedozvěděli. Nevím jak ostatní, ale podle mě to je strašná černá díra na peníze. Jenom ty přístupy stojí tolik a já tam snad ještě nikdy nenašla nic užitečného. Vědecké články, pch, kolikrát jsou to strašné kecy. A nejednou si můžu zobrazit leda tak abstrakt a za článek by bylo potřeba zaplatit ještě víc. A ohledně toho, jak to kdo využívá, si taky moc velké iluze nedělám. Neříkám, že je to celé úplně zbytečné, ale dobrá půlka by se jistě dala seškrtat. Hlavně když vidím, že na tohle jdou miliony… Ale dnes tu nebudu kritizovat předražené vědecké časopisy, které by dle mého názoru měly být pro školy zdarma – děláme přece vědu a snažíme se zvyšovat poznání lidí, zpřístupnit ho veřejnosti.

Největší žrout energie bylo to školení a možná se k tomu přidal i oběd z menzy. Z prvních dvou hodin jsem totiž přišla příjemně překvapená. Miluju studenty, kteří chodí do školy ráno. Nebo třeba v pondělí. Raní studenti jsou totiž super. Je to elita. Kdepak, nepřeháním. Ti, kteří chtějí jen titul, nebudou vstávat na sedmou a rozhodně ani na devátou. Ti, již si to přišli „jen odsedět“, v těchto skupinách nejsou. Jsou tam akční lidi, chytří studenti, jsou motivovaní a většinou i velice schopní v nejrůznějších oblastech. Pracovat s nimi je radost. A kolikrát se toho možná dozvím zrovna tak nového jako oni. Třeba že existuje africký ježek. Byla to senzace!

Dělali jsme seznamování pomocí souboru otázek, na které odhadujete odpovědi o té druhé osobě. Jaký je její věk? Umí hrát šachy? Na jaký hudební nástroj hraje? Kolik má sourozenců? A pak došlo k vyhodnocení. Někdo se trefil dvakrát a někdo dokonce sedmkrát z devíti možných. Na otázku jak to udělat, abyste hádali lépe, nedokázal skoro nikdo odpovědět. Ve večerních skupinách vůbec, v dopoledních se tomu snažili přijít na kloub. Nejčastější odpověď byla: Kouknu a vidim. Tak se zkuste kouknout na ulici a řekněte, jestli ten člověk má doma psa, kočku, sovu nebo nic. Někdo zkoušel zobecňovat – nejčastějším alkoholickým nápojem mužů by mohlo být pivo a u žen víno. Někdy to vyjde, jindy ne. Prý, kdo má kočku, pozná to i u ostatních, ale někdy to poznali i ti, kteří ji nemají. Hodně samozřejmě prozradí oblečení – ne o kočce, ale o typu dovolené.

A pak přišla ta větší zábava. Netuším proč, ale když jsem řekla, že to můžou zkusit hádat u mě, hned se všichni narovnali, ožili a hurá tipovat. Z jejich nadšení jsem byla trochu nervózní a rozpačitá. Ti bystřejší se na mě pozorně dívali a zkoušeli tipnout, jak jsem na tom. Ostatní prostě hádali. Například soudili, že umím hrát šachy a bojím se létat, protože tam na to byli otázky, jenže já je nevymýšlela. Pak taky hádali, že mým oblíbeným nápojem je to, co jsem v průběhu hodiny zmínila. A tak jsem se dozvěděla, že bych třeba mohla mít ráda rum nebo myslivce. Tohle byla moje oblíbená otázka. U té jsem si užívala chvilku, kdy všichni hádali a nikdo nevěděl. A třeba tak po dvou minutách se najednou odněkud z rohu ozvala správná odpověď. Teda jedna z možných. Večerní hodiny byly unavenější a ospalejší. Studentům i mně se chtělo spíš odpočívat nebo spát než něco dělat, ale hádat něco o mně jim přišlo stejně zábavné jako těm raním.

Druhá aktivita spočítala ve vyhnání pěti lidí za dveře a přečtení příběhu jednomu dobrovolníkovi, který někdy nebyl tak úplně dobrovolný. Cílem bylo, aby tento chudák co nepřesněji převyprávěl právě slyšený příběh příchozímu, ten jej pověděl dalšímu, ten dalšímu a nakonec nám ho ten poslední zopakoval. Vlastně nám spíš zopakoval to, co z něj zbylo. Byla to šílená legrace. V předchozích letech to zase taková divočina nebyla. Netuším, čím to bylo způsobeno, ale myslím, že jsme si to nakonec všichni užili, doufám, že i vypravěci. A proč jsme to vlastně dělali? Abychom zjistili, že předáváním informací pouze ústně dojde ke značnému zkreslení nejen jednotlivých částí, ale leckdy i pointy. Takže to důležité (třeba termín a průběh zkoušky) je třeba vždy hledat u zdroje, garanta či jiných vyučujících. A že by pomohlo, kdyby si to mohli napsat, mohli se ptát, když něčemu nerozumí, nebyli pod tlakem toho, že na ně každý kouká a směje se a kdyby použili některé pomůcky pro lepší zapamatování jako třeba focus, představování si a podobně…

Back to School 2013

Když jsem se jednou přihlásila na t-zones, abych mohla pár esemesek poslat zadarmo, všimla jsem si reklamy na fesťák Back to School. Normálně bych mu asi nevěnovala pozornost, ale když jsem uviděla, že jednou z kapel budou Horkýže Slíže, na kterých jsem byla při podobné příležitosti před dvěma roky, začala jsem se o to více zajímat. A „vstup zdarma“ je vždycky lákavý. Teď už stačilo jenom se domluvit, s kým tam půjdu.

Sponzorem byl T-mobile a hráli tam Charlie Straight, Discoballs Evelynne a UDG. Slyšeli jsme jen ty poslední a Horkýže. Vloni se téhle akce zúčastnilo sto tisíc lidí. To je dáno také tím, že je to postupně v několika městech.

Horkýže Slíže jsou super, ale poslouchat si je sama doma není takové. Ta bláznivá davová nálada, to nadšení, když všichni řvou ten stejný text, třeba z Ukaž tu tvoju zoo:

„Tak ale stoj už ani muk,
nafotíme riadny book,
len našpúľ pery do óó.

A tak ťa prosím ešte poď,
krásny úsmev na mňa hoď
a ukáž tú tvoju ZOO.“

Všichni skáčou, juchaj a jsou nadšení. Občas do vás někdo strká, to je otrava, ale jinak je báječný. Můžete si text pořádně zařvat: „My máme silný refrén jak hovado…“ Přesně jak se to pro tyhle písničky hodí. Dosud jsem neznala Motorkářskou, ale brzy jsem si i tu začala zpívat s ostatními – text se tak často opakuje, že není problém si ho zapamatovat. A navíc je to děsně chytlavé.

„No teraz môže ísť tak akurát
do prdele.

Kone moje hijé,a diaľnice sú krvavé
Hlavne, že som z Turej za dvadsať minút v Trnave.
Kone moje hijé, a prilba patrí k výbave.
Hlavne,že som skorej,o patnásť minút v Ilave.“

Taky hráli My fucking brother, Í do riti, Logická hádanka, Rn'B Soul, Maštal, moje dvě oblíbené A ja sprostá, Malá Žužu a nevím co ještě. Ke konci nám poděkovali, že jsme tam s nimi a ne třeba V piči na lehátku.

Bylo to super a vážně jsem si to užila. Pořadatelé byli taky celkem vtipní. Chtěli, abychom z dlaní udělali T, že to vyfotí, když je to T-music. A samozřejmě někdo ukazoval něco úplně jiného, což bylo okamžité komentováno: „Ano, vždycky se najde nějaký debil.“ A pak jsme dělali vlnu. Pěkně do podřepu a pak vyskočit s rukama nad hlavou. Kdybyste chtěli vidět, jak skvěle to vypadá v takovém davu, tady je odkaz v čase 2:17.

Hudba z FEKTu

Minulou středu jsem vyrazila na fesťák Hudba z FEKTu, který se konal v areálu VUT v Brně. Údajně tam bylo čtyři a půl tisíce lidí. No, nevím jak to spočítali, když vstup byl volný, ale budiž. Předpokládalo se o dva tisíce míň. Šli jsme hlavně na Vypsanou fixu. Ostatní kapely jsem neznala. Byli tam Faces Are Fiction, UTKO Band, Line, The Substation, Free Fall, Syrovátka Band, Intergalactic Banana Of The Fallen Monkey Nation. Ale i tak to byl super večer. Také se tam předvedly dvě slečny s poledance, takže bylo na co koukat.

Zazněl třeba 1982 originál, Komik Lobotomik, Holka s lebkou, Čtyři slunce, Dezolát, Letadlo, Papírová hyena... a další už nevím.



A málem bych zapomněla, taky jsme si zahrály takovou bláznivost s tužkou. Na papír si nejprve načrtnete cestu, po které byste měli „projet“ a pak se v ní snažíte udržet, když máte tužku kolmo k papíru a čáru děláte tak, že ji nakloníte a necháte upadnout. Tam, kde končí čára, můžete znovu navázat. S protihráčem se střídáte. Logicky vyhraje ten, kdo má delší čáry a přitom se trefí na dříve vyznačenou cestu. Dvakrát za sebou jsem prohrála, ale stejně to byla legrace.

Štěstí

Už nějaký čas se věnuji studiu štěstí... a otravuji s tím všechny ve svém okolí. ;-) Někdy se dozví něco, co je zaujme a někdy mě už nejspíš mají plné zuby, ale i tak si nemůžu pomoct. Teď se chci pokusit svoje poznatky z knih i z vlastního života nějak sesumírovat a vytvořit takový menší seriálek o štěstí podobně jako jsem jej vytvořila o time managementu, i když ten by potřeboval ještě menší úpravy. 

A proč jsem se rozhodla věnovat štěstí? To je přece jasné! Všichni po něm toužíme. Spoustu věcí děláme proto, abychom byli šťastní my, nebo ti, které milujeme. Možná dokonce úplně všechno!

Byla bych ráda, kdybyste mi sem, nebo k jednotlivým článkům připsali vaše způsoby, jak dosáhnout štěstí. Vaše zkušenosti s mými (či cizími) radami. Vaše názory na moje články. A vlastně všechno, co vás napadne. Tak hodně štěstí! :-) Budeme se mu zde věnovat každé pondělí!

Soutěž

Soutěžní otázky
Úvod
1. otázka
2. otázka
3. otázka
4. otázka
5. otázka
6. otázka
7. otázka
8. otázka
9. otázka - poslední

Výsledky soutěže Papadudu 32 bodů
Pepa Kolík 24 bodů
Veber 20 bodů
Ivi 10 bodů
Ota 3 body

Albánie, kráska se špatnou pověstí

Reakce na to, že jedu na dovolenou do Albánie byly dvojího typu, nic mezi. Jedni se děsili, jak je to nebezpečné, a druzí tiše záviděli a těšili se na vyprávění z cest. Já se řadila spíš k těm prvním. Vůbec jsem neměla tušení, co mám od takového místa čekat. Ze zeměpisu ze základky jsem si nepamatovala nic. Nebyl to můj oblíbený předmět. Vlastně spíš patřil k těm, které jsem nikdy neměla ráda. Myslím, že to tak trochu byla vina učitele, který nás nutil umět zpaměti všechny ty údaje: Albánie 28 784 km2 (jako Morava), 2,8 milionů obyvatel v roce 2011, hustota obyvatel 97,4 na km2, hlavní město Tirana. Přece když vím počet obyvatel a rozlohu, nemusím se aspoň učit hustotu, ta se dá spočítat, ale z hlavy dost těžko, že?

Honza Vlasák, autor cestopisu V Albánii nejsou lvi, celkem trefně prohlásil: „zkazky o nebezpečnosti jsou prý výplody lidí, kteří tam nikdy nebyli a snaží se vypadat zajímavě.“ Tak tohle si po své návštěvě myslím také. Albánie mi připadala snad ještě o něco vyspělejší než Lozenc v Bulharsku, kde jsem byla přibližně před pěti lety. Trochu tomu ale neodpovídá jeho další poznámka o tom, že mezi lidmi je údajně 630 tisíc AK–47, tedy kalašnikovů, což znamená, že to je jeden na každého čtvrtého obyvatele. A také zmiňuje, že tu v roce 2001 zmizeli tři studenti. Ale pokud ví, nic podobného se už od té doby neopakovalo. Navíc zmizeli v oblasti s dosud neprozkoumanými jeskyněmi, takže kdoví, co se tehdy vlastně stalo.

Zajímavosti k přečtení

Zase jsem řešila nějaké věci a hledala na internetu všechno možné. I díky facebooku jsem narazila na pár zajímavých článků. Třeba vás něco zaujme. Referáty se mi dělat nechce. ;-)

Nejnebezpečnější drogou naší doby je cukr. Nezbývá než souhlasit. Máte ho ve všem a snadno se na něj zvyká. Aspoň na sobě pozoruju, že když ho nějakou dobu nemám téměř vůbec, žije se mi bez něj docela dobře. - Nemít doma sladkosti je nejlepší způsob, jak se přestat cpát. :-) Možná i jediný. - Zato, jakmile dostanu čokoládku, s chutí se do ní pustím. Nejdřív nezdravě u filmu. A ještě ji koušu místo cucání. A brzy si koupím další, nebo nějaké bonbónky... a už to je.

Někdy není tak snadné vnímat realitu objektivně. Co je to vlastně realita?

Země, kde "jo" znamená "ne"

Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše, stejně už možná podle nadpisu víte, co se chystá. :-) Nebo jsem to mohla udělat jako desátou otázku. 

Ano, jedu na dovču do Albánie, a tak se můžete brzy těšit na malý cestopis nebo možná spíš jen povídání o tom, co jsem zažila a viděla v zemi předaleké. Samozřejmě to bude doplněno fotkami a různými historkami či postřehy. Tedy aspoň doufám, že zažiju mnoho krásného, abych vám pak měla o čem vyprávět.

Určitě to bude zajímavé a dobrodružné.

Soutěž – 9. otázka

Jak se jmenuje známý seriál, který má  na ČSFD přes 70 % a na psaní scénáře se podílel skutečný vědec, jenž je ve své oblasti uznávaným odborníkem? V češtině od něj ale ještě nevyšla ani jediná kniha. Slováci už mají alespoň jednu.

Pondělní pozitiva a oběd zdarma

Začátek pracovního týdne má stejnou výhodu jako každé ráno - začínám znovu a mám pocit, že před sebou mám spoustu, dosud relativně volného času, se kterým mohu naložit podle svých potřeb. Zdá se, že se dá stihnout všechno, co si naplánuji, bez ohledu na to, kolik toho je. 

Pondělí je zkrátka vždycky tak trochu optimistické a plné naděje. A tak je tomu i dnes. Ačkoliv vím, že bych si měla naplánovat na každý den maximálně deset činností, můj seznam už jich má sedmnáct. A to jsem určitě na něco zapomněla.

Dneska jsme měli první po prázdninovou poradu s novou vedoucí. Bylo to příjemně krátké a dobře zaměřené na výuku. Seznámili jsme se s novými doktorandy a kolegyně navrhla, že bychom se jako škola mohli zapojit do Um sem um tam. Už jsem byla trochu v obraze, protože mi o něm řekla hned ráno a já se tam přihlásila. Překvapeně jsem zjistila, že o něm píše i Lucie Mádlová. Je to projekt, který by měl pomáhat neziskovým organizacím získat rady odborníků. Když se tam zaregistrujete, můžete si prohlédnout výzvy a vybrat si, komu pomůžete. A co z toho budete mít? Kromě dobrého pocitu si můžete v praxi vyzkoušet, jak řešit různé problémy, což by se mohlo líbit především studentům, kteří si stěžují, že většina přednášených studií a úkolů je jen teoretická a k ničemu. Vlastně je to jeden z možných způsobů, jak můžete být společensky odpovědní a to v oblasti, ve které jste dobří. Získáte nové zkušenosti a kontakty a můžete uplatnit i svoje dosud nevyužívané schopnosti.

Pak jsem se vrhla do prohlížení nejrůznějších stránek věnovaných společenské odpovědnosti firem, neboť bych svou práci ráda dokončila ještě v letošním roce (2013, nikoliv školním). A našla jsem moc zajímavý článek o plýtvání potravinami, což mi připomnělo 6. soutěžní otázku. Jak můžete být více společensky odpovědní kromě třídění odpadu? Velice snadno - kupujte si jen tolik jídla, kolik opravdu sníte. Lucie Mádlová uvádí podle zdrojů OSN, že v popelnicích skončí třetina všeho vyprodukovaného jídla. Průměrný Američan vyhodí kilo potravin denně. „V České republice se každoročně vyprodukuje přibližně 729 tisíc tun potravinového odpadu, což představuje 69 kilo na osobu ročně.“ Touto otázkou se u nás zabývá sdružení Zachraň jídlo, které pořádá 10. září na Václavském náměstí v Praze oběd zdarma pro tisíc lidí z potravin, které by zbytečně přišly nazmar. Partnerem projektu je například makro, nadace Big Think od Telefónicy a další.

A co se týče mojí disertace, zrovna se snažím vytvořit dotazník, který bych mohla rozeslat malým a středním podnikům, abych zjistila, nakolik jsou seznámeni se společenskou odpovědností a kolik toho v jejím rámci dělají, ačkoliv třeba nemají ani tušení, že něco takového existuje.

Soutěž – 8. otázka

Tentokrát se podíváme na několik architektonických památek. Něco vám o nich prozradím a vy můžete hádat, o které hrady či zříceniny jde.

• Jedná se o strážný obytný hrad. Z roku 1427 je o něm první písemná zmínka. Šlechta zde bydlela jen asi pouhých 200 let, neboť byl těžko dostupný. Jedná se o soukromý hrad nacházející se ve stejnojmenné obci. Jednou z nejcennějších částí je dochovaný gotický oblouk před prévetem.

• Následující hrad se dá snadno splést s jiným díky naprosto shodnému německému názvu. Ovšem tento má jako bonus ještě český název, jenže takový, který není nijak netypický a opět se dá snadno zaměnit s jinými hrady. Je to zřícenina ze 14. století a vystavěli ji páni z Dubé. Krátce zde pobýval i pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Hrad je kromě věže přístupný celoročně.

 

• Velký soukromý hrad nacházející se v malé obci má opět zákeřný název. Stačí odebrat první slůvko a už jste o 200 kilometrů jinde. Hrad byl vystavěn na obranu Prahy. Majitelé bydlí v prvním patře a v létě i ve třetím. Ve druhém se provádí. O kus dál za hradem je ve věži hladomorna.

 

Velká turistka

Turistický deník už mám nějakou dobu, řekla bych tak tři roky, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím se mi zdá pravděpodobnější, že to asi bude o trochu dýl. Každopádně, když jsem se dnes podívala na celkovou statistiku, nestačila jsem žasnout. A to tam nejsou započítané nové vizitky (76 ks), jejichž kupóny jsem dosud neposlala k zaevidování.

Vyberu jen ty kategorie a regiony, z nichž mám více než deset vizitek:

města	31
hrady, pevnosti a tvrze	22
rozhledny a vyhlídkové věže	21
zámky	19
církevní objekty  + expozice a muzea	15
přírodní zajímavosti	13
architektura a umění	12

A teď ty regiony:

Šumava	34
Praha a okolí	33
Labské pískovce  a Lužické hory	30
Český ráj	17
Vysočina	16
Brněnsko  a Drahanská vrchovina	14
Střední Polabí	11
Jižní Morava	10

Malé lákání po delší odmlce

Při pohledu do diáře si říkám, jak strašně moc jsem vás zanedbávala! Stihla jsem toho za prázdniny tolik podniknout, a tak málo jsem vám o tom napsala… ale nemusíte se bát. Spoustu toho snad ještě napíšu… a vy budete mít co číst a moci se se mnou pustit do různých dobrodružství po krásách naší vlasti a jukneme se i do ciziny.

A pak… až bude čas, jak se nesprávně říká, vytvořím malý seriálek o štěstí. Snad ještě v tomto roce. Stávám se totiž „odborníkem“ na tuto oblast. Takže se máte na co těšit. A já už utíkám rychle psát, ať máte co číst. Doufám, že se vám to bude líbit.

Co si přečtu v říjnu

Autorka mého oblíbeného blogu napsala knihu! Jasně, není na tom nic divného, když píše blog a do různých časopisů, ale... stejně je to takové trochu divné... Myslím povzbudivé a fascinující. Je to normální člověk jako já. Člověk, kterého znám prostřednictvím jeho blogu, kde se dovídám o různých starostech všedního života a jejich zvládání. Na spoustu věcí mám stejný názor a na další spoustu opačný nebo jiný, ale stejně se mi to moc líbí.

Ani si nedokážu vzpomenout, kdy mě poprvé napadlo napsat vlastní knihu. Už to asi bude hodně hodně dávno. Popravdě ani nevím, o čem by vlastně měla být. Za těch deset let, co o něčem takové uvažuji (děsné, jak to letí...) jsem měla spoustu nápadů, které jsem postupně porůznu zavrhla a znovu vyhrabala. Od románu přes sérii povídek, zkušenosti ze života, zápisky ze života na vysoké škole až po populárně naučné knihy.

Myslím, že tahle kniha bude stejně pěkná jako autorčiny veselé, krátké a povzbuzující články. I obálka se mi líbí. Dýchá takovou příjemnou atmosférou. Až si ji přečtu, povím vám, jestli je tak pěkná, jak od ní očekávám... V knihkupectvích by měla být už 5. září, takže očekávám, že v říjnu ji budu mít přečtenou celou. :-)

Soutěž – 7. otázka

Dnešní otázka má dvě části a odpovídat na ni můžete až do příštího pondělí...

1. Kdo byl dřív - muž nebo žena? (vysvětlení)
2. Kdo jsou guevedoces? (tak trochu nápověda k první otázce)

Za minulou chybějící otázku bude příští pondělí 26. srpna náhradní otázka zároveň s tou, která bude nová a poslední. Na obě budete moci odpovídat až do poloviny září, kdy proběhne uzavření soutěže a vyhlášení výsledků.

Šťastně uklízím kancelář

Když jsem dnes po týdenní dovolené přišla do kanceláře, fascinovaně jsem si prohlížela kolegyninu část. Byla tak překrásně uklizená, že mě to až šokovalo. Jak se jí podařilo uspořádat to množství čajových pytlíků a krabiček do tak úhledného a harmonického celku? 

Hned jsem se pustila do svých hromad papírů nevzhledně vyčuhujících z polic, knížek založených papíry s poznámkami do skript i jinam, roztodivných krabiček a pytlíků čajů, oschlých květin a dosud neroztříděných materiálů k disertaci. Po hodině práce byly hotové tři poličky ze šesti, sice jen ta snazší polovina, ale i tak mě překvapilo, jak málo času mi zabralo všechno to vyndat, otřít prach, a zase pěkně a snad i lépe naskládat zpátky. Také se mi podařilo objevit některé dávno zapomenuté čajové poklady, přesně jak to u větších úklidů vždycky bývá. 

Takže když se vám nic nechce, jako ráno mně, mohu vám jen doporučit uklidit některou část svého majetku. Třeba jen jednu poličku nebo šuflík. Hned budete mít lepší pocit, že vám dílo roste (ubývá?) pod rukama a máte doopravdy hotovo, což u mnoha dnešních zaměstnání není.

Co stojí za to si přečíst...

Pustila jsem se do likvidace záložek v Mozille, protože už jich tam mám zbytečně mnoho. Články, které jsem si kdysi určila k přečtení, už jsou dost možná neaktuální, ale třeba z nich vyčtu něco zajímavého, co se mi právě teď bude hodit. O ty nejlepší se s vámi chci podělit, protože nemá smysl je sem přepisovat. Jsou to vesměs krátké články tak na pět minut.

O vašich stinných stránkách,

Když vám jeden partner nestačí, názor si udělejte sami,

Jak si splnit své sny,

Kde se vzal Trautenberk?

Šunkofleky proti osamělosti - úplně jsem na ně dostala chuť.

Miluji tě, mé VUT

Song trochu zvláštní, nicméně vskutku vtipný, zvlášť když se díváte na obrázky. Dokonce tam je i ten týpek z IT Crowd. ;-)) Pěkná publicita. Kreativní nápad.

Soutěž – 6. otázka

Tentokrát máte prostor pro kreativitu ;-). Zajímá mě, jak by se ve vašem životě mohla objevit společenská odpovědnost. Jak byste vy sami mohli být více odpovědní ve svém životě? Co byste mohli pro společnost snadno udělat?

Ideální by bylo kdybyste to opravdu udělali, když už jste to vymysleli.

Soutěž - 5. otázka - nápověda

Jedná se o hodně staré dílo. Snad báje či co. ;-)

Jak se ochladit? (3/3)

Na Vitalia.cz nabádají:

• Zajděte do kostela: Pokud máte pochůzky venku, jděte se na chvilku zchladit někam, kde je klimatizace, třeba do banky, na úřad, nebo do přirozeného chladu kostela. Právě toto místo vám mohu s chutí doporučit. Praktikovala jsem to už ve své Praze "čtyři" a pak i v Pardubicích a Kolíně. Nejen, že se ochladíte, můžete se na chvilku zastavit a zamyslet se. Třeba nad smyslem svého bytí, nebo spěchu.
• Choďte po-ma-lu. Budete se méně potit a dáte svému srdci příležitost lépe zvládat zátěž.
• Používejte vějíře nebo slamáky na hlavu coby módního doplňku. Kromě jiného je to letos hodně populární a navíc i praktické.
• V horku často natékají nohy, dejte si je tedy na vyvýšené místo. Častěji se projděte nebo udělejte pár dřepů. Osprchujte je studenou vodou.

A ještě drobné doplnění z mých zkušeností:

• Také jsem si oblíbila osvěžující pleťové vody, které nabízí například Oriflame. Ale spokojenější jsem s tou levandulovou od Salusu, kterou jsem si impulzivně koupila už v červnu.
• Vyčešte si vlasy vzhůru. Bude vám menší teplo, když vám nebudou hřát krk.

Předešlé části seriálu:
Jak se ochladit? (1/3)
Jak se ochladit? (2/3)

Zdroje:

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pocasi/199877/pekelna-vyhen-ze-sahary-jak-se-ochladit-a-nespalit.html 

http://www.extra.cz/lizani-zapesti-a-dalsich-8-super-triku-jak-se-ochladit-v-parnem-lete 

http://www.novinky.cz/vase-zpravy/praha/2053-18836-jak-se-ochladit-a-pritom-nenachladit.html

http://www.living.cz/tipy-a-trendy/jak-se-ochladit-bez-klimatizace-a-nebo-take-trochu-jen-letniho-cteni.html

http://zpravy.idnes.cz/jak-se-chovat-ve-vedrech-0sz-/domaci.aspx?c=A130727_100252_domaci_hv 

http://www.vitalia.cz/clanky/petice-rad-jak-se-zchladit-v-horku/ 

Jak se ochladit? (2/3)

Na stránkách extra.cz radí trochu méně obvyklé věci:

• Povlékněte si postel hedvábným či saténovým povlečením. Z jiného zdroje můžu doporučit na takovou postel neskákat, protože to klouže, a romantický večer by mohl skončit v nemocnici.
• „Lízejte si zápěstí: Sami sobě nebo navzájem, jak chcete. Dělají to tak opice, aby cca na hodinu snížily teplotu těla. Pokud by vás zápěstí přestala bavit, funguje taky krk a kolena. Nenechte se vykolejit pohledy spolucestujících v tramvaji.“ Těžko říct, jestli je to myšleno vážně. ;-) Každopádně si můžete zápěstí jednou za čas navlhčit troškou vody.
• Nenoste kovové ozdůbky, které vás hřejí.
• Postavte větrák na zem a nasměrujte ho vzhůru, aby na vás hnal studený vzduch ze země. 
• Krémy uchovávejte v ledničce, aby se nezkazily. Navíc vás příjemně osvěží.
• Vytáhněte spotřebiče z elektriky: Vytváří teplo, i když je zrovna nepoužíváte.

Na Novinkách.cz zpovídali MUDr. Miroslavu Podzimkovou, hygieničku a epidemioložku z pražské Nemocnice Na Bulovce. Ta radí (co už nebylo výše):

• Vyhýbat se teplu a přímému sluníčku.
• Omezit fyzickou zátěž. Na Vitalia.cz radí omezit jakoukoliv namáhavou činnost. Pokud už ji udělat musíte, nechte ji na chladnější dny nebo na ráno. V práci si dělejte častěji přestávky. Projděte se.
• Nosit pokrývku hlavy a ochranné brýle s UV filtrem.
• Koupat se ve vlažné vodě.

V našich podmínkách mírného klimatického pásu klimatizaci do bytu vůbec nedoporučuje. Stačí prý větrák.

Karel Holý na Living.cz vyzdvihuje následující:

• Postavit něco slunci do cesty: Zatáhnout okenice, rolety či závěsy. V případě nouze přetáhnout přes okno bílé prostěradlo nebo alobalovou fólii.
• Větrat: „Pouštění větráků a různých jiných ventilátorů v uzavřené místnosti je vlastně jen nesmyslné víření prachu.“ Udělejte průvan mezi obývanou místností a chodbou či jiným studeným prostorem.
• Vyhnout se kávě a alkoholu, neboť dehydratují. (Mimochodem, správně je slovo dehydrovat i dehydratovat, ověřeno v Novém akademickém slovníku cizích slov od Academie.)
• Ochlazovat „konce trupu“, tj. hlavu, nohy, ruce. Blesk radí: Ochlazujte si nohy lavorem se studenou vodou a na zátylek si přikládejte namočený kapesníček. Tato dvě místa jsou údajně „ovladači teploty“ těla. Ukázalo se, že stříkání vody na ruce nebo jejich otření vodou, je jeden z nejlepších způsobů, jak se ochladit v horké místnosti.

Předchozí díl seriálu ZDE.

Soutěž – 5. otázka

Jaké klasické literární dílo vám připomíná příběh, který se objevil na Novinkách. Šlo o to, že spolu manželé žili 61 let, a když Bea Greenová zemřela, zastavilo se o sedm hodin později jejímu muži srdce.

Pozn.: Nápověda opět ve čtvrtek. Snad nebude potřeba. ;-)

Jak se ochladit? (1/3)

Horko útočí ze všech stran. Na sluníčku se vůbec nedá být a ve stínku to také není žádná sláva. V panelových domech nemůžeme spát... Někdy stačí zmáčknout čudlík a klimatizace udělá z vašeho soukromého pekla opět obyvatelný prostor. Ale co když takový luxus nemáte? Nebo potřebujete jít ven? Z různých stránek jsem pro vás sesbírala a vyzkoušela tipy, které by mohly fungovat. Pokud máte nějaké vaše vlastní vyzkoušené způsoby na zvládnutí horka, neváhejte mi je napsat. Postupně bych ze všeho vyzkoušeného ráda vytvořila soubor ke stažení, aby byl stále pěkně k dispozici.

Blesk.cz radí ochladit se tak, jak to dělají Beduíni:

• Pijte vlažné nápoje. Já vám mohu doporučit Touarega (směs zeleného čaje gunpowderu a marocké máty nany). Můžete si ho i osladit, ale to bych vám neradila. Zkusit lze slaný čaj, neboť sůl zadržuje v těle vodu. Na ten teda chuť nemám. Ibiškový čaj - květ ibišku nechte vyluhovat přes noc. Je kyselý, takže osvěží. Ještě mám vyzkoušenou obyčejnou vodu z kohoutku s citronem. Na studené či ledové nápoje zapomeňte. Je to šok pro žaludek a navíc se to vaše tělo snaží odčinit tím, že vás zahřívá. Na Idnes doporučují dospělým vypít 2,5 až 3 litry vody. Při vysokých teplotách (stejně jako při nízkých, což dobře znají horolezci a polárníci) se po nějaké době ztrácí pocit žízně. Nejlepší je čistá voda, slabé čaje a denně jedna minerálka na doplnění potem ztracených minerálů. U těch ovšem střídejte značky a čtěte etiketu. V klimatizovaných místnostech je třeba pít více, protože dýcháte suchý vzduch. MUDr. Miroslava Podzimková doporučuje pít nechlazené nápoje, minerální vody s nižším obsahem sodíku a bylinné odvary. Karel Horký z Living.cz doplňuje Pít hořký, teplý čaj. Není třeba pít tekutiny, které udržují vodu v těle (viz výše slaný čaj), pokud máte dostatečný přísun tekutin. Každou hodinu byste měli vypít přibližně sklenku. Existují i opačné rady: Uvařte si čaj z kopřiv a popíjejte ho celý den. „Mnoho lidí trpí zadržováním tekutin v těle při extrémních teplotách. Kopřivy jsou bohaté na draslík, vápník a hořčík, podporují krevní oběh a odvádí nadbytečné tekutiny z těla.“ (Extra.cz) Vyhýbejte se vodě v plastu, zvláště pokud mohla být vystavena vyšším teplotám nebo slunci.
• Jezte lehkou stravu. V létě je nejlepší nezatěžovat tělo čímkoliv, co se dlouho tráví, protože tím se tělo ohřívá. To si nechte na zimu. Teď se pusťte do rýže a zeleniny, příp. kuřecího. K ochlazení využívám též kozí mléko či jogurt a kefíry (i z kravského mléka). Příjemně osvěžují svou kyselostí. Na stránkách extra.cz radí: jezte kořeněná jídla. Pálivé koření vám pomůže, neboť podporuje pocení. A když se potíte, ochlazujete se. Podzimková doporučuje: Jíst potraviny s ochlazujícím účinkem (mléčné zakysané výrobky, studené polévky, zmrzlinu apod.). Ta zmrzlina se mi teda nelíbí. Vyhýbat se sladkým a syceným nápojům s ledem. Před spálením vás údajně ochrání následující potraviny: rajčata, mrkev, meruňky, mango, meloun, špenát, brokolice, jahody, citrusové plody, papriky, černý rybíz, olivový olej, avokádo, nesolené ořechy, ryby, vejce, paraořechy, kapusta, hrášek, cuketa, hořká čokoláda – denně 20 g kvalitní hořké čokolády a pokožka vydrží dvakrát vyšší dávku UV záření.
• Zahalte se. Je vám teplo, ačkoliv máte pouze plavky? Pak se raději oblékněte do volných prodyšných tenkých bavlněných šatů, kalhot a triček. Na stránkách doporučují kašmír, hedvábí, bavlnu a len. Můžete si to vyzkoušet sami na sobě, protože vysvětlit to neumím. ;-) Na Vitalia navrhují pouze 100 % bavlnu, ačkoliv se mačká. Saje totiž pot a chladí. Vyzkoušet také můžete funkční oblečení z Moiry, Craftu a podobných druhů.
• Buďte při zemi. U země se drží lehčí studený vzduch. Ale v kanceláři se mi bude vleže trochu hůř pracovat.

Pokračování ZDE.

Dělá mi chutě...

Nedávno mi jedna známá vykládala o tom, že si s přítelem udělali motorkářský výlet po krásách naší vlasti. Mimo jiné navštívili zámek Hluboká a Červenou Lhotu, na něž na oba mám už delší dobu políčeno. Další stavbou, na kterou si dělám zálusk, je romantický hrad Bouzov.

Tak snad brzy. :-)

Tenkrát na východě

Možná znáte film s tímto názvem, já už si na něj nevzpomínám, zato včerejší povídání s přáteli v takto nazvané pivnici byla zábava, než jsme se dostali k politice. Zašli jsme tam proto, že jsem venku viděla ceduli s výjimečně přitažlivou cenou zrovna u Březňáka, oblíbeného piva mého přítele. Lokál to byl takový všelijaký, ale sedělo se tam docela pěkně.

Setkala jsem se ovšem s nedůvěrou ohledně názvu, neboť o dvě ulice výše je takto pojmenovaná hospoda trochu jiného ražení. O její existenci vím, párkrát jsme tam byli na Rampušákovi, ale jak se jmenuje, si nepamtuji. Nikdy mi na tom příliš nezáleželo. Když pak jdeme kolem, musím se smát. Taky to má v názvu Tenkrát, jenže na západě. ;-)

Zdá se nám to podezřelé, a tak se pak dívám do počítače, jak to je. Hned se to vyjasní, obě to jsou provozovny společnosti Pivní kultura, s. r. o.

Soutěž - 4. otázka - nápověda

Nahoře fotky z města, v němž se nachází kostel číslo 1.

Dole - fotky z města, kde se nachází kostel číslo 2. .... Teď už je to fakt lehký. Jen ještě zjistit, co mají ty dva společného ;-)

 

Soutěž – 4. otázka

Co mají tyto dva kostely společného a v jakých městech se nacházejí? 

Prozradím, že pokud odhalíte jeden z nich, ten druhý pro vás bude snazší. Ve čtvrtek přijde opět fotografická nápověda!

1. obrázek

2. obrázek

2. obrázek - detail







P. S1.: Je to celkem lehké a může na to přijít každý (stejně jako u všech ostatních otázek!). Není nutno mě osobně znát. ;-)) 
P. S2.: Bodové skóre se nám trochu srovnalo. Tak hodně štěstí v této i dalších otázkách.

Neobyčejná cesta domů

Hned při pondělku vám povím o svém malém ženském dobrodružství, které se přihodilo minulý čtvrtek. Rozhodla jsem se zajet na víkend za rodiči. Třeba podnikneme nějaký výlet, nebo navštívím někoho známého. Na vlak jsem vyrazila tak akorát, abych si stihla koupit lístek. V Brně je to teď trochu složitější, protože cosi opravují na hlavním nádraží, takže se musí jezdit na ta ostatní. Ale to pro mě nepředstavovalo žádný problém. Mou cestu domů to nijak neovlivnilo. Už cestou z tramvaje jsem okukovala lidi a přemýšlela, co je na nich zajímavého – krátké šaty, zvláštní vlasy, vysoké boty… a pak jsem zahlédla paní středního věku, která mě extrémně zaujala. O ostatní jsem ztratila zájem. Vlastně ani ta žena pro mě nebyla tak podstatná, dokonce jsem přehlédla fakt, že jde na vlak spolu s dcerou a vnučkou. To podstatné byl háčkovaný vak, který měla přehozený přes rameno. Byl vytvořen ze čtverců jakoby patchworkovým způsobem a moc se mi líbil. Černo-bílo-šedý a stříbrná k tomu. Elegance sama! Hodil by se snad i na společenský večírek.

Než jsem si koupila lístek, žena mi někam zmizela. Možná ani nejede stejným vlakem, napadlo mě. Ale třeba jo. Mám víc batohů, než je zdrávo, a rozhodně s nimi nehodlám prolézat celý vlak, abych pak zjistila, že v něm není. I když, kdyby tady někde byla… ;-)

Před posledním vagónem je poštovní vůz. Kam jít? Vlevo nebo vpravo. Sice jsou tam lákavě otevřené dveře, ale zadoufám, že nešla do posledního vagónu. Taky se mi tam nechce. Člověku připadá, že není tak bezpečný. Další je onen poštovní vůz, kde je málo míst k sezení, a u toho následujícího nejdou otevřít dveře. Času mám dost, a tak jdu dál. Nastoupím a minu pár poloprázdných kupéček. Nechce se mi s nikým mačkat! Když konečně najdu volná místa, jsou v protisměru. Já ale raději sedím po směru. Je mi příjemnější, když vidím, kam jedeme. Do dalšího kupé si už sednout musím, protože proti mně jdou ti, kdož nastoupili dalšími dveřmi a o moc víc místa už tam dál za nimi nebude. Navíc bychom se v té uličce museli vyhýbat.

Sotva nakouknu dovnitř, rozzářím se jak sluníčko. Zrovna tady sedí ta paní s háčkovaným vakem a dokonce tam má ještě dvě místa volná! A ve správném směru.;-)

Napůl nenápadně se pustím do studia a už si črtám, jak je udělaný. Škoda, že nejede sama. Hned bychom hodily řeč. Na vaku jsou dva druhy čtverců – s kruhy a ten babiččin. Jsou vždy háčkovány ve stejné barevné kombinaci. Dobrý nápad! Je to pěkné a elegantní.

Jejda, vystupují nějak brzy. Rychle najít foťák, všechno nechat ležet a hurá za nimi ke dveřím. „Prosím vás, mohla bych si vyfotit Vaši tašku? Mně se strašně moc líbí.“

Paní je trochu překvapená, není mě totiž moc dobře slyšet, protože vlak hlučí. Ale pak se usměje a tašku mi nastaví. Jen rychlá, poměrně nekvalitní fotka, ale pro představu a připomenutí to stačí. Přece jen mám něco nakresleno. V nejhorším případě bych to taky mohla zkusit z jiných čtverců, že? :-) Ale není třeba. Doma porovnám fotografii s návody v knížce – přesně sedí. Vršek potom několikrát obháčkuji řadou krátkých sloupků pro zpevnění.

Taky bych ji uvnitř mohla vylepšit podšívkou, aby nevypadávaly drobné cerepetičky jako řasenka, klíče a tužka, jo, na ty klíče by se možná hodilo poutko nebo vnitřní kapsička. Navíc se podšitá taška nebude vytahovat, což u háčkovaných výrobků hrozí. A navrchu by měl být určitě zip nebo knoflík proti kapsářům a rozsypání. A teď už jenom sehnat klubíčko a háček! :-)

Soutěž - 3. otázka

Potěšení za deset korun ;-)

V levných knihách jsem si koupila jedno DVD za směšných 10 kaček. Běžně to nedělám, protože si říkám, že to určitě nebude kvalitní a navíc nechci doma hromadit další věci. Ale za deset korun se tomu nedalo odolat, protože to byl jeden z těch nejlepších filmů, které mohu vidět stále znovu. Vaším úkolem je uhodnout, o jaký film šlo.

Jak už jsem řekla, je to jeden z mých oblíbených. Už je poněkud starší a existuje i stejnojmenná kniha. Je to tak trochu komedie. Název se skládá ze dvou slov rodu ženského. Na ČSFD má samé kladné recenze, ale necelých 80 %.

Máte mě rádi, protože se na vás směju

Nejednou se podivuji tomu, jak na mě lidé reagují. Mám ráda lidi a ačkoliv jsem dřív byla plachá a nesmělá, dnes se nebojím oslovit někoho cizího a zeptat se téměř na cokoliv, co mě zajímá. Upřednostňuji komunikaci face to face, protože  je mi milejší a navíc jsem si všimla, že na mě spousta lidí reaguje velice kladně. Myslím, že kdybyste se zeptali docela cizích lidí, kteří se mnou chvilku mluvili, označí mě za milou a přátelskou. Asi mám nějaké charisma, o kterém nevím.

Tenhle článek začal vzpomínkou na Honzíka, malýho kluka, kterýho mám abnormálně ráda. Přitom mě běžně malý děti neberou. Žádné juchání a rozplývání se. S ním je to jiné! Pouhá vzpomínka mě přinutila se usmát. No jasně. On se na mě směje a já se pak směju na něj. Tím to je. Získal si mě úsměvem. Vykládám si to jako náklonnost, a tak ho mám taky ráda. (Někde jsem četla, že máte rádi lidi, kteří mají rádi vás.) Ale pravdou je, že jsem mu možná úplně fuk. Možná se směje jen tak. Jen proto, že je spokojený. Myslím, že to nevědomky dělám taky tak. Že k sobě přitahuju lidi, protože se na ně směju. Ačkoliv se dost často nesměju na ně ale jen tak, protože jsem spokojená. Každopádně doporučuju vyzkoušet. ;-)

Soutěž - 2. otázka - nápověda

Základem hledaného slova, jehož se týká 2. otázka je pojmenování rostlinného tuku.

Hračkobraní 10.-14. července 2013

Jak mnozí z vás možná už ví, chystám se tento víkend na Hračkobraní v Kamenici nad Lipou, kterou jsem nedávno navštívila, ale ještě jsem vám o ní nestihla napsat. No jo, léto je více cestovatelské, než bych očekávala. 

Osmý ročník Festivalu hračky z přírodního materiálu se koná na zámku během větší části tohoto týdne. Festival nabízí prohlídku hraček, jejich výrobců či návrhářů a tvůrčí dílny, kde si můžete vyzkoušet výrobu těch jednodušších. A samozřejmě doprovodný program.

Cílem festivalu je propagace českých autorský hraček, což mě na tom láká asi ze všeho nejvíc. V letošním roce jsem byla nejméně v jednom muzeu hraček, takže se těším, co nového uvidím. Upřímně doufám, že se setkám především s hračkami ze dřeva, ale také z textilních materiálů, pro které mám slabost. Když si vzpomenu, jak jsem se jako malá pokoušela ušít si panenku z ponožek :-).

Jako správná pozvánka, musí i tento článek uvádět: co se kde bude dít a za kolik. Takže ceník můžete najít na stránkách ve zdrojích, zde snad jen poznámku, že jednodenní vstupné na místě pro dospělého je sto korun, což myslím není špatné. Záleží na tom, co za to dostanete, a to vám můžu říct teprve, až se odtamtud vrátím. ;-)

Zajímavostí je, že se na Hračkobraní můžete setkat s hračkami oceněnými jako "Správná hračka". Ty mají mít kromě bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti navíc estetické a výchovné kvality pro rozvoj dítěte. Jsem a ně upřímně zvědavá.

Zdroje: 

http://hrackobrani.cz/o-hrackobrani/

Soutěž – 2. otázka

Čím je významný dnešní den z pohledu některého ze známých náboženství? Souvisí to s Měsícem a 7. srpnem 2013.

Tentokrát můžete odpovídat až do úterý 16. 7. :-) V pátek přidám nápovědu. Můžete si na ni počkat, ale riskujete, že nebudete mezi prvními pěti.

Kolej nebo byt? Kde mi bude líp?

Mnohokrát rozebíraná otázka v různých médiích. Až si začínám říkat, že je fakt trapná. A stejně o ní nacházím nové a nové články. Nebudu tajit, že jsem fanda kolejí, a kdybych mohla, bydlela bych na nich celou vysokou školu. Podle mého názoru totiž hravě zastíní všechny výhody bydlení na privátě. Proto taky začnu tím druhým.

Jednotlivé priváty jsou značně odlišné snad všemi parametry, které u nich můžeme pozorovat. Cena se různí a netroufám si říci, kam až sahá, ale setkala jsem se i s privátem za dva tisíce, takže ceny mohou být i příjemně nízké. Často jsou podobné té, kterou zaplatíte na koleji. Výhodou může být umístění. Pokud budete chtít, je značně pravděpodobné, že se vám podaří sehnat bydlení třeba hned u školy, nebo někde v centru. Kolej si takto podle svých představ nepřestěhujete. Taky komfort je různý, majitel vám může dát k dispozici pračku, mikrovlnku, televizi, může vás nechat chodit na lodžii. Je celkem pravděpodobné, že kuchyň bude mít vybavenou lépe, než je ta na kolejích, i když je nutno přiznat, že kvalita ubytování tam také roste. Na druhou stranu se můžete setkat s tím, že vám bude svévolně navyšovat cenu, vypínat na noc ledničku, zakazovat vám návštěvy, nepodepíše s vámi žádnou smlouvu, znenadání vymění zámek nebo nastěhuje příbuzné místo vás…

Na kolejích jsem si oblíbila především jejich bezstarostnost. Jasně, nebydlíte, s kým chcete, a při vstupu se musíte prokazovat kartičkou. Na druhou stranu, když se jednou prokoušete byrokracií razítek a přidělování kolejí, neřešíte už vůbec nic, jen pravidelně posíláte platby. Neteče vám voda? Rozbilo se světlo? Ucpal se odpad? Ulomily se dveře, rozbila se lednice nebo cokoliv dalšího? Napíšete to do knihy a třeba už druhý den je všechno v pořádku. Žádné starosti. Na patře nebo aspoň v budově máte spolužáky, můžete se s nimi poradit, vyměnit věci… pokecat s učitelích nebo čemkoliv jiném ze školy. I v případě, že nejste ze stejné školy, máte podobné starosti. Máte pochopení pro to, že tento týden někdo uklízet nebude, protože má zkoušky. Všichni jste studenti, a tak trochu na stejné lodi. Můžete společně chodit pařit, nebo pořádat chodbovice, snáze se dozvíte o různých akcích… a když náhodou někam vyrazíte sami, v nočním rozjezdu bude určitě někdo vystupovat s vámi. Nepříjemnosti jsou s návštěvami – musí se zapisovat, schvalovat spolubydlícíma a za jejich přespání se musí platit. To bývá na privátech různé.

Na koleji je taky většinou málo místa a společná kuchyňka či záchod pro buňku se dvěma pokoji, nebo dokonce pro celou chodbu. Jednou jsem taky bydlela v pokoji, který měl v oknech mříže. Přesto jsou pro mě koleje stále zajímavější díky své jistotě a delegování starostí na jiné. A taky díky přátelům, které jsem si tam našla. Vydrželi mi déle, než ti z privátů. :-)

Miluju stěhování

Pá 28. června 2013

Ještě včera bych byla schopná o stěhování napsat spoustu všelijakých věcí, ale rozhodně bych vám nevěřila, že někdy řeknu, že ho miluju. To je samozřejmě značně nadsazené, ale mám z něj radost. Samozřejmě nezapomínám na všechny ty útrapy, jako třeba sbalení té hromady věcí, které je třeba udělat tak, abych se v nich vyznala i v příštích dnech. Ale protože všechno zlé je pro něco dobré, našla jsem i v tomhle určitý klad, například je člověk nucen přemýšlet nad tím, jestli skutečně chce vlastnit věci, které za celý rok nenosil, protože jsou příliš malé, velké, kousavé, mačkavé, teplé nebo studené, průhledné a já nevím, co dalšího.

Samotné sbalení však nebyl takový horor, horší bylo, když jsem se dozvěděla, že majitel nového bydlení zřejmě někde udělal drobnou chybu, nebo je příliš velkorysý a pokoj, který jsme měli mít pro sebe volný od začátku prázdnin, bude volný až od září, protože ti, co jej dosud obývají, se tam rozhodli ještě chvilku zůstat. Skepticky k tomu dodávám – kdoví jestli bude vůbec volný.

Takže budu o prázdninách bydlet se dvěma cizíma klukama. Asi není třeba dodávat, že mě to poněkud rozladilo. Moc nepomohlo ani ujišťování, že pojedou na prázdniny domů. Jednak to říká každý student a pak je zpátky coby dup… první tu byl už v úterý, tj. tři dny po mém nastěhování! 

A jednak to nic nemění na tom, že nebudu mít svou skříň, stolek ani postel, a to mám zrovna teď to nejhorší období, kdy bych už opravdu(!) měla dokončit svou závěrečnou práci a odevzdat ji. Protože nepomohlo brblání, nadávání, ani stěžování si, a stěhováním se narychlo zase jinam jsem to řešit nechtěla, rozhodla jsem se, že se s tím zkrátka smířím, stejně mi nakonec nic jiného nezbyde, tak proč to odkládat, když je to nevyhnutelné. Ukázalo se, že to jde docela dobře. Byt je to velký, a když mi jedna holčina z vedlejšího pokoje darovala jejich nepoužívanou skříň, stačilo udělat si trochu prostoru v ledničce, v kuchyni najít volná místa pro své věci a umýt zrcadlo v koupelně a vypadá to tu docela hezky.

Největší, nebo možná jedinou, výhodu spatřuji v tom, že stěhování mě nutí popřemýšlet nad věcmi, které mám. Jednak vždy vylovím – podobně jako o vánočním nebo jarním velkém úklidu – věci, o kterých jsem už vůbec netušila, že je mám, a jednak zjistím, že některé opravdu nepoužívám a pravděpodobně už ani používat nechci. 

Kromě revize věcí a případného relativně nebolestivého zbavení se některých má stěhování ještě tu výhodu, že je člověk donucen uspořádat si věci nově. Zamyslet se nad tím, kde bude efektivní mít koření a pánvičky. Jak by měl uspořádat oblečení ve skříni… a tohle mě na tom baví. Úprava prostor tak, aby odpovídaly mým potřebám. Vylepšování bydlení a dělání z domu domov!

Nedávno mi bylo řečeno, že mám útulnou kancelář. Že je vidět, že jsem se v ní zabydlela. Ano, mám ji uzpůsobenou k tomu, aby se mi v ní dobře pracovalo a abych tam chodila ráda. Ani jsem k tomu nepotřebovala moc věcí, jedinou novinkou byla nástěnka, která je momentálně vyzdobená pohledy z nejčastěji navštěvovaného místa… Prahy.

Soutěž - 1. otázka

Začneme pěkně zostra ;-), než se rozlenošíte na prázdninách. Znáte testy studijních předpokladů a doplňování číselných řad? Jako blogerka dávám přednost písmenkům, a tak mě zajímá, jak doplníte následující řady. A jaký je klíč k doplňování...

A       EF   HI   K...

   BCD   G     J       ...