Víte, proč se říká březen?

Protože jsou zvířátka březíííí...

Chtěla jsem vám vyfotit kozu Lízu, protože je náramně široká, a když jde, vypadá to, že kolem sebe povlává kankánovou sukýnkou a ono je to břicho. Když jí na něj dáte ruku, cítíte pohyby kůzlátka. 

Jenže to focení moc nevyšlo. Pořád se kolem ometala Melinda, která chtěla být hvězdou mého článku. Ale smůla holka, ty budeš zase přespříště (ať to není pořád jen o kozách). 

Takže se můžete pokochat pohledem na kozí zadek, protože lépe to vyfotit opravdu nešlo. Přespříště vám ukážu proč. Ale stejně... vidíte to bříško do obou stran? Tak to tam normálně není. Můžete srovnat s Pepíkem, který stojí vedle.

Líza s Pepíkem

Březí koza, vlevo vidíte, jak má vyboulené břicho, ale vpravo ho má úplně stejně!

Já to říkala, že má na obou stranách stejně vyboulené břicho a Hektor se tváří, že to vůbec nechápe.

Jsem zvědavá, kdy budeme mít kůzlátka. Moc se na ně těším. Zajímalo by mě, kolik jich bude a jak budou vypadat! Třeba Pepa (2 roky starý) vypadá úplně jinak než loňský Percy. 

A snažím se odnaučit říkat kozlátka, jak je tady tak nějak zvykem. Už jsem to používala tak často, že jsem nechápala, proč Word nezná tak běžné slovo jako mládě kozy. 

P. S.: Melinda už je taky v tom!

Zahlcená prací, ve stresu a co s tím?

Nepíšu blog, takže mám stres. Nebo blok? 

:-) Jen slovní hříčka, ale nešlo odolat. 

Ve skutečnosti jsem opravdu ve stresu. Z práce. Mám toho moc. Pořád toho mám moc! A to jsem v poslední době ani nebyla nemocná. A navíc se mi v pondělí objeví další kupa nových úkolů, takže otázka zní, jak se z toho nezbláznit (Což mi připomíná skvělou knížku 101 strategií jak se nezbláznit v šíleném světě od Arnolda A. Lazaruse. Hned jsem si napsala, že si ji chci půjčit.). 

Už to totiž není o tom, že bych si měla lépe organizovat čas (i když to nikdy neuškodí), ale že bychom měly být dvě. S vedoucím už jsem o tom mluvila. Druhá část je na mě: vyrazila jsem na školení o zvládání stresu. A bylo to super zajímavé. Dělali jsme jednu techniku za druhou přesně tak, jak si to člověk přeje. Co je stres a že má nějaké pozitivní dopady si totiž snadno vygooglíme.

Celkem mě nepřekvapilo, že máme trojúhelník: tělo–mysl–emoce a že se nám ve stresu „odpojí“ mysl od těla a může nám pomoct, když upneme pozornost právě na tělo (pohybem či řízenou meditací) nebo na emoce a budeme se věnovat tomu, co cítíme. Říká se tomu všímavost (mindfulness).

Zajímavou technikou pro mě bylo, že jsme si měli vypsat pět až patnáct věcí, které nás bavili jako děti. Dokázali byste něco vymyslet? Je jedno, kolik vám bylo. Jestli šest nebo třináct. A děláte něco z toho ještě dnes? Možná by vás to bavilo. Zkuste si to. 

A když se to osvědčí, začněte toho dělat víc. Prý kdybychom si víc hrály jako děti, bylo by míň depresí. Lektor šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že by nebyly!

O svých vám povím postupně. Nejpozději za týden.

Ta nejlepší valentýnská květina

Víte, která kytka je nejlepší pro zamilované?

Já fandím petúniím.

Všimli jste si, že barevné plochy tvoří srdíčka?

Zimní bucket list – použití

Zima je v plném proudu a ještě nějakou dobu bude (do 20. 3. 2023 ;-)), tak pokud nemáte zrovna nejlepší náladu, zkuste nakouknout do mého zimního bucket listu (zde) a vybrat si něco, co by vás potěšilo. Máte-li dostatek energie, můžete se ještě předtím pustit do tvorby svého. V mém užívacím seznamu, jak bych volně přeložila bucket list, bylo původně třináct věcí, aby se dal taky trochu použít, že? A jak to dopadlo s jeho plněním?

Jen připomínám, že to není seznam úkolů (už se mi vkrádá do mysli anglicismus „tasků“), ale spíš inspirace a odškrtávání tohoto seznamu slouží k tomu, abyste na sebe v dnešním světě plném úkolů, práce a povinností nezapomínali a udělali si radost přesně tak, jak jste si to sami naplánovali a jak to máte rádi. Nebo jsem jediná, komu se stává, že je po náročném týdnu tak unavený, že raději zůstane doma, než aby šel na výlet, což by ho rozhodně víc nakoplo, než vyprat o várku prádla navíc.

Z toho, co mám v zimě ráda já, se do popředí dostalo jídlo (vanilková sladká dýňová polévka) a pití (svařák, horká medovina, letos jako novinka i bombardino a horká čokoláda).

Vyhlížení prvního sněhu je mým každoročním zážitkem. V posledních zimách ho bývá tak málo, že si i ten únorový užívám jako by byl první! Měla jsem v plánu vyrazit na běžky a možná by se to bylo bývalo povedlo, kdybych nebyla celé Vánoce a ještě týden k tomu nemocná. Ale možná bych stejně nestihla tu chvilku se sněhem, protože vánoční obleva je v tomto směru neúprosná.

Sepsání adventního bucket listu (zde), který měl být původně vánoční, jsem si náramně užila. Baví mě přemýšlet nad tím, co by se dalo dělat krásného a zábavného. A pročítat nejrůznější články k tomuto tématu. A proč je adventní a ne vánoční? Jednoduše proto, že mnoho aktivit spojených s Vánocemi se dělá během adventu a do toho vánočního už by mi pak zbylo jenom minimum věcí. Navíc, kdo říká, že na pohádky máte koukat právě jen těch pár dní? A proč byste dárky nemohli krásně zabalit už čtyři týdny předem? A vyzkoušet při tom třeba japonskou techniku furoshiki, která je ekologická, protože nepoužívá papír a izolepu. Ovšem za předpokladu, že budete mít využití pro příslušný kus látky (šátek).

Když na to teď koukám, nestačím se divit. Fakt jsem napsala: „Fotit rampouchy na střechách nebo na potoce. A zasněženou krajinu, pokud zase tou dobou nebudu nemocná.“? Jako bych věděla, že nemocná budu. :-(

Ale aspoň to svoje vlastnoručně upletené vlněné oblečení jsem nosila dost a dost. Respektive jedná se spíš jen o ponožky, se svetry se zase tak často nechlubím, ale ponožky nenosím skoro žádné jiné než svoje vlněné upletené. I vlastnoručně upletené bavlněné si nechávám spíš na léto. Nejvíc nosím tlusté modré Rye a zelené Blueberry Hill #2, na spaní potom Wriggle, protože jsem si je udělala trochu volnější než bylo třeba. A do práce Pillars, nebo Laurelhurst, které jsou tak krásné, že si musím někdy uplést ještě alespoň jedny! Ale i Neat Ripple Socks, i když jsou vánoční.

Z dalších bodů jsem se lecčemu věnovala, ale není k tomu moc co dodat: jednou za čas si domov provoním aroma olejíčkem, o nějaká ta předsevzetí jsem se také pokusila, ale chtělo by je to víc zpracovat a to si plánuju už hezkou řádku dní (týdnů). S manželem jsme hráli novou deskovku Ostrov koček (a moc mě to neoslovilo) a taky Karak, který dostal k Vánocům, ten mě naopak baví. Kupodivu víc karetní verze než deskovková. Kreslit podle online kurzu, buď karikatury nebo sketching. Pletu Westův Texture Time # 1 Winter is coming a těší mě, jak nádherně to přibývá (však se můžete sami podívat zde). Ale je pravda, že jsem si našla nový oblíbený čaj – tedy staronový, protože Mléčný oolong jsem už dříve pila.

Kupodivu jsem udělala i jednu z věcí v pokračování seznamu pro bucket list, kterou jsem si sama vůbec neplánovala a nečekala, že by na to mohlo dojít. Vyrazila jsem lyžovat!

NEZAPOMEŇTE VYROBIT VLASTNÍ VALENTINKU! Ještě to stihnete.

Naše koza je lama

O víkendu jsem pozvala sousedovic děti, aby se pomazlily s naší novou kozou Melindou. Moc se jim líbilo, jak je chundelatá. Hektor je na tom podobně, dokonce má delší chlupy, přes které je zjevně problém ho kousnout, jak zjistila naše fenka, když ji trknul a ona se mu to snažila oplatit hryznutím. Nebo to bylo tím, že jsem ji zavolala?

Každopádně teď bylo naše ministádo klidné, protože cizí lidé (navíc děti) ho nestresují. Ovšem ani nezajímají, pokud nenesou něco dobrého. Uvažovala jsem nad rozdáním chleba, ale jednak byl k snídani, a jednak bych nerada, aby došlo k nějaké nepříjemné potyčce mezi kozama (což uměj), nebo aby třeba shodily některé z menších dětí na zem či na něj šláply.

Samozřejmě si svou polívčičku přišel ohřát i kocour Felda, který se po trošce ostychu nechal s chutí mazlit a ještě u toho předl. Asi se teď fakt cítí zanedbávaný, protože pokud vím, on se cizích lidí vždycky bál. Holky se smály, že mu to klouže na ledem pokryté větvi, a obdivovaly jeho ostré a dlouhé drápy.

Samozřejmě politovaly Pepu potácejícího se na křivých nožičkách a zajímaly se, kolik budeme mít kůzlátek, nebo kolik jich tak kozy mívaj. No, ty naše se do statistiky moc netrefují, takže uvidíme.

Pro srovnání jsem vám jedny lamy vyfotila. Jsou na mém teplém zimním povlečení. 

Povlečení na peřinu s lamami

A jen pro doplnění: Abyste si nemysleli, že si z dětí dělám legraci, tak já mám taky někdy pocit, že naše koza je lama. Nezdá se vám to? Přišli byste na to čím to může být? Já mám svůj malý skromný tip, ale zatím vám ho neřeknu, abych vás neovlivnila.

Koncepty a jiné začaté věci

Občas se mi stane, že rozepíšu nějaký článek a pak se zamyslím, opustí mě myšlenka, přijde manžel, nebo je najednou něco potřeba udělat a článek zůstane mezi rozepsanými. Když jsem se teď – jen tak náhodou – koukla, kolik toho mezi koncepty mám, pořádně mě to ohromilo. 

Celých 215 kousků! A to nepočítám všechny ty poznámky po papírech, sešitech, blokách, v pletacích návodech a všude jinde. Ne, jsou to jenom rozepsané koncepty tady na tomto blogu. Na tvorbě jich je dalších 95. Takový nevyužitý potenciál! S tím by chtělo něco udělat. Dopsat a publikovat, zveřejnit takto, nebo smazat, pokud už je to k ničemu. :-)

U mě je to v případě hlavního blogu nádherných 90,62 % a u tvorby 87,29 %, což mi taky nepřipadá špatné. 

To třeba s pletenou a háčkovanou tvorbou jsem na tom podstatně hůř. Dokončila jsem 90 projektů, které mám zaevidované (občas mi něco uteče), a celkově jich je 176 (některé hibernují, jiné jsou rozpracované), takže mám úspěšnost 51,14 %. No, to jsem trochu zabrousila do statistik.

A jak jste na tom vy? Kolik věcí nedokončíte? Jaké je vaše procento úspěchu?

P. S.: Dokonce jsem našla jeden archaický koncept z roku 2013!

Pes chrápe v kuchyni

O tom, že si naše Princezna myslí, že je pes výhradně domácí jsem psala v článku zde. Tudíž není třeba opakovat, že ačkoliv se jedná o rustikální plemeno zvyklé na nepohodlí života bez lidí, cpe se nám pořád do kuchyně. Přesto to musím říct, protože nyní se nám vrátily dřívější problémy s vyhazováním ven: opět je nutno potupně vytlačovat, ideálně ve dvou, kdy druhý otevírá dveře, zatímco pes se nenápadně snaží stáčet své tělo doprava či doleva podle toho, kde se mu zdá dostatečný prostor na to, aby se tam otočil a zase nepozorovaně odkráčel do jiného kouta místnosti. 

Momentálně se ale aspoň nesnaží nacpat na gauč k mému pletení, jak jste mohli vidět a číst zde. Doporučuji především věnovat pozornost jejímu nakrčenému obočí a pohledu, který jasně prozrazuje, že moc dobře ví, že tohle dělat nemá.

Ačkoliv jsou venku pouhé -3°C, snaží se mi Princí nacpat do kuchyně už ráno a ideálně celý den nevylézt. Bez ohledu na to, že uvnitř nemá žrádlo ani vodu. Vlastně by ani neměla chodit každý den dovnitř, ať se nám moc nerozehřeje a nevyměkne. Jenže tahle naše snaha o otužování psa se úplně míjí účinkem, protože při první příležitosti se nakvartýruje před kamna tak, že ji musím odsunout, když chci přikládat. 

A taky často dělá, že je yorkshire, který pořád potřebuje mazlení.

Úplnej ňuňánek s těma zoubkama, ne?

A teď když koukám na titulek článku, došlo mi, že jsem úplně zapomněla napsat, že příšerně, ale fakt příšerně chrápe! To manžel, i když má rýmu, je proti ní pobrukávající si miminko.

P. S.: Protože mě Princezna podporuje v psaní blogu, přišla včera s úhořím protahováním do domu. Do předsíně mi vlítla ani nevím jak a vytlačit ji odtamtud bylo málem nad moje síly. Vzpírala se na předních, když jsem jí nadzdvihla zadek, nebo si rovnou sedala. Když se mi ji podařilo kousek poodtlačit ke dveřím, rychle se zavlnila, v miniprostoru udělala otočku vlevo a už zase byla před dveřmi do kuchyně. A když nevycházelo nic jiného, aspoň se mi protlačila mezi nohama. Samozřejmě jsem ji musela vyhodit ven, protože tomuhle plemenu musíte neustále vtloukat do hlavy, že pánem jste vy. A tudíž že domů půjde, ale až jí to povolím já. Ideálně když předtím něco zbaští k večeři.

Čtenářská výzva 2023 (smělé plány)

1.) Kniha, jejíž autor nosí brýle: Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

2.) Kniha, která se odehrává v 16. století: Rachel Harris: Mé sladké šestnácté století

3.) Kniha od Jane Austen nebo Stephena Kinga

4.) Kniha, která obsahuje mapu: Suleika Jaouad: Mezi dvěma světy (bacha, trochu drsné!), Martin Lavay: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? (taky drsné); Jaroslav Rudiš: Winterbergova poslední cesta; Martin Úbl: Stezka Českem

5.) Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik: Michaela Duffková: Zápisník alkoholičky

6.) Kniha od ukrajinského autora/autorky: Natalja Ščerba: Klíč k času; Oksana z Ukrajiny: Deník uprchlice

7.) Kniha o zakázané lásce: Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

8.) Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022: 

• Stanislav Rudolf, Radko Pytlík, 
• Antonín Bajaja: Zvlčení. Romaneto o vlcích, lidech a úkazech, Petrov 2003 ISBN 80-7227-156-3
• Gergely Homonnay: z jeho textů o kočce Erzsi vzešly knihy:
• Puszi, Erzsi! – A világ macskaszemmel (2016)
• Az elnökasszony – A bundás választás (2017)
• Erzsi bölcsességei – A boldog élet titka (2017)
• Boris Pahor
• Erica Pedretti
• Pedretti, E. Cizí domov. Brno, 2012. 62 S. ISBN 978-80-87474-64-8. Překlad: Lucy Topoľská
• Pedretti, E. Nechte být, paní Smrti. Olomouc: Votobia, 1997. 153 S. ISBN 80-7198-185-0. Překlad: Lucy Topoľská

• Peter Straub
• Hilary Mantelová
• Wolf Hall. Praha : Argo. 2010. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0346-5
• Za temnotou (Beyond Black), Praha : Argo. 2012. překlad Petr Pálenský, ISBN 978-80-257-0645-9
• Předveďte mrtvé (Bring Up The Bodies). Praha : Argo. 2013. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0850-7
• Zavraždění Margaret Thatcherové. připr. Praha : Argo. 2016. překlad Michala Marková
• Ladislav Švihran
• Kulturizmus ducha (1970)
• Ako sme kradli (spoluautor, 1991)
• Ako zomierajú diktátori (1994)
• Knihy na dračku (1995)
• 1000 plus 1 slovenských naj (1996)
• Vzácne návštevy Bratislavy (spoluautor s Ivanem Szabóem, 2005)

9.) Kniha z bazaru DatabazeKnih.cz

10.) Kniha o boji za lidská práva

11.) Kniha, kterou nebudete číst poprvé: Gretchen Rubinová: Projekt štěstí; Kevin Dutton: Moudrost psychopatů - Svatí, špioni a sérioví vrazi 

12.) Kniha od začínajícího autora

13.) Kniha s místností v názvu

14.) Kniha, která je součástí série

15.) Kniha napsaná dvěma autory

16.) Kniha se štítkem “tajemství” na Databázi knih

17.) Kniha, která má žlutou obálku: Betty MacDonaldová: Vejce a já; Harry Potter a prokleté dítě

18.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru

19.) Kniha, která má více než 5 cz/sk vydání: Betty MacDonaldová: Vejce a já; Farma zvířat; Vánoční koleda; Kam se poděl můj sýr?

20.) Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha)

Dětská výzva (do diáře):

1.) Kniha, jejíž název má tři slova

2.) Kniha, která se odehrává o Vánocích

3.) Kniha, která získala Zlatou stuhu

4.) Kniha, ve které jsou kouzla

5.) Kniha, kterou Vám doporučil někdo z rodiny

6.) Kniha, která má na obálce budovu

7.) Kniha, která má více než 222 stran

8.) Kniha, jejíž hlavní postavou je zvíře

9.) Kniha, jejíž název je bílou barvou: Stéphanie Combeová: Máma odchází do kláštera!

10.) Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha)

Pár sobotních myšlenek o tom, co bychom se bývali rádi naučili ve škole

Dnešní rozdělávání ohně mi šlo tak mizerně, že jsem přemýšlela, jestli můžu mít nehořlavé dřevo i papír. Venku nebyl vichr a ani velký mráz (počítač hlásí -1°C), doma bylo 13°C. Tak v čem byl problém? 

Vzpomněla jsem si na Fulghumovo dílo „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“ a přemítala o tom, že všechno, co potřebuji vědět, jsem se ve škole nenaučila. Nebo spíš jen náhodou. Zrovna dnes ráno v posteli jsem měla podobnou úvahu o užitečnosti geometrie, ale k tomu zase jindy.

Co třeba jak správně rozdělávat oheň? To se učí možná tak skauti. 

Nebo rovnou jak topit v kamnech? Abychom měli doma brzy teplo, ušetřili dřevo, nevypouštěli moc spalin a taky si neznečišťovali komín.

Nebo jak šetřit? Možná že jsme někde v rodince kdysi brali, co si počít s penězma a jak stanovit, kolik smím utrácet, jaká má být rezerva atd. Jenže pak stejně spousta lidí utrácí za kraviny – má dvě práce, aby mohli za nájem malého krcálku dávat přes dvacet tisíc, kupují si kabelky za dva litry a řeší, jak nevyhořet. Ani to nás neučili. Jak se z práce nezbláznit? Netahat si ji domů a nemyslet na ni v noci, když je tam nějaký problém, do jehož řešení jste se pustili. Dobře, oukej, řekněme, že to tenkrát nebylo.

Ale co takhle komunikace s jednotlivci? Ne, že bych se s tím někdy setkala, ale nám neřekli, jak se bránit šikaně. Nebo uštěpačným poznámkám. Jak být sebevědomý a asertivní, ale ne namyšlený a arogantní. Kde je hranice ochoty pomáhat? Na to si člověk musí přijít sám. A někdy nad tím dumá ještě v tomhle věku.

Na druhou stranu o výběru manžela jsme mluvili. A byť to tehdy znělo trapně banálně, byla to pravda. Není to sice tak jednoduchý, ale ty nejtrapnější věci, kterým jsme se šklebili, že „to je přece jasný“, jsou pravda. Akorát teď na to zapomínáme. Třeba že by manžel měl mít rád děti a zvířata, měl mít hezký vztah k rodičům (mohl by se totiž potom chovat úplně stejně i ke své ženě), měl by pracovat, spořit a nekouřit a nechlastat. Tohle mi naštěstí vyšlo parádně. No, to jsem se trochu zamyslela, že?

Tak jsem si omylem trochu vyzkoušela asociační psaní, než se mi tu oteplí. Jedna myšlenka plynule navazovala na druhou a za chvíli bych vám tu mohla povídat zase o úplně jiných tématech. Ale je fakt, že zpracovat téma, co jsem se ve škole nenaučila, mě lákalo už dlouho. Když jsem ho teď lehce naťukla, máte sami nějaký tip, co jste se naučili svépomocí, ale mohla vám při tom pomoci škola?

Dárek pro tchyni

Zas je tu jaro je tu, lidi šílí... No, jaro tu ještě není, ale tahle kytička by ho mohla vyvolat aspoň u nás v kuchyni.

Nejdřív jsem je viděla v Lídlu. V plechovým květináčku. To musí zreznout, myslela jsem si. A pak tam byly po třech v barevných květnících a vypadaly moc pěkně. Ještě nerozkvetlé hyacinty. Odolala jsem. I když jsem o nich přemýšlela dva dny. Jenže... co kdyby mi cestou nastydly?

Pak jsem je uviděla vystrčené venku před obchodem na Můstku. Hmm. Těchhle vystrčených chudinek je mi vždycky líto! Vlezla jsem do obchodu a řekla, že chci tyhle dva. 

Paní mi lámanou češtinou řekla, že jich má víc. A tak se to zvrtlo! Hlavně proto, že barva květináčku ukazuje, jakou barvu bude mít rostlinka, až vykvete. A pak mi navíc přinesla pěkný květináč. Takže bylo jasno. Vzala jsem i ten a rovnou ho naplnila.

Hyacinty v různých barvách

Neodolala jsem a jeden malý hyacintek jsem si koupila i pro sebe. Teď ještě musím zjistit, jak se o něj starat.

P. S.: Nejdřív jsem si myslela, že tenhle článek pojmenuji Můj první hyacint, ale když jsem si pak prohlížela deník, zjistila jsem, že už mám na zahrádce něco zachráněného po babičce. A možná by to mohl být zrovna hyacint. Akorát že nekvete. Asi má málo slunce.

Barva květu by měla odpovídat barvě květináče, chytré, ne?

Vy ještě máte stromeček?

Včera jsme byli na oslavě narozenin a ani nevím, jak na to přišla řeč, ale najednou se někdo překvapeně zeptal: „Vy ještě máte stromeček?“

Docela mě tím zaskočili. Copak vy už ne? Teprve se blíží konec ledna. Tak proč ho uklízet?

Čeká nás ještě celý únor a možná i březen, než začne nějak pořádně vykukovat rostlinstvo a sluníčko po nás házet svými hřejivými paprsky. 

Do té doby nás může obveselovat jedině vánoční stromeček se svými svíčkami a ozdobami, nebo ten náš umělý zlatý svým třpytem a párem skleněných ozdob plus novým, vlastnoručně ozdobeným stříbrným zvonečkem. O kterém jsem Vám ještě zatím nevyprávěla a ráda bych to brzy napravila.

Sice je pravda, že už jsem přemýšlela, že sklidím vánoční výzdobu, ale pak jsem si říkala, že při stále brzkém stmívání to bude doma poněkud smutné. Zatímco když se mi na lustru už skoro dva měsíce houpe dvojice zlatých zvonků s atrapou vánoční hvězdy, mám pocit, že tím ospravedlňuje svoje desetiměsíční zabírání místa ve skříni.

Růžičková kapusta s uzeným, cibulí a česnekem

 Tohle musíte vidět.

Do nového roku s novou kozou

O Melindě jsem už psala v třetí části vánočního deníku (najdete zde včetně první fotky). Teď už vám o ní můžu říct prvních pár poznatků. Začnu tím, že je to koza. A kozy jsou hrozně hnusný ve vztazích mezi sebou. Hektor na ni pořád doráží, že by se chtěl pářit, ale když jde o jídlo, klidně ji nabere na rohy. O hnědé Líze ani nemluvě, ta se teď tváří jako velká zlá koza. Mega důležitá skoro-šéfka stáda. Ještě před porážkou Lízy pepř-sůl to byla „ta utiskovaná chudinka“. Snad akorát Pepa se nezkouší do Melindy navážet. 

Melinda v prosinci 2022 na sněhu, v pozadí Pepa

Některý kozy nejsou úplně bystrý, když se jedná o jídlo. Rozuměj Melindu. Ještě zjevně nepochopila, že se dostala do stáda, kde se každej nažere podle toho, jak moc se snaží. To znamená, že za poslední měsíc Hektor přibral snad pět kilo, zatímco Melinda se jen tak tak drží na záchovné dávce. Hnědá Líza se taky rozhodně nešetří, a když jim přinesu do kolečka seno ze stodoly, láduje si plnou tlamu jednu za druhou. Zatímco Melinda se tváří, že je paničkou na velkolepém rautu a nenápadně uždibuje. O taky běhá za mnou, když má stát u kolečka a žrát.

Melinda se zvonečky/cingrlátky (ty ocásky pod bradou)

Taky je to vskutku umečená koza, která o sobě dává vědět vždy, když vyjdeme z domu. Občas za mnou běhá, ale pak pomazlit nechce. Ale když se mi ji podaří chytit, ráda ji pohladím, protože má příjemně jemnou srst. Na předení by se sice nehodila, ale jinak je pěkná. A taky už není pořád vyklepaná a zmrzlá, jako když jsme si ji přivezli. Byla totiž zvyklá být jenom zavřená v chlívě. Proto měla přerostlé paznehty, které jsme jí ještě v prosinci zastříhli.

Ještě uvedu, že přibližně květnová (2022) koza má zatím zakrnělé vemínko, zvětší se až v druhé polovině březosti. Doufáme, že nám zabřezne a na jaře se s vámi budu moci podělit o fotky novopečené maminky a kůzlátek.

A to je v tuhle chvíli asi tak vše. 

Čas plánování a snění

A máme tu Nový rok! Jak se máte? Vyspáváte po včerejší velké noci, nebo Vás jako ranní ptáče probudily první sluneční paprsky? Nebo třeba děti?

Já přemýšlím nad tím, co budu s dnešním krásným dnem (a rokem) dělat. Rekapituluji a válím se v posteli. I když jsem byla nemocná celé Vánoce a jenom ležela, pořád to ještě není úplně dobré. Noční dusivý kašel polevil, ale stejně byste se mě báli, jestli nemám náhodou Covid. Náhodou nemám, dělala jsem si test.

Každopádně by to chtělo vymyslet nějaké letošní cíle. Nebo předsevzetí. Ne, že by se mi jich pak podařilo dosáhnout, ale už jenom to přiblížení je super. I když jsem nepsala deník každý den, nebo na blog nedala článek aspoň dvakrát týdně, stejně to nebyl špatný výkon. 

A co ponožky? Kde jsou ty časy, kdy jsem se bála pletení ponožek? Včera jsem Vám jedny krásné, těžké a luxusní představila v PF 2023 na blogu o tvorbě (mrkněte sem). A upletených jich mám... počkejte, musím se podívat na blog do příslušného článku. 15 v dospělácký velikosti! Plus dvoje pro nedonošená miminka.

Potřebujete trochu inspirace k tvorbě předsevzetí? Tak tady je můj loňský článek. Myslím, že se mi celkem povedl, čtu ho znovu a dává mi to smysl.

PF 2023

Labutě na rybníce v parku

Rukola – nejvděčnější rostlina

Jo, nevýhodou příliš výstižného nadpisu je, že pak nemáte co dát do textu k obrázkům. Co říct víc, než že na tomhle speciálním, vytuněném zvýšeném záhonku nic nechtělo růst kromě rukoly. A divizny, která se tam kdoví odkud sama vysemenila.

Vzadu za žloutnoucími fíkovými listy už vidíte kvetoucí rukolu, v popředí je průběžně sklízená. Tento stav rostlin odpovídá svatému Martinovi (11. 11. 2022, nádherné datum, že?).

Rukola na vyvýšeném záhoně

Manžel bohužel rukolu nejí, takže mám celou úrodu sama pro sebe, což v tomto množství a extrémní pálivosti je docela síla. Opravdu má úplně jiné grády než ta chudinka z obchodu. I velikost!

A pokud myslíte na to, co já, tak ano. Správně je v 6. pádě jak záhoně, tak i na záhonu. 

Angeliky vánoční deník (2022), 4. část

Po 19. prosince, procházka po Pražském hradě

V kanclu máme 13°C. V tom se opravdu nedá pracovat. Řešíme to skoro celý den. Nakonec si obléknu teplé punčocháče, které jsem měla schované ve skříni, protože jsem si myslela, že si na vánoční večírek vezmu šaty.

Když se jí zdá venku zima, spí Princezna v dřevníku (na vyznačeném místě). Přece nepůjde spát do boudy, že?

Večer jsme vyrazili na procházku po Pražském hradě. Dokud jsou ještě poslední zbytky sněhu. Bylo to krásné, ale jak to přes den trošku roztálo a zase umrzlo, vytvořila se na jednom z náměstí tak nepříjemná ledovka, že jsem měla docela strach, abychom sebou někde neřízli a pod stromeček si nenadělili zlomeninu. 

St 21. prosince

Protože jsem dneska potřebovala navštívit hned dva doktory a tušila jsem, že to zabere dost času, vzala jsem si raději dovolenou. Znáte to, ne? Jste objednaní na devátou a vezmou vás na řadu o chvilku dýl a než se nadějete, už je jedenáct! A taky že jo.

Taky jsem si myslela, že než odjedu k rodičům, strávíme s manželem krásný den spolu v Praze. Mrkneme se do afrického obchůdku, kde jsem mu před lety koupila africký smrádek, viz můj článek zde. 

Konečně se podívám do obchůdku Pod 7 kilo, kde mají ultralehké sportovní vybavení. Nejvíc mě překvapila větrovka, která vážila pouhých 40 gramů! To je míň než běžné klubíčko na pletení!

V obchůdku CVRK najdete lokální výrobky od nezávislých tvůrců. Viděla jsem tam pár pohlednic z Printintinu od kolegyně, panenky od Zuzky (nebo Lucky?), lněné oblečení a krásnou žlutou mikču s hnědými medvědy a jeleny. Prostě pastva pro oko.

Panenky

A ještě jsme zašli do pracovních potřeb, asijského obchůdku a dali si oběd v nedaleké jídelně.

Čt 22. prosince, cesta k rodičům

Cesta vlakem byla v pohodě i s velkým báglem a taškou plnou dárků. Četla jsem si knížku a vůbec netušila, že dnešní večer bude na nějakou dobu poslední normální.

Pá 23. prosince, něco na mě leze

Dneska to ráno myslím ještě nebylo tak úplně znát, ale s postupem času mě víc a víc bolela hlava a výrazněji jsem kašlala a přidala se teplota. Celý den jsem jen ležela. Neměla jsem hlad, tak jsem nejedla.

So 24. prosince, Štědrý den s horečkou

Ležím, spím a měřím si horečku. Aspoň, že už mě nebolí hlava. Odevzdaně polykám paralen a cucám nebo si kapu do krku kde co. K obědu sním malinko rybí polévky a k večeři se s mamkou rozdělím o smaženého kapra. Na cukroví, ani nic jiného nemám chuť. Letos jsem přišla i o aperitiv, i zdobení stromečku. Na to jsem opravdu neměla sil. Ostatní šli odpoledne na vycházku a já spala. Teplota mi vystoupala na 38,8°C a moc se mi ji nedařilo srážet ani paralenem, ke kterému jsem se v zoufalství uchýlila.

Jen broskvovo-borůvkový dort se želatinou jsem ochutnala. Mmm.

Broskvovo-borůvkový dort

Během dne jsem viděla:

• pohádku pro neslyšící O kouzelné rybí kostičce (**) Na ČSFD má 50 % a jak můžete vidět podle dvou hvězdiček, moc mě nebavila. Rodina Hladových vlastní hostinec, ale šidí jídlo a zdá se, že ho ani sami moc nemaj. Akorát že jsou přitom docela tlustí! Zato dcera chudého rybáře Markétka vaří ráda a dobře, je ochotná se rozdělit se všemi chudými ve vesnici. (Pak má ta hospoda prosperovat.) Za to ji odmění kouzelnou kostičkou, která plní nesobecká přání kolemjdoucí kouzelný chlapík. Nejzajímavější jsou asi domečky ve vesnici. Na druhou stranu s tímto typem pohádek mám často problém, asi je to tím zkráceným časem (35 minut), že se tam nedá tolik toho vymyslet.
• rakouský dokument Třpytivé Vánoce (***) o skleněných vánočních koulích, ale i perníkových ozdobách na stromeček, zmiňuje i rakouské vyřezávané andílky, naleštěná jablka, pozlacené ořechy či typické švýcarské cukrovinky. Na ČSFD má 69 %.
• Novinkou pro mě byla Vánoční koleda (***/*) z roku 1999 má na ČSFD 79 %. Patrick Stewart hraje známého Ebenezera, kterého navštíví tři duchové. Natočené to je suprově, čtyři hvězdičky to má spíš proto, že ostatní verze mám raději. Jednou si budu muset přečíst originál, abych věděla, co se mu to stalo v dětství. Zlepšil se jeho otec a zavolal ho z internátu domů?

Ne 25. prosince, pořád nic moc

Stejně špatný den jako včera. Zdá se, že se toho dusivého kašle nikdy nezbavím. Trápí mě víc než teplota, i když i u ní mě trochu děsí, že nijak významně neklesá ani po paralenu. Až ibalgin ji trochu stlačí. Především spím.

Tajemství staré bambitky 2 (***) má na ČSFD 54 %, což myslím odpovídá i mému hodnocení. Už jednička se nedostala mezi moje favority, tak jak by tam mohla patřit dvojka, kudla? Ivo Macharáček si za to může sám, hlavně tímhle slovem. Lábus a Vladyka se to snaží vytáhnout, co jim síly stačí, ale kovář a loupežník Karaba (Ondřej Vetchý), co si vyskakuje i na krále Jakuba (Tomáš Klus), který ze sebe dělá příliš velkého blbíka, to je i na mě trochu moc. A jeho dcera Anička (Kamila Janovičová) by taky měla vědět, kde je její místo. A že to musím říkat zrovna já, která mám silné ženské hrdinky v oblibě. Jenže s grácií, s grácií. Takové Veronice Khek Kubařové to šlo uvěřit v pohodě. A o čem že to je?

Tentokrát se vydáme do sousedního království, kam dorazili bývalí rádcové Lorenc a Ferenc. Mladá, nezkušená královna Julie jim uvěří a provizorně jim svěří vládu. Zatímco se ji snaží oškubat, vymýšlí i jak by se mohli pomstít nenáviděnému Karabovi. Co třeba prodávat jeho jménem falešné hrnce? Akorát nějak nemám pocit, že by v této oblasti byla zjednána náprava a odškodněni důvěřiví kupci.

Další části vánočního deníku:

1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022

2. část: 5.–11. prosince 2022

3. část: 12.–18. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023

Zimní bucket list

Rozhodla jsem se svými bucket listy obsáhnout všechna roční období. A v průběhu let je třeba i doplňovat. A tak přicházím se svým novým bucket listem: zimním. Jestli ještě pořád nejste dostatečně pro zimně naladěni, můžete se podívat na můj dřívější článek Nejkrásnější období roku: zima.

Zamyslete se na chvilku: Co byste mohli podniknout v zimě? Co si letos zařadíte do svého bucket listu?

Jen připomínám, že to jsou věci, které chcete zažít, na které se těšíte, třeba jako společné pečení buřtů na dvoře na grilu, když kolem vás poletují sněhové vločky a z magneťáku vám hrají koledy, nebo vyřezávání další figurky do rodinného betléma. Není to obyčejný to-do list plný úkolů. Top 12 věcí, co jsem našla nebo vymyslela:

1. Udělat si svařák. Až přijdu zmrzlá zvenku, dát si grog nebo punč. Nebo ještě lépe horkou griotku či medovinu. Nově zvažuji taky sirup na svařák a horkou čokoládu. Recepty jsem našla u Florentýny: horkou čokoládu, svařák, punč nebo glögi.
2. Uvařit si skvostný yogi čaj.
3. Vyhlížet první sníh. (Již splněno. Tuto zimu padal 18. 11. 2022, zrovna, když jsem psala tenhle článek. A taky celý třetí adventní týden.)
4. Vyrazit na běžky.
5. Vysmýčit a vánočně vyzdobit dům za zvuků oblíbených písní, aby to byla aspoň trochu zábava.
6. Sepsat vánoční bucket list. Jojo, jsem jimi trochu posedlá. Ale vážně jen trochu. ;-) Najdete ho zde. A tady je ke stažení. Jenom jsem ho nazvala adventní, protože se týká celého adventu, ne jen zimy.
7. Kreslit podle online kurzu, buď karikatury nebo sketching.
8. Plést něco teplého, ideálně darovatelného k Vánocům. A během vánočních svátků něco vzrušujícího pro sebe. Možná vloni rozpletený Everything shawl nebo Westův Texture Time # 1 Winter is coming nebo Aspen roots. Nebo nějaký svetr? Třeba rozpletený Daydreamer? Je tak nádherný! Ale v autobuse se plést nedá. [5]
9. Psát. Na blog samozřejmě. Kromě jiného již tradiční vánoční deník.
10. Fotit rampouchy na střechách nebo na potoce. A zasněženou krajinu, pokud zase tou dobou nebudu nemocná.
11. Přečíst pěknou knihu. Beletrii. [5]
12. Nosit svoje vlastní vlněné oblečení. Třeba svetr Mist. [5]

Další nápady z internetu pro co nejkompletnější bucket list, ze kterého si každý vybere to, co by si letos rád užil:

• Jděte bruslit. Na rybník nebo na staďák. 
• Naplánujte si silvestr. Jo, vážně se to píše s malým S! :-)
• Chytejte sněhové vločky (na jazyk [4]) a blbněte ve sněhu (můžete jezdit na igelitce, bobech nebo sáňkách, nebo udělat andělíčka). Koulujte se. Postavte iglú. [1]
• Vyrazte na sjezdovky do hor. V Čechách nebo v cizině.
• Provoňte dům aroma olejíčky nebo svíčkami: jehličím (jedle, borovice, smrk), vanilkou, skořicí, kardamomem, vánoční cukroví, pomeranč... [1]
• Navrhněte si pěkná novoroční předsevzetí. Co třeba víc lpět na vztazích a najít si čas na své koníčky?
• Vyrobte krmítko pro ptáčky. [2] Pokud nemáte kočku, nebo se na něj nedostane. Nebo nakrmit ptáčky někde venku. [5]
• Zahrajte si deskovku. [2]
• Jděte se klouzat. Po kaluži. Nebo na zmrzlý rybník či klouzaliště. [2]
• Namalujte sněhovou krajinu. [3]
• Zkuste nový umělecký předmět. Brushpen, akvarelové pastelky, akvarely, voskovky, samotvrdnoucí hlína, šití bot... [3] Věnujte se nějakému řemeslu, na které si v létě kvůli výletům nenajdete čas. Můžete dělat keramiku, svíčky, vyšívat, plést, háčkovat, šít oblečení nebo patchwork, tkát, krosienkovat, odlévat čokoládu, malovat olejem, akvarely... Ledacos se naučíte z internetu, nebo můžete zajít na specializovaný kurz, třeba tvorby čokoládových pralinek?
• Vlastnoručně vyrobte dárek. [3]
• Veďte si deník vděčnosti. [4] Nebo prostě deník, ne? Tak trochu ale podle mě nesouvisí se zimním bucket listem. Úplně stejně si ho totiž můžete vést na jaře, v létě nebo na podzim. Snad jen, že v zimě víc potřebujete přemýšlet nad tím, za co jste vděční. Protože počasí nás směřuje spíš trudomyslnosti.
• Dejte si horkou vanu. S bublinkama. [4] Můžete si pak dát i další bublinky. Šampáňo.
• Čtěte si u ohně. [4] Asi myšleno v kamnech.
• Jděte na balet Louskáček. [4] Tomu nerozumím asi proto, že ho neznám.
• Ponořte ledního medvěda (a polar bear plunge). Jděte se ponořit (nemusíte plavat) do ledové vody nebo se zúčastněte podobného setkání. [4] Doplněno: 2023: Prý je dobré u toho zhluboka dýchat, abychom se prokrvili a ne jak většina lidí udělá, že zadrží dech. (ale už nevím zdroj).
• Najděte si nový oblíbený čaj. [4]
• Upleťte šálu nebo čepici. [4] Jojo, je to trochu opakování z podzimního bucket listu. Nechápu, proč taky nepletou ponožky? Vždyť jsou tak snadné, a když se má šetřit energiemi, asi i nejvýhodnější. Samozřejmě společně s vlněným svetrem či dekou.
• Relaxujte v lázních. [4]
• Navštivte muzeum ve vašem městě. [4]
• Udělejte hrnec svařeného vína. [4] Já vím, že je to v bodě jedna. Jestli čtete pozorně, víte to taky. Ale nedá se to nezopakovat. Tak tedy udělejte hrnec svařáku a parádní párty pro rodinu, kamarády nebo kolegy z práce. 
• Navštivte hokejový zápas. [4]
• Absolvovat kurz vaření. [4]
• Udělejte rodinné zimní focení. [4]
• Udělejte náhodný skutek laskavosti. [4]
• Udělejte herní večer. [4] Můžete pařit deskovky, nebo třeba na kompu. Vaše věc. Sami, s dětmi, partnerem, celou bandou puberťáků...
• Naučte se snowboardovat. [4]
• Vyrobte perníkovou chaloupku. [4] U nás to dělá teta Líba! Letos je bude dokonce prodávat na vánočních trzích. Rádi bychom ji přišli podpořit.
• Jděte na bowling. [4]
• Naučte se péct sušenky k čaji nebo kávě. [4]
• Skládejte puzzle. [4]
• Cvičte doma. [4] Jógu. Protahovací cvičení. Na záda. Na špeky na bříšku. Posilujte. Jak je libo. 
• Dopřejte si masáž.
• Pusťte si uklidňující hudbu. Co vás uklidňuje?
• Udělejte si čas na večeři při svíčkách. Sami doma.
• Upečte dýňový nebo jablečný koláč. Nebo z něčeho jiného sezónního, ideálně co máte doma.
• Spřátelte se s růžičkovou kapustou. Na talíři.
• Přespěte v ledovém hotelu. [4]
• Udělejte pomalu tažený vývar. Nebo jinou vydatnou domácí polévku. A pochutnejte si na ní! [4] Uvařit hustou zimní polévku. [5]
• Udělejte si pyžamový den. [4]
• Darujte deku, svetry. [4]
• Udělejte zimní výzdobu. [5]
• Uvařte si bylinkový čaj. [5]
• Noste rukavice [6], třeba i bezprsté, a čepici. A nejlíp vlastnoručně upletené! Ale počítají se i ty od babičky.
• Postavte bunkr z dek. [6]
• Vyrobte vlastní valentinku. [6] Stačí až v lednu, nebo počátkem února, ale do zimy to jistě patří.
• A pak je tu pár věcí, které moc nechápu: udělejte jablečný mošt, udělejte táborák či piknik uvnitř, dobrovolník v kuchyni. [4] Koupit si nový polštář. [5] Udělejte sněhovou zmrzlinu. [6]

Tak co jste si vybrali? Kolik položek má váš bucket list? Taky se ho vždycky snažíte udělat co nejdelší?

Zdroje:

[1] Svetlana Kuzmina (FreeZe), Winter Bucket List aneb plán, jak si báječně užít zimu, 1. 1. 2022, https://www.free-ze.eu/winter-bucket-list-aneb-plan-jak-si-uzit-zimu/, cit. 18. 11. 2022

[2] Pro malé dobrodruhy, Soutěž! Zimní bucket list malého dobrodruha, 4. 1. 2022, https://www.promaledobrodruhy.cz/clanek/175/soutez-zimni-bucket-list-maleho-dobrodruha/, cit. 18. 11. 2022

[3] Koh-i-noor Hardtmuth. Zimní bucket list, 13. 12. 2019, https://www.facebook.com/kohinoorcz/photos/a.139679636706899/445608402780686/?type=3, cit. 18. 11. 2022

[4] Hormuzd Dossabhoy, Winter bucket list finding the fun in whatever life throws our way!, https://pl.postermywall.com/index.php/art/template/d111b58c3cda68b72599b66dabe40c68/winter-bucket-list-printable-template-design, cit. 18. 11. 2022

[5] Etsy, January Bucket List, https://www.etsy.com/listing/1010908780/january-bucket-list-printable-download, cit. 18. 11. 2022

[6] Pineapple paper co. by Charynn Olsheski. Printable Winter Bucket List Coloring Page, https://pineapplepaperco.com/winter-bucket-list-printable/, cit. 18. 11. 2022

[7] Smaracuja,  - ojoj, jak dál?

Jde jako husa na porážku (fotoseriál)

Připravila jsem si pro vás mimořádný článek o porážce husy, té první svatomartinské. Jen pro pořádek: 

• Zvířata se nezabíjejí, ale poráží.
• Když to děláme takhle doma, je to mnohem humánnější, protože zvíře není stresováno převozem jinam. Pusťte si nějaký dokument o jatkách, pokud na to máte žaludek. Pokud ne, stačí, když mi budete věřit.
• Manžel má velkou a malou jateční pistoli. Na dobytek a na drůbež. A ne, není to pistole jako pistole (= zbraň), ale spíš jako obrovská propiska, která zvíře omráčí, aby ztratilo vědomí. Takže se nezabíjí tím, že by se mu hlavičkou řízlo o zem, nebo jiné hnusárny, jaké občas slýchám od lidí z města. Proto to tady píšu, abyste věděli, že je to vlastně vůči zvířátkům celkem hezké. Kdyby mě chtěl někdo sežrat, taky chci umřít doma, rychle a bez trápení a aniž bych věděla, co mě čeká.

Naposledy všechny spolu + krůta

První krok je vybrat a chytit husu. Já, původem maloměšťák, jsem si dodala odvahy, že vše budu fotografovat a dokumentovat. Neomdlím, ani se nepozvracím. Ale chvílema se možná nebudu dívat.

Uspání jateční pistolí

Podříznutí a chytání krve

Odříznutí hlavy, křídel a nohou

Komplikovanou záležitostí bylo spaření, protože jsme ho dělali (já jen fotografovala a radila) uvnitř, bylo tam málo světla, takže většina fotek je rozmazaná a nepoužitelná. Dohromady jsem udělala 137 fotek z celé této akce. Nemyslete si, že to mám pro radost, jako že bych byla nějaký úchyl, ale chci se to naučit a až budeme příští rok, nebo za pár let řešit, jak že jsme to tenkrát dělali a z čeho jsme se poučili, bude nejlepší mít to sepsané. A taky si vzpomenout, kde to hledat!

Spaření

Zde si dovolím malou technickou poznámku: Husa se má spařovat 120 sekund vodou o teplotě  72–75°C. Kdyby byla málo, nešlo by z ní peří dobře oškubávat, a kdyby byla moc, trhala by se jí kůže, což by byla škoda.

Škubání bříška, nejhůř to šlo pod zbytky křídel, kam se nedostala horká voda

Škubání zad

Za hodinu a půl bylo ve dvou lidech oškubáno. To je tedy mnohem větší fuška, než jsem si myslela!

Kuchání: to žluté je tuk

Kupodivu byla naše volně se pasoucí husa celkem tučná. Nechápeme, proč je dřív lidi nepouštěli na pastvu (aspoň na dvůr), když stejně tak pěkně ztloustly a nevyběhaly to. Navíc ta naše byla díky tomu šťastná. Ještě že už se dnes trochu víc dbá o welfare zvířat.

Kuchání pokračuje

Tohle jsou játra a to černé musí pryč, to je žluč

Budoucí potenciální vajíčka

Žaludek je potřeba rozříznout a vyndat z něj písek

Průdušnici dostane pes

Na pekáči ji nemám, protože ji pekla švagrová, ale byla výtečná!

Angeliky vánoční deník (2022), 3. část

To to frčí, to to frčí! Než jsem se nadála, nachýlil se třetí adventní týden.

Po 12. prosince, Secret Santa

Chumelí. A bude celý týden. Autobusy mají půl hodiny zpoždění. Ale jedou a to je hlavní. Za oknem je to nádhera!

Pohled na Žižkovskou věž

V práci jsme měli vánoční večírek s takzvaným Secret Santou. V aplikaci https://www.drawnames.com/secret-santa-generator se zadají nějakým správcem jména lidí, kteří chtějí obdarovávat, pošle se jim e-mail a oni si mohou vyplnit svoje listy přání. Mimochodem děláte listy přání Ježíškovi? Já to letos nějak nestihla. Pár věcí, které bych chtěla, bych sice vymyslela – třeba co doporučuje Florentýna pro snadnější a zábavnější vaření v kuchyni? – ale už dost pozdě.

Dárečky

Út 13. prosince, vánočka k snídani

Ke snídani jsem v práci měla výbornou vánočku a cukroví, které pekla kolegyně. To je luxus! Taky si chci letos zkusit upéct vánočku. Podle Florentýny. (Nakonec na to nedošlo. Štola mě zlákala víc.)

Sněží!

St 14. prosince, Vánoční večírek č. 2

Od kolegyně jsem dostala dárek, který se tvářil jako minikniha, ale ve skutečnosti to byl Basilur čaj. Poznala jsem to už podle obalu, ale stejně jsem měla radost. Líbil by se mi i gnóm, kterého dostali moji kolegové, ale opravdu se teď vyhýbám věcem, které slouží jako lapače prachu a je třeba jim najít místo, kde budou přebývat nejen o Vánocích, ale i po zbývající část roku.

Dneska jsme měli druhý večírek v práci. Tentokrát to bylo celé jedné části a ne jen našeho oddělení, takže víc formální, ale za mě stejně super! Hrála tam imitátorská kapela rádoby s Hanou Zagorovou a bylo tam výborné jídlo. Pošmákla jsem si na nějaké hrubší paštice, obyčejných sýrech, klobáskách a šunce, ale taky na guláši. Já, odpůrce české kuchyně, jsem si pochvalovala guláš! Byl totiž opravdu skvělý, žádné kližkovaté maso. 

Druhý nejdivnější (prvenství připadlo místnímu bezdomovci) týpek v autobuse, se mě zeptal, jestli jdu domů pěšky. Trochu jsem se lekla. Pak mi popřál šťastnou cestu, což mě trochu uklidnilo. A na závěr se zeptal, jestli nechci doprovodit. Přesně to jsem nechtěla. Minimálně od něj. Taky vypadal jako podezřelý bezdomovec. Cestou mě naštěstí vzali sousedi. Venku je -10°C, v Praze bylo jen -4°C. Doma máme 8,7°C.

Při zavírání žumpy jsem si přimáčkla prsty a nemohla je vyndat. Měla jsem docela strach, co budu dělat, protože nikdo jiný nebyl doma a mobil jsem s sebou neměla. Ještě doma to bolelo tak, že jsem nemohla ani plakat.

Čt 15. prosince, kosmetika

Jo, je to tak. Opět (asi po roce a půl) jsem vyrazila na kosmetiku. Já, zastánce přírodního vzhledu. Netrhám si obočí, nebarvím vlasy, málokdy si lakuju nehty (i když se mi to líbí, zvlášť na mých parádně dlouhých, ale přírodních) a líčím se jen sem tam, obvykle hlavně pro manžela, ale někdy i jen tak proto, abych si pohrála s barvičkama.

Z prastaré knížky Naše domácnost od uspořádané od Jozy Břízové jsem totiž vyčetla, že je škoda si před Vánoci neudělat čas na kadeřníka a kosmetiku. A jestliže to věděly ženské v nějakém šedesátém roce, asi bychom my, jejich následnice, neměly zůstat pozadu. Zvlášť když bychom díky pokroku měly mít víc času na sebe. Ha ha ha, kde by se vzalo? Spíš míň. A tak jsem se už před měsícem objednala na jeden ze dvou možných termínů – světe, div se, ale před Vánoci chtějí jít na kosmetiku všichni.

Byl to zážitek plný bolesti, jako pokaždé, ale kosmetička mě uklidňovala, že to za chvíli skončí a že ji také netěší mě trápit. Jojo, i slzičky u toho byly. Ale udělala mi obočí, dala nějakou výživu, zbavila kníru (Pšššt, o tom se nemluví, nám ženám přece chloupky na nechtěných místech nerostou!) a taky jsme si parádně popovídaly, o skvělých tchyních, které občas člověka štvou, o tom, že s mámou je to prostě jiný, takový normálnější, o chlapech a vlastně tak nějak všeobecně a víceméně spíš spokojeně. Žádný stěžování si. Parádně jsem si to užila, protože je to velice milá a laskavá bytost.

Večer jsme si pustili Harryho Pottera, už předposlední díl, a zapálili františka. Voněl nějak mimořádně silně, ale bylo to boží! Ještě pořád jsem si neudělala tu horkou čokoládu!

Pá 16. prosince, Melinda

Protože mi nakonec odpadlo setkání s kolegou, na kterém jsme měli řešit důležité termíny a administrativu (udělali jsme to již včera, jupí), rozhodla jsem se, že dneska budu pracovat z domova. Bylo to super, protože celý den padal sníh, takže by byl zase určitě problém dostat se do práce a pak z ní. I když v pondělí to nebyla taková trága jako v únoru. Jo a makala jsem pěkně až do pěti, takovýho času ušetřenýho na cestování!

Celodenní chumelení vypadalo za oknem krásně, ale kamna jsem musela pořádně futrovat, abych doma měla teplo. Skoro začínám mít strach ohledně dostatku dřeva.

Celej den si škrábu obočí. Brr, to trhání není nic pro mě. A taky na sebe pořád sahám. Vážně můžu mít takhle hebkou pleť? Kam se hrabou miminka!

Manžel s tchánem dneska porážel zbývající tři husy, s tím se pojí zajímavá dramatická rodinná storka ohledně pořízení mrazáku, vám bude stačit vědět, že existují nějaké klimatické třídy a mrazák je víceméně konstruovaný na to, aby byl v rozumné teplotě, rozuměj nad 10°C, takže ho nemůžete šoupnout do garáže, kde v zimě mrzne, a čekat, že bude v pořádku fungovat. Je dost možné, že vám rozmrzne a všechno jídlo se vám zkazí. Vygooglila jsem to, jinak jsem o tom neměla ani potuchy. Stejně jako pár dalších kolegů, kterým jsem o tom říkala. Houser vážil 9 kg.

A největší novinka dneška je Melinda. Trochu menší, štíhlá bílá koza, která se k nám přestěhovala z nedaleké vesnice. Slibujeme si od ní kůzlátka a mlíko. Mrkněte na video, jak je roztomilá (a pusťte si i zvuk).

Do kuchyně na ledničku jsem postavila betlém. Náš zlatý stromek už stojí na skříňovém šicím stroji skoro celý advent. Jen moje zelená ozdůbka je pod ním a trochu v zákrytu. Najednou mi tank nepřijde jako dobrá ozdoba na vánoční stromeček.

So 17. prosince, jedlé kaštany 

Můj problém s pračkou manžel vyřešil někdy v týdnu, takže už zase můžu prát. Jupí! Nemám zrovna jako vysněný dárek novou pračku. ;-) A plány na dnešek? Maximální efektivita v užívání vánoční atmosféry a blogování. A pletení. Plus občasná kontrola nové kozí slečny, kterou už se hned Hektor snaží přemluvit k páření.

Dnešní novou věcí jsou jedlé kaštany. Pár jsem si jich koupila v Lídlu a myslela, že z nich udělám kaštanovou polévku. No, nedívejte se tak, našla jsem to v kuchařce od Vaňka s tím, že se dřív běžně jedla. Ale dneska jsem teprve dojedla kozí vývar, tak se mi hned nechtělo zase do polívky. Navíc mi přišlo, že to manžel možná nedocení. Tak jsem hledala jiný recept: muffiny s kaštany? Nebo je použít místo ořechů do Masarykova cukroví, medvědích tlapek či vanilkových rohlíčků? A bude to fungovat?

Takže vzkaz do budoucna – pro mě i všechny milé čtenáře – zvažte, kolik máte času a počítejte, že vaření a loupání relativně malého množství kaštanů vám může zabrat hodinu! Jo a taky v nich můžete najít červa nebo plíseň.

Pustila jsem si koledy na youtube (zde), zaujala mě Feliz navidad (6:13, nikoliv podle obsahu).

Odpoledne jsem se věnovala pečení muffinů a dělání těsta na zítřek a pak se divila, kam celé zmizelo. K těm muffinům bych se ráda vrátila, jsou totiž čokoládové s marshmalláky! A s Coca Colou. Takže typicky americké. Až na to, že jsem do nich přidala i trošku tonky, které je v USA zakázaná. 

Čokoládový muffin

Ne 18. prosince, klam plánování a měření potřebného času 

Na základě kurzu kritického myšlení jsem se rozhodla dnešní úkoly odhadnout a následně změřit, kolik času mi skutečně zabraly. Tak odhalím svůj kognitivní klam, což je tendence zkreslující můj úsudek stále stejným způsobem, nebo se jedná spíš o klam plánování, který spočívá spočívá v podcenění, kolik času, úsilí a peněz nás budou jednotlivé projekty stát. Při plánování děláme chybu v tom, že vidíme nejkratší cestu k cíli, která předpokládá, že se nic nepokazí. Základní poučka říká: odhadněte co nejlépe potřebný čas na úkol a vynásobte ho dvěma. Tak jsem se dnes snažila odhadovat, ale se sledováním to nebylo ono. Pořád jsem si zapomínala psát, co zrovna dělám, takže některé součty mi nesedí, ale třeba včerejší jedlé kaštany nakonec sežraly snad dvě až tři hodiny...

Když jsem si myslela, že ráno stihnu za půl hodiny nakrmit sebe i zvířata, podcenila jsem to téměř k tomu koeficientu 2. Krmení zvířat a příprava kamen na zatopení mi zabrala 50 minut. A moje snídaně 35 minut, ale koukala jsem u toho na ten online kurz o kritickém myšlení, což jsem stejně měla v plánu. Ještě jsem pekla podle Florentýny medvědí tlapky a štolu. Nakonec bych řekla, že jsem měla úspěšný den, i když jsem se časově v lecčems sekla, aspoň jsem si naplánovala jen tolik úkolů, že jsem je kromě jednoho všechny stihla udělat. A navíc jsem si pustila kousek filmu: 

O Vánocích už nechci slyšet ani slovo (***, 1981, ČSFD 51 %), který mě tak štval obstarožním proutníkem a jeho IQ tykve kamarádem, že jsem se rozhodla pustit si něco jiného, ale 

Snížek bílý kožíšek (*, 2011, ČSFD 46 %, ani Jezince.Jezince se to nelíbilo a to je vždy laskavá) byl ještě horší – prvoplánový nepřítel i morální ponaučení, že si máme vážit odlišnosti. Ani to není bůhvíjak hezky animovaná gorilka. Vzdávám po 13 minutách. 

Když jsem si pak pustila O vlásek zakletá (**, 2017, 69 %), docela jsem si užila začátek a pak už to šlo jenom z kopce. Vsuvka dospělému synovi o tom, že o statek je potřeba se postarat, je trochu... ehm ehm ehm. Moc nápadně pro diváky? Nebo můžu rovnou říct blbá? Posuďte sami: „... takový statek má dvůr a kolem něho přístřeší pro lidi, pro zvířata a pro úrodu, o to se musí umět každý pořádný statkář postarat. Taky má stodolu. Stodola je plná slámy. Sláma je vymlácené obilí zbavené zrna. Obilí mlátíme, aby vydalo zrno. Na to mlácení máme cepy. Cepem mlátíme obilí v době míru. V době války s ním mlátíme nepřítele.“ Kdyby bylo klukovi pět let a ne dvacet, mohlo to vyznít vtipně. Následují zvířátka jako z reklamy na Rajec! Ano, na to skočím každé pohádce. Se zvířátkama sem, už se mi to zase začíná líbit, když tu se objeví ježibaba. Když dá ježibaba hlavnímu hrdinovi něco, po čem se mu udělá špatně a zvrací, nemělo by to skončit střihem. To ji jako zabil sekerou? Nebo se poblinkal a pak odešel s tím, že má slabý žaludek? Nebo ho očarovala a zmizela? A kde nechal celou tu dobu koně? ... Ještě že byl první, koho napadlo prosekat se skrz roští sekyrou a ne mečem. Škoda, že nebyl třeba dřevorubec, vypadalo by to důvěryhodněji. Po dnešním fiasku s filmama se s chutí vrátím k tomu prvnímu a nakonec ho dokoukám. Dostane tři hvězdičky, zase tak strašný to nebylo. V kontextu ostatních. 

Nakonec jsem si nejvíc užila čtení z knihy Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít (zde). Jedá se o bonusovku k Harry Potterovi, která byla příjemným doplněním pletacího odpoledne. A navíc mě zaujalo, že na Ministerstvu kouzel mají odbor dezinformací. ;-) Který spolupracuje s ministerstvem mudlů v případech, kdy chtějí utajit nějakou extra katastrofu typu lochnesská příšera. Mezi mudly se podobnými úkazy (neprokázaným tvory) zabývá kryptozoologie. 

Štolu jsem dělala podle Florentininy Vánoční kuchařky pro dceru a taky podle ní jsem udělala dvě a tu větší darovala tátovi k narozeninám. Je v ní pořádný kus marcipánu, aby co nejvíc připomínala tu kupovanou. P. S.: Marcipán je z Lídlu, taková cihlička. A kromě kardamomu (který zbožňuji) tam je nastrouhaná čerstvá kurkuma. A půl kila rozinek, brusinek a goji na půl kila mouky!

Štola s marcipánem

Štola ve tvaru koláče v mojí nové formě

Další části vánočního deníku:

1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022

2. část: 5.–11. prosince 2022

4. část 19.–25. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023