Čekáme mladý

Protože pořád nemůžu psát jen o rekonstrukci, uděláme si v mém seriálu Na statku krátkou odbočku ke zvířátkům. Hnědá koza Líza je pořádně tlustá, takže to vypadá, že by mohla každou chvíli rodit. Píšu to 10. 2. 2025, tak doufám, že to ještě do publikování tohoto článku vydrží, protože na sobotu mám naplánované volné pokračování.

Samozřejmě jsem hrozně zvědavá a natěšená. Miluju jaro s kůzlátkama. Jsou tak krásná a malá a roztomilá! 

Nedávno mi říkala jedna kolegyně, že se těší, až budu zase na jaře sdílet jejich fotky. :-)

Doufáme, že i bílá Melinda je v očekávání, ale zatím to není úplně jisté. Sice ji pravidelně dáváme do výběhu ke dvěma mladým kozlíkům, ale u ní člověk nikdy neví. Vypadá sice, že se trochu zakulatila, ale co když to není tím.

Zatím se můžete mrknout na nově zveřejněný článek Kozí ksichty s různými výrazy. Není to myšleno hanlivě, spíš pro zasmání, jak jsou odrostlá kůzlata stále roztomilá.

Když jsem kozy na chvilku vypustila ven na sluníčko, byly jak utržený ze řetězu a vůbec se je nedalo pořádně vyfotit, takže si širokou kozu musíte jen představit, protože při pohledu z boku to vidět není.

Naše momentálně čtyřčlenné stádo koz

Melinda s plnou hubou trávy

Nepojmenovaný loňský hnědý kozlík (syn Lízy a Hektora)

Oba loňští kozlíci, hnědý zkouší, jak by se to asi mělo dělat

Spousta antických sloupů

Začnu teoretickou otázkou: Kolik je spousta?

Protože vidím, že neradi píšete komentáře, rovnou si i odpovím: Záleží jak čeho. Spousta času dřív bývaly nerušené dva měsíce letních prázdnin, kdy člověk vůbec nic nemusel, ničemu nerozuměl, nic neplánoval a jenom odpočíval po úmorném zkoušení před vysvědčením. 

Spousta prádla na praní můžou být třeba jen dva koše. Může to být i jen jeden, když to budou ponožky a nebudete mít sušičku, jen šňůru venku na zahradě a každou ponožku musíte zvlášť přichytit kolíčkem (jasně, můžete je scvaknout i po dvou).

Určitě by vás napadla spousta dalších spoust...

Já chci psát o spoustě našich antických sloupů, kterých máme v obýváku pět. Malovat je byla taková fuška, že si myslím, že výraz spousta je oprávněný. Ale pro případ, že byste jich měli málo, mám ještě jeden v záloze schovaný v ložnici a druhý v původním parádním pokoji, který bude doufám, ještě parádnější.

Jelikož máme starý barák, máme všude různé rozměry – třeba i mezi okny a tak. Je tedy potřeba sloupy, kuželky a různé další věci (jako okrasné obdélníky, k nimž se snad dostanu později) zvětšovat či zmenšovat tak, aby se zdálo, že všechno je souměrné a tudíž to lahodilo oku.

Náčrtek sloupu s propočty

Kromě černobílých propočtů jsme se snažili pastelkami naznačit, jaké by se nám líbily barvy na stěnách a také ty nejblíže k sloupu. Ale samozřejmě to na papíře a bez zachování poměrů výšky a šířky může vypadat poněkud komicky. Nicméně určitou představu to člověku dá.

Pastelkové náčrtky

Zvažovali jsme také vystínování bílého sloupu a různé druhy podstavců...

Vzhledem k velikosti okna není nakreslení jednoho takového sloupu žádnou snadnou záležitostí, i když máte šablonu pro horní a spodní část. Jak už jsem říkala, musíte počítat úplně se vším, takže je nejlepší vyměřit si prostředek v horní i spodní části, protože se vám u nás může velice snadno stát, že se sloup někde (třeba uprostřed) významně zúží.

Sloup umístěný na okraji okna

Patka sloupu opět na zeleném podkladu

Celkový pohled na hlavní okno se sloupem uprostřed

Zatím jen nahrubo nakreslený středový sloup

Sloup v okně s již natřenou stěnou v pozadí

Jak vidíte, ještě nás dost práce čeká – sloupy musí být přetřeny bílým vápnem, aby jen svítily, a stíny kolem sloupů uděláme cappuccinovou barvou jako pruh na stropě, jak jsem psala v článku Druhý modrý obývák, který je jediným obývákem z původní ložnice.

A protože články mají být adekvátně krátké, končím a o sloupech zase někdy příště.

Noční splín versus ranní slunce a sníh

V noci jsem pro vás vymyslela celý článek. Jenom jsem ho nesepsala. 

Vzbudila jsem se odhadem ve čtyři hodiny. Obvykle se nedívám, kolik je, aby mě to nestresovalo při snaze znovu usnout. I tak se mi dlouho nedařilo znovu zabrat. Hlavou se mi honily zbytečné a obecné myšlenky, pocit, že teď nežiju, že se jen tak nějak plácám mezi prací a spánkem, že nemám radost ze života... že mi něco neurčitého chybí.

Moje úvahy nikam nevedly a nepřišla jsem na to, čím bych mohla stávající stav zlepšit. Snad soustředit se na konkrétní věci, co se dějí, a kterým se věnuji. Nedělat toho příliš mnoho. A najít si víc času na sebe?

Každopádně teď dopoledne je všechno úplně jinak. Venku svítí slunce, sníh se třpytí, kozy a kočky jsou nakrmené. A já si doma píšu a topím přímotopem ze sluníčka. Jaká to nádhera! Fena mi leží u nohou a je šťastná, že může být se mnou doma. Já jsem šťastná, že leží, tam kde chci, a neválí se po zdi. A že je tak krásná, zdravá a hodná a má mě ráda. To se hned jinak pracuje se psem, který je vám oddaný. I když není moc poslušná, ví, kdy opravdu o něco jde a kdy mě může přemlouvat, aby to bylo jinak. 

Vůbec nechápu, nad čím jsem v noci přemýšlela. Zkusím se k tomu vrátit večer, teď si chci užít den. A to jsem někde četla, že se přeceňuje vliv slunečného počasí na naši náladu. Vážně? Tak proč je to o tolik lepší, když se reálně nic nezměnilo?

Balustráda pod okny (1. část)

Nákres pro představu

Vzpomínáte si, jak jsem vloni v lednu psala, že si chceme pořídit do obýváku kuželky? Tento ozdobný prvek  jsme si vyhlédli ve filmu Il boemo, ale víc vám toho opakovat nebudu, mrkněte na původní článek. 

Dneska se podíváme na to, jak se nám to povedlo. A samozřejmě se bez mučení přiznám, že tenhle článek měl být publikovaný už v březnu 2024, ale nějak to nevyšlo.

Začala jsem tím, že jsem podle printscreenů na počítači obkreslila na průhledný papír šablonu. Ano, byl to horor, protože snímky byly tmavé, nebylo na to pořádně vidět. A navíc jsem mohla překreslit jen tak velkou část, jak velkou mám obrazovku notebooku.

Pak jsem si všimla, že v některých částek je kuželka dost asymetrická. Jednak jsem něco způsobila já při obkreslování a jednak něco bylo ve filmu. Ono, když máte jednu křivou kuželku, tak to nevadí. Ale když ji použijete jako šablonu a budete jich mít pět stejně vykouslých a šišatých vedle sebe, je to celkem problém.

Tužkou obkreslené kuželky se šablonou

Mylně jsem si myslela, že jsem se obkreslování na zeď věnovala já. To bych manželovi upřela zásluhy! Obkresloval on a já mu pouze radila. Na základě nedávného malování s Idou Andersen Lang jsem totiž v hlavě měla čerstvé přenášení vzdálenosti kružítkem. Článek k tomuto tématu s mnou malovaným portrétem najdete zde. Doporučuji kouknout, od té doby jsem snad tak pěkný portrét nenakreslila.

Takže ne že bych jen manžela kibicovala, ale pomohla jsem mu díky tomu s vyměřením vzdálenosti kuželky od spodního okraje lišty. Pravítkem to kvůli zakřivení nebylo možné.

Kvůli naší skvělé spolupráci jsem tento článek zařadila pod štítek manželství, i když to není úplně o manželství a nějakých radách nebo extra zážitcích. Na druhou stranu si myslím, že to je rozhodně věc, která nás velmi spojuje. Společný projekt. Takové jako dítě, nad kterým se oba rozplýváme.

Vůbec netuším, jak se jmenuje to zelené, na co jsme kreslili a malovali. Zde si dovolím zmínit svou maličkost, která se musela nepříjemně krčit na zemi na nějakém kartonu a vymalovávat modré plochy mezi kuželkami. Manžel mezitím maloval zbytek pokoje toutéž akvamarínovou. Jedná se opět o vápno a námi namíchaný odstín, kterého už není možné podruhé dosáhnout. A navíc má vápno tu nepříjemnou vlastnost, že s postupem času vyžírá barvu, takže je potřeba namalovat všechno najednou, abychom měli po celé místnosti stejný odstín. I když musím říct, že ta hráškově zelená, která se z ní stala za pár dní, by se mi snad líbila ještě víc!

To modré vymalované je prostor mezi kuželkami, vlevo je mokrá modrá barva (viditelně tmavší)

Pod menším oknem to zelené pozadí není, takže akvamarínová barva má trochu jiný odstín a líp drží. Začali jsme těmito kuželkami a vybarvili je velmi pečlivě. Škoda, ty „odfláklejší“ pod velkým oknem se nám nakonec líbí víc, protože se jeví plastičtější.

Díky vrženému stínu to vypadá, že kuželky opravdu drží parapet

Ovšem ne každý si myslí, že je třeba víkend trávit malováním. Možná by se našla i užitečnější činnost. Třeba mazlení? Tlap. Tlap.

Ne každý si myslí, že malování modrých prostor mezi kuželkami je to nejdůležitější

K tomuto tématu se ještě vrátíme...

PF 2025

Angeliky vánoční deník (2024), rozcestník

Letos jsem se pořádně rozjela, tak pro přehled uvádím všechny články ze své vánoční série. 

To k Vánocům patří... o stejnojmenné koledě s odkazy na videa, kde si ji můžete poslechnout v různých verzích

Adventní kalendář 2024 – jako každý rok i letos jsem pro vás namalovala kalendář, tentokrát jsem nepoužila přímo zentanglové vzory, ale spíš doodle obrázky. To jsou libovolné jednoduché kresbičky vznikající spíš pro relaxaci než nějakou uměleckou hodnotu. Jsou trochu složitější než zentangle, kde se vytvářejí jen opakující se vzory. Psala jsem o něm zde obsahuje ukázky mých obrázků).

Vánoční rýmování s AI o tom, jakou jsem měla první adventní sobotu a jak jsem se snažila dostat z koledy To k Vánocům patří dědu Mráze, který tam nepatří (aspoň v Čechách ne). A jak mi s tím umělá inteligence chtěla pomoct, ale moc jí to nešlo, a tak jsem si nakonec poradila sama.

Vánoce na Míráku první díl původně plánovaného seriálu o vánočních trzích v Praze, ale pak se to nějak zvrtlo a sice jsem ještě byla na ..., ale na Staromák a Václavák už jsem se nedostala, protože kámošky děti se po ní chtěly válet na hlaváku, a tak jsem nikam nešly.

Ani s vánočními úkoly mi to bůhvíjak nevyšlo. Myslela jsem, že je budu publikovat každý den, abyste měli inspiraci, co hezkého podniknout. Něco jako vánoční bucket list pro letošní rok. Nakonec to dopadlo tak, že vznikly tři články se souhrnnými úkoly/inspiracemi:

• Inspirace a úkoly pro první adventní týden 2024
• Inspirace a úkoly pro druhý adventní týden 2024
• Inspirace a úkoly pro třetí adventní týden 2024
• Inspirace a úkoly pro čtvrtý adventní týden 2024

Určitě se podívejte na můj tradiční adventní deník! :-) Každý rok mám sice pocit, že se toho děje míň a míň zajímavého, ale když se pak dívám zpětně, jsem ráda, že jsem to psala a nestačím žasnout, kolik se toho v předvánočním čase dělo a co všechno jsem stihla. Navíc mě to obvykle naplňuje radostnými vzpomínkami. Jednotlivé díly najdete zde, tradičně rozdělené po týdnech:

• Angeliky vánoční deník (2024), 1. část: od neděle 1. prosince do neděle 8. prosince 2024, protože přece tu první neděli nevynechám a zároveň kvůli ní nebudu psát samostatný článek. Snažila jsem se řádně fotit, ať to není jen strohý text. Postupně mi to ale šlo hůř a hůř. Zejména v posledním díle už moc nebylo co.
• Angeliky vánoční deník (2024), 2. část: Mám ráda týdny, co začínají pondělím, takže tohle je už klasicky od 9. 12. do 15. 12. V tomto týdnu jsem byla na koncertě, malovala veselý obrázek od Tamary Laporte a navštívila výstavu s vánočními ozdobami.
• Angeliky vánoční deník (2024), 3. část: Po 16. 12. až Ne 22. 12. čirou náhodou jen jedna fotka ponožek a další s jídlem
• Angeliky vánoční deník (2024), 4. část: Po 23. 12. až Ne 29. 12. 
• Angeliky vánoční deník (2024), 5. část: Po 30. 12. 2024 až Ne 5. 1. 2025

Tak zase za rok. ;-)

Angeliky vánoční deník (2024), 5. část

Po 30. 12. zpátky do Prahy

Před časem jsem se měla objednat k doktorce na vyšetření, ale přes Vánoce jsem se jí nemohla dovolat, tak jsem si říkala, že jí raději písnu mail, aby se mnou případně počítala a vymyslela mi co nejdřívější termín, až se jí to bude hodit a já na to nemusela každý den myslet. Jenže ona mi napsala, že mám přijít na silvestra. Do Prahy!

Ach jo. Pořád jsem tak nějak nemocná, chrchlavá a mám se táhnout do Prahy místo toho, abych odpočívala. A navíc mi to rozštípne volno. Mám se pak zase vracet k rodičům, nebo už zůstat v Praze? 

Na první lednové dny jsem si vzala háóčko, takže jsem mohla zůstat u našich až do 6. 1. 2025. A užít si domácí pohodu, vzpomínky na dětství, teplo z kamen, povídání s rodiči a živý vánoční stromeček. 

HO [háóčko] = nesprávně česky používané „home office“. Správně anglicky by se to řeklo  „working from home“ nebo „remote work“. Když Angličanovi řeknete „home office“, budete mluvit o ministerstvu vlády Spojeného království, které se zabývá například spravedlností a pravidly pro lidi z jiných zemí vstupující do Spojeného království. V lepším případě pochopí, že mluvíte o místnosti, kde doma pracujete. Tak bacha na to. V Čechách to nicméně chápe snad každý.

Nakonec jsme se s manželem dohodli, že dnes pojedeme společně zpátky do Prahy (místy jsme ještě viděli drobné kupky sněhu), zítra si dojdu k doktorce a pojedu zase vlakem zpátky. Taková trochu magoriáda, ale proč se okrást o volno, když k tomu všemu bude ještě manžel v práci?

Út 31. 12. silvestr (se píše s malým s, pokud to není jméno člověka)

Rozesmálo mě, když mi zamával dědík řídící tramvaj. Nevím proč. Prostě jsem jen vystoupila a čekala, až odjede, abych mohla přejít silnici. On si tam sundával bundu nebo se ještě s něčím vrtal. Možná ho potěšilo, že čekám a nelezu mu pod kola. Každopádně mi to zlepšilo náladu.

Ve výsledku tak fungovala i návštěva doktorky, protože vždycky je lepší mít ji za sebou než před sebou. Poslední dobou se vždy směju tomu, jak se moje nálada diametrálně změní i po pouhém braní krve. Mám nefalšovanou radost, že je to za mnou a vždycky z ordinace odcházím s úsměvem. A i se sestřičkou si povídám jako bychom byly kámošky, zatímco když tam přicházím, vypadá to, že vstupuji do pohřební síně.

Zaujal mě text na dveřích ordinace:

„Buďte hodní na naše sestřičky.

Zdravotnický personál se shání mnohem hůř než pacienti.“

V deníku jsem si omylem udělala malou hádanku. Jaký projekt jsem mohla nahodit právě na silvestra a na 75 ok? Poznamenala jsem si, že místo tlustší příze používám tenčí, ale jinak nevím. A ať hledám, jak hledám, nemůžu si vzpomenout. Snad to budu mít někde vyfocené, nebo si vzpomenu. Teď hledám i kabel k foťáku, takže si fotky nemůžu stáhnout a prostudovat.

Koukám na pohádky a pletu. Špatně mi bude ještě dlouho, tak tu o tom ani nebudu každý den psát. To jen abyste věděli, že cca týden po návratu do Prahy, odhadem nějakého 13. 1. 2025, jsem to už nevydržela, objednala se k doktorce a šla jí předvést svůj kašel. Hodně se teď mluví o černém kašli a já bych ho nerada měla a chodila s ním do práce. 

Vyšetření ukázalo, že je to ze zadní rýmy, kterou nejde vysmrkat a teče mi do krku (fuj!). Doktorka si mě poslechla, osahala uzliny, sestřička mi vzala krev na CRP a pak mi doporučila jenom hodně pít a cucat nějaké mentolové bonbony, abych měla v puse dost slin. Postupně se to zlepšovalo, až jsem zase začala normálně spát bez dusivého kašle a zůstala mi jen taková nějaká lehká rýma, jako má manžel celou zimu.

Večer jsme koukali (jak důchodci) na zábavný pořad v televizi. Jelikož jsem nějakého toho Lovce s hádáním a výhrou jdoucí na charitu viděla poprvé, docela mě to bavilo. A Zedníčkem uváděná show byla taky celkem prima. Sice mi to nepřipadá adekvátní věku, ale vzhledem k tomu, že většina mých přátel je nepoužitelných kvůli malým dětem a manžel je v práci a já nemocná, moc toho člověk nevymyslí. Moji rodiče v mém věku chodili pařit na silvestrovské zábavy! Byli fakt hustý! Já už jsem na to skoro líná.

St 1. 1. 2025

Konečně jsem zase jednou vytáhla foťák a udělala snímeček. Je to samozřejmě dáno tím, že byl tak nádherný západ slunce.

Západ slunce a špetka sněhu

Někdo se domníval, že vidí polární záři a někde prý i vidět byla, ale tohle jsou nejspíš jen a jen červánky. Ale krásný, ne?

Čt 2. 1. 2025

Kámoška mi na Instagramu (nevím přesně který den) poslala odkaz na návod pleteného svetru s kočkama. Chvíli jsem váhala a odolávala, ale byl tak nádherný, že jsem se nakonec rozhodla, že ho opravdu nutně musím mít. Vidím to sice až tak na příští zimu, ale určitě si ho upletu!

Jak píše autorka, zdálky opravdu vypadá jako elegantní klasický vyplétaný svetr s kruhovým sedlem a až když přijdete blíž, zjistíte, že ten vyplétaný kruhový vzor jsou ve skutečnosti sedící kočky. 

Pá 3. 1. 2025

Nahazuju nový projekt – lednový ponožky do Klubu anonymních ponožkoholiků (Sock Knitter Anonymous, kdybyste ho hledali na Ravelry) – ale už předem vím, že je do konce února uplést nestihnu, protože se zdají být opravdu náročné a jako faktická výzva. Ale výzvami přece rosteme, tak nebudu plést jednoduché hladké vanilky! Ještě se k ním dostanu na blogu o tvorbě, ale teď nemá smysl fotit jenom žlutý lem. Jen abych vám je přiblížila, tak to budou ryby plavající ve vodě a nahoře budou jakoby na hladině vyšité žluté spadané lístky ze stromů. Vyšité ale jenom vypadají, ve skutečnosti se tam příze zatkává speciální technikou roosimine, kterou jsem „vyšívala“ manželovi stejnojmenné ponožky. Doporučuji kouknout sem, kde je mám vyfocené.

So 4. 1. 2025

Večerní procházka za světýlky.

Stromek s kostelem svatého Václava

Osvětlený most

Průchod zámkem

Houbička

Leknín na rybníce

Sedátko s pěkně naklouzanou plochou před ním

Předchozí díly:

Angeliky vánoční deník (2024), 1. část
Angeliky vánoční deník (2024), 2. část
Angeliky vánoční deník (2024), 3. část
Angeliky vánoční deník (2024), 4. část

Velké ohlédnutí za rokem 2024

Moje letošní úspěchy aneb na co jsem hrdá:

• Malovala jsem vápnem na zeď obraz, Amorka s kolem času od Tiziana. A dost se mi povedl. A od ruky, jen podle předlohy. Jsem fakt hustá.
• Začala jsem makat na Instagramu a Facebooku a pravidelně tam zveřejňovala příspěvky.
• Začala jsem se učit maďarsky, aniž bych to potřebovala. Jenže králové taky uměli šest jazyků. Učit se nový jazyk mi doporučila i umělá inteligence (viz zde můj článek o předsevzetích).
• Asi by to šlo napsat do prvního odstavce, ale nebylo by to fér, protože si zasloužím ještě jedno ocenění za malování na zeď: do potenciálního dětského pokoje jsem namalovala výzdobu frontonu. Hned pět postaviček pouze bílým, šedým a tužkou ušpiněným vápnem. V čele je Athéna a jedna známá ji při prohlídce hned poznala, aniž bych jí cokoliv řekla.
• Prováděla jsem po malbách v našem (pustém) domě a podařilo se mi z toho udělat celkem systematickou hodinu a půl dlouhou prohlídku. Takže za provádění si taky dávám zlatého bludišťáka. Můžete si o tom přečíst v článku Stala jsem se průvodkyní.
• Ušila jsem si plesové/slavnostní večerní šaty na svatbu švagra. Něco tak velkého jsem nikdy neušila! A sama, jenom podle Burdy. Akorát spodek kruhové sukně mi pomohla založit sousedka, která je v šití zběhlejší.
• Vyrazila jsem sama na tři týdny do lázní. Ze zdravotních důvodů na pojišťovnu. A nebála jsem se. :-) Resp. bála, ale i tak jsem si to užila.
• Ráda bych dodala (trochu samolibě), že i většina toho, co jsem zkusila nového vlastně zahrnuje úspěchy. Takže čtěte dál. :-))

Zažila jsem něco nového:

• Pustila jsem se do seznamování s umělou inteligencí (AI) Chat GPT 3.5 a Microsoft Copilot. Šla jsem i na několik školení a začala ji aktivně využívat, i když spíš k hraní než práci. Ale jak normálně nejsem moc technický nadšenec a spíš bych měla sklony k obavám a zpátečnictví, tak to považuji za svůj velký osobnostní vývoj. Místo negativistického „fuj, k čemu je to dobré“, „co když mi to vezme práci“, „to už budou lidi úplně debilní“.... Nebát se a skočit! Učit se s tím a získat konkurenční výhodu. A objevit nové možnosti.
• Malovala jsem portréty tužkou podle Idy Andersen Lang (odkazy na moje články na blogu) a další obrázky podle Tamary Laporte a dalších umělců v rámci Life Booku 2024.
• Pod kola mi skočil zajíc a já neměla možnost nic udělat. Byla to hodně nepříjemná zkušenost, ale zvládla jsem ji líp, než bych čekala. Tj. nezhroutila jsem se a s pomocí manžela to oznámila myslivcům.
• Přemotávala jsem přízi ze žlutého přadýnka Malabrigo lace na autobusové zastávce a přišlo mi to zábavný. Když ke mně přišla Ukrajinka ve středním věku a nabídla mi pomoc, byla jsem dojatá. A tak jsme tam motaly obě, resp. ona držela a motala jsem já. V autobuse mi pak neznámá spolucestující v důchodovém věku nabídla pomoc, protože to viděla venku u „mojí známé“. Byl to pro mě kouzelný zážitek ukazující, jak jsou lidé hodní. A tak vzniká moje Korokia (svetr).

LEDEN

Na statku doděláváme svépomocí rekonstrukci – malujeme:

• balustrádové kuželky, viz články: Chceme si pořídit kuželky do obýváku, a Balustráda pod okny 1. část, Balustráda pod okny 2. část ), 
• spoustu antických sloupů, 
• vavřínový věnec, viz články: Vavřínový věnec nad dveře (1. část), Vavřínový věnec nad dveře (2. část), Vavřínový věnec nad dveře (3. část))
• a celkové plochy pokojů. Všechno vápnem! Druhý modrý obývák,

Koukáme na seriál Versailles a čteme první knížky série Angeliky. Za dva dny zhltnu romanťárnu Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris (recenze zde) a studuju Kevina Dutona a v čem se poučit od psychopatů, to mě fakt baví. Moc nemaluju, i když si to pořád plánuju. Zkouším time managementovou metodu Rok za 12 týdnů, ale nějak se mi do ní nedaří úplně proniknout.

Pletu svetřík/tričko Field od Camilla Vad. Myslela jsem, že ho budu mít už na Štědrý den hotový, ale přibývá to strašně pomalu, protože je to spousta jemných oček na jehlicích číslo tři. Ale moc se na něj těším a jsem na sebe pyšná, že na něm pilně pracuji bez odboček k jiným projektům. S tím obvykle mívám problémy.

ÚNOR

Namalovala jsem na zeď Tiziana a jsem na sebe pyšná, protože to byla děsná fuška. Jedná se o jeho obraz Amor s kolem času.

V autobuse mě oslovil nějaký chlap, jestli nechci v dubnu ve vedlejší vesnici vystavovat svoje pletené výrobky. Asi tou dobou nebudu mít čas, ale přišlo mi to hustý. A taky mi řekl, že mou práci sleduje už dlouho. Jindy se na mě obrátila jakási stará babička, a když mě viděla plést v autobuse ponožky s barvami od Hundertwassera, řekla mi, že jsem umělkyně.

Porazili jsme malou bezejmennou kozičku, aby ji otec kozel Hektor nestihl přivést do jiného stavu. Zvažujeme porážku i Hektora, protože dloube rohy do pletiva a dělá v něm díry. A ne jen do toho špatného starého, ale taky do relativně nového plotu k novým sousedům.

Čtu zajímavou knížku Lewis Richmond: Stárnutí jako duchovní praxe. Průvodce stárnutím a nabýváním moudrosti. Je třeba se nad tím zamyslet.

BŘEZEN

Očekáváme narození kůzlátek od obou koz. Líze se narodili dva kozlíci 7. března přesně podle plánu, jeden krásnější než druhý. Viz můj článek Kozlík a kozlík. 

DUBEN

Tři dny před mým odjezdem do lázní v Karlových Varech se Melindě narodily dvě kozičky. Jsou v podstatě bílé, jen s malými okrovými flíčky. Začátky byly náročné, protože manžel už byl pryč.

Jela jsem s manželem do lázní v Karlových Varech a články o tom najdete přehledně uspořádané v Rozcestník článků k lázním, vřele doporučuji se podívat, protože tam je spousta fotek. Ještě 21. 4. 2024 sněžilo (v Karlových Varech).

KVĚTEN

Zasadili jsme nejrůznější plodiny: rajčata, hrách, dýni, kukuřici, čínské zelí, koriandr...

Užila jsem si krajkářské dny a paní Novak slíbila, že jí ukážu alespoň rozdělaný šátek/svetřík (ještě nevím) z tenkých klubíček od ní z Faerských ostrovů. Sobě jsem se zařekla, že nějak využiji i ta ručně předená od Little Black Sheep.

Dokončili jsme s manželem vlastnoruční výmalbu pokojů obarveným vápnem a udělali první prohlídky.

ČERVEN

Nakreslila jsem pejska od Tamary Laporte v rámci Kaleidoscope tester week.

ČERVENEC

Na svatbu švagra jsem si ušila zelené dlouhé šaty. Jsou nádherné, a to je slabé slovo. Projekt: zelené šaty.

Jeli jsme s manželem autem na dovolenou do Chorvatska. Ubytování v Uvala Scott nás vyšlo cenově dobře a byla tam super voda i jídlo. Jen na večerní procházky nebylo kam chodit. Rozcestník a všechny články k letošní dovolené u moře najdete zde. Fakt jsem to zvládla popsat komplet. Hustý, co! Měla bych si to popsat do svých úspěchů.

Pustila jsem do pletací výzvy Tour de Fleece, která probíhá zároveň s Tour de France. Úvodní článek Tour de Fleece 2024 (TDF 2024), Tour de Fleece je brnkačka, Marie Amelie: Korokia (1).

SRPEN

Na konci srpna děláme teprve druhé seno. Na keři v zahradě jsme objevili lískové oříšky. To je náhoda, zrovna se uvažovalo, že lísku pokácíme, když neplodí, nebo to sežerou kolemjdoucí zvířátka. Asi si právě zachránila život.

Byli jsme se podívat v obrazárně.

Sklízela jsem a zavařovala mangold, protože nám přes záhonek dělali hromosvod.

Byla jsem se podívat v Roztokách na cirkusu.

ZÁŘÍ 

Udělali jsme si jednodenní výlet do Panenských Břežan.

Pouť

Hodně jsem malovala.

ŘÍJEN

Ze zdravotních důvodů jsem byla tři týdny ve Františkových Lázních. Potkala jsem tam super lidi. Zde zmíním jen hlavní trojku: Inku, Marušku a Leňušku. Více se dočtete ve speciálu věnovaném lázním. Rozcestník článků o dovolené ve Františkových Lázních 2024. Víc jsem toho v říjnu nestihla. Letos tím pádem bohužel ani Dny otevřených ateliérů (DOA), kam každoročně jezdíme s Kamilem.

LISTOPAD

Burza minerálů v Tišnově

Krajkářské trhy

Vyrazila jsem na sraz ze střední školy. Bylo fakt zvláštní vidět, jak se lidi mění a zároveň zůstávají stejní. A bylo báječný, že to někdo zařídil!

PROSINEC

A teď je na čase odkázat vás na Angeliky vánoční deník (2024), rozcestník, kde najdete všechny díly Angeliky vánočního deníku, ale i další vánoční články, které jsem letos publikovala.

Kdyby vás zajímala statistika, tak za letošek jsem dala na blog 89 článků, což je celkem bída, když to porovnám s dřívějšími léty. Stejně mizerně jsem na tom byla v roce 2021 a pak v roce 2011 a předtím. Snad se v příštím roce polepším. ;-) A jen pro úplnost, na Tvorbu jsem dala 52 článků, což je celkem průměr.

Zajímavý kalendář na každý den v roce jsem obohatila o:

• 6. července: Den upálení mistra Jana Husa
• 21. května: Mezinárodní den čaje

P. S.: Musím říct, že to byl srandovní nápad začít psát tenhle článek už 4. 2. 2024, ale na druhou stranu, jak lépe zapracovat všechny vzpomínky a události nějak pěkně souhrnně pohromadě, než když to budu dělat průběžně?

Angeliky vánoční deník (2024), 4. část

Po 23. 12. 

Čekání se vyplatilo! Vykvetl mi bílý vánoční kaktus od Inky! I když jenom jediným květem.

Květ vánočního kaktusu

Na dnešek jsem měla naplánovanou kontrolu u doktorky specialistky. Ale jak mi po proleželém víkendu stále nebylo nic moc, pohrávala jsem s myšlenkou, že půjdu i k obvoďačce. Nakonec jsem nešla, protože se cítím celkem dobře, jen mám trochu rýmu.

Vyšetření dopadlo dobře, popřály jsme si hezké Vánoce a obě byly nějak naměkko. Snad z té vánoční atmosféry, snad z dobrých zpráv kontroly.

Cesta vlakem byla pohodová. I když jsem neměla místenku, v klídku jsem si dobře sedla a sledovala veselou rodinku jak mastí kvarteto s houbama. Ale ve třech je to prasárna, to pak vysbíráte skoro všechno, když už jednou začnete. Pletla jsem ponožky s kočkama a kochala se zasněženou krajinou kolem Kolína. Není tak náhodou v nížině? Doma mi táta říkal, že kolem něj je teď dost smogu, takže to dělá takovou poklici a ten sníh pak netaje. No, vypadalo to nádherně!

Út 24. 12. Štědrý den trávím doma s rodiči

Na Štědrý den je mi hůř. Ani nejdu na hřbitov. Radši dřepím doma. Nechce se mi ani koukat na pohádky, ani plést. A už vůbec ne makat na blogu. Z rýmy se stává kašel, můj úhlavní nepřítel. Vydrží mi do začátku ledna (4. 1. 2025), kdy tohle dopisuju. Ačkoliv beru nejdřív jitrocelový sirup a později (až v pátek otevřou lékárnu) i ACC, které mi vždy pomáhalo. Usnadňuje vykašlávání, ale trápím se dál.

Kočka Míša pózuje se zatím neozdobeným stromečkem

Jak už jsem psala v Angeliky adventním bucket listu 2024, letos máme menší stromeček než jindy, ale i tak se na něj vešlo asi 30 ozdob. A svíčky. Třepení a řetězy jsme letos nedávali, takže je takový decentnější.

S manželem se na Vánoce rozdělujeme a každý si užíváme vzpomínek na své dětství se svými rodiči. Jak to prostřídat, budeme řešit, až budeme mít sami děti. Navíc tím, že má manžel různě směny, stává se občas, že není na Štědrý večer doma a to se mi samotné taky být nechce. 

Mám za to, že u našich je větší pohoda, zatímco u nich se všechno moc hrotí. A navíc jedí ke štědrovečerní večeři řízky! Nejsem ani kdovíjakým milovníkem smaženého kapra, ale to je aspoň tradice. Když už smažené, aspoň ryba. Letos jsem si ji nějak víc vychutnala. A taky děláme polívku z rybí hlavy. A táta moc dobrej bramborovej salát. Bez uzenýho i jinýho masa. 

A hlavně máme opravdický stromeček a ne nějakou ubohou umělotinu. A s opravdickýma voskovýma svíčkama.

Akorát jsem si myslela, že se letos budu podílet na pracovní činnosti víc než obvykle, udělám si poznámky a budu to pak moct napodobit doma. Jenže mi bylo tak blbě, že jsem byla ráda, že jsem se přišla najíst a dokonce snědla tu nejmenší porci úplně celou.

St 25. 12. a Čt 26. 12. 

Pletla jsem ponožky s kočkama, posílala PF 2025 mailem a koukala na pohádky. Letos si plánuju na recenze speciální souhrnný článek. Otázkou je, kdy ho stihnu dokončit.

Pá 27. 12. 

Ze zbytků bramborového salátu děláme obvykle ruská vejce, ke kterým přikusujeme čerstvé housky.

Ruská vejce k večeři

So 28. 12. 

Těžko říct, co jsem dělala, když jsem si nepsala deník ani nefotila. Nejspíš jsme na něco koukali s manželem a taky jsme hráli nějaké deskové hry. Minimálně Karaka, který je fakt super. Ale musí to být ten správný, karetní. Deskovka mě nebaví. Snad se někdy dostanu k recenzi s fotkama, aby to bylo jasnější.

Ne 29. 12. 

Každopádně z dnešního dne mám dostatek fotografických záznamů. Začala jsem tím, že jsem udělala první vánoční ovocný salát. (Zopákli jsme to pak ještě dvakrát.) Posbírala jsem ovoce, co jsme měli doma čerstvé – banány, jablka, pomeranče a trochu tvrdé a kyselé kiwi. Myslím, že v druhé verzi bylo zase pro změnu příliš měkké a nevzhledné a trochu příliš sladké kaki. A přidala jsem kompoty, na které jsem měla chuť. Višně byly kupované, broskve domácí.

Ovocný míchaný salát

Odpoledne jsme šli na vycházku do města. Bylo docela hezky slunečno, akorát sníh nikde. Konečně jsem zase udělala pár snímků.

Nádrž na vodu z nedaleké studánky

Zmiňovaná studánka

Vchod do podzemí s nově udělanou stříškou a kostel sv. Václava zezadu

Krásný pomníček

Na vycházce v parku jsme si prohlédli nejrůznější objekty za denního světla. Na noční prohlídku snad ještě dojde...

Leknín na rybníku

Andílek na ostrůvku s altánkem

Pózující pávi na zámeckém nádvoří (najděte tři)

Pomůcka pro hledání zamilovaného pavího párečku

A znovu pózující fešák

Předchozí díly:

Angeliky vánoční deník (2024), 1. část
Angeliky vánoční deník (2024), 2. část
Angeliky vánoční deník (2024), 3. část

Následující díly:

Angeliky vánoční deník (2024), 5. část

Angeliky vánoční deník (2024), 3. část

Po 16. 12., ponožky k Vánocům – jupí!

Od kamarádky Jarušky jsem dostala taštičku s růžovou vánoční hvězdou (nechala jsem si ji v kanclu, když mám teď doma tu novou bílou) a dvoje ručně pletené ponožky! Jedny pro mě a druhé pro manžela. Malinko mu je závidím, taky mají totiž krásné barvy. Miluju, jak Jaruška utahuje. Její ponožky jsou díky tomu jiné než moje. Nosím je moc ráda.

Manžel dostal k Vánocům ponožky od mojí kamarádky

Večer jsem si pěkně počkala na poště, abych mohla poslat vánoční pohledy a dopisy. Už jsem si to plánovala nějakou dobu, ale furt mi trvalo, než jsem se k tomu konečně dokopala. Ne k tomu psaní, ale k návštěvě pošty. Byla tam děsná fronta, přesně jak jsem očekávala. Poslala jsem balíček s Tajemnou ponožkou (o přihlášení jsem psala zde, výsledné ponožky mám nafocené tady) do bývalého okresu Olomouc. Ve zkratce jde o to, že jsem upletla ponožky v zadané velikosti a poslala je neznámé paní a jiná neznámá pletařka dostala mou velikost a adresu a poslala je k Vánocům mně.

Út 17. 12.

Dneska jsem měla v plánu malovat, ale jestli jsem se k tomu reálně dostala, to už nevím. Před Vánoci je to vždycky v práci takový fofr, že těžko stíhám sledovat, který den se co děje. Nejvíc mi pomáhají poznámky v Bullet journalu (jedna z variant diáře) a fotky. I když to není kdovíjak jednoduché, protože můj foťák se rozhodl, že bude ukazovat datumy roku 2005. No, bylo by mi o dvacet let míň, to by nebylo špatný. Ale jestli bych to brala, to nevím. Co vy? Chtěli byste omládnout o dvacet let?

I za podmínky, že byste se vrátili zpět do svého původního těla a ke stejné budoucnosti?

Asi by bylo super, kdybych si stejné věci prošla znovu s tím, že budu vědět, že to zvládnu a možná bych si z toho nedělala takovou hlavu, jako tenkrát. Ale co bych změnila? Co když některé věci, které by mi dnes mohly připadat zbytečné, měly ve skutečnosti velký vliv na formování mojí osobnosti, nebo třeba i budoucnosti. Kdoví, jak důležité je mít v životě doktorát? Co mi to přineslo a co vzalo? Můžu vůbec já posoudit, jestli jsem díky tomu šťastnější nebo nejsem?

St 18. 12. pracovní snídaně

Vedoucí navrhla, že bychom si mohly dát accountí snídani. Neměla jsem chuť na vajíčka, slaninu nebo párek po ránu, tak jsem si dala sladké vafle s hruškou. Bylo to moc dobré, ale snědla bych jich i víc.

Vafle k snídani

Pro odpůrce anglických  výrazů v češtině jsem hledala, jak nejlépe vysvětlit, co je pracovní pozice zvaná se „account manager“ v reklamních a marketingových agenturách. A vyplynul z toho „manažer účtů“, což mi tedy vůbec nedává smysl. „Osoba, která je zodpovědná za správu vztahů s klienty. Je to hlavní kontakt mezi klientem a agenturou, zajišťuje, že projekty jsou doručeny včas a v rámci rozpočtu.“ Na nižší úrovni je to Account Executive, který se stará o každodenní komunikaci s klienty a koordinaci projektů. To jsem myslím já. Jako podporující pracovník ve chvílích největšího zoufalství (obvykle před Vánoci a v podobném období shonů) tvrdívám, že mám ráda svou práci pro její rozmanitost: každý den mě nasere někdo jiný. Myslela jsem, že to řekl Werich, ale zdá se, že autor je neznámý. Obvykle se to docela líbí těm, co to ještě neslyšeli.

Večer jsme jeli tréninkově zpívat koledy do vedlejší vesnice. Organizátoři si trochu zpřeházeli pořadí písní, což pro mě bylo zpočátku matoucí. Taky si podle youtubka natrénovali koledu Dobrý král Václav, ale neuměli se držet hudby a předbíhali se, tak to bylo trochu krkolomné. Jinak to tam ale měli pěkné, vypadalo to, že budeme schovaní v hasičárně, takže bude fuk, jaké bude venku počasí a lidem taky nebude taková zima. A na závěr se měly pouštět Olafovy Vánoce.  Ty mám ráda.

Čt 19. 12. vánoční večírek v práci

Místo vánočních večírků by se měly dělat lednové! Před Vánoci je pořád spousta spěchu, taky je každý přežraný cukroví a jiných věcí. Konají se různé koncerty, trhy. Potřebujete sehnat dárky, jídlo, výzdobu, ale leden je koncentrovaná šeď. V našich podmínkách není sníh, jaro je daleko, dovolená u moře ještě dál, pořád je hodně tma a málo slunce, bojujete s předsevzetími a po Vánocích se necítíte dost odpočinutí, zato výrazně těžší. Prostě by to chtělo trochu společenského posezení a nějakou zábavu.

Kolegyně dělá nádherný dorty. Čekáme, kdy otevře svou vlastní cukrárnu.

Jiná kolegyně zase přinesla Focacciu, italský chléb 

A největší zážitek nám připravil David se svým pohádkovým kvízem. Rozdělili nás do pěti týmů po třech lidech a střídali jsme se. Vždy jeden z nás dostal na hlavu cedulku s obrázkem a napsanou postavou a pohádkou a druzí dva z jeho týmu mu měli napovídat, aby uhodl jak postavu, tak pohádku. Tím, že se jednalo o různé postavy z týchž pohádek, stávala se hra stále jednodušší. Když už si totiž vzpomenete, že se Princ a Večernice jmenují právě takhle, ačkoliv se pohádka od Boženy Němcové nazývá O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, tak pak už se vám to hádá snáze. 

Zjistila jsem, že spoustu starých pohádek už si vůbec nepamatuju. Tedy hlavně jejich postavy. Jak se třeba jmenovala Pyšná princezna (1952)? Zrovna jsem hádala já. Kolega na sebe ukázal a říká, že byla pěkná, opravdu moc moc pěkná. A kolem těla objel svou siluetu a mě hned napadlo Krasomila!

Byla to legrace a všichni jsme si to moc užili.

Pá 20. 12. až Ne 22. 12. odpočinek v posteli

Jsem otrávená jak šváb. Úplnej calimero. Znáte ho? Já si na animovanou pohádku, kde hlavní postavou je černý smutný kuře s bílou skořápkou na hlavě, vůbec nepamatuju. Ale jestliže ho lze definovat jako emo (nikoliv pštros emu ;-), tak to jsem přesně v těchto třech dnech já. 

Začalo to pátečním divným kyselým pocitem v krku. Když jsem to googlila, vypadalo to na reflux, vracející se potravu, ale vůbec neodpovídaly důvody – večer jsem se nepřežrala, cítila jsem to ráno po čaji bez kofeinu. Že by to byla ta chyba? Můžu být tolik závislá na kofeinu? Nebo je ten čaj nějak divně zpracován?

Později pro mě bylo nepříjemné polykat a v noci ze soboty se mi spustila hnusná rýma a ustoupily pocity z krku. Připomíná mi to loňský covid se zadní rýmou, o tom, co proti ní dělat, jsem přehledně psala zde.

V plánu bylo jet v neděli večer zpívat do sousední vesnice, ale vzhledem k mému stavu musel vyrazit manžel sám. Bylo mi to líto. Zase spolu další večer nebudeme. :-( Navíc jsem se těšila. A když už člověk tolik trénuje...

Během dne jsem konečně doposlouchala dílo Petra Macka: Sherlock Holmes: Hitlerův posel smrti (*****) audio zde, délka 7:25 hodin a opakovaně jsem si pouštěla části, u kterých jsem usnula. Dala jsem mu pět hvězdiček proto, že se mi fakt líbilo, jak to má promyšlené. O vzducholodi Hindenburg mluvil velice přesně – hledala jsem si detaily na Wikipedii, a když Watsona zachránil trochu nafrněný agent britské služby jménem James, nebylo mi to nejdřív úplně jasné. Ale když pak hořícího zločince polil směsí martini a vodky, začala jsem cosi tušit. Vtipný detail. 

Trochu jsem pletla náročný žluto-zelený šátek Gilded Grapes Shawl od Jenn Lampen, ale především jsem hodně spala.

Předchozí díly:

Angeliky vánoční deník (2024), 1. část
Angeliky vánoční deník (2024), 2. část

Následující díly:

Angeliky vánoční deník (2024), 4. část
Angeliky vánoční deník (2024), 5. část