úterý 18. dubna 2017

Velikonoce v ostatních zemích

Anglie
V Anglii a Holandsku chodí děti od domu k domu a koledují velikonoční vajíčka.

Francie
Stejně jako u nás, i ve Francii utichnou na Velikonoce (od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty) kostelní zvony s tím, že odletěly do Říma, aby tam byly požehnány a zpátky se vrátily s vajíčky a sladkostmi pro hodné děti. Ty je pak hledají v zahradách.

Irsko
Ráno v den Velikonoc se pojídají vajíčka, aby se tak uzavřel půst. Během dne ten, kdo chce získat velikonoční koláč, musí zatančit.

Itálie

Kněz požehná velikonoční vajíčka, která pak hospodyně umístí doprostřed stolu a okolo nich rozmístí nádoby s jídlem.

Mexiko
V předvečer Velikonoc po setmění tisíce lidí zaplaví ulice. Mají s sebou obrázky nebo pinata  papírové krabice s bonbony a pamlsky, které symbolizují Jidáše.

Německo
V předvečer Velikonoc děti vyrábějí slaměná hnízda, která pak jejich rodiče naplní barevnými vajíčky a schovají doma nebo na zahradě. Ráno na velikonoční pondělí je děti vyrážejí hledat.

Řecko
V den pravoslavných Velikonoc se v rodinách koná vajíčková bitva. Účastníci se snaží házením svého vajíčka rozbít vajíčko protivníka. Při úspěšném zásahu se pronáší věta: Christos anesti.

Zdroj:
http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=cs&oid=883575

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoční pondělí

Říká se mu také Červené pondělí. Je dnem uvolnění a veselí, oslavou nového života. Chlapci (koledníci) chodí šlehat pomlázkou, viz můj článek Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi, a dostávají kraslice (především červené), stuhy, dárečky i alkohol. Pošlehávání čerstvými pruty - pomlázkou, má zajistit přenesení posilující životadárné mízy stromů do těla člověka. Pojem velikonoční pomlázka má tři hlavní významy:
  • znamená obyčej šlehání dívek a žen jarními pruty, většinou spojené s koledováním,
  • pomlázka znamená také prut, častěji spletené pruty,
  • pomlázka jako velikonoční dar.“
Vejce malované a zdobené má zvlášť bohatou historii, jak svědčí například obyčej klást vejce zemřelým do hrobu. Velikonoční koleda o barvené vejce byla u nás ve středověku obyčejem v různých vrstvách společnosti světské i duchovní. Zvláštní postavení má velikonoční vejce červené (odtud pojmenování Velikonoc Červené svátky). V lidových obyčejích a obřadech je červené (barvě životodárné krve) připisován význam prosperitní (ochranný, blahonosný). Legendy spojují červeň velikonočních vajec s Kristovou krví. Kraslice zůstala vzácným darem, upomínkou, patří k velikonoční výzdobě našich domovů i hrobů našich nejbližších. Z reálného velikonočního vejce je dnes kraslice také symbolem Velikonoc. Tvoření kraslic je doménou žen a dodnes živým uměním, motivovaným zálibou pro radost sobě a druhým, zachováním rodinné či lokální tradice, event. komerčním zájmem.

Při dávání pentlí můžete využít dřívějších zvyků: červená se dává tomu, koho máte rády, modrá tomu, komu dáváte naději, zelená značí oblíbenost a žlutou vyjádříte nezájem.

Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

Lze psát Pondělí velikonoční i Velikonoční pondělí (jde mi o velká písmena). 

Podle pramenů z 19. a 20. století se rozvinuly obyčeje polévání vodou, házení do vody apod. na stejných komunikačních principech jako pomlázka: Jako velikonoční obřad koledování a jako projev zájmu o dívku. Na rozdíl od pomlázky má velikonoční „oblevačka“ omezený lokální výskyt a soustřeďuje se na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku a ve Slezsku.

Hra pro děti: Dva hráči – každý vezme své vykoledované uvařené vajíčko a ťukáte s nimi o sebe. Komu dřív praskne, prohrál, a musí svoje dát vítězi. Nebo můžete vajíčka kutálet po nakloněné ploše a vyhrává ten, komu se dokutálí dál.

Zdroje:
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum
http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle
http://www.ceskevelikonoce.cz/velikonocni-pondeli/

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

neděle 16. dubna 2017

Velikonoční neděle

Říká se jí také Boží hod velikonoční i Hod boží velikonoční, nebo neděle Vzkříšení. Je to největší svátek Velikonoc! 

Velikonoce jsou o zvěstování, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Obřady Vzkříšení otevřely hlavní velikonoční svátek, Hod Boží velikonoční, a s ním sváteční období osmi neděl vrcholící Hodem božím svatodušním.

Podle pamětí z počátku 20. století se dnes zřekněte zametání, stlaní, vynášení hnoje z chléva, mytí nádobí, šití, čištění bot a vaření. Hospodyňky si proto mohou navařit dopředu.


Z hlediska stravy se o Velikonocích setkávají dvě krajnosti: půst (je nejdelší a na Velký pátek vrcholí nejpřísněji) a hojnost. Hodové stolování na první velikonoční neděli, uvedené podle tradice katolických rodin modlitbou a svěceným vejcem, liší se podle zámožnosti či chudoby i podle krajů. Zvláštní postavení mělo ve velikonočním jídelníčku vejce a s ním pečivo.“ Jí se tradiční velikonoční jídlo: beránek, mazanec, vejce, chleba nebo víno. Dříve se nosilo ráno do kostela k posvěcení. 
Oproti velkým kulatým mazancům a koláčům známe i kontrastně malé velikonoční pečivo: postní jidáše (jidášky), a ještě drobnější Boží dárečky. Dále se jedly klobásy, nádivky, jehněčí, kůzlečí nebo telecí maso a další. Maso se kombinuje s vejci a pečivem, kopřivami, libečkem a dalšími zelenými bylinkami. Typické jsou různé nádivky a směsi. Každý, kdo do domácnosti přijde, musí být obdarován posvěceným pokrmem. „Kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích.“ Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. Typické pro velikonoční hodování jsou spíše kombinace masa, zvláště sekaného, s vejci nebo s pečivem, a také s kopřivami, libečkem i dalšími zelenými bylinkami. Různé nádivky a směsi.“

Setkává se jen nejbližší rodina, bez přátel a známých.

15. dubna 2017: Vyrazili jsme na jubilejní 30. ročník pochodu Po stopách Běhu městem Jarmily Kratochvílové do Golčova Jeníkova. Na patnácti kilometrovou trasu nás vyráželo dvacet. Závod, který se konal dopoledne, připomíná jeníkovskou rodačku i občanku, dvojnásobnou mistryni světa, držitelku stříbrné olympijské medaile, nejlepší světovou atletku roku 1983 a dodnes i světovou rekordmanku v běhu na 800 metrů Jarmilu Kratochvílovou. Nejrychlejší běžec dnes uběhl trať za 45 minut, nejpomalejší asi za dvě hodiny. Šlo se po silnici přes Kobylí hlavu, Chrtníč, Okrouhlík, Chlumek (tam je palírna, u které jsme před dvěma lety otáčeli s motorkou... to jsem ještě byla neřidič) a pak rovně do Golčova Jeníkova.

Zdroje:
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum
http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=cs&oid=883575
http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle
http://www.ceskevelikonoce.cz/hod-bozi-velikonocni/
http://www.golcuv-jenikov.cz/obcan/spolky-a-kluby/beh-mestam-jarmily-kratochvilove/32-rocniku-behu-mestem-jarmily-/

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

sobota 15. dubna 2017

Film na dnešní večer: Americký sniper

Říká se, že šaty dělají člověka, obal zase dárek... A já si podle názvů velice ráda vybírám knihy nebo filmy. Málo kdy nemám šťastnou ruku a vyberu si něco nezajímavého. Na dnešní večer mě zaujal Americký sniper. Musím se přiznat, že mě samozřejmě zlákalo, že v hlavní roli je fešák Bradley Cooper, znáte třeba z Pařby ve Vegas.

Americký sniper má na ČSFD 76 %, což znamená, že by se mohlo jednat o zajímavý kousek. Text je poměrně vágní a nijak zvlášť zajímavě nevypadá. Na válku v Iráku se opravdu dívat nechci, ale když se podívám na Wikipedii, nestačím žasnout.

Předtím jsem si nevšimla, že se jedná o životopisný film – to obvykle znamená, že to špatně skončí (sázela bych na 90 %). V hlavní roli Chrise Kyla bude již zmiňovaný Bradley Cooper, dále také Sienna Miller, Luke Grimes, Jake McDorman a Eric Close. Režisérem nebyl nikdo menší než Clint Eastwood, scénář napsal Jason Hall podle knihy Christophera Scotta Kyleho (8. dubna 1974 Odessa – 2. února 2013 Erath County). Knihu můžete sehnat v češtině pod názvem Americký sniper. Kniha přináší osobní zpověď vojáka od jeho výcviku přes jednotlivá nasazení až po traumata z války.

Cooper za svou roli získal cenu Critics' Choice Movie Awards. Film byl nominován v několika kategoriích na Oscara. Film za necelé dva měsíce promítání vydělal kolem 300 milionů dolarů (7,3 miliardy Kč). Oficiální trailer najdete zde.

Poznámka pod čarou pro zvědavé – NEČTĚTE pokud chcete vidět film (možná to v něm bude).

Po návratu založil nadaci FITCO Cares pro veterány z války. A právě v jejím rámci se do jeho blízkosti dostal Eddie Routh, který ho později, ve svých osmadvaceti letech, zavraždil. Za což dostal doživotí bez možnosti dřívějšího propuštění bez ohledu na tvrzení obhajoby, že trpí postraumatickou poruchou spojenou se schizofrenií. Na střelnici Glen Rose, asi 110 kilometrů jihozápadně od města Fort Worth, zároveň s Kylem zastřelil i jeho přítele Chada Littlefielda. Poté, co zabil oba bývalé vojenské druhy Kylea a Littlefielda, odjel v Kyleově autě k sestře a k vraždám se přiznal, jeho vyjadřování bylo ale často zmatené.“

Dvě příhody o Kyleovi si můžete přečíst v angličtině od Marka Lee Greenblatta zde, nebo možná také v knize Valor Unsung Heroes from Iraq, Afghanistan, and the Home Front.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%BD_sniper
http://www.csfd.cz/film/341884-americky-sniper/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chris_Kyle
http://zpravy.idnes.cz/routh-je-vinny-z-vrazdy-kylea-d2n-/zahranicni.aspx?c=A150225_064523_zahranicni_neh
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/301915/tohle-je-vrah-nejuspesnejsiho-odstrelovace-z-usa-podle-ktereho-natocili-film-americky-sniper.html

Bílá sobota

Říká se jí též Svatá, Světlá, nebo Velká sobota. Bílá se nazývá podle bílého oděvu těch, kteří byli tento den křtěni. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Je také označována jako den světla.

Je to den ticha a poslední den čtyřicetidenního půstu. Před vchodem do kostela se světil oheň, tzv. pálení Jidáše. „Do dnešního dne se uchoval zvyk nosit do kostela svíce, které se posvěcují připálením od posvěceného velikonočního paškálu.“ 
Hospodyně doma uhasila všechny ohně a sebou ke kostelu vzala poleno. Tam jej zapálila v posvěceném ohni, přenesla domů a tím opět oheň rozdělala. „Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky.“ Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. 


Vše je v tento den směrováno k očistě duše, těla i příbytků. Před východem slunce se musí uklidit a byt vymést koštětem. Provádí se poslední pašijové obyčeje: tlučení do prahů, zvonění klíči i mincemi za čistotu domova a hojnost, zvedání těžkých břemen za zdraví a krásu atd. Stromy se pro probuzení k úrodě postřikují vodou, nebo potírají čerstvě zadělaným těstem mazance či jiného obřadního pečiva. Nebo jimi můžete zatřást.

Zvony se vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany, aby myšlenka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání. Bílá sobota představuje hudební umění venkovských kantorů, muzikantů a zpěváků na kostelních kůrech a slavnostní atmosféru procesí a průvodu Vzkříšení.“ Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících.

Prostírá se stůl, ale přitom je poslední den půstu. Pečou se mazance, beránci a také chléb. Všechno se chystá na neděli. Mazanec je nejstarším doloženým velikonočním pečivem. „Podle staročeských kuchařek byl velikonoční mazanec koláč syrnej veliké noci, tj. nesladké pečivo připravované ze strouhaného sýru a většího množství vajec. Okrouhlý bochníkový tvar a znamení kříže si ponechal.“

Svazují se březové větvičky, dívky zdobí vajíčka a chlapci pletou pomlázky.


Zvyky:
  • Před východem slunce se někde děvčata umývala rosou, aby byla pěkně bílá a nenaskákaly jim pihy.
  • Před východem slunce se novým koštětem vymetalo stavení, aby se v něm nedržel hmyz a stavení bylo čisté po celý rok.
Během noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční (Velikonoční noc) se podle tradice proměňuje voda ve víno a vodní prameny mají silnou léčivou moc. Skončením Bílé soboty končil půst a začalo se ve staveních uklízet a bílit!

Zdroje:
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum
http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle
http://www.ceskevelikonoce.cz/bila-sobota/


(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

Doporučené filmy

Nevěděla jsem, kam si to napsat – aktuální množství papírů u mě přesahuje únosnou mez –, tak mě napadlo, že se s vámi podělím o filmy, které mi byly doporučeny. Do komentářů mi můžete napsat, co si o nich myslíte, a až/když se k nim konečně dostanu, mohla bych na ně zpracovat recenze.
  • Připoutejte se prosím – kolega mi doporučil jako vtipnou, i když hodně starou komedii o letadle.
  • Červený stan – snad něco s intuicí, nevím, proč mi to paní doporučila.
  • Kdo je Clark Rockefeller? – vypadá zajímavě, vyhlédla jsem si sama, i když má na ČSFD jen 54 %, podle skutečnosti a bez negativního konce (snad)

pátek 14. dubna 2017

Velký pátek

Říká se mu také Bolestný, nebo Tichý. Velký pátek je nejtišší den v roce, v evangelických rodinách sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb, den bez práce i bez obyčejů.

Zároveň je dnešek dnem nadpřirozených sil dobrých i zlých; čarodějnic a nepřejících. Zvláště silně účinkují obyčeje, věštby a modlitby. Je osudové narodit se na Velký pátek, ale zemřít v něm je kupodivu dobré. 


Dnes se údajně otevírají hory a vydávají své poklady. Měl by se otevřít Blaník. Voda z horských pramenů se prý mění na víno. Květiny posbírané této noci mají čarovnou moc. No, venku je sníh, to toho asi moc neposbírám... (rok 2015)

Nesmí se pracovat se zemí nebo na poli
(kopat, rýt atp.) ani prát prádlo, protože by se namáčelo do Kristovy krve. Přesto je symbolem Velkého pátku voda: lidé se omývají pro zdraví (využijte poznámky od Kneippa), vykrápí se chlév a omývají zvířata.


Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan.

Nesmí se jíst maso, neboť je ještě pořád půst, nesmí se péct, prodávat, půjčovat, darovat, ani přijímat dary. Nic si nepůjčujte, protože půjčená věc by mohla být očarovaná. Do východu slunce se nesmí topit.

Dříve se hrávala divadelní představení, tzv. pašijové hry.


Můžete zkusit jíst čočku, která vám má přinést peníze. Pokud fandíte starým řemeslům, můžete si upříst „pašijovou niť“, kterou když uděláte na oblečení několik stehů, bude vás chránit před zlými duchy. Pokud z pašijových nití dokonce ušijete košili, měli byste být chráněni před bleskem, ale radši bych to nepokoušela!

Na Velký pátek se zahalují kříže smutečními rouchy. Traduje se, že se vstávalo před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.

Další zvyky:

  • Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli.
  • Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
  • Na venkově se nesmělo pracovat.
  • Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily "Jidáše" - zrzavého chlapce. 
  • Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů.
  • Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.
  • V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři.
  • Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.
  • Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních.
V některých státech je na Velký pátek den pracovního klidu, například v Austrálii, Brazílii, Kanadě, Německu a Spojeném království. Ve většině německých spolkových zemí platí na Velký pátek zákaz pořádání tanečních slavností a sportovních akcí. V Rakousku mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté, což mi přijde trochu nespravedlivé a ujeté.

Pá 15. 4. 2022: Venku je 13,3°C a svítí sluníčko. Ale na rozdíl od včerejška to na opalování moc nevypadá.

Pá 2. 4. 2021: K obědu máme pohanku, to je podobné čočce. Venku je celkem zima, asi 9°C a na zítra dokonce hlásí sníh, což je nepříjemné překvapení, když před pár dny bylo snad 18°C a já se v tričku a kraťasech slunila na lavičce.

14. dubna 2017: Tak teď už máme volno na Velký pátek i my v České republice. Kdo by si stěžoval? :-) Letos je celkem teplo.

3. dubna 2015: Dnešek jsem strávila relativně normálně, i když mě to lákalo, rozhodla jsem se, že péct nebudu a nechám si to na zítra. Čočku jsem sice nejedla, ale snad penízky budou, jedla jsem ji před Vánoci. Ale to nejzajímavější asi je, že jsem na nějakém papíru (recykluju je tím, že si na ně nanečisto píšu články na blog, když jsem mimo počítače a mám  psavou) našla pár poznámek z předloňského roku a trochu mi připadá, že to je jako bych to psala dnes, nebo včera:

Pá 29. 3. 2013 Velký pátek: Chumelí. Většina lidí to považuje za otravné prodlužování zimy. Mně se to líbí. Lepší než trapná šeď před příchodem jara. Nejsem zemědělec, a tak nevidím žádný důvod, proč si na zimu stěžovat. Podobně jako na jaře, můžete vyrazit na výlet  taky ho na sobotu plánuju  jenom se musíte víc zachumlat a po příchodu máte alibi a můžete si dát grog nebo punč, aniž by vás někdo pokládal za alkoholiky. Navíc to má krásné kouzlo, když přijdete, setřesete ze sebe hromadu sněhu, ohřejete si medovinku, posadíte se na gauč a popovídáte si s partnerem nebo přáteli. Můžete zapálit zbytky svíček, které jste dostali k Vánocům, pustit si pohádku nebo komedii a konečně dovyšívat ten ubrus nebo doplést svetr. A co třeba krásná kniha? Jak dlouho jste si už na čtení neudělali čas?


Já si navíc představuji, že je před Vánoci a zažívám znovu to velké těšení. Dokonce jsem si dneska přinesla z pošty i dáreček. Elektronický obchod a karetní hry. To je tak, když chtěl někdo šetřit a bez dostatečné znalosti si omylem koupil rovnou rozšíření. Nevadí, aspoň to teď všechno mám a můžu zasněžené Velikonoce trávit hraním. Pokud bude s kým;-). A pokud ne? Můžu psát jeden článek za druhým a... dobře, taky pracovat na disertaci.


A znovu rok 2015: Koukám, jak málo se toho změnilo. Sama sobě připomínám, že i v pracovním vypětí (s disertací) bych si občas měla najít chvilku klidu pro sebe a třeba si něco pěkného přečíst. Dneska mě k tomu donutil zdravotní stav  bylo mi tak divně, že jsem prostě nemohla pracovat, a tak jsem se natáhla a snažila se číst.

Zdroje:
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum

http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

čtvrtek 13. dubna 2017

Zelený čtvrtek

Název vznikl zkomolením německého slova Greindonnerstag, což znamená lkavý čtvrtek. Je dnem odpuštění. Zelený čtvrtek je den milosrdenství a obdarovávání. Lidé dříve mívali odpoledne volno.

V tento den naposledy (až do Velikonoční vigilie o Bílé sobotě) zní zvony, tzv. odlétají do Říma. Když naposledy zvoní zvon, cinká se penězi, aby se vás držely. Řehtá se řehtačkama (viz můj článek
Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi), jejich zvuk vyhání nečisté síly z domu.

Ještě před východem slunce snězte pečivo pomazené medem a budete celý rok chráněni před uštknutím hada a žihadly vos.

Rodiny se modlí a všichni se omývají rosou, neboť ta chrání před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Před svítáním zatřeste stromy na zahradě, aby se vám co nejvíc urodilo.


2. dubna 2015: Tak nevím jak vy, ale já se tedy rosou rozhodně neomývala, neboť tu máme sníh. Je ho sice málo, ale stejně studí.

Podle Krista se k Zelenému čtvrtku váže hostina, přičemž je ale stále postní den. Jiný zdroj zase uvádí, že se na zelený čtvrtek se dodržoval přísný půst. Povoleno bylo jediné syté jídlo bez masa. Jedla se tedy pouze zelenina – proto Zelený čtvrtek. V Pašijovém týdnu se nejí maso teplokrevných zvířat a živočišné tuky, ani vejce (stejně jako po celou dobu půstu). Podle pověry se v tento den jí zelená strava (špenát, zelí, hrách, saláty, řapíkatý celer, avokádo, řeřicha, kopřivy atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Zvláštní význam měly první jarní zelené byliny, z nichž se vařily polévky. Dneska si můžete dát třeba speciální zelené pivo. Vaří ho například Starobrno a jedná se o třináctistupňový speciál, který 2. 4. 2015 oslaví 10. výročí. Zelené pivo vzniká spojením vody, ječného sladu vyrobeného z moravského ječmene a žateckého chmele. „Pivo je vařeno tradičním způsobem na dva rmuty. Do mladinového kotle se spolu s chmelem během varu přidává i bylinný výluh, který vzniká louhováním několika druhů bylin včetně kopřivy v horké vodě. Díky tomuto způsobu vaření má pivo plnou chuť a příjemnou hořkost. Svou sílu pak Zelené pivo získává spodním kvašením trvajícím osm dnů. Dlouhým zráním při teplotě 1 °C se pivo chuťově zaokrouhluje a získává svůj typický buket a říz.“ A kde se čepuje, zjistíte na stránkách http://www.zelenepivo.cz/kde-se-toci. Posledním krokem ve výrobě Zeleného piva je přidání likéru pod pečlivým dohledem sládka.


2. 4. 2015: Zelené pivo bylo dobré, dala jsem si to ze Starobrna, které jsem popisovala v předcházejícím odstavci. Ale cestou z hospody jsem před nějakou jinou zahlédla plakát, že čepují Velikonoční Kvasničák. Googlení mi chvilku trvalo, ale zjistila jsem, že pochází z pivovaru v Jihlavě. Můžete si ho dát buď zelený (14°), nebo míchaný s červeným (10°), což mi přišlo super a ráda bych to v průběhu Velikonoc vyzkoušela.

Pečou se jidáše, které pak můžete mazat medem. Pečou se z kynutého těsta a mají různé tvary: bochánky, preclíky, podkovy, točenice, mohou mít tvar písmene J a v některých krajích pletené jako napodobení Jidášova osudového provazu. 


S nikým se nehádejte a hádky se vám budou po celý rok vyhýbat.

Uklízí se a smetí se odnáší na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Paličkou se zvoní o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.


Zasejte len a hrách, nebo cokoliv jiného, pěkně vám to poroste.

K Zelenému čtvrtku se váže obřadné umývání nohou starcům.


Po západu slunce obejděte dům a nejbližší okolí vykropte pomocí věchýtku ze slámky svěcenou vodou, kterou máte v novém hrnku. Tím budete chráněni před úklady záludných čarodějnic.

V tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli a proti čarodějnicím vykropit svěcenou vodou z nového hrnečku věchýtkem slámy obydlí.

Nemá se nic půjčovat, aby si vás peníze samy našly.

Konaly se pandělinky – ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínaly se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne.

Někde děti hledaly už tento den vajíčka poschovávaná po zahradě.

Zde najdete deníkové záznamy z různých zelených čtvrtků: 1. 4. 2021, 14. 4. 2022, ...

Zdroje:
http://www.seniortip.cz/?&module=article&uniqid_article=7ae39cc7254d4de08c6e5dae975a500a
http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

středa 12. dubna 2017

Škaredá středa

Říká se jí také Černá, Smetná nebo Sazometná, protože se vymetají komíny. Středě se říká škaredá, protože právě ve středu zradil Jidáš Ježíše a prodal ho za 30 stříbrných. Zrada je vlastně ten nejhorší zločin, jakého se člověk může dopustit, a Jidáš svůj čin nakonec neunesl a spáchal sebevraždu. V lidové folklorní tradici si připomínáme tuto událost v podobě pečiva, které dostává tvar písmene „J“. Říká se jim Jidáše.

Před škaredou středou se hodně uklízelo – bílily se zdi, uklízelo se v kredencích, myla se okna i podlahy, upravovala se zahrádka a okolí domu a připravovaly se šaty na následující sváteční dny. Stavení zkrátka mělo vypadat jako nové, jako všechno, co se s příchodem jara v přírodě zase rodí. Vymetáním komínů se vyháněli zlí duchové.

Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím.

Jídlo se zpravidla podávalo chutné, avšak nevzhledné. A tak se nejčastěji dělaly bramboráky, které však hospodyně potrhaly, aby nepůsobily pohledným dojmem.

Pokud se dnes budete mračit, zůstane vám to po všechny středy v roce.

Zdroje:
http://living.iprima.cz/bydleni/dnes-je-kvetna-nedele-vite-proc-krestane-sveti-kocicky http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

úterý 11. dubna 2017

Velikonoce – rozcestník

Velikonoce – povídání o Velikonocích a na kdy vyjdou v příštích letech.
Symboly Velikonoc – co k Velikonocům neodmyslitelně patří. (Pozor, opravdu je správně výraz Velikonocům a nikoli Velikonocím!)
Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi – název hovoří za vše, ale další najdete v článcích o dnech Svatého týdne.

Svatý týden a velikonoční doba – co pro Křesťany znamená ten který den Pašijového týdne.
Jednotlivé dny popsané z méně křesťanského pohledu, aneb Jak slavit a užívat si jako dřív:

Velikonoční oktáv
  • Regionální slavnost Slamník se koná v úterý, den po Velikonočním pondělí
  • Bílá nedělenásledující neděle po té velikonoční
Velikonoce v zahraničí

Veselé Velikonoce – přání s obrázky AI, docela legrace

Květná neděle

Má i různé další názvy: Beránková neděle, Palmová neděle, Květnice (lat. Palmare, Dominica in Palmis) a jedná se o 6. postní neděli. Nazývá se Květná, protože Kristus byl při vjezdu do Jeruzaléma vítán palmovými ratolestmi. Je to poslední neděle čtyřiceti denního půstu. Křesťanům jí začíná pašijový týden předcházející velikonočním svátkům. V katolických kostelech se v tento den čtou při bohoslužbách pašije sepsané sv. Markem a sv. Lukášem, což je část evangelia, ve které se popisuje Kristova poslední večeře, odsouzení na smrt a ukřižování. 

Zelenými ratolestmi se vymetají stavení. Měly vymést všechnu nemravnost a zhýralost.


Svěcenými kočičkami (jívové ratolesti) se zdobí příbytky i hroby nejbližších, abychom s nimi o Velikonocích pociťovali spojení, vzájemnou sounáležitost. Zemědělci je někdy po Velikonocích zaráželi do půdy, aby měli požehnanou úrodu. Suché ratolesti, které zůstanou, se spálí a jejich popelem kněží označují na začátku postní doby v následujícím roce (v Popeleční středu) čela věřících na znamení pokání. Prý kdo spolkne 1–3 posvěcené kočičky, nebude ho celý rok bolet v krku. A kdo si jimi protře oči se slovy „kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky“, toho nebudou bolet oči (to bychom v dnešní době mohli dělat skoro všichni).

V lidové tradici byla Květná neděle také dnem, kdy se do vsi přinášelo nové léto. Dívky obcházely vesnici se zeleným stromečkem ozdobeným pentlemi a barevnými vyfouknutými vejci a zpívaly.

Nesmí se péct, protože by se zapekl květ a neurodilo by se ovoce.

Lidé si oblékají nejlepší šaty. Jinde jsem se dočetla, že nové, aby v nich člověk kvetl. Tak jsem se v neděli věnovala dokončování šátku Shaelyn, abych taky jenom kvetla. Stihla jsem a strávila jsem v něm večer. Více o něm brzy napíšu na blogu o tvorbě.


Zdroje:
http://www.ceskevelikonoce.cz/kvetna-nedele/
http://www.seniortip.cz/?&module=article&uniqid_article=7ae39cc7254d4de08c6e5dae975a500a
https://www.ceske-tradice.cz/tradice/jaro/postni-doba/6.-nedele-postni
http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Ve_obdobi.htm#Květná neděle

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

Šed(iv)é úterý

Na šedivé/šedé úterý hospodyňky uklízí a vymetají pavučiny v celém domě i hospodářských staveních.

Název dne měl pravděpodobně symbolizovat nadcházející utrpení Kristovo.

11. 4. 2017: Úterý vypadalo opravdu šedivě  zamračeno a celkem chladno, asi 14°C, což je oproti včerejším 23°C nepříjemné. Ale od kolegy jsem dostala krásné velikonoční perníčky. Když nezapomenu, vyfotím. P. S.: Pekl je sám!

Zdroj:
http://living.iprima.cz/bydleni/dnes-je-kvetna-nedele-vite-proc-krestane-sveti-kocicky

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

pondělí 10. dubna 2017

Modré (Žluté) pondělí

Pro děti a studenty začínaly jarní prázdniny zvané „vakace“. 

Dnes je to den vhodný pro velký (jarní/velikonoční) úklid. Pusťte se do něj s radostí, ať k vám může jaro. Pomoci vám mohou moje nepravidelné pondělní články o úklidu. Je ovšem otázkou, jestli je správné se do něj pouštět právě dnes, protože podle jednoho zdroje bylo zakázáno vykonávat jakoukoliv práci. 

A proč Modré nebo Žluté? K Modrému jsem vyčetla, že se dnes snad v kostelech vyvěšují modré látky, ale jinak nevím. Podle církevní tradice se tento den kostely zdobily modrým nebo fialovým suknem. Takže to je vhodná otázka do série Proč. Tedy byla, letos jsem zjistila, že pojmenování je odvozeno z německého „Blauer Montag“, blau v tomto případě znamenalo podnapilý, práce neschopný, na Modré pondělí by se proto nemělo pracovat. 

Zdroje:
http://living.iprima.cz/bydleni/dnes-je-kvetna-nedele-vite-proc-krestane-sveti-kocicky
http://www.extra.cz/kvetna-nedele-je-tady-nastava-svaty-tyden-jake-velikonocni-zvyky-se-vazou-k-jednotlivym-dnum

(Aktualizovaný článek z roku 2015.)

Knihy k přečtení

Před víkendem jsem se byla podívat na knihu Zázračný úklid (další z témat, kterými se zabývám) do Luxoru, protože jsem přemýšlela, jestli si ji koupím. Už jsem o ní slyšela několikrát, takže by to možná stálo za to. Na druhou stranu nechci doma hromadit knihy, proto jsem se rozhodla, a navíc přínos pro mou osobu je dost nejistý, protože autorka je Japonka s velkým zalíbením v minimalismu, což pro nás megalomany nemusí být nutně to pravé. Takže bude jistější si knihu jenom vypůjčit a v létě, nebo ještě na jaře přečíst, abych mohla udělat pořádný jarní úklid s novou inspirací. Zatím z ní aplikuji skládané ponožky a je to super: zaberou míň místa a hned vím, že jsou spolu, aniž bych je musela cpát jednu do druhé, nebo nějak zachycovat k sobě sponkama.

Ale proč to píšu. V knihkupectví, jak už to bývá, jsem narazila na spoustu zajímavých knížek, tak mě napadlo, že se zde zmíním alespoň o jejich názvech. Jednak vás mohou také zaujmout a zlákat, a jednak se jenom můžete společně se mnou podivovat, jak šikovně jsou zvolené:
  • Farmagedon,
  • Sběratel ztracených věcí,
  • Darwinovy ceny Odpočítávání konce,
  • Mistrem sám sobě,
  • Spisovatel jako povolání,
  • Kniha radosti,
  • Když to tam není, tak to tam nehledej (pozor, jedná se o volné pokračování: Suchý hadr na dně mořském),
  • Po práci legraci,
  • My ostatní tu prostě žijem,
  • Zápisník radosti,
  • Děláme si to doma sami,
  • Deníček moderního páru,
  • Místo abyste posílali 100 SMS, můžete dělat 100 lepších věcí,
  • Zbavte se nepořádku jednou provždy,
  • Uklizeno: Jednou provždy...
  • a ten Zázračný úklid. :-)

Z meditačního deníku 2

2. den, 2. března 2017
Buď těch 5 minut utekla docela rychle, nebo si neumím nastavit budík. Ale spíš to první. Možná se mi to jen zdá v porovnání s těma včerejšíma dvanácti. :-) I když začátek byl taky těžký, dokonce mě napadlo, že na to nemám. Mám tolik práce a věcí, co chci udělat... a já tu budu sedět a sledovat, jak se mi myšky v hlavě nahánějí, jak říká jeden kamarád.

... Akorát ještě doplním věc, co mě napadla při meditování – a to, že jsem začínač. Že chci začínat, zakládat nové zajímavé projekty, výzvy. Dodělávat je pak mohou dotahovači a dokončovači, kteří nemají dost kreativity, aby sami něco nového vymysleli. Dokončování brzdí mou kreativitu. Místo nových nápadů a zlepšení, přemýšlení nad novými produkty a hodnotami se stále babrám v něčem starém a známém. 

sobota 8. dubna 2017

Už byl váš partner na STK?

Zkratka STK představuje stanice technické kontroly, na nichž dochází k technické prohlídce silničního vozidla, která je v Česku vyžadována zákonem. Tolik Wikipedie. Já ale dnes nechci mluvit o autech (nebo motorkách, i když u té mě brzy „technická“ čeká). V souvislosti se včerejším Světovým dnem zdraví bych nejprve ráda zmínila projekt, o němž jsem se dozvěděla díky disertaci a hledání cen pro odpovědné podniky, a potom o vlastní snaze o duševní zdraví (ale to v samostatném článku). 

Projekt STK pro chlapy mě nadchl během první minuty. Už jen to motto: „Až se muži začnou starat o své zdraví jako o auta, budeme mít vyhráno!“ prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

Cílem je, aby začali muži chodit na preventivní prohlídky včas. Ne až po čtyřicítce, padesátce nebo šedesátce. Ne, už teď... jako na garanční prohlídky s motorkou.


pondělí 27. března 2017

Z meditačního deníku 1

Před týdnem jsem vás v článku Měsíc pozorování myšlenek nabádala k tomu, ať si denně vyzkoušíte pětiminutovou meditaci. Tedy pokud se tak dá nazvat to, že sedíte a sledujete (se zavřenýma očima), co se vám honí hlavou.

Pro mě to bylo celkem těžké – i když se jednalo o pouhých pět minut – protože mě frustrovalo, že si nemohu poznamenat to, co mě napadne, a připadalo mi nevhodné se na to soustředit a udržovat to v mysli po celou dobu, než zazvoní budík a budu moci otevřít oči. Pak bych totiž nesledovala svoje myšlenky, to, co se mi honí hlavou, ale pouze se soustředila na tu jednu jedinou, i když možná i to by mělo smysl.

Ze zvědavosti jsem si začala psát meditační deník. Jenom tak na obyčejný bílý papír, který pak vložím do svého deníkového šanonu (úžasná věc – proč jsem takhle nepsala deníky dříve?) jako další mírně samostatné knihy (třeba Knihu ocenění – o té opět za týden). Kurzívou jsou uvedeny doslovné citace.

1. den, 1. března 2017
Nekonečných pět minut bylo nakonec dvanáct! Neměla jsem nastavenej budík a bála se, že otevřu oči dřív. Utěšovala jsem se, že se příjemně vyhřívám na sluníčku, nic se mi neděje, tak pěkně seď!

Hlavou se mi honily myšlenky na tisíc věcí – od prostudování nové kuchařky na RAW jídlo (= syrové), kterou jsem včera neprostudovala, ačkoli jsem to měla v úmyslu, přes věci pracovní – ... – až po pletení a přemýšlení, co mám právě nahozeno na jehlicích číslo tři, které bych ráda využila k pletení šátku Ble. Je na nich Stephenův podzimní KAL Buildings Blocks Shawl, (viz např. článek Stephenův Mystery KAL – poklad za 20 Kč i s fotkou) který mě moc nebaví, protože je dost rutinní a nekonečný.

... Myslela jsem i na to, že bych mohla denně cíleně přemýšlet nad disertací, ale jednak nevím, jestli je to dovoleno – myšlenky by se měly sledovat, ne ovládat, a jednak mi to nešlo, protože mě nic nenapadalo. A samozřejmě jsem byla frustrovaná, že si u toho nemohu psát a měla obavy, že zapomenu to, co mě napadne. 

Naopak se osvědčilo narovnat si tělo, vypnout prsa, stáhnout dozadu ramena, uvolnit obličejové svaly... Představovat si = vizualizovat, jak mi slunce vyhlazuje obličej --> nikdy nebudu mít žádné vrásky, a zpevňují se mi svaly kolem páteře. Jak je mi krásně teploučko.

Naproti tomu snaha počítat do šedesáti za každou minutu skončila zoufalstvím u třicítky! Zdálo se to nekonečné!!! Ještě jsem si tak dovedla představit, že bych stejným způsobem počítala pletená oka. To by mi pak šlo „meditování“ mnohem lépe. A někdy se u toho myšlenky taky dost volně prohánějí. A pak jsem si vzpomněla na Dickensovo dílo, o kterém jsem četla v Holmesově učednici. Ženská tam plete a nějak to souvisí s vraždama. Chci si to přečíst. Google napovídá, že se jedná o Příběh dvou měst s paní Defarge. Doma zkontroluju a napíšu si do seznamu knih k přečtení. Dokonce to bude patřit i do Literárního vzdělávání.

pondělí 20. března 2017

Měsíc pozorování myšlenek

Nezáleží na tom, jak moc mě znáte nebo neznáte, pokud nejste na mém blogu poprvé, musím vám být jasné, že já a meditace rozhodně nejdeme dohromady. Přátelé či známí mě popisují jako hyperaktivní (aniž by znali přesný význam toho slova), divoženku, živel a podobně. Prostě stále spousta energie, usměvavá, neposedná... Na druhou stranu umím být i trpělivá, o to nejde, ale jen tak sedět a dokola blekotat „Óóóóóóóómmm,“ to opravdu není pro mě. Ale meditace není jenom o tom...

Definitivně mě ke zkoušení meditovat přivedl Pavel Moric. Jak překvapivé, když stále chodím na jeho přednášky, koukám na denní tréninky a tak dále. O přínosech motivace dnes už nikdo nepochybuje. Kromě duševního zdraví, by měla být schopná „vylaďovat“ i krevní tlak a další věci, se kterými si moderní medicína moc neví rady = dostanete prášky a ty budete brát do smrti, ale o tom tu teď psát nechci. Zatím chci psát jenom o své zkušenosti...

Byl to pátý denní trénink. Poznamenala jsem si na pět minut denně se zastavte. Seďte rovně, se zavřenýma očima. Můžete mít nutkavý pocity, myšlenky. Přínos? Pět minut budete pánem svého těla. Stanete se pozorovatelem své mysli a budete objevovat, co všechno vyrábí, co všechno vám v té hlavě pořád kecá... To mi připomíná, jak nám někdo na jedné přednášce, možná to byl Karel Červený, říkal, že máme v hlavě Huga. To je ten prevít, co vám říká všechny ty hnusné věci o tom, že něco nedokážete, že jste oškliví, že na to nemáte, že (bla bla bla)... a že ho máte zahnat pozitivníma myšlenkama, ale k tomu zase jindy. (Nějak nevím, jestli tyhle články patří ještě sem, nebo už na Angeliku čarodějku – jsou to metody a nápady, které by mohly pomoci, ale na druhou stranu nejsou nijak obtížně měřitelné, myslím... Uvidíme časem.)

Denně se vám v hlavě vyklube údajně čtyřicet až šedesát tisíc myšlenek – zajímal by mě zdroj, odkud všichni to číslo berou – ale zatím tomu klidně věřme, protože podstatné není číslo, nýbrž to, že si většiny svých myšlenek doopravdy neuvědomujeme. Něco nám proletí hlavou v podstatě pokaždé, když se na někoho podíváme. Ale nejsou to myšlenky vycházející z pozorování typu: ta dáma v červených šatech má klobouk, ale rovnou hodnotící soudy: ten klobouk je ale ošklivě křiklavě červený, ta má určitě nějakou vadu, že tak šmajdá, proboha, od kdy se nosí takhle nemoderní klobouky, nebo jé ten je krásný, to by mi ten můj nikdy nekoupil... Kdysi jsem se zkoušela jenom dívat a nehodnotit a nebylo to nic lehkého, hned člověk říká: hezké, ošklivé, voňavé, páchnoucí... a už to jede.

Netradičnost této meditace spočívá v tom, že pozorujete svoje myšlenky, obvykle je  totiž vypuzujete z hlavy a snažíte se v ní mít prázdno. Než vám povím, na co jsem myslela, a jaké to bylo, můžete si to zatím zkusit sami. Máte na to týden... Tak ať to jde. :-)

čtvrtek 16. března 2017

Laurie R. Kingová: Holmesova učednice (****)

Dostala se mi do rukou pořádně tlustá kniha (412 stránek) z pera Laurie R. Kingové nazvaná Holmesova učednice aneb Královna v ohrožení, v originále (přece jen se teď učím anglicky tak musím trénovat na každém kroku) The Beekeeper's Apprentice Or On the Segregation of the Queen, vydaná v New Yorku v roce 2005, ale přeložená (Alžbětou Lexovou) a vydaná v nakladatelství Argo až v roce 2016. Pro zvědavce ISBN je 978-80-257-1807-0. Ale to není všechno. Největší peckou je, že spisovatelka už o Marry Russelové, která se setkala v roce 1915 se Sherlockem Holmsem, jemuž bylo teprve padesát a ne šedesát, jak uvádí dr. Watson ve svých spisech, napsala knih rovnou několik. Nejnovější vyjde 13. června 2017 a bude mít název Lockdown: A Novel of Suspense Hardcover.

Blog Marry Russel najdete zde: http://maryrussellholmes.com/. Podle názvu Marry Russel Holmes soudím, že si ji Sherlock buď vzal, nebo adoptoval, vzhledem k tomu, že když se poznali, bylo jí teprve patnáct! Ale byla chytrá a emancipovaná... popravdě, tohle jsme my ženy tak trochu v příbězích o Holmesovi potřebovaly! Ženu, která se mu vyrovná intelektem a bystrým mozkem, všímavostí a důvtipem.

Než se budu věnovat obsahu knihy (označeno třemi hvězdičkami z obou stran pro ty, kteří by chtěli číst sami, aby nebyli zklamáni vyzrazeným dějem), musím si postěžovat na obvyklý nešvar v mnoha knihách a to uvádění v záhlaví jména autorky a název knihy. Tato praktika mě nesmírně rozčiluje, protože se jedná o zcela nadbytečný text, který nic neříká a navíc je umístěn tak provokativně, že si jej čtenář s otravnou pravidelností čte stále znovu a znovu. Záhlaví má sloužit pro orientaci, tedy název díla a jméno spisovatele v něm má opodstatnění pouze v případě, kdy se kniha skládá z více děl od více autorů.

***
Začátek knihy je řekněme holmesovsky klasický – autorka připouští, že se nejedná o její dílo, ale o rukopisy jisté M. R. H., které vydala pod svým jménem z čiré spisovatelské frustrace, že zrovna nic vlastního napsaného neměla. A které jí přišly v podezřelé truhle. Pro neholmesology jen vysvětlím, že se jedná o typický způsob v „nových“ knihách mimo kánon od Doyla.

Četla bych stále a stále. Hrdinka má příjemně lidskou povahu. Rozhodně není dokonalost sama – je příliš hubená, vysoká, nosí brýle... taky trochu držkatá a nesnáší svou tetu, která se ji snaží oškubat o dědictví po rodičích.


A jeden poznatek z pracovního týdne: Den dokáže být neuvěřitelně dlouhý a čas se nepříjemně vleče, když máte rozečtenou detektivku a nevíte, co bude dál.


Za týden kniha přečtená a už bych chtěla další... bohužel zatím česky není a určité drobné výtky bych vůči autorčině textu měla...


A teď už k tomu obsahu: Marry Russelová se narodila 2. ledna 1900 v bohaté americké rodině. Tak trochu vlastní vinou je sirotek. Když se v autě pošťuchovala se svým geniálním bratrem, její otec se na ně otočil, ať toho nechají, a střetl se s protijedoucím vozidlem. Jejich auto se roztočilo, ji to vymrštilo okýnkem ven a auto spadlo z útesu a vybouchlo. Nic z nich nezbylo. Ona se zpočátku chtěla zabít, ale psycholožka jí řekla, že tím by světu neprospěla, a tak se snaží nahradit svého geniálního bratra mimo jiné i studiem na Oxfordu a pak také u Sherlocka Holmese, kterého náhodou objeví při procházkách po Sussexu, kde žije u tety.


V knize jsou popsány tři případy. První se týká uloupené kasičky z obchodu, druhý únosu malého děvčátka a třetí největší představuje útok přímo na Sherlocka Holmese a Marry Russelovou. Řekla bych, že tomu něco chybí, takový větší emocionální náboj, zděšení ze skutečností, které vyvstaly... celkově se mi příběhy líbily, ale čekala jsem nějaké propojení mezi krádežičkou, únosem holčičky a osobním útokem dcery Moriartyho, která je učitelkou matematiky Marry.

Holmes pohlédl na mě, Mycroft na něj a já s uspokojením sledovala provázek ve svých dlaních jako Madame Defargeová své pletací jehlice. ... Madam Defargeová je záporná postava z Příběhu dvou měst od Charlese Dickense, jež si pletením připomíná jména lidí, kteří mají být zabiti (pozn. překl.). (str. 232)

Je-li sama, byť opatřena hojnou potravou a v temperatuře nejpříznivější, hyne v několika dnech ne hladem nebo zimou, nýbrž samotou. (str. 315 o královně včel)

A co mě opravdu zaujalo byl Cockneyský rýmovaný slang: Slang cockney se neustáloe vyvíjí a denně vznikají nové vazby. Jeho princip je prostý - k určitému slovu se najde dvojice vzájemně souvisejících slov, která se s vybraným slovem rýmují. Může se jednat o ustálené slovní spojení či klidně i jméno celebrity. A aby cockneyövé nežádoucí posluchače ještě víced zmátli, často z páru vynechávají právě to slovo, které se s původním pojmem rýmovalo. Šifra se dále může komplikovat tím, že původní slovo nejdříve mluvčí nahradí slangovým výrazem a tomu teprve potom přiřadí rým. Holmes obdržel text: Levák vzkazuje, že do města dorazili šviháci, co maj plný trepky, a kuličky cvrnká štěně. Šviháci se rýmuje s cizáci, trepky, tedy jiným slovem pantofle, znamenají, že mají plné šrajtofle. A jejich šéf je štěně – ke štěněti patří fena, tedy žena. (str. 323)
***

A pro zájemce uvádím jmenný seznam všech knih o Marry Russelové:
  1. The Beekeeper’s Apprentice (v češtině: Holmesova učednice aneb Královna v ohrožení), doslovný překlad by ovšem byl Včelařův učeň,
  2. A Monstrous Regiment of Women (v češtině: Hrůzná vláda žen),
  3. A Letter of Mary (v češtině:Případ Máří Magdaleny),
  4. The Moor (v češtině: Přízrak na blatech),
  5. O Jerusalem,
  6. Justice Hall,
  7. The Game,
  8. Locked Rooms,
  9. The Language of Bees,
  10. The God of the Hive,
  11. Beekeeping for Beginners,
  12. Pirate King,
  13. Garment of Shadows,
  14. The Mary Russell Companion,
  15. Mary's Christmas,
  16. Dreaming Spies,
  17. The Marriage of Mary Russell,
  18. The Murder of Mary Russell,
  19. And other stories of suspense,
  20. Lockdown: A Novel of Suspense Hardcover.
A ještě Echoes of Sherlock Holmes : Stories Inspired by the Holmes Canon.


                                      neděle 12. března 2017

                                      Kde brát čas?

                                      Přiznávám, že by to po dlouhé době chtělo zase článek. Aspoň malý a aspoň jeden týdně. Já vím. Ale kde na ně brát čas? 

                                      Můžete říct, že když jsem tolik posedlá pletením – v poslední době fakt jo, a mám toho tolik rozdělaného... ale i dopleteného, musím mít čas i na psaní. Ale není to tak snadné, plést totiž můžu cestou na zastávku, na jezdících schodech, ve metru, při čekání na tramvaj, v tramvaji a pak ještě případně cestou do práce. Ale to už většinou nedělám, maximálně nějaké to dokončení řady, abych si mohla snadno poznamenat, kde jsem skončila. 

                                      Když pak večer přijdu z práce poté, co jsem se věnovala disertaci, i když si zapnu počítač, většinou už ze mě nic rozumného nevypadne. Škoda, mám toho plnou hlavu, co bych vám chtěla sdělit. A tak to zkouším aspoň takto, o víkendu.