Angeliky vánoční deník (2023), 2. část

Po 4. prosince, nožík na čaj a Napoleon

Po práci jsem se na chvilku potkala s bývalým kolegou, který odešel za lepším, a dostala od něj čaj a nožík na pu-ehr. Překvapilo mě, že není vůbec ostrý. Budu ho někdy brzy muset vyzkoušet. 

Sněhový zhášeč cigaret

Sníh v Praze!

Ladovy obrázky na Zličíně

Na večer jsem měla domluvené rande s manželem. Vyrazili jsme do kina na Napoleona. Dala bych mu tak tři hvězdičky z pěti. Bylo to super, film se mi líbil. Překvapil mě vykreslením takové velké postavy jako normálního člověka (jak je dnes zvykem – žádný superhrdina, ani záporák) a taky se mi tam líbilo zpracování jeho vztahu k ženám a především manželce Josefíně. Ocenila jsem také, že na rozdíl od prvních několika scén nebyl film plný krve a násilí s nechutnými detaily. Bitvy byly jen tak hrůzné, jak by člověk očekával, když jde na film o slavném vojevůdci.

Út 5. prosince, Mikuláš

V práci je to stejné jako každý rok – pořád jsou všichni překvapení, že se blíží Vánoce, lidé tu nebudou a všechno všecičko se musí honem honem stihnout na poslední chvíli. Připravujeme pracovní péefko a já přemýšlím nad vlastním.

Večer mě cestou domů rozesměje setkání s Mikulášem. Nejdřív si nevšimnu, že je to on. Prostě ve tmě někdo jde po chodníku. Když zjistím, kdo to je, hezky pozdravím: „Dobrý večer,“ a říkám si, že sousedům asi přijeli vnoučata, když k nim jde Mikuláš. Nebo že by to byl Slávek? Těžko říct. Ale asi není, protože mi odpoví stejně. Mám radost, že jsem nějakého viděla a opatrně přecházím přes zledovatělou silnici domů k tchyni. 

Najednou se za mnou nese hlasité téměř vodácké: „Ahóóój, já tě nepoznal,“ haleká Mikuláš. Směju se a volám, že já jeho taky ne. A pak to doma všem vyprávím s tím, že já vypadám pořád stejně, zatímco poznat ve tmě pod fousy a mikulášským pláštěm souseda není zrovna snadné.

St 6. prosince, vánoční večírek

Na vánočním večírku jsme baštili tlačenku, někdo gulášek, salámy, sýry, paštiku, tiramisu, štrůdl a ovoce. Poslouchali jsme hudbu a bylo to fajn. Hodila jsem řeč s pár známými, ale jak znám hlavně lidi z našeho oddělení, cítila jsem se tam brzy tak nějak lichá a odešla jsem ještě před devátou. Trochu mě to pak mrzelo, ale zároveň se mi stýskalo po manželovi a chtěla jsem si ho trochu užít a ne se jen vedle něj vyspat a ráno zase vypadnout do práce. Znovu jsem si připomněla, jak hezký máme vztah, když jsem viděla ten údiv, s jakým všichni přijímali, že si nahlas navzájem čteme. Jak v posteli, tak třeba u moře. Vím, že to není běžné, ale nečekala bych, že to bude až tak překvapivé.

Zrovna tak mě pobavila kolegova zvědavost, když jsem mu říkala, že jsem si od umělé inteligence nechala vygenerovat tipy na romantický večer s manželem. Ptal se pak, co jsme vyzkoušeli. Nic, odpověděla jsem. My už to prostě děláme. Já jen testovala, co mi navrhne.

Čt 7. prosince, školení zvládání konfliktů, vinárenské pletení

Dopoledne jsem byla na školení o konfliktech. Měla jsem pocit, že přesně to potřebuju. Připadám mi, že se konfliktům vyhýbám a pak jsem z nich příliš nervózní. Že bych je chtěla brát víc v klidu. Školení bylo zajímavé. Řekli jsme si, co zhoršuje komunikaci a taky co ji usnadňuje. Pak se nás lektorka snažila více či méně úspěšně přesvědčit, že většinu těch položek můžeme v rámci komunikace ovlivnit, třeba to, jestli nás protějšek poslouchá, jaké mám emoce, jestli nejdřív přemýšlím a pak mluvím, jestli jsem vztahovačná a slyším, co chci nebo nechci a ono to nemusí vůbec odpovídat tomu, co ten druhý ve skutečnosti říká. Na závěr jsme si zahráli scénku se třemi parkovacími místy, o něž se musí podělit pět lidí. I když jsem si myslela, že se do toho emočně nenechám zatáhnout, nechala jsem se. Ale díky natáčení na kameru, jsem zjistila překvapivou skutečnost, že jsem se stala vůdcem konverzace a zjišťovala, kdo má jaký důvod to parkovací místo chtít.

Na jógu jsem přišla o chvilku později, protože jsem něco řešila v práci, ale zase jsem se na ní parádně zrelaxovala a na závěr spokojeně usnula. To mě na tom taky baví. Že upadneme do takové pohodičky, že si dáme pár minutek polospánku.

Potom jsem hned jela na pletení na Korunní, kde jsem si dala nejprve světlý bílý svařáček, o kterém mi obsluha řekla, že je sladší. A vskutku byl velmi dobrý, ani jsem ho nedoslazovala. Pak jsme si povídali, koukali, co kdo plete, a zachraňovali jeden šátek od Stephena Westa, kterému se přetrhl okraj, když paní zkoušela, jak moc je pružný. Mně zase holky a jeden pán (jméno si nevybavím) poradili s Field svetrem, v jehož návodu jsem trochu tápala. Z angličtiny jsem si to přeložila dobře, ale jinak jsem byla trochu zmatená. A taky jsem od jedné paní dostala rolničku jako značkovač. Vybrala jsem si zlatou, protože právě pletu zlatofialový svetřík. Brzy uvidíte na blogu o tvorbě, na Instagramu už nyní najdete upletený lem kolem krku. Ještě jsem si stačila dát červený svařák, který měl pro změnu příjemně plnou chuť, ale potřebovala jsem ho dosladit.

Pá 8. prosince

Pracovala jsem z domova, což mi ráno umožnilo nakrmit zvířátka místo manžela, který šel do práce strašně brzy. A taky jsem mohla v klidu telefonovat a přitom sedět u počítače, což je ve společném kanclu náročnější. A ušetřila jsem čas za cestu do práce a z práce. 

Večer jsme koukali na poslední díl Černých baronů, které jsem viděla poprvé. Bavil mě hlavně major Terasky se svými nevinnými naivními omyly, na rozdíl od Kefalína, který je na můj vkus příliš švejkovský. Třeba, když mu Terasky řekne Fekalín, nebo Cimlovi když říká Cumel (rozuměj dudlík). 

Taky jsem si obarvila vlasy čokoládovou barvou... haha, mám je spíš černé. Ještě že to je jenom šampon, který se vymyje.

So 9. prosince, adventní trhy na Křivoklátě

O dnešku jsem napsala samostatný článek doplněný spoustou fotek (viz článek Adventní trhy na Křivoklátě a v týdnu vás ještě čeká doplnění Lavicové příšerky). Takže zde stačí napsat, že jsem si den parádně užila, odpočinula si a krásně se vánočně naladila. Strávili jsme tam de facto celý den, takže večer jsme už jenom zblajzli večeři a pustili se do dokoukávání seriálu Tudorovci. Zrovna umřela Jana, ach jo.

Ne 10. prosince, obleva 

Přišla dlouho očekávaná obleva. Je to otrava. Sníh sice ještě místy leží, ale na většině míst se tvoří nechutná břečka. Doma nám plave dvůr. Krmím seno, vypěstovanou řepu, sušené rohlíky, chleba a housky a zbytky z přípravy zeleninových salátů, brambor a podobně.

Plánuju upéct jahodový koláč s mascarpone. Vytáhla jsem jahody z mrazáku. Ale nakonec to asi nechám na zítra, když pak má ten koláč dvě hodiny chladnout a posypat se má jahodami až před podáváním. Abychom ho dnes nejedli až v noci.

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

4. část: 18.–23. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023

Adventní trhy na Křivoklátě

Advent přímo láká k tomu vyrazit si na nějaké vánoční trhy. Od Rudolfových, teď už se jmenují Keramika Tina a vždycky to musím googlit, protože si to nepamatuji, jsem věděla, že tam probíhají a těšila jsem se, že tam budou. Ale nebyli. Ovšem i bez nich to byla paráda.

Hrad Křivoklát

Vyráželi jsme zase později, než jsme plánovali. On se člověk vždycky někde zapovídá, dýl krmí zvířata, nebo se stane nějaká mimořádná událost, kterou je potřeba okamžitě řešit. Navíc cesta zabere tři čtvrtě hodiny. Každopádně trhy začínaly v deset a my tam byly kolem dvanácté. Našli jsme místo na parkování, ale bylo to kilometr a půl od hradu, tak jsme si mysleli, že někde bude něco blíž. Ale to jsme se teda spletli – všude byli lodičkové vybírající parkovné a samé zákazy vjezdu. Stovky za parkování mi bylo pochopitelně líto. Na to, že se uvnitř zdržíme hodinku dvě, to je opravdu dost. I na kulaťáku v Praze chtějí za hodinu třicet nebo čtyřicet korun. Ale vrátit jsme se nemohli, protože hned za námi se přiřítilo druhé auto, které si zabralo místo po nás. Možná jel odspoda a věděl, do čeho jde.

Nádherná klenba v hradní kapli

Vstupné bylo rozdělené podle toho, jestli chcete jít jen na trhy (140 Kč) nebo i do zámku na prohlídku (200 Kč). Logicky jsme to chtěli spojit rovnou s prohlídkou – pokud nebude nějaká ošizená – ale to ne, mají to zmáklé a měli jsme 80 minutovou prohlídku a paní průvodkyně dokonce pár minut přetáhla. Abych byla úplně přesná, tahle delší prohlídka stála 240 Kč. Smělo se fotit bez blesku – připadá mi skoro legrační, jak už je to dnes všude téměř normální. Občas se někdo diví, že se ho na to ptám. Když jsem byla dítě, mohli jste si tu fotku tak maximálně vyvolat pro vlastní potřebu, rozeslat poštou přátelům nebo na diákách promítat uzavřené společnosti. A dneska, když je můžeme všichni naházet na Facebook, Instagram, TikTok a nevím co ještě, tak to najednou není problém. Jen video jsme neměli dělat – ne že by bylo tak úplně čeho. Že bych si třeba natáčela hladomornu?

Nejprve jsme si prošli sklepy, kde jsme měli možnost vidět mučící nástroje a truhlu, v níž bývaly uloženy korunovační klenoty v místnosti bez oken zvané Stříbrnice. Nejzajímavější částí ale byla pozdně gotická kaple Korunování Panny Marie s dvanácti dřevěnými sochami apoštolů.

Oltář s korunovací Panny Marie

V jednom ze sálů jsme pak viděli nedokončený přepis Bible Václava IV. Učenci ho psali přes deset let, dosáhl 1214 stran, ale není kompletní. Vpravo dole si můžete všimnout motivu ledňáčka (zde dokonce dvou), který byl panovníkovým symbolem.

Iluminovaná kaligraficky psané Bible Václava IV.

Z výstavy dobových předmětů mě zaujaly například sáně, které pod sedadlem skrývaly prostor pro… „Co byste řekli?“ nechala nás hádat průvodkyně. Jako první mě společně s ostatními, kteří to řekli nahlas, napadly šperky. Ale pak jsem si představila, jak si je šlechtična s bohatými sukněmi sundá a dá je do sedačky. Moc mi to nedávalo smysl. Napadlo by vás něco jiného? Odpověď najdete na konci článku pod zdroji. Sáně níže na fotce sloužily ale k jinému účelu – přepravování ulovené zvěře. Mají uvnitř vyjímatelnou kovovou vaničku, kterou bylo možno po příjezdu odnést s úlovkem rovnou do kuchyně. Navíc je vše natřeno červenou barvou, aby nebyla vidět krev. Důmyslné.

Sáně s plechovou korbičkou na ulovenou zvěř 

Sáně

Celkově mohu shrnout, že se nám prohlídka hradu líbila. Samozřejmě by nás potěšilo víc věcí ze života v tehdejší době – jako ukázka pokoje, kde stála kamna, co jedli, jak se oblékali, jak trávili čas (v tak studených hradech), kdy, čím a jak topili. A kde skladovali všechno to dřevo? Kolik lidí jim ho muselo celé léto připravovat, aby v zimě vytopili tak velké pokoje?

Na fotce níže můžete vidět „okénko“, které dříve umožňovalo jediný vstup do obranné věže. Vedla sem lávka z protější budovy. 

Věž

Po prohlídce hradu vyrážíme na trhy na dolní nádvoří. Hustota lidí trochu prořídla, což je super. Jak vidíte na fotce níže z doby před prohlídkou, takhle bychom se dost mačkali.

Dav lidí

Nejprve jsme si prolezli okolo stojící hospodářská stavení. V jednom prodávali medovinu a svařáček a mohli jste se pustit do nějaké únikovky nebo lušťovky, na což už jsme neměli úplně kapacitu. Jinde byla pošta pro Ježíška, kde mohly děti napsat dopisy a vhodit do obrovské poštovní schránky, a také dřevěný betlém se spoustou postaviček. Uvažovala jsem, jestli je to nějaká sbírka nebo dílo ze sympózia, protože mi připadá, že některé postavy jsou si velmi podobné a jiné naopak vypadají proporčně i svými výrazy, jako by byly od jiného tvůrce. Bohužel k betlémku nebyl žádný popisek. Ovšem doma jsem při psaní tohoto článku po trošce googlení odhalila, že na přelomu letních prázdninových měsíců probíhá na hradě řezbářské sympozium Křivořezání a v roce 2018 se soustředilo na postavičky do betléma, který se zde vystavoval i v letech před tím. 

Vyřezávaný betlém včetně Ježíška, který by ještě neměl být v jesličkách

Postavičky v levé části betléma – nejraději bych si vyfotila každou samostatně

A po prohlídce vnitřních prostor a hranaté věže jsme se konečně dostali ke stánkům, kde jsme obdivovali různou keramiku, šité polštářky, tkané plédy a také nejrůznější laskominy: čertíka v lokši, uzeniny, uzené ryby (koupili jsme kousek uzeného sumečka afrického a byl vynikající, chutí mi připomínal parenicu), svařák a horké mošty, bramboráky, medovinu, naivní obrázky Zuzany Honsové, na jejíž výstavě jsem před pár lety byla ve Velkých Přílepech. Chvíli jsme poslouchali doprovodný program se zpívaným vystoupením, tancem a divadlem. Dále tu byly ke koupi různé masti, olejíčky, ozdoby na stromeček i na ženy tvořené z cínu, paroží, kůže…

... a samozřejmě keramika

... lesní sklo

Nechyběli andílci na chůdách

a kdeco dalšího. Hlavní bylo, že tu nebyly žádné nesmysly, které by se sem nehodily. A k tomu sníh dotvářel vánoční atmosféru. Na trzích jsme nakonec vydrželi málem až do zavíračky v pět. Takže to parkování přece jen stálo za to. I když zadarmo by bylo samozřejmě lepší.

Hrad Křivoklát z hranaté věže na dolním nádvoří

Nedaleký kopec Losy nad Rakovnickým potokem

Zbytky Manského domu, který shořel v roce 1422, na modelu vypadal fantasticky.

Příští týden se třeba potkáme na Hamousově statku. 

Zdroje:

vyprávění průvodkyně
vlastní fotografie
[1] Kaple Korunování Panny Marie (Křivoklát). Wikipedie. 8. 5. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_Korunov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_(K%C5%99ivokl%C3%A1t), cit. 10. 12. 2023

Kaffe Fassett [čti kíf fazet]

U příležitosti jeho 86. narozenin píšu malý článek o tomto známém návrháři. Frank Havrah „Kaffe“ Fassett, MBE se narodil 7. prosince 1937. Je to americký umělec žijící v Británii se svým manželem Brandonem Mablym (a ano, v Anglii mohou být dva muži manželé, snad už od roku 2014). Nejvíc známý je pro své barevné vzory v dekorativním umění: pletení, patchwork, malba a keramika. [1] Když si na jeho styl trochu zvyknete, poznáte ho téměř neomylně.

Co je to MBE za jménem na Wikipedii? Member of the Most Excellent Order of the British Empire (MBE). Kaffe Fassette je nositelem britského rytířského řádu, který odměňuje příspěvky do umění a věd, práci s charitativními a sociálními organizacemi a veřejnou službu mimo státní službu. 

Ve 27 letech se přestěhoval do Londýna, aby tam mohl malovat. Koncem 60. let se Fassett setkal se skotským módním návrhářem Billem Gibbem a až do jeho předčasné smrti v roce 1988 byli velmi blízcí přátelé a spolupracovníci v oblasti designu. Fassett vytvořil spouty mnohobarevných, složitých návrhů pletených oděvů, které se staly jednou z Gibbsových ochranných známek. 

Týmová spolupráce s jeho designérským partnerem a manažerem studia Brandonem Mablym mu umožnila navrhovat prošívané přikrývky, látky, jevištní výpravy a kostýmy pro Royal Shakespeare Company a zároveň se zabývat výrobou hadrových koberců, pletením, gobelíny a mozaikami.

Fassett, autor více než 40 knih, se soustředí spíše na výuku barevných a designových fází řemeslné práce než na fázi výroby. Kromě knih vystoupil v televizní a rozhlasové show související s řemesly pro BBC a Channel 4, včetně své vlastní Glorious Color .

Jeho potisky látek jsou převážně využívány v patchworku. Je návrhářem především bavlny pro Free Spirit Fabrics. Ovšem ani my pletařky nepřijdeme zkrátka, protože navrhuje pleteniny pro Rowan Yarns. Na Ravelry má 390 návodů. Já si toužím uplést především pestrobarevný svetr s vlčími máky.

Co říká o svém stylu? Pro mě má oděv potenciál stimulovat, ohromit a pobavit každého, kdo jej uvidí. Měl nositeli slušet a co nejlépe využít jeho tvar a barvu. Pokud bude pletař věnovat oděvu hodiny práce a ne kupovat konfekci, měl by být nadprůměrný, něco, co byste ve svém běžném obchodě snadno nenašli. Inspiruje se zejména velkými světovými výrobci přikrývek. Za hlavní knižní nakopávač k činnosti považuje knihu Vogue Knitting Ultimate Knitting Book [2] 

Jaká je jeho oblíbená příze z aktuální kolekce Rowan? Felted Tweed. [2]

A oblíbený pletací vzor? Stocking stitch (stockinette stitch), který mi v Čechách nazýváme lícový žerzej. Spočívá v kruhovém pletení stále hladce, nebo v rovném pletení v lícové řadě hladce a rubové obrace. Google překladač si s tímto textem moc neporadil a navrhl, že by se steh mohl nazývat punčochový, takže bacha na to. A to už tolik věcí zvládá! „Kouzlo je v barevných kombinacích. Nejlepší vlákno je 100% přírodní vlna, to je král.“ [2]

Nejlepší rada, jakou kdy dostal? „Dělej, co se ti líbí, ale vylepšuj to.“ Tenkrát se to týkalo malování. [2]

A pokud máte rádi něco ze soukromí, tak tady je jedna drobnost: „Sbírám vše, co mě těší a stimuluje obvykle textilie, keramika, korálkové předměty atd. Vždy hledám dobré vzory a barvy. Nejšťastnější jsem, když narazím na staré dílo a pořád mě to těší. Kdybych nenašel textilní návrhářství, mohl bych být ve světě filmu a divadla. Jsem velmi špatný v udržování pořádku v pracovním prostoru a spotřebovávám mozkovou sílu na jemné detaily.“ [2]

Zdroje:

[1] Kaffe Fassett. Wikipedia. 27. 6. 2023, https://en.wikipedia.org/wiki/Kaffe_Fassett, cit. 3. 12. 2023

[2] Kaffe Fassett. Rowan. 2023 https://knitrowan.com/en/designers/kaffe-fassett, cit. 3. 12. 2023

Rozcestník článků o dovolené ve Františkových Lázních 2023

Letos jsem plánovala, že pojedu s manželem do lázní na celých čtrnáct dní. Bohužel mi to opět nevyšlo. Tentokrát proto, že jsem těsně před odjezdem chytla Covid. Psala jsem o tom v článcích Nejmíň vhodný čas na nemoc, Předlázeňské stonání a Zbavte mě té rýmy někdo, což je můj trošku populárně naučný článek o tom, jak se popasovat s rýmou, protože očekávám, že ji ještě někdy v životě mít budu a taky si myslím, že by se vám to mohlo hodit. Nepíšu to tu proto, abyste mě litovali, protože dovolenou jsem si užila i tak, i když byla o čtyři dny kratší, ale spíš jako dokreslení, protože to ovlivnilo některé procedury (vyhnula jsem se bazénu a přála si něco na dýchání) a taky výlety (obávala jsem se nachlazení a nechtěla jsem podávat žádné velké fyzické výkony, ne že by na to byl čas).

A teď už se přesuňme na články věnované mojí dovolené.

Cesta vlakem do Františkových Lázní – tenhle článek by mohl být mnohem delší, protože to byl fakt zážitek: plný vlak, nefunkční záchody a zajímaví spolucestující

Františkovy Lázně – jsou krásné, žluté a prázdné

Hrad Seeberg a haloweenská „zahrádka“ sice nemá původní vybavení, ale stejně je tam spousta zajímavých věcí, na které stojí za to vyrazit.

Prameny ve Františkových Lázních poprvé – Abychom nejezdili jen po výletech, ale taky se trochu seznámili s Františkovými lázněmi, udělali jsme si dopoledne strávené obcházením jednotlivých pramenů. A že jich tady je! Ani jsme je všechny nestihli.

Až do Aše jsme vyrazili do muzea.

Zdála se mi oku Libá je článek o naší návštěvě hradu Libá. 

Procedurky s příběhy:

• Pondělní válení v lázních 
• Elektroléčba a snídaně s antivaxerem
• Laser a suchá uhličitá koupel
• Parafínový zábal na ruce.

Prameny ve Františkových Lázních podruhé

Angeliky vánoční deník (2023), 1. část

A máme tu mou oblíbenou vánoční tradici. Angeliky vánoční deník. Moje další vánoční tradice najdete tady. Nechte se inspirovat! Otevřít si můžete i můj zimní nebo adventní bucket list a nebo ten speciální pro letošní rok (zde).

Pá 1. prosince, rozlučka s Martinem

Letošní advent začal nádherně – chumelí! Dokonce už od čtvrtka. Miluju sníh, který dělá smutnou šedivou zimu nádherně prosvětlenou. 

Dneska to v práci stálo totálně za prd. Hrozně moc úkolů, všichni si vztahovačně myslí, že jim někdo záměrně škodí, když něco nevychází podle jejich plánů, a tak jsem měla chuť jít hnedka domů, ale přihlásila jsem se, že přijdu na rozlučku s kolegou Martinem a nechtěla jsem se zachovat neslušně, protože jsem ho měla ráda. Říkala jsem kolegyni, že jsem měla blbou náladu a že už nemám. Ptala se, co se stalo, nebo co jsem s tím udělala, protože sama nebyla zrovna dobře naložená. No, krom toho, že jsem si pobrečela na záchodě, jsem se rozhodla, že ji budu mít lepší, protože je mi stejně na nic mít blbou náladu. Sobci budou sobci dál, sníh bude nebo nebude padat nezávisle na tom, a tak je to vlastně se vším. Mít blbou náladu nebo být naštvaná je mi úplně na nic. Jenom marním svým časem, ale nic se kvůli tomu nezlepší ani nezmění. Prostě mi ty životní trampoty nestojí za to, abych se plácala v blbý náladě.

Byla vybraná pěkná restaurace v Karlíně, kde si dělají vlastní pivo, a mají všechno možné s čuníkama. Chudák Táňa, která má prasátka ráda. Ceny byly teda taky dost luxusní, ale já večeři nepotřebovala (kulajda 95 Kč, burger cca 350 Kč), takže jsem se spokojila s jedním pivem do čtyřky. Nejen kvůli šetření, ale beru antibiotika, tak si úplně nechci zahrávat s alkoholem a studená limonáda taky není to pravé. Venku nádherně chumelilo a už cesta tam byla příjemným zážitkem. Povídání mě přivedlo na jiné myšlenky a ačkoliv jsem velmi brzy odcházela, abych stihla autobus, musím říct, že jsem si to užila a doufám, že nás teď už bývalý kolega někdy přijde navštívit i s novým prckem. Připadá mi vtipné, že naše hnědá koza Líza má stejný termín jako jeho manželka. Aspoň bych na to mohla pomatovat a včas se ozvat.

So 2. prosince, koledy

Dopoledne jsme jeli domů od tchyně a míchali modrou barvu na linku a dumali, jestli je výmalba pokoje ok, takhle zářivě tyrkysová a píchavá do očí, nebo bychom to měli ještě jednou přetřít něčím světlejším. Třeba naředit bílou?

Každopádně do linky jsme použili stejný akvamarín a frontonové práškové barvy. Vylezla nám příliš tmavě modrá. Tak jsme přidali akvamarín a znovu vyzkoušeli na zdi. Pro změnu byla příliš světlá. Přidali jsme tedy zase tmavou a vrátili se k té původní. Malovat se bude až zítra, protože s odpolednem už máme jiné plány.

Míchání barvy na dvoulinku v horní části pokoje

Já uklízím v pokoji – snažím se zorganizovat oblečení, papíry a klubíčka a manžel instaluje betlém vyřezaný tchánem na obecní úřad. Je opravdu hezký, takže myslím, že se máme čím pochlubit. Navíc je na něm obecní kaplička, náš kozel Hektor, tchynin pes Reese, minulý pes Markus a možná i naše Princezna a nějaké další kozy.

A v šest je před obecním úřadem u stromku slavnostní akce. Manžela uvrtají do zpívání a místostarostka předčítá naučné texty prokládané písněmi. Myslím, že je to dobře udělané a líbí se mi to. I když některé povídání o svatých není právě vhodné pro děti. Navzdory teplému oblečení je mi ke konci také chladno. Ještě že tu je svařáček a čaj. Prohodíme řeč s některými známými a odcházíme domů. Část lidí jde ještě do hospody. Jenže se tam bude kouřit. Holt na vesnici ta kulturnost ještě úplně nedotekla. Radši nemáme oficiální hospodu, než by se v ní nekouřilo.

Můj letošní první vyfocený vánoční stromeček a tenhle tu žije i přes rok!

Vyřezávaný betlémek za oknem má taky své kouzlo

Díky tomu, že jsme tam nešli, užili jsme si hezký večer s manželem. Sice ho pořád nemůžu uvyknout na milované chorvatské koledy – pořád jsou to pro něj jen veselé zahraniční písničky bez vánoční atmosféry – ale udělali jsme si soukromé duo, že on hrál na lesní roh a já zpívala Dobrého krále Václava. Naši oblíbenou koledu. Napoprvé to bylo blbý, vůbec jsem se nemohla trefit, připadalo mi to hrozně jiné, než když si to pustím z youtube. Tak jsme si to jednou zazpívali spolu s youtube a pak jsem to zkusila na hudbu. Byl to zajímavý zážitek. Nikdy předtím jsem nezkoušela zpívat za doprovodu a cítila jsem se tak nějak jako VIP. Jako celebrita v divadle nebo tak něco. A zároveň to bylo úžasně romantický, zpívat a hrát spolu jen sami pro sebe. (V deníku jsem našla, že ji znám asi od roku 2017, viz zde.)

Tchyně doma nadhodila, že by se možná ještě koledy zpívat neměly. Překvapilo mě to. Tak ona, křesťanka, bude proti koledám? Musela mi to vysvětlit. Ne že by se neměly zpívat vůbec, ale teď, před Štědrým dnem, respektive až před tím dalším. Říkala, že si to mám vygooglit, ona totiž s internetem moc nekámoší, co je v důchodu. Předtím normálně posílala maily a všechno. Tak jsem zagooglila a helemese, v Lidovkách jsem našla, že „Podle křesťanských tradic by se však koledy měly začít zpívat až na Štědrý den, kdy se oslavuje narození Ježíše Krista. Pro předcházející adventní období se hodí roráty, zpěvy, které vyjadřují očekávání, přípravy na tuto sváteční událost, a vůbec atmosféru celého adventního období.“ [1] Seznam rorátů v Praze letos najdete zde.

Ne 3. prosince, první adventní neděle

Dneska je první adventní neděle, říká se jí železná. Jestli máte adventní věnec, můžete na něm zapálit první svíčku, nezapomeňte, že příští se zapaluje proti směru hodinových ručiček. Taky doufám, že už jste si udělali čas na něco dobrého, ať už se jednalo o první várku cukroví, která se nedožila Vánoc, trénink slavnostní vánočky, svařák, horkou čokoládu, nebo večer při svíčkách. Už je čas začít myslet na příjemné věci a udělat si chvíli klidu s knihou na relaxaci nebo povídání. Venkovní sníh láká k procházkám ladovskou krajinou a nebo běžkování. Tak šup šup, úklid může ještě tři dny počkat.

Dopoledne jsme byli krmit a já si hledala recept na cibulové chutney, chtěla bych udělat druhou verzi, trochu jinou než první citronovou. Uvidíme, jak se to povede. Odpoledne jsem chvilku psala blog, doufám, že na to bude čas i večer.

Odpoledne jsem udělala asi čtyři sklenky zkaramelizované cibulky. Když to hodnotím teď zpětně, ještě bez ochutnání, nechala bych ji možná ještě víc opéct. Ale bála jsem se, že bude úplně tekutá jako minule.

Zdroje:

[1] Černotová, Martina: Koledy se zpívají až od Štědrého dne. Předchází je roráty. Lidovky.cz, 24. 12. 2012, https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/koledy-se-zpivaji-az-od-stedreho-dne-predchazi-je-roraty.A121221_165729_ln-zajimavosti_mct, cit. 3. 12. 2023

Další části vánočního deníku:

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

4. část: 18.–23. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023

Výroba vánoční purpury nebo pot-pourri

Začíná advent! Pojďme si ho společně užít. Připravila jsem pro Vás nový seriál se štítkem Vánoce. V prvním – dnešním – díle si povíme více o purpuře a zkusíme si ji sami doma vyrobit.

„Purpura je aromatická směs koření, dřevěných smolných pilin nebo třísek a vonných bylin, která slouží k vytváření aromatických vůní a kouře o Vánocích. … K dostání je běžně v prodejnách drogerie spolu s ostatními vánočními potřebami. Coby slavnostní vánoční vykuřovadlo má vlastně podobnou funkci jako kadidlo, vánoční františky nebo vonné tyčinky.“ [4]

„Tradiční vánoční purpura je germánsko-keltsko-slovanského původu. Lidé v průběhu letních měsíců sbírali bylinky, ať už léčivé, nebo čistě aromatické, a vázali je do svazečků. Ty následně visely v domácnostech, kde krásně voněly. Během vánočních svátků se svazek bylinek umístil na pláty plotny či do misky na rozpálené uhlíky. Díky tomu byla vůně daleko intenzivnější.“ [2]

Do purpury můžete dát následující suroviny:

• anýz, badyán, eukalyptové listy, hřebíček, jehličí, květy měsíčku, vřesu, heřmánku, chrpy či růží, levanduli, majoránku, mateřídoušku, mátu, meduňku, muškátový oříšek, rozmarýn, skořici, šalvěj, tymián, [1] [2]
• borůvkové, maliníkové, jahodníkové a ostružiníkové listy [1]
• kmín, fenykl, oregano. Většinou nechybí ani skořice a hřebíček, vhodná je i trocha jehličí. Fantazii se meze nekladou, na trhu tak seženete více druhů směsí. [3]

V Blesku [1] do ní přidávají ještě esenciální olejíček s typickou vánoční vůní: skořicový, hřebíčkový, borovicový, vanilkový nebo pomerančový. Valjentová [2] doporučuje použít jen jeden nejoblíbenější vonný olejíček, i když je lze kombinovat. K dříve uvedeným ještě doplňuje citrusy, smrk a mandle. 

Vybrané bylinky a koření smíchejte a krátce rozmixujte nebo rozdrťte v hmoždíři, aby se směs zjemnila. Následně ji přesypte do uzavíratelné sklenice (nebo plastového sáčku [2]), nakapejte dovnitř esenciální olej (doporučuje se na jednu hrst směsi bylin a koření asi 20 kapek) a promíchejte. Takto vytvořenou purpuru nechte týden až dva rozležet, aby se aroma rovnoměrně rozložilo do všech bylin. [1][2]

Do purpury nepřidáváme sušené ovoce kvůli cukru, který v něm je, protože by se mohlo při zahřívání připalovat a zkazilo by vánoční vůni purpury. [2]

Purpura se zahřívá či nechává pomalu doutnat, čímž se zážitek z vůně stává mnohem intenzivnější. [2] „Dát purpuru na rozpálenou plotnu je v době sklokeramických a indukčních desek problém, který lze obejít např. tak, že se purpura dá zahřát do malého hrnce, pokud možno s tenkým dnem; vařič je nutné včas vypnout.“ [4] Případně můžete použít aromalampičku a směs do ní dát nasucho, nebo do vody.

A kdo by si chtěl místo purpury vyrobit pot-pourri, může použít: 

• 3 celé skořice,
• 3–5 bobkových listů, nebo 3–4 badyány,
• 1 lžíce hřebíčku,
• šišky a větvičky jehličnatého stromu,
• přidat můžete i hrst sušené levandule, kousek jablka, pomerančové kůry a případně esenciální olej (smrkový, borovicový, pomerančový nebo citronový).

Všechny suroviny smíchejte dohromady. Dejte je do kastrůlku s vodou, zahřejte a nechte probublávat. Nezapomeňte vodu doplňovat, protože se bude postupně vypařovat. [5] Další návody najdete na [7]. Osobně by mě lákalo smíchat levanduli a rozmarýn, protože obojí mám velmi ráda a mohlo by mi to teoreticky růst na zahrádce (zatím se ani jednomu nedaří). A ty borovicové větvičky zní taky dobře. Jen pozor na to, že si tím doma zvyšujete vlhkost (a taky spotřebu elektřiny).

„Pot-pourri je označení nádoby obsahující směs sušených vonných rostlin a koření, která má za cíl vytvářet příjemné ovzduší v obytných prostorech. … Již ve středověku se ve Francii sušily vonné byliny a další ingredience k výrobě aromatických směsí k zlepšení ovzduší v obytných místnostech; tento zvyk se rozšířil i do Anglie. V 18. a 19. století byly pot-pourri typickou luxusní součástí měšťanské bytové kultury. … Nádoby se umísťovaly většinou v blízkosti kamen,“ lépe se pak po místnosti šírilo aroma. [6]

Říká se, že esenciální oleje mají různé pozitivní účinky [5]:

• jehličnany (jedle, smrk, borovice, cedr, cypřiš atd.) a esenciální oleje z nich nabízejí pomoc při kašli a rýmě, protože uvolňují dýchací cesty a taky pozitivně působí na náladu a uklidňují.
• Vánoční koření (skořice, hřebíček, vanilka, badyán, muškátový květ i ořech, anýz, jalovec, bobkový list atd.) má obecně antiseptické účinky, prohřívá a posiluje, zlepšuje náladu, snižuje napětí a stres, pomáhají při nachlazení i špatném trávení.
• Citrusové éterické oleje (citron, pomeranč či mandarinka) i samotné ovoce osvěžují a pročišťují vzduch, harmonizují psychiku, tiší bolesti hlavy a uvolňují, pomáhají lepšímu trávení. Někde jinde jsem ještě četla, že aktivizují, takže pozor na použití před spaním.

Zdroje:

[1] Purpura a františek patří k Vánocům! Jak je správně pálit? Blesk.cz. 2020-12-15 [cit. 2023-01-02]. Dostupné na: https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/664022/purpura-a-frantisek-patri-k-vanocum-jak-je-spravne-palit.html.

[2] Valjentová, Lenka. Tajemné kouzlo Vánoc: Proč purpura a františek tak krásně voní? Living.iprima 2022-12-10 [cit. 2023-01-02]. Dostupné na: https://living.iprima.cz/bydleni-ostatni-purpura-frantisek-vune. 

[3] Sokolová, Dana. Tradice pálení purpury a vonných františků. Novinky.cz. 2022-12-21. [cit. 2023-11-27]

https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-tradice-paleni-purpury-a-vonnych-frantisku-40050849

[4] Purpura. Wikipedie. 2022-04-23 [cit. 2023-11-27] Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Purpura

[5] Valjentová, Lenka. Provoňte si domov adventním potpourri. Připravíte ho v hrnci z koření i jehličí. Living.iprima 2021-11-26 [cit. 2023-01-03]. Dostupné na: https://living.iprima.cz/adventni-potpourri-v-hrnci-zuzitkujte-zbytky-z-vyroby-vanocnich-dekoraci-a-cukrovi-51867.

[6] Pot-pourri. Wikipedie. 2022-11-05 [cit. 2023-11-27] https://cs.wikipedia.org/wiki/Pot-pourri

[7] Kornelová, Claudie. Báječné recepty na domácí potpourri, díky nímž bude váš domov vonět přímo nebesky. Prima receptář. 2020-11-8. [cit. 2023-11-27] https://prima-receptar.cz/bajecne-recepty-na-domaci-potpourri-diky-nimz-bude-vas-domov-vonet-primo-nebesky/

Výsledek plnění čtenářské výzvy 2023

1.) Kniha, jejíž autor nosí brýle: Poslední aristokratka (poslechnuto, můj článek zde)

Robert Fulghum: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (poslechnuto, zvlášť mám ráda Pampelišky, ale líbí se mi i Schovávaná, Třetí pomoc, Mořská panna, Křik)

2.) Kniha, která se odehrává v 16. století: Elizabeth Massie: Tudorovci I., II. Král bere dámu, III. Buď vůle tvá (podle filmu). Rachel Harris: Mé sladké šestnácté století (zde)

3.) Kniha od Jane Austen nebo Stephena Kinga: poslouchám Pýchu a předsudek (zde) Nechci vypadat jako barbar, ale upřímně se doznávám, že je to celkem velká nuda a jsem ráda, že to poslouchám a nečtu! ... Nakonec to nebylo tak špatný, ale stejně bych se s tím nechtěla číst.

4.) Kniha, která obsahuje mapu: Suleika Jaouad: Mezi dvěma světy (bacha, trochu drsné!), Martin Lavay: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? (taky drsné); Jaroslav Rudiš: Winterbergova poslední cesta; Martin Úbl: Stezka Českem

5.) Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik: Michaela Duffková: Zápisník alkoholičky

6.) Kniha od ukrajinského autora/autorky: Natalja Ščerba: Klíč k času; Oksana z Ukrajiny: Deník uprchlice

7.) Kniha o zakázané lásce: Stephanie Meyerová: Půlnoční slunce (zde můj článek)

Rachel Harris: Mé sladké šestnácté století (zde), zařadila jsem i do knih o 16. století

8.) Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022: 

• Stanislav Rudolf 
• Antonín Bajaja: Zvlčení. Romaneto o vlcích, lidech a úkazech, Petrov 2003 ISBN 80-7227-156-3
• Gergely Homonnay: z jeho textů o kočce Erzsi vzešly knihy:
• Puszi, Erzsi! – A világ macskaszemmel (2016)
• Az elnökasszony – A bundás választás (2017)
• Erzsi bölcsességei – A boldog élet titka (2017)
• Erica Pedretti
• Pedretti, E. Cizí domov. Brno, 2012. 62 S. ISBN 978-80-87474-64-8. Překlad: Lucy Topoľská
• Pedretti, E. Nechte být, paní Smrti. Olomouc: Votobia, 1997. 153 S. ISBN 80-7198-185-0. Překlad: Lucy Topoľská

• Hilary Mantelová
• Wolf Hall. Praha : Argo. 2010. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0346-5
• Za temnotou (Beyond Black), Praha : Argo. 2012. překlad Petr Pálenský, ISBN 978-80-257-0645-9
• Předveďte mrtvé (Bring Up The Bodies). Praha : Argo. 2013. překlad Michala Marková, ISBN 978-80-257-0850-7
• Zavraždění Margaret Thatcherové. připr. Praha : Argo. 2016. překlad Michala Marková
• Ladislav Švihran
• Kulturizmus ducha (1970)
• Ako sme kradli (spoluautor, 1991)
• Ako zomierajú diktátori (1994)
• Knihy na dračku (1995)
• 1000 plus 1 slovenských naj (1996)
• Vzácne návštevy Bratislavy (spoluautor s Ivanem Szabóem, 2005)

9.) Kniha z bazaru DatabazeKnih.cz

10.) Kniha o boji za lidská práva

11.) Kniha, kterou nebudete číst poprvé: Gretchen Rubinová: Projekt štěstí; Kevin Dutton: Moudrost psychopatů – Svatí, špioni a sérioví vrazi 

12.) Kniha od začínajícího autora

13.) Kniha s místností v názvu

14.) Kniha, která je součástí série: Anne Gracie: Tudorovci – Král, královna a milenka;

15.) Kniha napsaná dvěma autory: Camilla Läckberg, Henrik Fexeus: Iluze (vzdala jsem, moc drsný)

16.) Kniha se štítkem “tajemství” na Databázi knih: Ta přede mnou od J. P. Delaney 

17.) Kniha, která má žlutou obálku: Harry Potter a prokleté dítě, Betty MacDonaldová: Vejce a já (rozečteno ale nebaví mě),

18.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru

19.) Kniha, která má více než 5 cz/sk vydání: Farma zvířat; Vánoční koleda; Kam se poděl můj sýr?

20.) Kniha poprvé vydaná v roce 2023 (nová kniha)

Dětská výzva (do diáře):

1.) Kniha, jejíž název má tři slova: Sherlock Holmes Vítězný (přečteno)

2.) Kniha, která se odehrává o Vánocích

3.) Kniha, která získala Zlatou stuhu: v jednotlivých letech zde

4.) Kniha, ve které jsou kouzla

5.) Kniha, kterou Vám doporučil někdo z rodiny: Andrzej Sapkowski: Paní jezera

6.) Kniha, která má na obálce budovu

7.) Kniha, která má více než 222 stran: Elizabeth Massie: Tudorovci II – Král bere dámu; 

8.) Kniha, jejíž hlavní postavou je zvíře: 

9.) Kniha, jejíž název je bílou barvou: Stéphanie Combeová: Máma odchází do kláštera! (přečteno)

Bucket list na zimu a Vánoce 2023

Hmm, jo, tomu se nedá odolat. Sepíšu bucket list pro letošní zimu! A abyste měli inspiraci před tím, než to začne, zveřejňuji ho měsíc před začátkem zimy. Ta bude trvat od pátku 22. prosince 2023 do středy 20. března 2024.

Pustit si Ledové království Vánoce s Olafem. Protože to je tak vánoční, že je těžké myslet na cokoliv jiného. Navíc je Olaf se svým nadšeným výrazem připomínkou dětí. A nezapomeňte si vzít kapesník pro případ, že byste plakali smíchy, nebo dojetím. Samozřejmě jsou vhodné i jakékoliv další vánoční/zimní speciály.

„Dům od domu koledujem. Koledy jsou věčné. Ponožkám zas oheň zkrátí život neskutečně.“

„Pleteme tu šály, svetry, bílé soby, vločky. Nezapomeň na pyžámka pro koťata, kočky.“

„Vy, uříznete strom a pak zdobíte jeho mrtvolu svíčkami?“

Vyrazit na adventní trhy na Křivoklát (9.–17. 12., jednotné vstupné 140 Kč, viz zde). A taky do Německa do Regensburgu, Bamberku, nebo někam jinam. Spíš něco menšího rozkošného, než davy turistů. Variantou by bylo i Polsko.

Nakreslit adventní diář pro sebe i na blog jako každý rok.

Namalovat vánoční/zimní obrázek.

Pohrát si se scrapbookingovou vánoční sadou z Lídla.

Uplést si nový svetr/tričko ke stromečku. Mohl by se z toho stát pěkný zvyk, že budu mít každý rok na Vánoce na sobě něco nového, co jsem si sama udělala.

Například ze Susura (Malabrigo) a zlaté Paia uplést Field sweater.

Z vánoční příze uplést vanilkové (= jednoduché bez jakéhokoliv vzoru) rychlé ponožky a celé Vánoce se jimi kochat. Nebo nějaké s vyplétaným vánočním vzorem.

Dokončit loňské podkolenky a silvestrovské ponožky.

Upéct pusinky.

Udělat domácí šunku nebo pršut.

Udělat vánoční punč nebo kořeněný mléčný punč z Penny časopisu.

Nafotit veselé vánoční fotky s manželem u stromečku a třeba venku na sněhu.

Pustit si: 

• rockové koledy od Tublatanky (např. zde k mým nejoblíbenějším patří Povedzte nám pastuškovia), 
• od Šulákové s Flerety 
• a chorvatské (k mým nejoblíbenějším patří Mia: Cibet i čaj, Srebrna Krila: Božić Dolazi, Tonci Huljic & Marko Tolja: Od božiča do božiča).

A cokoliv z mého zimního (zde) nebo adventního (zde) bucket listu.

Parafínový zábal na ruce

Stejně jako v ostatní dny, i dnes poprchává. Je to srandovní, takový celodenní krápáníčko, ale přitom žádný pořádný déšť. Připomíná mi to pobyt v Norsku. Ale je to fajn, dá se v tom dělat turistika i bez pláštěnky.

Na snídani jdeme už v 7:30 s rozespalýma očkama, ačkoliv jsme šli spát v deset. To bych ani nemohla tomu pánovi s berlí přiznat. Pořád se ptá, jestli jdeme večer někam na tanečky. A my místo toho zhlédneme dva až tři díly seriálu Tudorovci, pak chvíli čteme Angeliku a pak jdeme spát. Já u toho ještě pletu svetr Pressed Flowers Cardigan od Amy Christoffers, který jsem začala plést v rámci Tour de Fleece, viz zde. 

Moje první procedura je v osm a jedná se o parafínový zábal na ruce. Do Balnea A se jde z prvního patra po schodech nahoru do mezipatra, projdete chodbičkou s Balneem B a pak zase jdete o půl patra níž. Prostě bludiště. Bloudící paní poradím, jak se dostat na elektro – celým tímhle bludištěm zase zpátky, protože z Balnea A nejde vyjít po schodech. Sice je tu nějaký výtah, ale nevím, jestli se pohybuje po patrech té první budovy nebo mezipatrech té druhé, protože jsem ho nikdy nevyužila.

Lázeňská nejdřív pozve pána do slatinového zábalu a pak si přijde pro mě. Ukáže mi na lázeň plnou „oleje“, u níž svítí 51°C a řekne mi, že tam mám ponořit ruce včetně zápěstí. Jednak se mi na to zdá malá – určitě se neplánuju spálit o plech – a jednak: 51°C?! Není to trochu moc? Koukám na ni a váhám. „Nebude to pálit?“ ptám se pro jistotu.

Překvapí mě odpovědí: „Bude.“ A znovu mi řekne, co po mně chce. Ponořím ruce do horké tekutiny. Pálí to. Ale hlavní chybou je, že je tam mám moc dlouho. Lázeňská mě hned upozorňuje, že je mám jen rychle namočit, vytáhnout, nechat trochu zaschnout a znovu namočit. A takhle nejmíň třikrát, optimálně pětkrát. Po třetím ponoření se ptá, jestli to ještě zvládnu. Jasně že jo! Ale je to překvapivě čím dál horší. Myslela bych, že když už mám na rukách zaschlou vrstvu vosku, budou další a další vrstvy víc v pohodě, protože nepřijdou do kontaktu s kůží. Aspoň takhle si to pamatuju z dětství, kdy jsme si máchali prstíky v rozteklém vosku svíčky a dělali tak „otisky prstů“.

Do posledních dvou vrstev se musím opravdu nutit. Je to dost bolestivé. Asi to nebude má oblíbená lázeňská procedura. Po krátkém zaschnutí mám strčit ruce do igeliťáků a na každou dostanu váček, který připomíná chňapku na vaření. A takhle vymóděná si jdu sednout na židli ven na chodbu. Musím kvitovat, že ta židle s vysokým opěradlem je skvělá na to, aby člověk seděl rovně.

Trochu mě mrzí, že se to pak všechno vyhodí. Myslela bych, že vosk jde používat znovu, ale asi by to nebylo hygienické. Po patnácti minutách si to mám rozpraskat pohybem a sloupnout. Jde to překvapivě snadno. Lázeňská mi říká, že v tom je parafínový olej (není z ropy a tudíž ne zrovna ideální pro hydrataci?) a měla bych mít hebké ruce. To samé mi říkala tchyně o téhle proceduře a že se jí to líbilo. No, asi jsem moc mladá, protože mám pocit, že mám normálně ruce stejně nebo ještě víc hebké. Ale potěšilo mě, když jsem se dozvěděla, že kromě prohřátí kloubů a proti artróze je to i proti karpálním tunelům, o něž mám dlouhodobě obavy vzhledem k tomu, že většinu činností v práci i doma dělám rukama a nejsou právě přirozené.

Laser a suchá uhličitá koupel

Druhou mojí dnešní procedurou byl laser. To nebyl žádný velký zážitek. Přišla jsem do prvního patra na oddělení elektroléčeby a lázeňská mě zavedla do malé místnůstky, usadila mě na židli, nandala ochranné brýle (prý stojí přes tři tisíce a máme se k nim chovat opatrně – byla tam o tom cedulka), nastavila mi laser na šíji, řekla, ať se nehýbu a odešla. Po zapípání mohu volně odejít. Maličko jsem cítila teplo, ale jinak nic víc. 

Suchou uhličitou koupel jsem tu měla poprvé, ale znám ji už z dřívějších lázní, takže mi do sbírky procedur nepřibyla. Odlišné bylo jen to, že jsem si do modrého pytle vlezla oblečená v silonkách a šatech. Nikdo mi nic neříkal a paní vedle tam také vlezla oblečená, ale pak přišla jedna taková trochu vyschlá sportovkyně a ta se svlékla do spodního prádla, prý aby to lépe účinkovalo. No, nevím, jestli to plynu není jedno. Každopádně sundávat si tričko mi nedává smysl, když to mám zavázané pod prsama. Lázeňská mi do převázaného pytle šoupla hadičku, pustila tam CO2 a pak ho opatrně zastrčila. Relaxovala jsem dvacet minut při poslechu hudby. Potěšilo mě, že se nejedná o rádio plné reklam a hudba je opravdu uklidňující. Akorát vleže by to bylo ještě pohodlnější. My jenom seděli na židlích.

Elektroléčba a snídaně s antivaxerem

První proceduru mám v 7:15. Co čert nechtěl, nezazvoní nám budík a probudíme se až v 7:19. Jsem naštvaná i vyplašená zároveň. Ach jo. Zrovna musí člověk zaspat, když má proceduru takhle brzy. Jindy začínám kolikrát až v osm nebo dokonce devět. A to jsem ke všemu byla vzhůru a vrtěla se, protože jsem měla obavy, abych nezaspala. Uklidňovala jsem se tím, že by mi přece zavolali, kdybych měla zpoždění. Tak zjevně ne.

Rychle si převléknu triko, kalhoty si nechám, protože píšou, že mám mít dlouhé pohodlné kalhoty, což splňuje jenom pyžamo. Na chodbě pozdravím uklízečku a šupajdím do prvního patra. Najednou mi dojde, že psali, že máme mít čisté ponožky. Večer jsem si připravila pohodlné fialovozelené vlastnoručně pletené, ale ráno jsem si v tom spěchu žádné nevzala. Takže se ještě ke všemu musím vracet! Uklízečka se na mě přátelsky usmívá, že to se stane, že člověk něco zapomene. Jo, ale když už i tak máte pět minut zpoždění, je to celkem blbý, zvlášť když tady všude píší: děkujeme, že na procedury chodíte včas. A mělo by se s pětiminutovým předstihem.

Lymfoven DK  je v části elektroléčby hned na začátku prvního patra za sesternou. Čeká tam na mě paní z tělocviku, která extra nemá ráda chození pozdě. Omlouvám se, že jsem zaspala, ale to je tak všechno, co s tím můžu udělat, když trojí nevěřícné koukání na hodinky nezabralo. Vede mě do místnosti, kde jsou srandovní nohavice připomínající oteplováky. Zapne mě do nich pomocí extra silného zipu a ještě mi omotá pás kolem břicha. Pak přístroj zapne a nohavice se začnou pomalu nafukovat. Paní mi masíruje klíční kosti a přejíždí po krku. Předpokládám, že to je pro rozproudění lymfy, když to má sloužit jako lymfatická masáž. Stroj je zajímavý a je to i trochu legrační. Začíná od špiček prstů. Vždycky nafoukne asi deseticentimetrový váleček a chvíli ho podrží. Pak nafoukne váleček nad ním blíž k trupu, chvíli ho podrží a pustí vše ve spodní části. Tímto způsobem vyleze až nahoru do pasu. Pak chvíli počká a zase začne od špiček. Paní říkala, že mi to musí zkrátit na deset minut, s čímž jsem smířená, protože jsem se bála, že mě tam ani nevezme, ale bylo mi blbý na proceduru nejít. I když někdo to tak prý dělá. Potom moc nerozumím tomu, proč jezdí do lázní. Ale když se pak koukám na hodinky, ať počítám jak počítám, zdá se mi, že jsem tam byla dvacet minut. Asi tam po mně ještě bylo volno, nebo někdo nepřišel. Každopádně to bylo fajn.

Na snídani musím jít sama, protože se s manželem nedokážeme potkat kvůli procedurám. Nejdřív se ptám nějaké starší paní, jestli si k ní můžu přisednout, ale chce sedět s nějakou jinou sama. No, mohla mi aspoň poděkovat. Stůl, který vypadá prázdný, má sklenkou vody zabraný nějaký dědík. Ze zdvořilosti se ho ptám, jak se mu tu líbí. Říká, že je tu poprvé a se svou nemocí taky. Pak se trochu rozpovídá a všechno je fajn, než se dostaneme ke Covidu-19. I když vypadá normálně a bystře, ukáže se, že je antivaxer. Nehádám se s ním, ani o tom nediskutuju, spíš jsem smutná a trochu z toho unavená. Věří, že když nemoc prodělal před dvěma rokama, už ji nemůže chytit (To jenom my, co jsme očkovaní, ji dostaneme opakovaně. Já bych spíš věřila, že není moc s lidma, na rozdíl od nás pracujících ve velkých kolektivech. Tchyně, která nikam nechodí, se taky může nakazit leda od nás.). Pak mi vysvětluje, že očkování nabourává imunitu a taky, že je potřeba mít přehled, tedy nekoukat jenom na Českou televizi (já bych naopak doporučila především veřejnoprávní média, která musí být objektivní a dát v politických debatách a podobně prostor pro vyjádření všem), ale také se podívat na dezinformační weby, které jsou cenzurované. Prý aby si člověk mohl udělat názor sám. To nevím úplně jak. Když si přečtu spoustu lží a nesmyslů, k čemu mi to pomůže? Není to jen ztráta času věnovat pozornost konspiračním teoriím?

Pondělní válení v lázních

Dneska jsem si dala vážně malou snídani. Ne proto, že už bych byla na všechna ta míchaná vajíčka, šunky, sýry a pomazánky zvyklá, ale proto, že nechci, aby mi bylo těžko na koupeli, kterou mám v 8:45. Jelikož jsou tu snídaně od 7:30 do 9:00, není možné nasnídat se až po koupeli. Navíc má předtím manžel cvičení a já bych chtěla jít snídat s ním. Dneska cvičili na bosu (vypadá to jako půlka toho válecího gumového míče) a to se mu líbilo víc než protahovací cviky, kdy si snaží dát nohu za krk.

Kromě běžných věcí (šunka, sýr, suchý salám, rajče, okurka, pomazánka) byl dnes ke snídani malý donut s čokoládou a vánočka (taková sušší, ale přitom docela dobrá). Taky tu jsou automaty na kávu, horké mléko, čaj rovnou z automatu (černý citronový, rybízový ovocný a černý, který si ředím mlékem, aby šel rovnou pít) a „džusy“, které kombinujeme s horkou vodou, protože jinak by byly nepříjemně studené. Snídaně je moje nejoblíbenější jídlo na dovolených. Vždycky mě překvapí, kolik se toho na ni dá vymyslet. A doma si ji tak skvělou nikdy neudělám. O víkendu třeba byly teplé palačinky s marmeládou, nebo perník (trochu jsem doufala, že je to brownies), ale taky hroznové víno, kiwi nebo jablka.

První pondělní procedura byla uhličitá koupel v 8:45. Vzala jsem si na pokoji župánek a vydala se hledat Balneo č. 15 do prvního patra. Nic těžkýho, je tam sesterna, kde už jsem dvakrát byla, a zbytek patra je malý, takže to bude hned. Sice mi bylo trochu divné, jak to může mít číslo patnáct, když je tam odhadem tak šest místností v té krátké chodbičce, ale třeba jsou některé na druhé straně. Ukázalo se, že jsem se mýlila. Krátká chodbička najednou zabočila vpravo a po schodech se dalo vyjít do jakéhosi mezipatra v protější budově a tam to bylo docela rozlehlé, takže se tam pohodlně vešlo dalších x místností. Ale našla jsem to včas. Podle pokynů jsem si odložila v šatně a pak se ponořila do žluté bublinkující teplé vody. Lázeňská mě upozornila, že to mám na dvacet minut a že se nemám hýbat, že se o mě postarají bublinky. A tak jsem si v klidu relaxovala. Rušilo mě jen rádio, ve kterém snad prvních deset minut blábolily reklamy. Ale pak jsem se dozvěděla, že včera a možná i dnes v noci by mohla být pozorovatelná polární záře. Především na Vysočině, ale třeba i tady něco zahlédneme. Ke sledování se doporučuje dívat se na sever a vzít si digitál nebo mobil. Asi to není pouhým okem dobře vidět.

Druhou procedurou je částečná masáž. Opět si myslím, že najít příslušnou místnost nebude problém, když vím, kam ta chodba vede, ale stejně se dočkám překvapení, na konci chodby je nové schodiště a Balneo A č. 6 je pro změnu ještě o patro níž. To už jsem totálně ztracená, jestli jsem v prvním patře, mezipatře nebo mezipatře mezi mezipatrem a prvním patrem, protože jsem pravděpodobně zase v jiné budově. Ještě, že jsou tu všude šipky a personál čekající na klienty ochotný poradit!

Svléknout vrchní část těla a rozepnout kalhoty. No, to jsem si je mohla rovnou sundat, když mi je stejně stáhne až pod zadek! Stejně jako vloni jsem překvapená, jak velkou pozornost věnuje paní masérka části kostí nad zadkem, kde mi je to sice příjemné, ale žádné bolesti nebo pnutí tam nepociťuju. Zato když vyjede mezi lopatky, mám co dělat, abych neuhnula. A to jsem zrovna neměla pocit, že by mě bolela záda! Že by to bylo z toho těžkýho batohu v pátek? Ale vždyť je pondělí. Nebo z toho, jak po večerech koukáme na filmy? Momentálně sledujeme seriál Tudorovci o Jindřichovi VIII.

Masáž trvá čtvrt hodiny a je príma. Líbí se mi i natírání teplým olejem. Mohla jsem se zeptat, jak to mají udělané. Když se chceme masírovat doma, vždycky mě otravuje, že je ten krém příšerně studený. Vleže se paní věnuje hlavně bedrům, pak mě požádá ať si sednu zády k ní a masíruje mi trapézy a krk. Akorát to už není takové, protože člověk musí nějak tak sedět a držet. A přitom se jedná zrovna o tu část zad, která mi dělá nejvíc dobře a cítím, že to potřebuju.

Poslední proceduru budu mít až v jednu po obědě, který se vydává mezi 11:15 a 13:15. A pak mě ještě čeká návštěva doktorky.