Buďte srdečně zváni na večer v havlíčkobrodské knihovně

Jestli hledáte vhodný program na páteční večer 30. května 2014 a budete tou dobou zrovna na Vysočině, nabízí se zavítat do havlíčkobrodské knihovny. V letošním roce totiž slaví 120. výročí založení první veřejné knihovny v Havlíčkově Brodě a každý poslední pátek v měsíci se odehrává nějaký speciální večer, kdy mají v knihovně otevřeno až do 22:00 hodin a k tomu se můžete podívat na zajímavé přednášky, nebo něco dobrého ochutnat… a to přímo z tvorby knihovnic!

V květnu to bude Trampský večer. V 19:00 v sále Staré radnice začne přednáška Zdeňka Laštovičky na téma Historie brodské trampské osady Stará šlechta. Ve vestibulu budou připraveny čerstvě opečené špekáčky, nápoje a jak se uvádí na stránkách knihovny „všichni hraví se mohou těšit na trénink základních „trampských dovedností“…“

Ačkoliv tohle bude už pátý tematický večer, pro nedostatek času a z důvodu jiných plánů jsem byla pouze na jednom. Na tom prvním v lednu. A moc se mi líbil. Dokonce jsem si z něj připravila reportáž, ale dosud se nedostala k jejímu sepsání. Teprve teď přišel čas věnovat se jí. Na psaní prostě musí mít člověk náladu…

První tematický večer v pátek 31. ledna 2014 nesl název Dobový večer aneb Jak se žilo na přelomu století a poukazoval na to, že místní knihovna byla založena roku 1894. Cílem bylo ukázat návštěvníkům – čtenářům i nečtenářům – jak se žilo na počátku 20. století. Večer začal v 19:00 hodin přednáškou Mgr. Michala Kampa, který seznámil s životem v Havlíčkově Brodě i obecně v té době. Přednáška byla vskutku zajímavá a doplněna dobovými fotografiemi Havlíčkova Brodu. Z každodenní historie mě zaujalo třeba to, že v zimě se lidé koupali jednou týdně a v létě obden nebo jednou za tři dny. Čtyřikrát nebo pětkrát do roka se dělalo tzv. velké praní. Pralo se v Sázavě, nikoliv v kašně, tam byla pitná voda. Náročnější to měli učitelé nebo představitelé úřadů, neboť košile se měnily každý den nebo každé tři dny. Tou dobou už existovaly prádelny i chemické čisticí prostředky. Vznik pračky prý napomohl feminismu. Tehdy se oblečení nosilo do roztrhání – do kdy to šlo sešít. 

 

Pózování pro fotografy

Nábytek se nechával dělat na zakázku. Kamp říká: že jste umřeli dřív, než se stihl zničit, takže se dědil po generace. Noblesní šaty měla žena po celý život a využila k tomu šaty svatební, jež například obarvila nebo jinak upravila. Do první světové války se nosil korzet, ačkoliv se to lékařům příliš nelíbilo, neboť stahoval až na pouhých 40 centimetrů. Docházelo k deformování žeber a ženy někdy umíraly na problémy s plícemi. (Tak bacha holky!) Móda se přenášela z Paříže do Vídně, z ní do Prahy a s několikaletým zpožděním až do Brodu. Muži na společenské akce nosili sako/frak, košili, motýlka nebo šálku.

Od roku 1867 mohly volně vznikat spolky, ale nemohly v nich být ženy. Překvapuje mě, že dívky si musely školu platit a samozřejmě musely být zvlášť. Díky první světové válce se ženy dostaly do popředí. Až po roce 1918 byly ženy zrovnoprávněny s muži… ale jenom na papíře. „Ukázalo se, že umí plnit granáty stejně dobře jako muži.“ V roce 1989 vznikl okrašlovací spolek. V 90. letech se chtěla města zkrášlovat, a tak po práci jeho členové sázeli stromky a také upravili park. V těchto letech také vznikaly další školy, např. obchodí akademie, a při nich vzniklo muzeum a knihovna.

Zajímavé bylo, že knihy měli především šlechtici, ale ti je nečetli. Byl to jenom symbol bohatství. Hodně se překládalo z němčiny. Vznikaly čtenářské spolky, v nichž si lidé koupili knihu a půjčili ji druhým. Z toho důvodu se do knih dávali obrázky ex libris (zítřejší článek). Jakmile se ženy naučily číst, markantně stouplo množství čtenářstva. Pro ženu byla četba odpočinkem po náročné denní práci, zatímco muž se čtením vzdělával. Oblíbený byl například Jules Verne, ale byl těžko dostupný, nebo Viktor Hugo. Knihy se také půjčovaly na návštěvách. Na ty se chodilo večer. Na dvě až tři hodinky a něco se přineslo. Někdo předčítal. Říkám si, že to mohlo být hezké, když si na sebe lidi udělali čas. U kafe se dříve drbalo (asi peří;-) ne lidi) a pletlo.

Tehdy se chodívalo spát s příchodem tmy a vstávalo se, když svítalo. Fungovalo to tak, že bohatí nechali postavit chudobinec a budovu pro osiřelé děti. Dle hesla: „Hodně peněz vydělám a pak trochu vrátím té společnosti, která mi to umožnila.“ Tak si říkám – zrovna tohle je moje disertace (společenská odpovědnost firem), akorát že dnes se tomu divíme, jako by to bylo něco děsně nového a snad i nepatřičného.

Od osmi do půl deváté se konala poslechová přednáška Mgr. Jakuba Vaníčka a Ludmily Bouchnerové o literatuře a hudbě na přelomu století, kterou jsem nějak promeškala. Škoda. Těšila jsem se na ni.

Super ale bylo, že knihovníci byli oblečeni v dobových kostýmech (jak vidíte na fotkách) a ve vestibulu byla možnost ochutnat dobové jídlo a likéry. Mimo jiné jsem zkusila výborné rybízové víno. V čítárně si mohli zájemci vyzkoušet dobové hry, např. šachy, nebo něco s mrňavou káčou, kterou se snažíte shodit kuželky na vzdálenějším konci nakloněné plochy.

Jak se tak toulám knihovnou, najednou potkám foťákem ověšenou svoji učitelku ze základky, dokonce z první třídy. Jasně, píše reportáž! Moc milé setkání, i když máme jen chvilku na popovídání. Pak mě potěší cizí holčina, která mě ujistí, že si vzala látku, střihla si podle Burdy sukni a bylo to úplně v pohodě. U šití se prý není čeho bát. Svoje první pokusy po letech teprve plánuji.

A kdyby vás to zajímalo, další Večer s knihovnou se uskuteční v pátek 27. června 2014, tak si to písněte do diáře.

Zdroje:
vlastní poznámky

http://www.kkvysociny.cz/modul_akce/trampsky_vecer.aspx
http://www.kkvysociny.cz/modul_akce/vecer_s_knihovnou1.aspx