Zřícenina hradu Lopata

Jak jsem psala dříve, měla jsem v úmyslu ulovit nějaký ten hrad do Hradníka. Když jsem si prohlédla, co se nachází v okolí – např. Krašov, Buben, Vlčtejn – rozhodla jsem se pro Lopatu. Ačkoliv jsme neměli mapu, bylo to celkem jednoduché. Vlakem ve 13:08 z Plzně do Nezvěstic a pak do Šťáhlavic. Už tady začaly komplikace, protože nedaleko Šťáhlavic se nachází Šťáhlavy. Protivná paní na přepážce mě poněkud znejistěla, ale v poznámkách jsem měla Šťáhlavice, tak jsem na nich trvala. Bývalo by ale bylo lepší jet až na Konratice rybník. Kdybych to tak udělala, mohli jsme pak pěkně jít tak, jak jsem si naplánovala…

Takhle jsme vyrazili po silnici směrem doprava, jak jsem si správně pamatovala. S tím, že časem dojdeme na žlutou a pak se dáme doleva. Přijdeme na modrou a tam bude zřícenina hradu Lopata. Potud bylo vše v pořádku. Včetně počasí. Snad jen po silnici se plazící malý had se žlutými měsíčky po stranách hlavy mě příliš nepotěšil. Ale byla to jen užovka.

Podobně jako u mnoha dalších hradů, ani u Lopaty není jisté, kdy byl založen. První nepřímá zmínka pochází z roku 1377. Předpokládaný vznik hradu je před polovinou 14. století. Za zakladatele hradu je běžně považován Heřman z Litic. Hrad se později stal královským majetkem a Václav IV. jej roku 1401 daroval purkrabímu Maršíku z Hrádku. V letech 1432–1433 byl hrad obléhán husity a srovnán se zemí.

Lopatskou skálu a předhradí zkoumal F. X. Franc v letech 1880–1887, který zde objevil stopy prehistorického osídlení z období eneolitu. Hrad jej ale zaujal natolik, že se věnoval i jeho zkoumání. Horní prostor skály má tvar nepravidelného čtyřúhelníka, jehož nejdelší strana má přes 40 metrů. Hrad měl dvě věže: hranolovou, která chránila vstup a byla pravděpodobně částečně obývána, a kruhovou, která střežila skalnatý sestup skály na severní straně. Kruhový bergfrit měl průměr 10 metrů a zdi silné tři metry.

Za zmínku jistě stojí 16,6 metru dlouhá a 1,4 metru široká dřevěná lávka, která usnadňuje přístup k hradu. Její cena spolu se dvěma dřevěnými schodišti byla téměř 150 tisíc korun (řekla bych, že slušná černá díra) a byla hrazena z Programu 2020. Zaplatily ji Lesy ČR.

Od hradu jsme ale nechtíc vyrazili na špatnou stranu. Sice po modré, ale na východ, místo na západ. A tak jsme místo Lopatského rybníka, zámku Šťáhlavy, zříceniny hradu Radyně a stejnojmenné rozhledny viděli hájovnu Hádek a došli až do Mirošova. Cestou mě pobavil ukazatel na Blovice a Kakejcov a okouzlila duha po vydatném dešti s krupobitím, které jsme částečně přečkali v rozestavěném domku u cesty a částečně okusili na vlastní kůži.

Počasí mi náladu nekazilo - byla jsem ráda, že jsem na výletě. A konec konců, měla jsem pláštěnku. Dokonce jsem ani nebyla nijak zvlášť unavená, ačkoliv jsem v noci spala jenom dvě hodiny, protože jsme si vykládaly s kamarádkou až do čtyř do rána. A to jsem k ní jela především proto, abych se  vyspala lépe, než v klubovně hasičů.

 Když jsme přišli do Mirošova, ještě pořád jsem nevěděla, co přesně je špatně, ale už jsem tušila, že něco určitě ano. Měli jsme celkem brzy přejít na červenou, uvidět zříceninu hradu Radyně a pak jít po žluté až do Plzně, a zatím se večer nezadržitelně blížil a my byli pořád ještě na modré. Každopádně jsem si ale musela vyfotit barokní kostel svatého Jakuba většího v Chylicích, resp. v Mirošově, neboť z vesnice Chylice se nic víc nedochovalo. Zajímavostí je, že kostel je jedním z mála míst, které nejsou v obci poddolovány. A také to, že na hřbitově odpočívá rodina Quadrátů, z níž vzešel vynikající hutní odborník Prof. Dr. Ing. Otakar Quadrat, Dr.Sc., rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Místního obyvatele jsme se zeptali, jak daleko je to z Mirošova do Plzně. Poněkud nás překvapilo, že pětadvacet kilometrů, když celá naše trasa měla mít dvaadvacet a nejméně polovinu jsme už ušli. A tak jsme zjistili, kdy nám jede vlak, svezli se do Rokycan a odtamtud do Plzně. O našlapané kilometry jsme nepřišli, neboť naše ubytovna nebyla zrovna nejblíže. Zato jsme byli obdarováni poklidným spánkem.

Další články:
Plzeň na pokračování - předcházející
Centrum Plzně - následující
Zoo v Plzni
Rozloučení s Plzní

Zdroje:
cedule u zříceniny
http://www.mirosov.cz/informace-o-meste/historie-mesta/kostel-sv-jakuba-vetsiho-chylice/
http://www.turistika.cz/mista/zricenina-hradu-lopata