Ex libris

V minulém článku jsem se zmiňovala o ex libris a musím říct, že mě samotnou zajímalo, co to je a jak přesně to vypadá. Při usilovném googlení jsem se dozvěděla, že to v latině doslova znamená „z knih“, ve smyslu Tato kniha je z knih pana XY. Původně šlo údajně o „oznámení“ tištěné rovnou při tisku knihy. Nejčastěji na část předsádky přilepenou k vnitřní straně desek, tj. když otevřete knihu, tak to v levém horním rohu nahoře nebo uprostřed na levé straně.

Ex libris obvykle obsahuje jméno vlastníka, může být v podobě erbu, znaku, monogramu, motta nebo sloganu, případně výtvarného motivu či jiného vyjádření vztahu majitele ke knize. V jiném zdroji jsem se dočetla, že se jednalo o malý ozdobný lístek, který kromě již uvedeného obsahoval i název exlibris nebo ex libris. Ex libris mívá obrazově vztah k povolání, vzdělání a zálibám svého majitele. Velikost záleží na zadavateli, i když vhodný je spíše menší formát. V současné době jej obvykle najdeme v podobě samolepky formátu A6 a menší nebo otisku razítka. Musím přiznat, že ta druhá varianta mě vážně láká. Ráda bych měla vlastní razítko. To už máme my turisti v povaze. A že by se dalo zároveň užívat jako ex libris, to by přece bylo senzační!

 

Původně bylo ex libris nazýváno knižní značka a je starší než knihtisk, objevuje se už ve středověkých rukopisných kodexech. Mezi tvůrce moderního českého exlibris (od roku 1868) patřil například Josef Mánes, Alfons Mucha, Max Švabinský, Vojtěch Preissig nebo Mikoláš Aleš. Prvním sběratelem knižních značek byl S. K. Neumann. V dnešní době se jen málo exlibris nachází v knihách, většina jich slouží ke sběratelským účelům. U nás vznikl v roce 1918 Spolek sběratelů a přátel exlibris (SSPE), který pro své členy vydává čtvrtletník Knižní značka. Je to úplně první spolek, který byl v nové Československé republice zaregistrován. Členové se každým rok sjíždí v některém českém, nebo moravském městě. V Chrudimi se koná exlibristické trienále, tzn. sjezd každým třetím rokem. Také se tam nachází jedna zvláštnost: světové muzeum ex libris. Sbírku ex libris má i knihovna Národního muzea v Praze. Každý druhý rok se koná mezinárodní kongres FISAE, k němuž vychází mezinárodní ročenka.

Ex libris vznikalo nejrůznějšími grafickými technikami. Nejstarší technikou je tisk z výšky. Na štoček se přenese kresba a s pomocí různých druhů rýtek a dlátek se kolem ní odebírá materiál. Odebrané místo bude po otištění bílé. Barva se nanáší na vyvýšená místa odtud název „tisk z výšky“. Funguje to podobně jako razítko. Štočky se při tomto druhu tisku opotřebovávají jen málo. Do této kategorie patří dřevořez, dřevoryt a linoryt. Doma to můžete s dětmi vyzkoušet s bramborou, ze které se dá udělat primitivní razítko. Tisk z hloubky (rytina): do zinkové, ocelové, měděné či hliníkové destičky se vyryje požadovaný tvar, do vyrytých či vyleptaných míst se vetře barva a tlakem lisu obtiskne výjev na papír. Do této kategorie patří rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, akvatinta. Tisk z plochy se používá bez jakéhokoliv reliéfu. „Na jemně vyhlazený vápenec se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu.“ Do této kategorie patří litografie (kamenotisk), světlotisk, ofset. Dalšími technikami jsou sítotisk (serigrafie), monotyp, papírotisk.

Zdroje (i obrázků):
http://www.exlibrisweb.cz/gal/gal.htm - obrázky k nahlédnutí
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ex_libris
http://www.exlibrisweb.cz/
http://www.exlibrisweb.cz/
http://minkapetr.webnode.cz/fotogalerie/co-je-ex-libris/
http://magic-exlibris.webgarden.cz/
http://magic-exlibris.webgarden.cz/rubriky/homepage/slovo-uvodem
http://magic-exlibris.webgarden.cz/rubriky/homepage/deleni-grafickych-technik